Porodní plán

Porodní plány pro nás, porodníky, často znamenají ústupek ze zaběhlých stereotypů a není to vždy optimální řešení porodu ani pro jednu stranu. Cílem je ale zajistit bezpečný porod, neohrozit profesně sebe ani své spolupracovníky, zvládat konfliktní situace a negativní rozhodnutí rodičky zaznamenat v dokumentaci.

Ve svém sdělení vycházím z praktických zkušeností. Z 6 100 rodiček, které na gynekologicko porodnické klinice FN Brno v roce 2008 porodily, si přineslo k porodu porodní plán 900 žen, což odpovídá 15 %. Trend, kdy si žena vypracovává svůj plán porodu, se rok od roku zvyšuje.

Porodní plán shrnuje představy rodičky o jejím blížícím se porodu. Na základě informací, které získala z předporodních kurzů, z knih či od jiných žen, popřípadě na základě předchozích porodních zkušeností, si nastávající matka písemně vypracovává seznam přání a požadavků, jež by si u porodu pokud možno přála mít splněny. Především jde o ženy informované. Jsou mezi nimi i rodičky s negativní zkušeností z minulého porodu, a tímto porodním plánem se chtějí „pojistit“ a zabránit tomu, aby se „to negativní“ znovu opakovalo.

Porodní plán by měl obsahovat vše, co je pro ženu důležité a co nám, kteří se o ni při porodu budeme starat, chce předem sdělit. Žena tu může uvést vše, co by u porodu ráda měla či využila, od doprovázející osoby až po porodní polohu.

Ne ve všech porodnicích je porodní plán přijímán pozitivně. Asi proto, že personál porodního sálu vnímá požadavky ze strany rodičky jako útok na svou autoritu. Možná stále převládá to, že zdravotníci všechno vědí lépe a o všem rozhodují a rodička v roli pacienta je v podřízeném stavu. Možná proto, že někde neumí ještě personál s porodními plány pracovat a jsou v nich uvedeny požadavky, které dané pracoviště stejně rodičce nemůže splnit. Možná proto, že staniční sestra a vedoucí lékař porodního sálu mají k porodním plánům z nějakého důvodu negativní vztah, takže i u porodních asistentek a lékařů nelze očekávat něco jiného.

Asi nejproblematičtěji je vnímáno, když žena napíše, že ke sledování plodu nemá být použit kardiomonitor, nýbrž stetoskop, že odmítá protržení vaku blan, přeje si nechat dotepat pupečník a ošetřit dítě na svém břiše a ani na chvíli se od něj neoddělit. Jindy si přeje přiložit dítě ihned k prsu ještě při operaci u císařského řezu, mít u porodu mladší děti, nepřijímat léky na posílení kontrakcí nebo odloučení placenty, neprovádět miminku po porodu měření a vážení. Problémem někde může být i přání ambulantního porodu.

Co z uvedeného je tak nesplnitelné, že to působí svár? Hodně je toho zapříčiněno nedobrou komunikací mezi rodičkou a porodnickými profesionály. Ne vždy a ne všude se umíme vyrovnat s přáními rodičky, která jsou pro nás neobvyklá. Jenže pro ni mohou být velmi důležitá. Leckdy by se i dalo vyjít vstříc, ale raději se to zamítne, protože nechceme ztrácet čas nasloucháním a vyjednáváním. Elegantně se schováme za nějaké riziko. V praxi se samozřejmě s riziky setkáváme a je třeba na ně myslet, ale často jde opravdu jen o zaujatost nebo pohodlnost. Máme obrovskou moc v rámci péče o rodičku…

Je velmi důležité, aby si rodiče zjistili, co dané pracoviště nabízí a jaké jsou jeho možnosti, zda požadavky v porodním plánu jsou na daném pracovišti reálné. Například chci rodit do vody, ale na mnou vybraném porodním sále buď vanu nemají nebo do vody nerodí. Chci rodit na židličce, ale žádnou tam nemají. Komunikační chybou je i to, pokud je plán sepsaný striktně v bodech a rodiče se staví tak, že nejsou ochotni se dále bavit. Tak to napsali, takto to vyžadují. To ale není v souladu ani se slušným chováním, ani s porodem samotným. Kdo může říci, jak porod proběhne a co žena nakonec opravdu bude chtít, co jí bude ulevovat?

Porodní plán mohou rodičky uplatnit v malých i ve velkých porodnicích. Porodní sály jsou různě stavebně řešeny i vybaveny, různě také prezentují svou nabídku. Nejpodstatnější ale vždy zůstává personál, jaký vztah mají lékaři a porodní asistentky k přirozeným porodům, jak umí komunikovat mezi sebou, jak komunikují s rodičkami. Jakou filozofii dané pracoviště má, jak pracují v týmu, jak mají rozděleny kompetence, nakolik umějí být empatičtí.

Na porodních sálech s velkým počtem porodů, kde se koncentrují kromě fyziologických porodů i ty patologické a kde jsou sály permanentně plné, tam jsou v kurzu rychlé a intenzivní porody. Sem žena s porodním plánem a požadavkem porodu bez intervencí těžko zapadá, protože normální porody jsou velmi náročné na čas a trpělivost, jež jsou na velkých pracovištích tím nejnedostatkovějším zbožím.

Ale když je to možné a personál chce rodičce vyjít vstříc, nabídne různé možnosti, umí i to, co ještě není běžné (odrodit ženu v nejrůznějších vzpřímených polohách), pak obvykle i může mnohé učinit. Jen málokdy podmínky či provoz pracoviště splnění přání rodiček opravdu znemožňují.

Takže porodní plán je jakýmsi průvodcem, nemusí se, a někdy to ani nejde, striktně dodržet. Někdy z porodního plánu nemusí vyjít téměř nic, vše se jen odvíjí jinak, ale rozhodně ne špatně. Důležité je hovořit s rodičkou, potřebné věci zařídit, zajistit, zorganizovat a snažit se, aby byla spokojená.

Zamyšlení na závěr:

• Personál porodních sálů by měl vystupovat jednotně. Špatně je –  jeden slíbí, druhý zakáže, jinak mluví porodní asistentka, jinak lékař. Je nutné shodnout se pracovně na určitém konsenzu. K porodním plánům se budeme stavět takto, nebo je apriori odmítneme.
• Na porodním sále je třeba s rodičkou probrat všechny její požadavky v porodním plánu. Například na některých se shodneme ihned. U dalších hledáme řešení, nabídneme něco jiného, komunikujeme, vysvětlujeme. Je třeba mít na mysli, že nejrůznější forenzní dopady vyplývají právě z nedorozumění a nesprávné komunikace.
• Náš přístup k rodičce a jejímu porodnímu plánu by měl být vždy přísně individuální, odvíjí se to od aktuálního stavu rodičky a dle porodnické situace.
• Stále bychom měli mít na mysli, jak obrovskou moc máme v péči o rodičku, jak moc můžeme ovlivnit její porod –  jak v pozitivním, tak negativním smyslu. Bylo by škoda ji odradit od dalšího těhotenství a porodu.

Bc. Miloslava Kameníková
Staniční sestra porodního sálu
Gynekologicko-porodnická klinika MU a FN Brno