BLOK IV
OPERAČNÍ LÉČBA – STAV A METODY

19. Strategie operační léčby stresové inkontinence moči

Feyereisl J, Krofta L, Krčmář M, Urbánková I, Gojiš O

Ústav péče o matku a dítě, Praha

Úvod: Odhadovaná prevalence inkontinence moči u žen středního a vyššího věku se pohybuje mezi 30–60 %. Inkontinence moči stresového typu (SUI), která je definována jako únik moči při nárůstu intraabdominálního tlaku (kašel, smích, kýchnutí), reprezentuje zhruba 50 % všech případů poruchy kontinence. Lze předpokládat, že v důsledku stárnutí populace a nárůstu obezity, bude skupina žen trpící tímto symptomem nadále narůstat. U žen se SUI je chirurgická léčba dominantní modalitou mající pozitivní vliv zlepšení symptomů a kvality života. Cílem sdělení je přehled efektivity operačních metod SUI.

Metodika: rozbor literatury: AUA – American Urologic Association, EAU – European Association of Urology, ICS – International Continence Society

Výsledky: Diagnostický postup slouží k objektivizaci SUI. Důležitou součástí diagnostického postupu je průkaz hypermobility uretry. To má následně vliv na indikaci vhodné operační techniky. Mobilitu lze hodnotit vizuálně nebo štětičkovým testem (Q-tip test). Nejvhodnější jsou však zobrazovací techniky, nejlépe sonografie. Diagnostický postup musí obsahovat stresový test, prokazující únik moči při nárůstu intraabdominálního tlaku. Negativní stresový test je důvodem k doplnění a rozšíření diagnostiky. Cystoskopie není součástí běžné diagnostiky u nekomplikované formy SUI. Před­operační urodynamické vyšetření nemá vliv na výsledek operační léčby nekomplikované formy SUI. Naopak je indikováno u žen s negativním stresovým testem, recidivou SUI po předešlém chirurgickém výkonu, vysokými hodnotami postmikčního rezidua, dysfunkční mikcí, podezřením na neurogenní měchýř a jinými diagnostickými rozpaky. Chirurgickou léčbou první volby (zlatým standardem) u žen s nekomplikovanou formou SUI jsou tahu-prosté syntetické pásky s retro­pubickou či transobturátorovou trajektorií. Efektivita při mediánu > 48 měsíců se pohybuje kolem 84 % s 8% rizikem vaginální extruze, 11% rizikem rozvoje infekce, 6% rizikem poranění stěny měchýře a 3% rizikem retence moči. Ideální pacientka pro tahu-prostou pásku je žena s hypermobilitou uretry s dobrým uretrálním uzávěrovým tlakem bez hyperaktivity detruzoru a s dobrou trofikou vaginální stěny. V případě snížené mobility uretry, je výhodnější pásky s retro­pubickou trajektorií. U pacientek se sníženým uzávěrovým tlakem lze pozorovat vyšší riziko recidivy po pásce s transobturátorovou trajektorií. Minipásky by v současné době na základě v současnosti dostupných literárních dat, měly být používány pouze v rámci výzkumu. Data nejsou jednotná a poukazují na jejich sníženou efektivitu, co se týče dosažení kontinence. Neměly by být, na základě stávajících dat, doporučeny jako metoda první volby.

Závěr: Tahu-prosté syntetické pásky představují zlatý standard operační léčby SUI vzhledem k velice dobrým dlouhodobým follow-up datům a nízkému riziku komplikací. Selekčním kritériem mezi páskou s retropubickou a trans­obturátorovou trajektorií je mobilita uretry a uretrální uzávěrový tlak. V současné době nejsou data, která nás opravňují indikovat minipásky jako metody první volby.

20. Mezioborový přístup v řešení komplexní poruchy pánevního dna

Örhalmi J¹, Kestřánek J²

¹ Chirurgická klinika LF UK a FN Hradec Králové

² Porodnická a gynekologická klinika LF UK a FN Hradec Králové

Rozvojem a zdokonalením vyšetřovacích metod pro funkční poruchy pánevního dna, došlo k významnějšímu rozšíření operačního, zejména miniinvazivního přístupu pro operační řešení těchto poruch. Funkční poruchy pánevního dna postihují většinou více než jeden kompartment, proto je vhodné řešit tyto poruchy v rámci mezioborového přístupu operací v jedné době.

Cíl: Cílem prezentace je vyhodnotit soubor pacientů, kteří podstoupili operaci pro poruchy pánevního dna na Chirurgické klinice a na Porodnické a gynekologické klinice FN Hradec Králové.

Metodika: Jedná se o prospektivní sběr dat s retrospektivní analýzou. Do souboru byli zařazeni všichni pacienti, kteří podstoupili operaci pro poruchu pánevního dna.

Výsledky: V období od 1. 1. 2012 do 30. 9. 2015 bylo na chirurgické klinice provedeno 49 operací pro poruchu pánevního dna. Jednalo se o 46 žen a 3 muže. U mužů se jednalo vždy o výhřez konečníku v plné tloušťce. Z celého souboru bylo provedeno 46 laparoskopických operací – 93,9 %, z toho bylo 8,7 % konverzí na konvenční přístup. Vyskytly se 2 rané komplikace – 4,1 %, celková pooperační morbidita byla rovněž 4,1 %. U 28 pacientů se jednalo o operaci pro prolaps rekta v plné tloušťce, u 6 pacientů se jednalo o rektokélu společně s intususcepcí, 14 pacientek bylo operováno pro komplexní poruchu – pro obstrukční defekační syndrom, 1 pacientka pro enterokélu. U všech pacientů byla provedena rektopexe sec. D´Hoore, ev. Rippstein, vždy síťkou Physiomesh. U 4 pacientek byla provedena resekční rektopexe. Kombinovaný přístup v kooperaci s gynekologickým týmem byl proveden u 6 pacientek – u 4 pacientek se jednalo o TOT a u 2 pacientek se jednalo o rekonstrukci předního kompartmentu pomocí MESH. Průměrná doba hospitalizace byla 4 dny.

Závěr: Operační mezioborový přístup přináší výhodu u pacientek s kombinovanou poruchou pánevního dna.

21. Řešení descenzu všech tří kompartmentů pomocí kotveného implantátu – follow-up 5 let

Kraus P¹, Krofta L², Krčmář M², Urbánková I², Grohregin K², Feyereisl J²

¹ Gynekologicko-porodnická klinika, Masarykova nemocnice Ústí nad Labem

² Ústav pro péči o matku a dítě, Praha

Úvod: Polovina žen starších 50 let trpí sestupem pánevních orgánů. Riziko operace pro sestup pánevních orgánů do 80 roku života ženy činí 11,8 %. Riziko rekurence prolapsu se udává okolo 30 %. To nás vede k hledání nových možností, které by zabezpečili trvalé řešení problému. V posledních letech toto řešení představuje použití syntetických materiálů v podobě polypropylénových sítí (MESH). Cílem uvedené práce je 5letá analýza výsledků kohorty žen, které podstoupily rekonstrukční výkon ve všech 3 kompartmentech s využitím syntetického kotveného implantátu.

Metodika: Prospektivní kohortová studie jednoho pracoviště. Jsou zařazeny pacientky, které podstoupily výkon v letech 2005–2010. Všem pacientkám byl zaveden komerčně dodávaný kit Prolift TOTAL (Gynecare/Ethicon). Po provedeném výkonu byly pacientky zvány k vyšetření po 6 týdnech, po 3 a 6 měsících a poté každých 12 měsíců od operace. Byly hodnoceny objektivní a subjektivní ukazatele hodnotící funkční a anatomický výsledek rekonstrukce: POP Q, ICIQ, PISQ12,VAS.

Výsledky: Ve výše uvedeném období podstoupilo výkon 82 (100 %) pacientek, data pro follow-up byla dostupná u 75 (91,5 %) pacientek. Průměrný věk sledovaných žen byl 59,6 let ± 10,6 roku (min. 32, max. 84), průměrný BMI byl 27,6 ± 8,9 kg/m², průměrná parita byla 2,1 ± 1,0 dítě za život. Předchozí hysterektomii mělo 73,3 % žen. Operaci v anamnéze pro sestup či hysterektomii mělo 74,6 % žen. POP Q stage II mělo 14,7 %, stage III 76,0 % a stage IV 9,3 % žen. Sexuálně aktivních bylo 60 % žen. Bod Ba dosahoval průměrné hodnoty 2,32 cm, C 0,83 cm, Bp 0,99 cm a TVL 8 cm. Před výkonem byla průměrná hodnota VAS hodnotící spokojenost se stavem 7,9 (min. 4, max. 10). Průměrná délka operačního výkonu byla 105,8 ± 22,7 minut. Průměrná krevní ztráta byla 121,5 ± 64,0 ml. Peroperační komplikace typu léze měchýře či stěny rekta nebyly přítomny. U jedné pacientky se objevila v časném pooperačním období stenóza ureteru, řešena konzervativně. Pět let po výkonu byla průměrná hodnota VAS hodnotící spokojenost se stavem 2,9 (min. 1, max. 10). Sexuálně aktivních bylo 34 % žen. Průměrné hodnoty bodů POP Q dosahovaly následujících statisticky významně odlišných hodnot: Ba – 1,7 cm, C – 6,1 cm, Bp – 2,3 cm, kromě bodu TVL 8,3 cm. Vedoucí bod ≥ 0 cm (leading edge) některého z kompartmentů mělo 24 % žen. V případě vaginální komplikace typu přítomnost materiálu v poševní sliznici (exposure – méně než 1 cm) byla přítomna u 16 % žen. Žádná z pacientek neměla extruzi implantátu > 1 cm. Následující výkon po rekonstrukci podstoupilo 21 (28 %) žen. Nejčastější indikací k následnému výkonu v kohortě 21 (100 %) pacientek, které podstoupily následný výkon, byla inkontinence moči: 9 případů (42 %), exstirpace implantátu 5 případů (24 %), hysterektomie 3 případy (14,3 %) a opakovaný výkon pro sestup 4 případy (19 %).

Závěr: Operační metoda pomocí kotveného implantátu ve všech 3 kompartmentech zlepšuje morfologické poměry pánevního dna.

22. Laparoskopická komplexní rekonstrukce pánevního dna a sakrokolpopexe: vývoj techniky v souboru 700 pacientek za období 1998–2015

Bartoš P, Trhlík M, Struppl D

Oddělení gynekologie a porodnictví Komplexního onkologického centra v Novém Jičíně

Úvod: využití laparoskopie v chirurgické léčbě urogenitálního prolapsu a defektů pánevního dna navazuje na všeobecný vývoj laparoskopie koncem 80. a počátkem 90. let minulého století. První publikace Dorseyho, Cundiffa a Nezhata jsou datovány rokem 1994. Tyto techniky však řešily problematiku defektů pouze monokompartmentálně. V roce 1995 komplexní multikompartmentální rekonstrukci síťkou poprvé popsal A Wattiez (Clermont-Ferrand), a tento výkon byl nazván „double mesh global repair“. Tato rekonstrukce se stala laparoskopickým zlatým standardem pro významně vyšší stupeň vizualizace a možnost disekce všech kompartmentů, protože umožňuje identifikaci levátorové desky, pararektálních a presakrálních prostorů, ureterů a cévních struktur.

Cíle a metodika: Kohorta 700 pacientek operovaných v období 1998–2015, tj. v periodě 17 let, během které byla identifikována efektivita a optimální operační technika. Nejdůležitějšími změnami v tomto období bylo zavedení polyesterové síťky Amid III, změna tvaru, plochy síťky, počtu vrstev síťky a techniky disekce. U 49 % pacientek (343) proběhlo současné zavedení TOT pro evidentní nebo larvovanou GSI. Vývoj techniky i technologie byl v průběhu let kontinuálně přehodnocován, měněn a vyvíjen jednak v souladu s vlastními zkušenostmi, ale i s ohledem na vývoj techniky celosvětově.

Operační časy a video prezentace: průměrné operační časy u prvních 25 pacientek 220 min, od 120. pacientky 130 min Nejkratší doba trvání 100 minut. Prezentujeme nejdůležitější videosekvence operační techniky zachycující, jak byl výkon prováděn v roce 2014 po 16 letech postupné evoluce. Je prezentována disekční fáze operace pomocí bipolární cut-techniky, dále fixace síťky v zadním kompartmentu na levátorové pánevní dno, typy a technika použitých stehů, redukce dvouvrstevné polyesterové síťky Amid III na jednovrstevnou, fixace síťky v předním kompartmentu a technika adjustace napětí síťky v presakrální oblasti.

Závěr: Laparoskopická multikompartmentální sakrokolpopexe je v současnosti využívána na našem pracovišti u 20 % pacientek s komplexním prolapsem, zejména věkových skupin 35–50 let. 70 % pacientek je řešeno trans­vaginální implantací síťky, a to u starších věkových kategorií nebo vyšším ASA předoperačním hodnocením, u recidiv a u pacientek se špatnou kvalitou tkání.

23. Calistar S „Ultra low weight mesh“ v léčbě recidivujícího prolapsu předního a apikálního kompartmentu

Bartoš P

Oddělení gynekologie a porodnictví Komplexního onkologického centra v Novém Jičíně

Úvod: Prezentace dokumentuje transvaginální rekonstrukci síťkou Calistar S u pacientek s komplexním prolapsem po předchozí hysterektomii – apikální defekt je grade IV (ICS bod C +1 až +4). Tento operační postup je vhodný zejména u recidiv. Je demonstrováno použití zcela nového typu síťky s ultranízkou gramáží a ultramakroporézní strukturou. Až do současnosti většina sítěk se pohybovala v rozmezí gramáže 46–26 g/m² (Prolift 46 g, Elevate 26 g). Gramáž síťky Calistar S 16 g/m² zajišťuje vysokou compliance a nulovou možnost zmenšení síťky (shrinkage) pooperačně. Současně je síťka po implantaci nehmatná jak pro operatéra, tak i pro pacientku. Typ síťky AMID I monofilamentní polypropylen zůstává nezměněn. Vývoj sítěk s ultranízkou gramáží představuje další důležitý technologický pokrok u pacientek s nutností transvaginální implantace pro komplexní urogenitální prolaps.

Videoprezentace: Demonstruje identifikaci pericervikální fascie po hysterektomii, disekci cystokély a paravezikálních prostorů, identifikaci spiny ischiadiky (SI) a sakrospinózních (SS) vazů, fixaci kotevního systému síťky Calistar a do SS vazů. Následně implantaci horních ramen síťky do m. obturator internus na úrovni arcus tendineus fasciae pelvis. Video demonstruje dále techniku disekce báze močového měchýře. Následuje fixace báze síťky do pericervikální fascie/jizvy po hysterektomii a propojení se závěsem SS vazu. Elevace apexu pochvy na úroveň DeLancey level 1, tj. ICS bod C -10. Závěrečně je demonstrována technika sutury poševních stěn, která zajišťuje prevenci komplikací.

24. Korekcia kombinovaného defektu v prednom a strednom kompartmente: MESH versus predná plastika v kombinácii so sakrospinóznou fixáciou – ročné výsledky

Galád J

Gynpor s.r.o., Sliač, Slovenská republika

Cieľ práce: Otvorená, prospektívna, randomizovaná štúdia je zameraná na porovnanie efektivity a komplikácií spojených so zavedením syntetického implantátu s prednou plastikou v kombinácii s prednou sakrospinóznou fixáciou (ihla AMI i-stitch) pri chirurgickej korekcii kombinovaného defektu v prednom a strednom kompartmente.

Materiál a metodika: Vyhodnotené a porovnané sú výsledky 12mesačného follow-up u 62 pacientiek, ktoré sme rozdelili do 2 skupín: skupina MESH (n = 32) a skupina PPSF (n = 30). U všetkých pacientok bola v minulosti vykonaná hysterektómia. Subjektívne hodnotí pacientka po operácii stav ako výborný, veľmi dobrý, dobrý a neuspokojivý. Operatér hodnotí pooperačne pacientku ako vyliečenú pri POP-Q ≤ 1.

Výsledky: V skupine MESH sme dosiahli 100 % (32/32) úspešnosť pri korekcii predného a 91 % (29/32) stredného kompartmentu. V skupine PPSF sme dosiahli 90 % (27/30) úspešnosť pri korekcii predného kompartmentu a 69 % (21/30) úspešnosť pri korekcii stredného kompartmentu. Rozdiel bol štatisticky významný. Subjektívne hodnotilo 33 pacientok (19 vs 14) svoj stav ako výborný, 14 (8 vs 6) ako veľmi dobrý, 11 (5 vs 6) ako dobrý a 4 (1 vs 3) ako neuspokojivý.

Záver: Využitie syntetického materiálu s fixáciou zadného ramena cez sakrospinózne ligamentum, predstavuje vhodnú modalitu chirurgickej korekcie kombinovaného defektu v prednom a strednom kompartmente a je sprevádzané nižším rizikom recidívy v porovnaní s klasickými (modifikovanými) chirurgickými technikami.

25. Operační léčba sestupu pánevních orgánů pomocí „single incision“ síťových kotvených implantátů – prospektivní analýza dat

Gojiš O, Krofta L, Krčmář M, Urbánková I, Feyereisl J

Ústav péče o matku a dítě, Praha

Úvod: Polovina žen starších 50 let trpí sestupem pánevních orgánů. Riziko operace pro sestup pánevních orgánů do 80 roku života ženy je 11,8 %. Riziko rekurence prolapsu po klasickém rekonstrukčním výkonu se udává okolo 30 %. Využití syntetických materiálů při rekonstrukci defektů dna pánve má zlepšit krátkodobé a dlouhodobé anatomické výsledky operačního výkonu. V roce 2011 americká FDA (US Food and Drug Administration) zveřejňuje zprávu, která poukazuje na výrazné komplikace spojené s využitím syntetických implantátů při rekonstrukčních výkonech. Následkem této informace a v důsledku dramatického nárůstu soudních sporů o odškodnění pacientek s komplikacemi, většina pracovišť ustupuje od indikací využití sítí při rekonstrukci descenzu a vrací se ke klasickým rekonstrukčním výkonům tolik zatížených rekurencí. Cílem uvedené práce je analýza výsledků a komplikací kohorty žen, které podstoupily rekonstrukční výkon v 1, nebo i ve 2 kompartmentech s využitím syntetického kotveného implantátu zavedeného z jedné incize.

Metodika: Prospektivní kohortová studie jednoho pracoviště (ÚPMD). Jsou zařazeny pacientky, které podstoupily výkon v letech 2013–2014 a podstoupily follow-up kontroly. Všem pacientkám byl zaveden komerčně dodávaný kit Elevate Anterior^® a nebo Posterior^® (American Medical Systems, Inc. USA). Po provedeném výkonu byly pacientky zvány na kontroly po 6 týdnech, 6 měsících a 12 měsících. Byly hodnoceny objektivní a subjektivní ukazatele hodnotící funkční a anatomický výsledek rekonstrukce: POP-Q,ICIQ,PISQ12, VAS. Prezentujeme data follow-up 12 m.

Výsledky: Ve výše uvedeném období podstoupilo výkon 68 pacientek, data pro follow-up byla dostupná u (100 %) pacientek. Průměrný věk sledovaných žen byl 63,4 let ± 8,1 roku (min. 38, max. 86), průměrný BMI byl 27 ± 5,4 kg/m², průměrná parita byla 2,1 ± 0,7 dítěte za život. Předchozí hysterektomii mělo 73,3 % žen. Operaci v anamnéze pro sestup či výkon v návaznosti na hysterektomii mělo 77,9 % žen. POP-Q stage II mělo 57,4 %, stage III 42,6 %. Bod Ba dosahoval průměrné hodnoty -0,18 cm, C -2,83 cm, Bp -0,46 cm. Před výkonem bylo sexuálně aktivních 48,6 % žen. Před výkonem byla průměrná hodnota VAS hodnotící spokojenost se stavem 7,71 (min. 3, max. 10). Průměrná délka operačního výkonu byla 68 ± 18,5 minut. Průměrná krevní ztráta byla 67,8 ± 64,8 ml. Peroperační komplikace typu léze měchýře či stěny rekta nebyly přítomny. Jedna pacientka měla peroperační krevní ztrátu 400 ml.

Rok od výkonu byla průměrná hodnota VAS hodnotící spokojenost se stavem statisticky významně nižší 2,47 (min. 1, max. 8) ve srovnání se stavem před operací. Sexuálně aktivních bylo 35,3 % žen. Průměrné hodnoty bodů POP-Q dosahovaly statisticky významně zlepšených průměrných hodnot: Ba -1,03 cm, C -4,60 cm, Bp -1,17 cm.

Vaginální komplikace typu přítomnost materiálu v poševní sliznici nebyla přítomna u žádné z pacientek. Recidiva sestupu v operovaném kompartmentu se vyskytla u 10,3 %. U 17,7 % došlo k sestupu v neoperovaném kompartmentu. Následující výkon po zavedení implantátu v průběhu 1 roku podstoupilo 5 (7,4 %) žen. Nejčastější indikace k následnému operačnímu výkonu v kohortě 68 (100 %) pacientek, které podstoupily následný výkon, byla inkontinence moči: 1 případ (1,5 %), hysterektomie 1 případ (1,5 %), zavedení implantátu v neoperovaném kompartmentu 3 případy (4,5 %).

Závěr: Nezaznamenali jsme závažné peroperační komplikace při zavedení sítě. Operační metoda pomocí kotveného implantátu z jedné incize zlepšuje morfologické poměry v operovaném kompartmentu. U 10,34 % byla detekována recidiva vedoucího bodu na úroveň a před hymenální prstenec 1 rok po výkonu ve výrazně předoperované populaci. Eroze implantátu nebyly přítomny.

26. Využití samokotvících stehů v urogynekologii

Kališ V, Smažinka M, Havíř Z, Rušavý Z, Nečesalová P 

Gynekologicko-porodnická klinika LF UK a FN Plzeň

Východisko: Sakrokolpopexe/promontofixace (abdominální, laparoskopická či robotická) se postupně stává zlatým standardem rekonstrukce pokročilého stupně POP zahrnující i apikální defekt. Nezbytnou součástí laparoskopické či robotické varianty této operace se stává sutura a uzlení. Intrakorporální uzlení představuje jednu z nejsložitějších procedur endoskopického operování. Jednou z možností zjednodušení intrakorporálního uzlení je využití samokotvících stehů, na jejichž povrchu se nacházejí drobné trny. Napínání sutury je tímto distribuováno na celou délku stehu, nikoliv pouze na jeho zauzlený konec. Kotvící mechanizmus minimalizuje migraci stehu a blíží se svou charakteristikou k pokračovacímu prohazovanému stehu. Největší výhodou těchto vláken je odstranění nutnosti uzlení na začátku a konci stehu z důvodu jejich prostorového uspořádání. V současné době jsou k dispozici na mezinárodním trhu 3 různé firemní varianty, které se mohou dále dělit dle materiálu, délky a síly vlákna. Jedná se o (v abecedním pořadí): Quill™ (Angiotech Pharmaceuticals), Stratafix™ (Johnson & Johnson) a V-loc™ (Covidien).

Cíl: Cílem tohoto krátkého dotazníku je zjistit, zda a v jakých situacích je některý z těchto stehů na akreditovaných urogynekologických pracovištích v ČR v současnosti používán. Jedná se pouze o popis současné situace na vybraných pracovištích ČR.

Metodika: Dotazníková studie zahrnující 13 akreditovaných urogynekologických pracovišť v ČR. Pracoviště byla dotázána, zda některý samokotvící steh využívají při některém kroku u urogynekologických operací (peritonealizace u sakrokolpopexe, přichycení síťky k pochvě/děložnímu hrdlu, sutura poraněného močového měchýře), ale i obecně v gynekologické operativě (sutura defektu po myomektomii, sutura GIT, sutura apexu pochvy u hysterektomie při TLH, TAH či RH).

Výsledky: Quill™ System není v současnosti používán na žádném pracovišti v ČR. Stratafix™ a V-loc™ je shodně používán 4 (30,7 %) akreditovanými centry. V urogynekologii jej 4 centra (30,7 %) používají na peritonealizaci u sakrokolpopexe, 1 pracoviště (7,7 %) na suturu penetrovaného močového měchýře. Dále jej 2 pracoviště (15,4 %) používají na suturu po myomektomii a rovněž 2 pracoviště (15,4 %) na suturu apexu pochvy po hysterektomii.

Závěr: Samokotvící steh představuje vhodnou alternativu k intrakorporálnímu uzlení u standardních šicích materiálů.

27. Jak dlouhá má být minipáska? Prospektivní observační studie

Švabík K, Mašata J, Hubka P, Martan A

Gynekologicko-porodnická klinika 1. LF UK a VFN v Praze

Úvod: V současnosti nám chybí data o optimální délce tzv. minipásek pro dobré bilaterální ukotvení. Víme z dat anatomických studii, že existuje významná variabilita ve vzdálenosti mezi uretrou a obturátorovým kompelexem.

Naším cílem bylo pomocí pásky Ajust získat údaje o reálné variabilitě použité délky pásky. Dále bylo naší snahou zjistit, zda existuje korelace mezi délkou použité pásky a základními biometrickými parametry ženy jako je výška či BMI. Následně jsme hodnotili „těsnost” uložení pásky pomocí parametru vzdálenosti mezi symfýzou a páskou a jako referenční pásku po porovnání jsme použili TVT Abbrevo.

Metodika: Do studie jsme zahrnuli ženy s urodynamickou stresovou inkontinenci, kterým jsme následně aplikovali pásku Ajust. Během operace se u této pásky volně posouvá levá kotvička a po finálním nastavení se v požadované pozici uzamyká. A protože známe celkovou délku pásky a díky drátku posouvající plastovou uzamykající kuličku jsme zároveň schopni změřit, jak daleko od konce pásky zámek umísťujeme, tak odečtením této vzdálenosti od celkové délky pásky, získáme poměrně přesný údaj o aktuálně použité délce inzerované pásky. Po operaci dále pomocí introitálního ultrasonografie měříme vzdálenost pásky od dolního okraje symfýzy během Valsalvova manévru. Stejné ultrasonografické vyšetření jsme provedli i u žen po operaci s TVT Abbrevo s podobnou in-out technikou inzerce. Provedli jsme nejdříve popisné statistické zhodnocení dat a pro korelaci použili Pearsonův korelační koeficient. Pro porovnání obou metod po testování normality byla zvolena metoda t-testu pro nezávislé proměnné.

Výsledky: Do naší prospektivní studie jsme v období 1/2013–9/2014 zařadili 54 úspěšně operovaných žen metodou Ajust a 45 žen operovaných pomocí TVT Abbrevo.

Průměrná použitá délka pásky Ajust byla 9,6 cm (min. 6; max. 11,6; CI 95 % 9,3–10,0).

V této skupině ženy bylo průměrné BMI 26,6 (min. 19,1; max. 42,5; CI 95 %, 25,3–27,9), a průměrná výška 165,1 cm (min 154; max. 178; CI 95 % 164,2–167,2).

Průměrná vzdálenost mezi symfýzou a páskou během Valsalvova manévru byla 12,3 mm (min. 6; max. 22; CI 95 % 11,2–13,5).

Nenašli jsme korelaci mezi použitou délkou pásky a BMI (korelační koeficient 0,24; p = 0,18), a stejně tak i mezi délkou pásky a výškou (korelační koeficient 0,20; p = 0,26).

Ve skupině TVT Abbrevo byl průměrný BMI 25,8 (min. 19,9; max. 37,5; CI 95 % 24,6–27,1).

Vzdálenost mezi páskou a dolním okrajem symfýzy byla v průměru 11,6 mm (min. 7; max. 18, CI 95 % 10,8–12,5).

Mezi metodami nebyl statisticky signifikantní rozdíl v těsnosti uložení obou pásek – 12,3 mm vs 11,6 mm (t-test; p = 0,13).

Závěr: Prvně prezentujeme data o reálné variabilitě užité délky minipásky. Ukazuje se, že variabilita je velká a to v rozmezí mezi 6 až 11,6 cm, což se jedná o rozdíl až 98 %. Zároveň se ukazuje, že nejsme schopni odhadnout tuto variabilitu ze základních biometrických parametrů.