Pozitivní myšlení, pozitivní motivace, suportivní psychoterapie a lékařská praxe

Souhrn

Rizikem tzv.
pozitivního myšlení na straně lékaře může být nedostatek empatie (vcítění). Naproti tomu pozitivní motivace a pozitivní sugesce a imaginace jsou v lékařské praxi užitečné a tvoří součást suportivní (podpůrné) psychoterapie.

Klíčová slova:
suportivní psychoterapie, sugesce, empatie, naděje, motivace.

Pozitivní myšlení

Výraz „pozitivní myšlení“ je rozšířený zejména v USA. I u nás existuje rozsáhlá nabídka kurzů a seminářů na toto téma. Odborných prací zabývajících se pozitivním myšlením je ovšem méně, a tak se pozitivní myšlení ocitá v jakési šedé zóně mezi psychoterapií a folklórem. Hu a spol. (2) uvádějí, že pozitivní imaginace před veřejným vystoupením mírnila úzkost. Ng a Diener (6) zaznamenali příznivý efekt u osob s nižším, ale ne u osob s vyšším neuroticismem.

Kritika pozitivního myšlení je často oprávněná. Jistě by nebylo správné vyčítat nedostatek pozitivního myšlení těžce depresivnímu pacientovi, někomu s bolestivou tělesnou nemocí nebo ženě, která právě ovdověla. Také by jistě také nebylo správné ignorovat pod hlavičkou pozitivního myšlení reálná zdravotní, finanční nebo jiná rizika. Na straně lékaře by nálepka pozitivního myšlení mohla zakrývat povrchní optimismus, spěch nebo nedostatek schopnosti se vcítit tam, kde je to třeba.

Za „pozitivní myšlení“ se ovšem také považuje změna vztahového rámce, inteligentní využívání představivosti a autosugescí nebo adekvátní vzbuzování naděje. Příkladem změny vztahového rámce je situace, prázdného hnízda: Žena cítí osamělá po té, co děti odešly z domova. Terapeut může poukázat na nové možnosti, týkající se zájmů nebo uplatnění. Ty žena neměla v době, kde se starala o velkou rodinu. Někdy zde dodáváme, že takto vyřešila problém prázdného hnízda Margareta Thatcherová.

Lze tedy shrnout, že pojem „pozitivní myšlení“ je značně široký a zahrnuje velmi odlišné přístupy, které mají různý efekt. Pro změnu vztahového rámce a vzbuzování naděje je velmi důležitá schopnost lékaře se vcítit do pacientovy situace, což ovšem neznamená se s pacientem identifikovat.

Pozitivní motivace

Pozitivní motivace prolíná prakticky celou medicínou i psychoterapií, a přehled na toto téma by byl příliš obsáhlý. Např. v na vzhled orientované psychoterapii může pozitivně motivovat to, že pacient zařadí svoji životní zkušenosti do určitého rámce a získané pochopení mu poskytne větší pocit jistoty a bezpečí. S pozitivní motivací pracuje samozřejmě kognitivně-behaviorální psychoterapie, tedy směr psychoterapie orientovaný na změnu vnímání v chování. Typickým příkladem je contingency management, jak se o tom zmiňujeme na jiném místě (5). Dokonce i humanistický psycholog Abraham Maslow napsal, že dobrá společnost je taková, která odměňuje ctnost, tedy jinak řečeno, které motivuje k dobru.

Posilování motivace patří k relativně jednoduchým a účinným postupům při léčbě návykových nemocí i jiných poruch (5). V počátcích léčby u lidí, kteří o změnu nestojí, se pracuje více s negativní motivací. Terapeut za této situace typicky klade otázky, které citlivě upozorňují na rizika nebo negativní zkušenosti s návykovým chováním. Využívání pozitivní motivace získává na významu v pozdějších stádiích. Spolu s negativní motivací se používá vzbuzování naděje ve stádiu váhání. Ve stádiu jednání a zejména ve stádiu udržování už může pacient využívat jako pozitivní motivaci také vlastní dobré zkušenosti s abstinencí.

Pozitivní motivaci a naději v začátku léčby velmi posiluje setkávání s dlouhodobě abstinujícími lidmi. Z tohoto hlediska jsou ve velké výhodě zařízení s vazbou na Anonymní alkoholiky a zařízení, která mají dobře pracující socioterapeutický klub. V lékařské praxi může lékař vzbuzovat pozitivní motivaci např. tím, že poukáže na příklad člověka, který úspěšné překonal podobnou nemoc nebo zátěžovou událost, jaké potkaly pacienta.

Pozitivní psychoterapie

V současnosti se používá především v léčbě deprese a soustřeďuje se více na posilování pozitivních emocí než na práci s negativními myšlenkami (7). Citovaný autor uvádí, že během 40 let, které vyučoval na univerzitě psychologii, nepozoroval u studentů nikdy tak výrazné zlepšení duševního stavu, jako při použití pozitivní psychoterapie. Autoři v citované práci uvádějí dobré výsledky i u klientů s depresivní symptomatologií.

Pro zajímavost uvádíme postup, který autoři použili.

Souhrn skupinových cvičení v pozitivní terapii

(podle 7, mírně zkráceno)

• 1. Využívání vlastních silných stránek. Jejich identifikace probíhá za pomoci dotazníku VIAIS (Values in Action Inventory of Strengths). U pěti nejsilněji zastoupených silných stránek uvažujte o tom, jak je uplatnit každodenním životě.
• Poznámka.:
• Dotazník má 240 položek je možné ho vyplnit i na internetu, jeho základní vyhodnocení je po registraci zdarma (www.viasurvey.org).
• 2. Zapište si každý den večer tři dobré věci nebo požehnání a uvažujte o jejich příčinách.
• 3. Napište vlastní nekrolog nebo životopis poté, co jste prožili dobrý život. Shrňte na jednu až dvě stránky, co chcete, aby se v takové textu především objevilo.
• 4. Uvažujte o člověku, kterému jste vděčný, ale jemuž jste nepoděkoval. Napište děkovný dopis a s jeho obsahem seznamte tohoto člověka telefonicky nebo osobně.
• 5. Aktivní a konstruktivní reagování spočívá v tom, že člověk reaguje pozitivně a se zjevným nadšením na dobrou zprávu. Nejméně jednou denně takto reagujte na někoho ve svém okolí.
• 6. Vychutnávání. Alespoň jednou denně si užívejte něčeho, s čím jinak pospícháte, např. jídlo, sprcha, chůze. Pak zaznamenejte, v čem je to jiné.

Na základně podkladů, které máme k dispozici, lze těžko posoudit, nakolik je pozitivní psychoterapie užitečná při léčbě návykových nemocí. Zdá se ale, že by mohla být prospěšná zvláště u závislých žen, kde bývá častá depresivní symptomatologie.

Poznámka:

Pojem pozitivní psychoterapie se používá také v souvislosti s jiným psychoterapeutickým přístupem, jehož autorem je v Německu žijící N. Peseschkian. Jedná se o odlišný postup.

Pozitivní sugesce

Jedná se o významný faktor, např. v oblasti farmakoterapie se uplatňuje jako placebo efekt. Účinek pozitivních sugescí je nejsilnější před usnutím či krátce po probuzení a také ve stavu relaxace. Toho se využívá v autogenním tréninku, józe, hypnóze i jinde. Sugestivní či autosugestivní formule by se měly vytvářet pozitivně. Jako důvod se uvádí skutečnost, že hlubší a primitivnější vrstvy osobnosti obtížně rozlišují kladné a záporně formulace. Proto se používá např. „jsem klidný“ (nesprávně by bylo „necítím úzkost“). Autosugestivní formule, které nejčastěji využíváme při práci se závislými pacienty, zahrnují např.:

• Žiji zdravě.
• Žiji moudře.
• Abstinence trvá.
• Střízlivost je výhodná.

Prof. Schultz vytvořil jako součást autogenního tréninku také formule ke zlepšování určitých zdravotních problémů. O relaxačních technikách v češtině více jinde (4).

Pozitivní motivace, pozitivní psychoterapie, pozitivní sugesce a suportivní (podpůrná) psychoterapie v lékařské praxi

Suportivní (podpůrná) psychoterapie se ocitla i v doporučených postupech pro praktické lékaře (1). Podle citované práce vede ke zvýšení účinnosti léčby a to i u somaticky nemocných. Cílem podpůrné psychoterapie je dosažení zlepšení stavu a změny pacientova jednání. Podpůrná psychoterapie může být krátkodobá nebo dlouhodobá, typicky je zde ale čas, který lékař psychoterapie věnuje, kratší než u jiných forem psychoterapie.

Během podpůrné psychoterapie lékař zdůrazňuje pozitivní rysy pacientovy osobnosti, posiluje pocity bezpečí, vzbuzuje naději, projevuje respekt a zájem. Z uvedeného je patrné, že pojem pozitivní motivace, pozitivní terapie, pozitivní sugesce a suportivní psychoterapie sice nejsou totožné, ale do značné míry se překrývají.

Závěr

Pozitivní myšlení je pojem neurčitý a může zahrnovat efektivní i neúčinné postupy. Práce s pozitivní motivací, pozitivní sugesce a vzbuzování naděje prolínají celou medicínou i psychoterapií a mají velký význam při léčbě nejrůznějších nemocí a to i nemocí somatických. Seligmanova pozitivní psychoterapie je relativně nová a nadějná forma psychoterapie, která může být užitečná u osob s depresivní symptomatologií. Uvedené kategorie se do jisté míry překrývají se suportivní psychoterapií.

Prim. MUDr. Karel Nešpor, CSc.

Psychiatrická léčebna Praha –Bohnice

Mužské odd. pro léčbu závislostí

181 02 Praha 8

E-mail: nespor.k@seznam.cz

www.drnespor.eu

www.youtube.com/drnespor