Čestná medaile ČLS JEP udělena MUDr. Richardu Stejskalovi
Vyšlo v časopise:
Prakt. Lék. 2009; 89(4): 220
Kategorie:
Aktuality/zprávy/recenze
Dne 21. března se v Praze uskutečnil lékařský kongres IFDA Důkazy a praxe. V pořadí od roku 2004 již devátý, takže jeho organizátoři, Asociace českých frankofonních lékařů (AMFT) České lékařské společnosti J. E. Purkyně, mají s pořádáním těchto akcí dostatek zkušeností. Nicméně ten letošní se od všech předchozích maličko lišil. Alespoň svým začátkem. Před vlastním zahájením pracovní části kongresu vystoupil na pódium předseda ČLS JEP profesor MUDr. Jaroslav Blahoš, DrSc., aby předal současnému předsedovi Asociace českých frankofonních lékařů ČLS JEP MUDr. Richardu Stejskalovi Čestnou medaili České lékařské společnosti Jana Evangelisty Purkyně.
Toto významné ocenění, jak řekl ve svém krátkém laudatiu prof. J. Blahoš, získal MUDr. R. Stejskal za „ za dlouholeté úsilí a zásluhy o šíření dobré pověsti českého lékařství ve Francii a nezpochybnitelný přínos k rozvoji profesionálních i osobních česko-francouzských vztahů na poli medicíny.“
Těchto několik klíčových slov shrnuje vše podstatné; alespoň pro zasvěcené. Odpovídají na tři základní otázky: co, komu a proč. Ale přesto ani zdaleka neříkají všechno.
„Udělení Čestné medaile ČLS JEP mě samozřejmě potěšilo, ale zároveň i překvapilo,“ odpověděl na otázku, jak se v tom okamžiku cítil, MUDr. R. Stejskal. „O všem jsem se dozvěděl teprve pár minut před začátkem kongresu, tedy před zahájením jedné z nejvýznamnějších akcí, které naše asociace pořádá. Takže v tu chvíli na víc než poděkování a slib, že se vynasnažím rozvíjet a upevňovat naše vzájemné kontakty i v budoucnu, nebyl čas. Naše asociace je totiž svým způsobem výjimečná. Nejen svým zaměřením, ale i svou ojedinělostí. Pokud vím, tak podobná společnost existuje ještě v Norsku, jinak nikde jinde. V současné době sdružujeme zhruba 220 lékařů a lékařek napříč všemi obory.To, co nás všechny spojuje, je zájem o francouzskou medicínu a přes ni vlastně o samotnou Francii. Velmi úzce spolupracujeme s francouzskou ambasádou při výběru našich lékařů na stáže v tamních nemocnicích. Možná to leckoho překvapí, ale ve Francii je nedostatek lékařů, takže schopné a kvalifikované lidi rádi uvítají. My případným zájemcům usnadňujeme první kontakty s tím, že ti, kteří tam odjedou na stáž, se po čase, jak chceme věřit, vrátí zpět a obohatí naši medicínu o získané zkušenosti. Něco podobného dělá ve Franci asociace Le Pont Nneuf, kterou vede madame Chirac a s níž také spolupracujeme. Kromě toho pořádáme medicínská setkání, sympózia a kongresy a v rámci těchto našich aktivit udržujeme i úzké styky s Francouzským institutem v Praze. Nedávno byl například u nás na návštěvě známý francouzský revmatolog profesor Raoul Ghozlan. Na velikonoce zde zase byl honorární konsul v Marseille dr. Pierre Robin. Mimochodem velký znalec Čech a české historie. Třeba při posledním setkání nás „zkoušel“ jestli víme, proč má český lev ve znaku dva ocasy. On to samozřejmě věděl. I díky tomu jsem přesvědčen, že za těch bezmála dvacet let činnosti naší asociace jsme přispěli k rozvoji vzájemného poznání jak po profesionální, tak i po společenské a kulturní stránce.“
MUDr. Richard Stejskal stojí v čele Asociace českých frankofonních lékařů již druhé volební období, tedy od roku 2004. Zná proto velmi dobře všechny klady i možná úskalí, které nutně doprovází aktivity každé organizace, a to nejen z pozice předsedy, v níž se snaží o průběžné zatraktivňování její činnosti i „tváře“, nové logo toho může být příkladem, ale i jako její řadový člen, kterým byl od založení v roce 1990, do roku 2000, kdy se stal jejím místopředsedou.
Společným jmenovatelem a jedinou dobrovolnou podmínkou členství je zájem o francouzskou medicínu. V tom se Asociace českých frankofonních lékařů liší snad od všech ostatních lékařských spolků, které jsou zpravidla založeny na odborné specializaci. Nicméně se naskýtá otázka, proč zrovna francouzská medicína získala privilegium mít takříkajíc svou asociaci. Pro většinu lidí má pojem čínská nebo přírodní medicína více či méně konkrétní obsah. Co si ale představit pod francouzskou medicínou, v čem je jiná než česká, německá, španělská či anglická?
„Všechno je to trochu jinak. Medicína jako taková je samozřejmě univerzální. Vznik Asociace má vlastně na svědomí profesor Blahoš. Během své kariéry působil několik let jako lékař v například v Etiopii, ale především v Paříži a vybudoval si zde pověst vynikajícího odborníka. A protože je navíc velice charismatickou osobností, vytvořil si také široký okruh profesionálních kontaktů a získal řadu osobních přátel. A ti ho po Sametové revoluci požádali, aby jim z první ruky vysvětlil, co že se to v Československu vlastně děje. A toto původně politicko-informativní setkání najednou přerostlo v pravidelné odborně a kulturně zaměřené kontakty. A protože rozvoji těchto styků již nebránila ideologická represe, stalo se založení Asociace nejen jejich logickým důsledkem, ale vytvořilo předpoklady a formální rámec jejich pokračování i v budoucnu. Asociace tedy vděčí za svou existenci profesoru Blahošovi, který ji také první léta vedl a sám inicioval v roce 2000 volbu zcela nového výboru, aby jak zdůraznil, umožnil generační výměnu. Já sám pak vděčím profesoru Blahošovi za to, že mě do ní přivedl a že jsem v ní mohl pracovat od začátku. Popravdě řečeno, ono to ani jinak nešlo. Jako mladý lékař jsem v roce 1989 – ještě s několika kolegy – nastoupil na Interní kliniku k profesoru Blahošovi do Nemocnice Pod Petřínem. Byl jsem s ním tedy v každodenním styku. A jeho vyprávění o životě ve Francii, navíc v podání velmi dobrého enologa, byl zážitek, na který nejenže nešlo zapomenout, ale který ve vás ihned vyvolával touhu jet tam a vidět všechno na vlastní oči. Měl jsem to štěstí, že jsem uměl francouzsky. Otec pracoval v Československých aeroliniích a koncem šedesátých let působil tři roky v Maroku a já tam chodil do školy. V začátcích Asociace jsem proto fungovai někdy i jako tlumočník a získával tak první zkušenosti.“
V roce 1992 změnila petřínská nemocnice svůj statut a stala se z ní Nemocnice milosrdných sester Karla Boromejského. Změnila se i její vnitřní struktura a předchozí poslání. Odešel prof. MUDr. Jaroslav Blahoš, DrSc., odešel i MUDr. Stejskal se svými kolegy. Ti pak založili soukromé lékařské centrum Václavka, kde společně působí doposud. Úspěšně. Jak na vlastním pracovišti, tak v Asociaci českých frankofonních lékařů. Čestná medaile ČLS JEP je toho dokladem na jedné straně, a fakt že lidé za těch uplynulých patnáct let naučili nacházet cestu na Václavku a v případě potřeby se vracet, na straně druhé.
Štítky
Praktické lekárstvo pre deti a dorast Praktické lekárstvo pre dospelýchČlánok vyšiel v časopise
Praktický lékař
2009 Číslo 4
- Metamizol jako analgetikum první volby: kdy, pro koho, jak a proč?
- Fixní kombinace paracetamol/kodein nabízí synergické analgetické účinky
- Kombinace metamizol/paracetamol v léčbě pooperační bolesti u zákroků v rámci jednodenní chirurgie
- Kombinace paracetamolu s kodeinem snižuje pooperační bolest i potřebu záchranné medikace
- Tramadol a paracetamol v tlumení poextrakční bolesti
Najčítanejšie v tomto čísle
- Lichen sclerosus u ženy Pohled na etiopatogenezi a léčbu
- Detekce latentní tuberkulózy QuantiFERON-TB Gold test, možnosti a úskalí metody
- Mikrovaskulární dekomprese mozkových nervů – účinek a rizika léčby
- Současný pohled na diagnostiku a léčbu karcinomu žaludku