Příspěvek k terminologii léčby u terminálních stavů nevyléčitelných onemocnění
Autori:
J. Vondráček 1; M. Holcát 2
Pôsobisko autorov:
Advokátní kancelář Jansta – Kostka a spol., Praha
1; Fakultní nemocnice Motol, Praha
Ředitel: JUDr. Ing. Miloslav Ludvík, MBA
2
Vyšlo v časopise:
Prakt. Lék. 2009; 89(4): 212
Kategória:
Právo a medicína
Poskytování zdravotní péče u terminálních stavů nevyléčitelných onemocnění je problémem medicínským, etickým, ale stále častěji ve svých důsledcích i právním a nověji i problémem ekonomickým a v neposlední řadě též jazykovým. Péče u terminálních stavů nevyléčitelných onemocnění je provázena problémy, které vystupují do popředí zejména při obhajobě lékařů. Některé z nich vznikají nejednotnou terminologii, kdy obsah užívaných pojmu není nikde definován a je možný několikerý výklad. Navíc jsou některé pojmy laickou veřejností vnímány velice negativně. I když s postupem lékaře by souhlasili. Tak se v různých zdravotnických zařízeních setkáváme s pojem „terminální léčba, bazální léčba, marná léčba, nerozšíření léčby, omezení léčby“, přičemž je na různých odděleních téhož zdravotnického zařízení obsah jednotlivého pojmu vysvětlen různě.
Jako účelnější a vystižnější, etičtější a právně zdůvodnitelný se ukazuje záznam v dokumentaci, že „dále bude poskytována 1éčba odpovídající aktuálnímu zdravotnímu stavu a prognóze“.
*
Úmluva o lidských právech a biomedicíně v čl. 2. stanovuje, že zájmy a blaho lidské bytosti budou nadřazeny zájmům společnosti nebo vědy.
Oprávněně lze mít za to, léčba odpovídající aktuálnímu zdravotnímu stavu s ohledem na prognózu, respektuje zájem lidské bytosti.
V čl. 4. je pak stanoveno, že jakýkoliv zákrok v oblasti péče o zdraví, včetně vědeckého výzkumu je nutné provádět v souladu s příslušnými profesními povinnostmi a standardy.
Je povinností ošetřujícího lékaře reagovat na změnu zdravotního stavu, a to i tím, že nebude indikovat a podávat další léky nebo provádět další invazivní výkony.
V čl.6. je stanoveno, že může být proveden zákrok na osobě, která není schopná dát souhlas, pouze pokud je to k jejímu přímému prospěchu.
Je však třeba akceptovat, že i neprovedení výkonu nebo nepodání dalších léků může být k přímému prospěchu pacienta s infaustní prognózou.
Zákon č. 20/1966 Sb., o péči o zdraví lidu ve znění pozdějších doplňků, stanovuje, že zdravotní péči poskytují zdravotnická zařízení státu, obcí, fyzických právnických osob v souladu se současnými dostupnými poznatky lékařské vědy.
V řadě okolních států je již běžné, že se léčba upravuje podle stavu pacienta v terminálním stadiu, a některé výkony se vzhledem ke stavu pacienta již neprovedou, a že je tento postup považován za postup lege artis.
V § 17 zákona č. 20/1966 Sb., o péči o zdraví lidu, je stanoveno, že léčebně preventivní péče spočívá v péči o ochranu, navrácení a upevnění zdraví jednotlivců i kolektivů a je poskytovaná obyvatelstvu ve zdraví, nemoci, v mateřství a při jiných stavech vyžadujících lékařskou pomoc.
Péče o pacienta s infastní prognózou v terminálním stavu nepředstavuje péči s cílem upevnit nebo navrátit zdraví, ale právě péči vyžadující lékařskou pomoc při jiných stavech. Jinak řečeno, cílem péče o pacienta v terminálním stadiu je zajistit důstojné, klidné ukončení života, pokud je již konec za současného stavu medicíny neodvratitelný. Prakticky to znamená, že pacient nemá mít, mimo jiné, v žádném případě nepříjemné pocity bolesti, žízně nebo dušnosti.
To, co je stejně důležité, jako je péče o pacienta v terminálním stadiu, je komunikace s rodinou. Je výhodou, pokud je možnost v některých indikovaných případech využít psychologa.
Praxe ukazuje, že právě chyby v podání informací o zdravotním stavu pacienta, o jeho infaustní prognóze a nevhodný způsob podání nepříznivých informací je pak vyvolávající moment stížností i na léčebný postup a požadavku na odškodné za psychotrauma rodiny nebo odškodnění za smrt způsobenou nedbalostí při poskytované péči.
Je smutnou skutečností, že dokumentaci u pacientů v terminálních stavech není věnována potřebná pozornost a péče, neboť je dokumentace u pacientů v terminálním stavu více jak chudá, nepřesná, s nevhodnou terminologií. A právě od zdravotnické dokumentace se očekává, že doloží terminální stav, prognózu a oprávnění zvoleného postupu.
JUDr. Jan Vondráček
Advokátní kancelář Jansta – Kostka a spol.
Těšnov 1
110 00 Praha 1
E-mail: kancelar@jansta-kostka.cz
Štítky
Praktické lekárstvo pre deti a dorast Praktické lekárstvo pre dospelýchČlánok vyšiel v časopise
Praktický lékař
2009 Číslo 4
- Metamizol jako analgetikum první volby: kdy, pro koho, jak a proč?
- Fixní kombinace paracetamol/kodein nabízí synergické analgetické účinky
- Kombinace metamizol/paracetamol v léčbě pooperační bolesti u zákroků v rámci jednodenní chirurgie
- Tramadol a paracetamol v tlumení poextrakční bolesti
- Antidepresivní efekt kombinovaného analgetika tramadolu s paracetamolem
Najčítanejšie v tomto čísle
- Lichen sclerosus u ženy Pohled na etiopatogenezi a léčbu
- Detekce latentní tuberkulózy QuantiFERON-TB Gold test, možnosti a úskalí metody
- Mikrovaskulární dekomprese mozkových nervů – účinek a rizika léčby
- Současný pohled na diagnostiku a léčbu karcinomu žaludku