Udělení Ceny Jana Evangelisty Purkyně
Prof. MUDr. Pavel Klener, DrSc. se stal 53. laureátem nejvyššího vyznamenání ČLS JEP.
Vyšlo v časopise:
Prakt. Lék. 2011; 91(7): 436-438
Kategorie:
Aktuality/zprávy/recenze
Čtvrtou červnovou středu se v barokním Saturnově sále libochovického zámku sešli zástupci odborných lékařských společností a čelní představitelé České lékařské společnosti Jana Evangelisty Purkyně jako účastníci i přímí aktéři letos již 53. Purkyňova dne. Hlavním bodem tohoto slavnostního pracovně společenského setkání pořádaného v rodišti velkého vědce Spolkem lékařů v Ústí nad Labem a Českou lékařskou společností JEP, bylo předání Ceny Jana Evangelisty Purkyně.
Předsednictvo ČLS JEP uděluje každoročně toto své nejvyšší vyznamenání tajnou volbou z kandidátů, navržených organizačními složkami ČLS JEP jako výraz uznání a ocenění mimořádných zásluh o rozvoj oboru a za celoživotní vědeckou tvorbu. Letošním laureátem se stal prof. MUDr. Pavel Klener, DrSc.
Charakter i atmosféru nadcházejícího jednání naznačoval nápis promítaný z diapozitivu na velké filmové plátno: Qoud bonum faustum. Tedy zkrácená verze formule Quod bonum, faustum, felix, fortunatumque sit, „Kéž je to k dobru, zdaru štěstí a požehnání“, kterou kdysi bývaly zahajovány úřední procedury a jejíž začáteční písmena Q.B.F.F.F.Q.S. jsou součástí lékařského diplomu.
V roli moderátora programu přivítal prof. MUDr. Vladimír Palička, CSc., Dr.h.c. všechny přítomné. Připomněl morální, symbolický i společenský význam, které představuje tradice Purkyňových dnů. Morální ve smyslu konkrétního ocenění celoživotní vědecké a pedagogické činnosti i dodržování a rozvíjení mravních a etických zásad lékařské profese, nositelem symboliky je pak jméno J. E. Purkyně, obsažené v udělované ceně, jméno jednoho z největších badatelů 19. století, které v přeneseném slova smyslu nese i určitý motivační faktor pro všechny mladé lékaře, kteří vstupují lékařskou dráhu, a společenský význam spočívá ve vlastním setkání předních odborníků z různých oborů, kterým pracovní vytížení podobnou příležitost většinou znemožňuje.
Poté se ujal slova předseda ČLS JEP profesor MUDr. Jaroslav Blahoš, DrSc. Uvítal zúčastněné hosty v prostorách Libochovického zámku a dále řekl:
„V protokolu předání Ceny se uvádí:
Cena JEP se uděluje jako ocenění celoživotní obětavé práce v medicíně, činnosti léčebně-preventivní, vědecko-výzkumné a pedagogické a pro morální kvality kandidáta. Kandidát musí být členem ČLS JEP. Cena JEP pro rok 2011 je udělena prof. MUDr. Pavlu Klenerovi, DrSc.
Předání Ceny JEP, zde na libochovickém zámku má svůj symbolický význam, daný zdejším rodákem, J. E. Purkyněm, který se zde narodil v roce 1787, zde začal chápat to, co později ve svých vzpomínkách vyjádřil takto:
»Tam pod Hasenburkem začala moje mysl chápat životnost, tak blízko, abych ji svou myslí, svým vlastním dětským životem, pronikl, abych se v něj vžil, vcítil a vmyslil. Tam jsem ukojoval svého ducha četbou, z níž nejoblíbenější mi byl Komenského Orbis pictus, který mi otevíral nové a široké horizonty poznání a vzdělanosti.«
Potud J. E. Purkyně.
Když před časem byla tendence rekonstruovat systém rezortních ústavů, včetně Ústavu hematologie a krevní transfuze, kde byl ředitelem prof. Klener, vyjádřil pan prof. Zahradník při jedné oslavě v Lužanech paradox, když úředník zasahuje do činnosti a pravomoci pětihvězdičkového generála medicíny, prof. Klenera.
V oněch 5-ti generálských hvězdičkách lze vnímat i určitou symboliku okruhů Klenerových zájmů, vlastností a činností připomínajících důstojného následovníka Jana Evangelisty Purkyně. Jsou to zejména neodmyslitelné atributy života obou, tj. činnost badatelská s obdivuhodnou aktivitou publikační a pedagogickou, jež nezůstaly bez nejvyšších možných ocenění a poct, univerzitních, akademických, státních atd., a to jak na půdě domácí, tak i v cizině. Naši žáci se ještě dlouho budou učit z Klenerovy interny, hematologie a onkologie a pro budoucí generace zůstanou dokladem naší vědy na začátku 21. století, tak jako spisy J. E. Purkyně sepsané před 150 lety.
Druhou pomyslnou hvězdičkou jsou bohaté zkušenosti v praktické medicíně, zejména v jeho oblíbené interně, hematologii a onkologii. Při léčebné péči věří v etiku jako integrální součást medicíny i v axiomy Purkyňovy:
»Lékař musí mít individuální přístup k nemocnému, měl by být osobností, v níž jsou spojeny vědomosti s citem a s taktem.«
Potud Purkyně i Klener.
Nelze opomenout organizační schopnosti prof. Klenera. V ČLS JEP, pracoval v četných funkcích od r. 1962, včetně předsednictva. Jeho veřejná činnost, a to nejen v medicíně, byla a je obecně známá: Od poslanecké funkce přes prvního porevolučního ministra až po navržení na kandidáta na prezidenta republiky.
Jeho pátá hvězda ho přibližuje k Janu Evangelistovi snad nejblíže. Je to touha po vzdělání v duchu našich předních vzdělanců. Zdůrazňuje i výzvu Purkyně:
»Síla těla i duše, obratnost ruky, bystrost smyslů s živým pochopením, hlubokým nadáním, vznešeným přemýšlením, obecnou vzdělaností, humanitními ideály a kulturou obecně.«
O odborné práci Klenerově budou podrobněji hovořit další gratulanté.
Vážený pane profesore, vzácný příteli, dovol, abych Ti předal Cenu Jana Evangelisty Purkyně a abych Ti jménem předsednictva i jménem svým gratuloval.“
Poté u mikrofonu vystřídal prof. Blahoše ředitel Ústavu hematologie a krevní transfuze v Praze člen, výboru České hematologické společnosti ČLS JEP prof. MUDr. Marek Trněný, CSc.
Své vystoupení rozdělil do dvou částí. Úvodní, zaměřenou na stručnou rekapitulaci profesní dráhy prof. Klenera, doplnil některými osobními vzpomínkami. Uvedl příhodu, jak kdysi prof. Lemeš, známý jako nesmlouvavý a neúprosný kritik, po přečtení tehdy nové publikace prof. Klenera jen zabručel, že v ní objevil několik nedostatků. Prof. Trněný tento posudek tenkrát považoval za jedno z nejvyšších uznání kvality, jaké od prof. Lemeše do té doby slyšel.
Podrobněji pak hovořil o zásluhách prof. Klenera na rozvoji onkologické problematiky, zejména protinádorové chemoterapie, jejímž zakladatelem se u nás stal a které se systematicky věnuje dodnes. Připomněl jeho bohatou přednáškovou a publikační činnost obnášející bezmála dvě desítky monografií, 298 odborných sdělení a řadu učebnic. Za všechny uvedl nejobsáhlejší monografii Vnitřní lékařství, kde figuroval jako autor i editor a jejíž 4. aktualizované vydání se v těchto dnech připravuje do tisku. Některé z těchto textů se staly odbornými „biblemi“, z nichž studenti čerpají dodnes.
V další části se věnoval prof. Trněný problematice hematologických nádorů, onemocnění, na jehož terapii se soustředil i prof. Klener. Uvedl, že jde o nádory, jež se u nás vyskytují nejčastěji. V této souvislosti shrnul i milníky v jejich léčbě: sedmdesátá léta přinesla první účinnou terapii, v osmdesátých letech se objevily speciální monoklonální protilátky, které rozšířily možnosti lymfoproliferativní léčby a současnost charakterizují antigeny CD20, díky nimž se zvýšila možnost přežití o 15–20 procent.
Za uplynulých 40. let prošly technika i metody léčby maligních lymfomů vývojem od radio- i chemoterapie po cíleně zaměřenou léčbu zasahující přímo nádorové buňky. Díky ní a možnostem, jež v rámci tohoto typu terapie slibují nové monoklonální protilátky, dochází postupně i přes zvýšenou incidenci onemocnění k snižování mortality a zlepšení kvality života pacientů.
Jako poslední vystoupil s gratulací i odborným sdělením na téma „onkologie a ekonomika“ doc. MUDr. Jindřich Fínek, PhD. Zdůraznil, že monografie prof. Klenera jej provázejí už bezmála třicet let jeho onkologické praxe. Kromě toho, že kdysi byly v podstatě jediným zdrojem moderních publikovaných informací, měly vždy jedno společné: maximální hustotu potřebných údajů a velice úspornou strukturu. Jako konkrétní příklad uvedl nedávno vydanou devadesátistránkovou knížku Základy klinické onkologie, určenou především medikům, začínajícím kliniků, ale i praktickým lékařům. Řekl, že když ji vzal do ruky, přemýšlel a měl i jisté pochybnosti, co všechno se z tak obsáhlého oboru mohlo na devadesát stran vlastně vejít. Po přečtení zjistil, že opravdu všechno, co potřebují student, začínající či praktický lékař vědět o biologické podstatě nádorového bujení, o symptomatologii, diagnostice a léčbě zhoubných novotvarů; včetně tabulek, grafů a obrázků.
„Základy klinické onkologie lze přečíst za odpoledne a prostudovat za víkend. A pokud si čtenář tyto informace podrží, je vybaven znalostmi, které mu v rámci obecného medicínského vzdělání pomohou orientovat se v řadě disciplín starajících se multioborově o onkologické nemocné. Nesmí ovšem zapomenout jediné důležité slovo. Jenže žádná jiná v knize nejsou.“
Téma „onkologie a ekonomika“ se neslo v duchu aktuálních problémů současného zdravotnictví. V roce 2006 představovaly prostředky vložené do zdravotnictví 6,8 proc. z HDP; v současnosti se tento podíl zvýšil na 7,5 proc. Je však nutné si také uvědomit, že následkem předcházející krize klesl celkový objem HDP. Jeden z hlavních problémů připravované reformy zdravotnictví spočívá v tom, že se mnoho hovoří o spoluúčasti pacienta, ale nikdo ve skutečnosti není schopen, nebo nechce říci, kolik prostředků je stát ochoten na financování zdravotnictví dát. Mimochodem – nyní vkládá do systému na každého pojištěnce – včetně novorozenců a důchodců – v přepočtu 44 euro měsíčně. Nové onkologické léky zlepšující kvalitu života jsou účinnější, ale také výrazně dražší. Zatímco léčba běžnými prostředky vychází průběžně na plus mínus 20 tisíc Kč., nasazení moderních preparátů přijde na 100 000 Kč., a nezřídka i více.
* * *
Vystoupení doc. Fínka uzavřelo první část programu 53. Purkyňova dne. Následoval vlastní slavností akt, kdy prof. Pavel Klener převzal z rukou předsedy ČLS JEP prof. Jaroslava Blahoše Cenu Jana Evangelisty Purkyně.
Ve svém vystoupení pak prof. Klener poděkoval za udělení Ceny, které, jak podotkl, si velice váží. V této souvislosti a s úsměvnou sebeironií řekl, že jedním z prvních rozhodnutí, které počátkem devadesátých let jako ministr zdravotnictví učinil, bylo radikální zrušení všech nadbytečných vyznamenání titulů typu „zasloužilý lékař“. Cena J. E. Purkyně zůstala. Nyní vidí, že to bylo velice prozíravé rozhodnutí: zachoval ji pro sebe.
Všem přítomným pak vyjádřil díky za projevy uznání své práce a zdůraznil, že pokrok v medicíně je především kolektivní záležitostí.
Závěrečné slovo prof. Jaroslava Blahoše se neslo ve stejně uvolněném duchu. Poděkoval všem přítomným za účast a podělil se s nimi o jednu vzpomínku. V sedmdesátých letech, byl Pavel Klener na studijním v pobytu u prof. Jeana Bernarda v Paříži, kam se on chystal. Požádal ho proto v dopise o nějaké podrobnosti.
Přišla lakonická odpověď:
Lidé jsou zde skvělí, medicína zajímavá, prof. Bernard výborný, jídlo báječné, pití dobré a vína úžasná.
Což jej samozřejmě jako renomovaného znalce a milovníka vín potěšilo a příjemně navnadilo.
Slavnostní atmosféru celého setkání doplnilo a umocnilo vystoupení klavíristy Martina Levického, který přednesl Mozartovu Sonátu C dur, skladby J. Janáčka z cyklu Po zarostlém chodníčku a Lisztovu Mazeppu.
ri
Snímky: Vladimír Brada
Štítky
Praktické lekárstvo pre deti a dorast Praktické lekárstvo pre dospelýchČlánok vyšiel v časopise
Praktický lékař
2011 Číslo 7
- Metamizol jako analgetikum první volby: kdy, pro koho, jak a proč?
- Fixní kombinace paracetamol/kodein nabízí synergické analgetické účinky
- Kombinace metamizol/paracetamol v léčbě pooperační bolesti u zákroků v rámci jednodenní chirurgie
- Tramadol a paracetamol v tlumení poextrakční bolesti
- Antidepresivní efekt kombinovaného analgetika tramadolu s paracetamolem
Najčítanejšie v tomto čísle
- Cystické nádory pankreatu – aktuální souhrn
- Prenatální diagnostika nejčastějších chromozomálních aberací
- Akutní endoskopické řešení krvácení do horní části gastrointestinálního traktu: zkušenosti jednadvaceti let
- Zdravotní rizika nadměrného příjmu fruktózy