Nemoci z povolání v automobilovém průmyslu ve Středočeském kraji

Souhrn

Článek se zabývá analýzou nemocí z povolání v automobilovém průmyslu ve Středočeském kraji z pohledu propojení pracovního lékařství a sociálně-ekonomické geografie. Předmětem studia jsou tři vybrané automobilové společnosti, jejichž význam pro hospodářství České republiky přesahuje hranici nejen Středočeského kraje, ale i celé České republiky. Výskyt nemocí z povolání v těchto firmách se nelišil od celostátní průměrné incidence nemocí z povolání (2,9/10 000 zaměstnaných v roce 2011). V rámci práce byly testovány hypotézy o vztahu mezi výskytem nemocí z povolání na jedné straně a pohlavím zaměstnanců, jejich věkem, výší průměrné mzdy a mírou nezaměstnanosti v okrese na straně druhé. Výzkum prokázal, že nemoci z povolání se vyskytovaly statisticky významně častěji u žen než u mužů (RR = 9,71, 95 % CI: 4,8–20,1) a u osob nad 40 let věku ve srovnání s osobami mladšími (RR = 3,38, 95 % CI: 1,7–6,8). Domněnka autora, že v okresech s vyšší mírou nezaměstnanosti je výskyt nemocí z povolání nižší, nebyla potvrzena, naopak byl naznačen trend k rostoucímu výskytu nemocí z povolání s rostoucí mírou nezaměstnanosti. Závěrem autor zdůrazňuje potřebu kvalitního poskytování pracovnělékařských služeb u zaměstnavatelů – především vstupních a periodických preventivních prohlídek, jako jednoho z hlavních nástrojů prevence vzniku nemocí z povolání.

Klíčová slova:
nemoci z povolání – automobilový průmysl – ekologická korelační studie – nezaměstnanost – rizikové faktory – orgány ochrany veřejného zdraví

ÚVOD

Nemoci z povolání (dále označované také „NzP“) představují jeden ze zdravotně, společensky i ekonomicky nejzávažnějších důsledků expozice rizikovým faktorům práce a pracovních podmínek. Výskyt nemocí z povolání je v různých odvětvích ekonomické činnosti různý a jeho časové trendy se mění. Tradičně nejvíce nemocí z povolání vzniká v hornictví a ve zdravotnictví (1–3). Jako relativně nový jev pozorujeme v posledních letech nápadně rostoucí trend výskytu nemocí z povolání v odvětví národního hospodářství „výroba motorových vozidel“ (graf 1).

Ve spádové oblasti našeho pracoviště (KHS Středočeského kraje) se nachází tři velké závody automobilového průmyslu, které svým významem přesahují nejen rámec kraje, ale celé České republiky. Proto jsme se rozhodli analyzovat výskyt nemocí z povolání v těchto podnicích, a to nejen z pohledu medicínského, ale (vzhledem k profesní orientaci autora tohoto článku) také z hlediska lékařské geografie a sociálně-ekonomických determinant výskytu NzP (věk a pohlaví zaměstnanců, výše průměrné mzdy, resp. míra nezaměstnanosti v okrese). Zjištěná prostorová data jsou prezentována nejen v textové a tabulkové podobě, ale také s využitím moderních zobrazovacích prostředků v geografii, a to pomocí GIS (geografických informačních systémů). Tak se dá lépe dokreslit a vyjádřit možná propojenost a komplexnost vazeb mezi lékařskou vědou (vědním oborem pracovního lékařství), člověkem, průmyslem a prostředím, ve kterém se společně pohybujeme. Otevírá se tak brána do poznání tajů geografie zdraví (lékařské geografie), která je vědní disciplínou fungující na úzkém propojení několika vědních disciplín (lékařské vědy, geografie, sociologie a ekonomie) (4, 5).

V práci jsme se pokusili najít odpověď na tři otázky:

1. Existuje vztah mezi výskytem nemocí z povolání a věkem zaměstnanců pracujících v automobilovém průmyslu?
2. Existuje vztah mezi výskytem nemocí z povolání a pohlavím zaměstnanců pracujících v automobilovém průmyslu?
3. Existuje vztah mezi mírou incidence nemocí z povolání a mírou nezaměstnanosti, resp. průměrnými příjmy v příslušném okrese?

SOUBOR A METODIKA

Pro studii bylo zvoleno období let 2006–2011. Údaje o počtu hlášených nemocí z povolání byly čerpány z databáze KHS Středočeského kraje (6) a z Národního registru nemocí z povolání. K dispozici jsou absolutní počty případů v rozdělení podle pohlaví zaměstnance, věku, vzdělání, příslušné položky seznamu NzP, kategorie práce, zaměstnání (kód CZ-ISCO) a odvětví ekonomické činnosti (kód CZ-NACE).

Údaje o počtu zaměstnanců sledovaných závodů a jejich složení podle věku a pohlaví a informace o přístupu vedení společností k otázkám nemocí z povolání a jejich řešení byly získány z příslušných personálních oddělení a také formou dotazníkových šetření (7).

Úřad práce České republiky – Krajská pobočka v Příbrami poskytl informace o významných zaměstnavatelích na území Středočeského kraje. Dále byla použita data ze zpráv „Analýza vývoje na trhu práce ve Středočeském kraji“ za roky 2006 až 2011 (8, 9).

Při statistickém zpracování dat byla asociace dvou dichotomických kvalitativních znaků testována metodou chí-kvadrát v kontingenční tabulce. Vztah mezi dvěma kvantitativními parametry byl testován lineární regresí a výpočtem korelačních koeficientů – Pearsonova r a Spearmanova koeficientu pořadové korelace r_s (1).

VÝSLEDKY

Tabulka 1 uvádí počty případů nemocí z povolání hlášených v letech 2006–2011 v České republice celkem, případy nemocí z povolání hlášených ve Středočeském kraji, z toho podíl nemocí z povolání v odvětví ekonomické činnosti „výroba motorových vozidel“ (kód CZ -NACE C.29, resp. OKEČ D.34) a počet nemocí z povolání hlášených ve sledovaných třech podnicích automobilového průmyslu.

Při hledání odpovědi na otázky 1 a 2 jsme použili chí-kvadrát test závislosti v kontingenční tabulce. Počty nemocí z povolání i počty zaměstnanců ve studovaných třech firmách jsme sloučili. Při zjištění potřebného celkového počtu zaměstnanců jsme vyšli z předpokladu relativní stability tohoto počtu ve sledovaném období a pro statistickou analýzu jsme použili průměr počtu zaměstnanců v těchto podnicích k 31. 12. 2006 a k 31. 12. 2011. Výsledný počet byl 27 586 zaměstnanců.

Z tabulky 2 je zřejmé, že z celkového počtu 27 586 zaměstnanců ve všech třech sledovaných firmách byla nemoc z povolání hlášena celkem u 14 osob ve věku do 40 let (včetně) a u 27 osob ve věku nad 40 let. Frekvence nemocí z povolání ve skupině do 40 let (včetně) tedy byla 14/17 564, což odpovídá 7,97/10 000. Frekvence nemocí z povolání ve skupině nad 40 let byla 27/10 022, což odpovídá 26,94/10 000. Relativní riziko je 26,94/7,97 = 3,38 (95 % CI: 1,7-6,8). Chí-kvadrát v čtyřpólní tabulce je 15,47 (df = 1), což odpovídá p < 0,002, tedy vysoce statisticky významné.

Z tabulky 3 vyplývá, že z celkového počtu 27 586 zaměstnanců tří sledovaných společností byla nemoc z povolání hlášena u 29 žen a 12 mužů. Frekvence nemocí z povolání v podskupině žen byla 29/5 498, což odpovídá 52,75/10 000. Frekvence nemocí z povolání v podskupině mužů byla 12/22 088, což odpovídá 5,43/10 000. Relativní riziko tedy je 52,75/5,43 = 9,71 (95 % CI: 4,8-20,1). Chí-kvadrát v čtyřpólní tabulce je 66,40 (df = 1), což odpovídá p < 0,001, tedy vysoce statisticky významné.

Otázku 3 na vztah mezi mírou incidence nemocí z povolání a mírou nezaměstnanosti, resp. průměrnými příjmy v příslušném okrese bylo možné testovat pouze v části týkající se nezaměstnanosti, neboť data o průměrné mzdě v jednotlivých okresech nejsou dle sdělení ČSÚ i MPSV od 1. čtvrtletí 2006 k dispozici (10). K dispozici jsou data pouze za celý kraj, která nebylo možné pro zodpovězení této otázky použít.

Při pátrání po případné asociaci mezi mírou incidence nemocí z povolání a mírou nezaměstnanosti jsme se neomezili na tři okresy, ve kterých leží studované automobilové závody, ale využili jsme dostupná data ze všech 12 okresů Středočeského kraje, a to ze dvou důvodů: Jednak vyšší N vede k vyšší síle statistických testů, jednak zaměstnanci studovaných firem v důsledku migrace nepochybně cestují za prací i z jiných okresů, než je okres sídla závodu. Počty nemoci z povolání, průměrné počty ekonomicky aktivních obyvatel a průměrnou míru nezaměstnanosti v jednotlivých okresech Středočeského kraje v letech 2006–2011 uvádí tabulka 4 (10, 11).

Obrázek 1 pak pomocí kartodiagramu znázorňuje míru nezaměstnanosti v okresech Středočeského kraje mezi roky 2006 a 2011.

Registrovaná míra nezaměstnanosti Středočeského kraje je v rámci ČR dlouhodobě jednou z nejnižších. Ke konci roku 2011 tento kraj zaujímal se 7,1 % registrované nezaměstnanosti (z toho 8,5 % u žen a 6,1 % u mužů) druhé místo hned za Prahou (4,0 %) a společně s Plzeňským krajem (shodně jako kraj Středočeský 7,1 %). Celorepublikový průměr k 31. 12. 2011 byl 8,6 %. Na úrovni jednotlivých okresů existují výrazné rozdíly v registrované míře nezaměstnanosti, což je ovlivněno především blízkostí Prahy (9).

DISKUZE

Výsledky práce ukázaly, že míra výskytu nemocí z povolání ve třech nejvýznamnějších závodech automobilového průmyslu ve Středočeském kraji je prakticky shodná s průměrnou celorepublikovou incidencí nemocí z povolání ve všech odvětvích ekonomických činností (2,9 případů nemocí z povolání na 10 000 zaměstnanců v roce 2011). Nejčastěji se vyskytující nemocí z povolání v těchto automobilových závodech byl syndrom karpálního tunelu způsobený lokální svalovou zátěží.

Analýza získaných dat prokázala závislost mezi výskytem nemocí z povolání a věkem. V podskupině zaměstnanců nad 40 let věku byla frekvence nemocí z povolání 3,3krát vyšší než v podskupině zaměstnanců do 40 let věku včetně, což je statisticky významný rozdíl. Tento nález potvrdil intuitivní očekávání. S vyšším věkem lze předpokládat v průměru delší dobu práce na rizikovém pracovišti, tedy delší dobu expozice rizikovému faktoru. Dále příčina rozdílu nejspíše souvisí s fyziologickým úbytkem svalové síly a pracovní kapacity s věkem. Z fyziologických studií je známo, že silové schopnosti vrcholí kolem 25. roku věku, pak dochází k postupnému úbytku síly – v pětiletém období o 2,5 % do 45 let, poté o 5 % každých 5 let (12). Z uvedeného je zřejmé, že závislost mezi věkem a výskytem nemocí z povolání existuje.

Dále byla pozorována závislost mezi výskytem nemocí z povolání a pohlavím. U žen byla zjištěna incidence nemocí z povolání 9,7krát vyšší než u mužů. Tento rozdíl je vysoce statisticky významný. I tento nález je biologicky plausibilní. Fyziologické studie ukázaly, že svalová síla žen odpovídá zhruba 67 % svalové síly mužů (13). Muži tedy fyzickou zátěž tolerují lépe než ženy, u kterých i při srovnatelné zátěži snáze dochází k překročení fyziologické kapacity pohybového aparátu.

Vztah mezi výskytem nemocí z povolání a věkem, resp. pohlavím, který byl pozorován v našem souboru, bude možno pro dané rizikové faktory s vysokou pravděpodobností zobecnit na celou pracující populaci.

V případě vztahu mezi mírou nezaměstnanosti a výskytem nemocí z povolání jsme se původně domnívali, že vyšší míra nezaměstnanosti bude sdružena s nižším výskytem nemocí z povolání. V souladu s tzv. teorií mezního užitku jsme předpokládali, že do určité úrovně pociťovaných zdravotních potíží budou pracovníci preferovat stabilitu zaměstnání a jistotu výdělku (v regionu nadprůměrného), před hrozbou nezaměstnanosti, či převedením na jinou, finančně méně ohodnocenou, byť bezpečnější práci. Tento názor však nebyl závěry naší práce potvrzen. Naopak se ukázalo, že se zvyšující se mírou nezaměstnanosti se v průměru zvyšoval i výskyt nemocí z povolání. Vzestupný trend byl zřejmý, byť nedosáhl statistické významnosti. To potvrzuje i provedená regresní analýza v grafu 2.

Jako jedno z možných vysvětlení tohoto zjištění se domníváme, že v okamžiku, kdy podniky přistoupí k propouštění svých zaměstnanců, čímž de facto dochází ke zvyšování míry nezaměstnanosti v daném regionu, tak v ten okamžik začíná přibývat zaměstnanců, kteří se pokouší řešit situaci podáním žádosti o uznání nemoci z povolání a následné odškodnění. Ukazuje se, že své zdravotní problémy začínají lidé často řešit až v okamžiku, kdy jsou z pracovního procesu vyloučeni, například výpovědí z důvodu nadbytečnosti v rámci prováděných reorganizačních opatření zaměstnavatelem.

Závěrem je vhodné zdůraznit, že pro ochranu zdraví zaměstnanců – a to nejen v automobilovém průmyslu – mají klíčový význam správně poskytované pracovnělékařské služby a zavedení dílčích opatření v oblasti ergonomie práce (14). U „rizikových“ pracovišť jsou důležité již vstupní lékařské prohlídky uchazečů o zaměstnání, které umožňují odhalit dispozici k nemocem z povolání, a předejít tak zařazení na práci, pro kterou uchazeč není způsobilý. Neméně významné jsou i pravidelné periodické preventivní prohlídky. Jejich hlavním smyslem je včasné odhalení případných odchylek od normálního zdravotního stavu, které mohly vzniknout v důsledku pracovní expozice na pracovišti nebo i ze zcela jiných důvodů, ale jsou kontraindikací pro další setrvání zaměstnance na dané pracovní pozici.

ADRESA PRO KORESPONDENCI:

Mgr. Jan Jarolímek, MBA

Krajská hygienická stanice Středočeského kraje se sídlem v Praze

Dittrichova 17/329, 128 01 Praha 2

e-mail: jan.jarolimek@khsstc.cz