Vliv hereditárních faktorů na pohybovou aktivitu
Autoři:
V. Hainer
Působiště autorů:
Centrum pro diagnostiku a léčbu obezity
; Ředitelka: doc. RNDr. Běla Bendlová, CSc.
; Endokrinologický ústav
Vyšlo v časopise:
Prakt. Lék. 2018; 98(2): 81-82
Kategorie:
Komentář
Komentář k článku Vztah pohybové aktivity rodičů a jejich dětí v českých rodinách s dětmi s normální tělesnou hmotností a dětmi s nadváhou/obezitou
Autoři v článku „Vliv pohybové aktivity rodičů a jejich dětí v českých rodinách s normostenickými dětmi a s dětmi s nadváhou či obezitou“ hodnotili pohybovou aktivitu pomocí pedometrů a zjistili významnou asociaci pohybové aktivity rodičů s pohybovou aktivitou jejich dětí, pokud neměli nadváhu či nebyli obézní (1). U dětí s nadváhou/obezitou pohybovou aktivitu monitorovanou pedometry ovlivňovala matčina pohybová aktivita. Článek je cenný v tom, že poukazuje na to, že vedle důrazu na organizovanou volnočasovou pohybovou aktivitu dětí v pracovních dnech je třeba, zejména během víkendu, zapojit do volnočasových aktivit dítěte jeho rodiče. Souvislost pohybové aktivity rodičů a jejich dětí je bezpochyby ovlivněna společně sdíleným socioekonomickým prostředím a obdobným životním stylem. Nicméně je třeba zmínit i dědičnost, která ovlivňuje řadu charakteristik pohybové aktivity, které sdílejí děti se svými rodiči.
Významným přínosem v poznání vlivu hereditárních faktorů na pohybovou aktivitu byly studie provedené u dvojčat. Monozygotní dvojčata mají identický genom a tudíž vykazují podobnost v charakteristikách, které jsou geneticky determinovány. Geny určují výši hmotnostní redukce v odpověď na standardizovaný energetický deficit jak při podávání velmi přísné nízkoenergetické diety (2), tak při cvičení (3). To se odráží v tom, že podobnost v redukci tukové hmoty je větší uvnitř párů identických dvojčat než mezi páry, a to v odpověď na standardní dietní režim 17krát a v odpověď na cvičení 14krát. Genom ovlivňuje i postoje ke cvičení a volnočasové fyzické aktivity (4). Holandská studie, která zahrnovala 5095 dvojčat a sourozenců, zjistila, že genetické faktory ovlivňují pohybové chování z 50 % u mužů a z 43 % u žen. Příspěvek genetických faktorů byl potvrzen i u následujících postojů ke cvičení, a to jak u mužů, tak u žen: vnímaná pozitiva (21 % vs. 27 %), nedostatečná zručnost/podpora/zdroje (45 % vs. 48 %), nedostatek času (25 vs. 30 %), chybění pocitu radosti z pohybu (47 % vs. 44 %), rozpačité postoje ke cvičení (42 % vs 49 %). K objasnění úlohy genetických faktorů při ovlivnění pohybové aktivity a sedavého způsobu života přispěla rozsáhlá britská studie zahrnující 420 párů monozygotních dvojčat a 352 párů dizygotních dvojčat stejného pohlaví. Pohybová aktivita byla po dobu 1 týdne objektivně zjišťována pomocí akcelerometru a monitorováním tepové frekvence (5). Dědičnost vysvětlila 47 % variability v energetickém výdeji při pohybové aktivitě, 29 % variability v čase stráveném při fyzické aktivitě střední a vysoké intenzity a 31 % variability v sedavém způsobu života.
Geny mohou významně ovlivňovat toleranci fyzické aktivity, její účinky a kardiorespirační zdatnost jedince (6). Studie rodin HERITAGE srovnávala maximální aerobní kapacitu a zjistila 2,5krát větší variabilitu ve vzestupu VO2max mezi rodinami nežli uvnitř rodin (6). Na základě této studie se udává podíl dědičnosti na ovlivňování maximální aerobní kapacity 47 %. Rozsáhlá metaanalýza zahrnující přes 200 000 jedinců zjišťovala, jak dalece jsou účinky genů charakterizujících index tělesné hmotnosti (BMI), obvod pasu a poměr pas/boky ovlivňovány pohybovou aktivitou (7). Tato studie prokázala jedenáct nových genových polymorfismů, které se mohou uplatňovat v interakci s fyzickou aktivitou. Vedle genových polymorfismů ovlivňujících ve vzájemné interakci úroveň pohybové aktivity, je v současné době věnována pozornost i mutaci genu TP53, který kóduje tumor protein 5, který modifikuje cvičební kapacitu tím, že působí na mitochondriální metabolismus v kosterním svalu (8). Dalším faktorem, u nějž je nutné zvažovat podíl genetických faktorů, je spontánní fyzická aktivita, která zahrnuje tzv. fidgeting („vrtění se“), zvýšenou gestikulaci a též častější provádění běžných denních aktivit vstoje a při pohybu. Za zmínku stojí, že experimentální studie prokázaly, že hypothalamický neuropeptid orexin zvyšuje spontánní fyzickou aktivitu, a tak může přispívat k rezistenci ke vzniku obezity (9).
I když geny bezpochyby hrají významnou úlohu v ovlivňování pohybové aktivity, neměli bychom na základě toho zaujímat fatalistické postoje při individuálním doporučení fyzické aktivity. Genem, jehož běžná varianta významně predisponuje jak dospělé, tak děti k obezitě, je gen FTO (fat mass and obesity associated) (10). Rozsáhlá metaanalýza prokázala, že adipogenní působení genu FTO může být až o 30 % sníženo u fyzicky aktivních jedinců oproti těm neaktivním (7).
Střet zájmů: žádný.
ADRESA PRO KORESPONDENCI:
doc. MUDr. Vojtěch Hainer, CSc.
Endokrinologický ústav
Centrum pro diagnostiku a léčbu obezity
Národní 8, 116 94 Praha 1
e-mail: vhainer@endo.cz
Zdroje
1. Sigmund E, Badura P, Vokáčová J, Sigmundová D. Vztah pohybové aktivity rodičů a jejich dětí v českých rodinách s dětmi s normální tělesnou hmotností a dětmi s nadváhou/obezitou. Prakt. Lék. 2018; 67: 73–80.
2. Hainer V, Stunkard AJ, Kunesová M, et al. Intrapair resemblance in very low calorie diet-induced weight loss in female obese identical twins. Int J Obes Relat Metab Disord 2000; 24(8): 1051–1057.
3. Bouchard C, Trembaly A, Després JP, et al. The response to exercise with constant energy intake in identical twins. Obes Res 1994; 2(5): 400–410.
4. Huppertz C, Bartels M, Jansen IE, et al. A twin-sibling study on the relationship between exercise attitudes and exercise behavior. Behav Genet 2014; 44(1): 45–55.
5. den Hoed M, Brage S, Zhao JH, et al. Heritability of objectively assessed daily physical activity and sedentary behavior. Am J Clin Nutr 2013; 98(5): 1317–1325.
6. Bouchard C, An P, Rice T, et al. Familial aggregation of VO2max response to exercise training: results from the HERITAGE Family Study. J Appl Physiol 1999; 87: 1003–1008.
7. Graff M, Scott RA, Justice AE, et al. Genome-wide physical aktivity interactions in adiposity – A meta-analysis of 200,452 adults. PLoS Genet 2017; 13(4): e1006528. doi: 10.1371/journal.pgen.1006528
8. Bouchard C, Antunes-Correa LM, Ashley EA, et al. Personalized preventive medicine: Genetics and the response to regular exercise in prevenetive interventions. Progr Cardiovasc Dis 2015; 57(4): 337–346.
9. Butterick TA, Billington CJ, Kotz CM, Nixon JP. Orexin: Pathways to obesity resistance? Rev Endocr Metab Disord 2013; 14(4): 357–364.
10. Frayling TS, Timpson NJ, Weedon MN, et al. A common variant in the FTO gene is associated with body mass index and predisposes to childhood and adult obesity. Science 2007; 316(5826): 889–894.
Štítky
Praktické lekárstvo pre deti a dorast Praktické lekárstvo pre dospelýchČlánok vyšiel v časopise
Praktický lékař
2018 Číslo 2
- Metamizol jako analgetikum první volby: kdy, pro koho, jak a proč?
- Fixní kombinace paracetamol/kodein nabízí synergické analgetické účinky
- Kombinace metamizol/paracetamol v léčbě pooperační bolesti u zákroků v rámci jednodenní chirurgie
- Kombinace paracetamolu s kodeinem snižuje pooperační bolest i potřebu záchranné medikace
- Tramadol a paracetamol v tlumení poextrakční bolesti
Najčítanejšie v tomto čísle
- Přehled dotazníků a škál hodnotících kvalitu života a non-motorické příznaky pacientů s Parkinsonovou nemocí
- Přežití po resekci karcinomu jícnu
- Srovnání ankle brachial indexu s ultrasonografickým vyšetřením tepen dolních končetin u diabetiků
- Vztah pohybové aktivity rodičů a jejich dětí v českých rodinách s dětmi s normální tělesnou hmotností a dětmi s nadváhou/obezitou