Eponyma v medicíně aneb po kom to slovo je

Praha: Grada Publishing 2023, 208 stran, cena 479 Kč. ISBN 978-80-271-3971-2

Dne 15. prosince 2023 se v pražském Faustově domě konal slavnostní křest dvou odborných knih. Jednak v pořadí již třinácté, tedy tradičně každoroční, monografie České lékařské komory s názvem Soucit v medicíně a jednak knihy s názvem Eponyma v medicíně aneb po kom to slovo je. Zmiňuji obě, protože společným jmenovatelem uvedených knih je skutečnost, že u té první byl společně s Radkem Ptáčkem osvědčeným editorem a v průběhu let i autorem některých kapitol Petr Bartůněk u druhé je autorem výhradním.

Doc. MUDr. Petr Bartůněk, CSc. je známý nejen jako internista a někdejší přednosta IV. interní kliniky ve Všeobecné fakultní nemocnici v Praze, ale i jako autor celé řady odborných i beletristických knih. Protože nejsem lékařkou, přenechám komentáře k odborným publikacím Petra Bartůňka kompetentním odborníkům. Připomenu ale knihy, které zaujaly nejen odbornou, ale i laickou veřejnost. Tedy především opakovaně vydávanou knihu Za džunglí je Lambaréné s popisem zážitků expedice z roku 1968, kterou Petr Bartůněk do daleké země zorganizoval a účastnil se jí. V roce 2023 oslovil diváky ČT také vzpomínkový dokument o uvedené expedici. Značné popularity se těší Bartůňkova postupně vydávaná série půvabných knížek o humoru v medicíně, jmenovitě: Smích z poslucháren, Smích na recept, Svěřte se odborníkovi – to se nasmějete, Další prosím, to snad nemyslíte vážně a Doktoři jsou také lidi. K těmto knížkám Bartůněk sbíral materiál celá léta a sběratelství se mu evidentně zalíbilo natolik, že začal shromažďovat a pečlivě vybírat eponyma v medicíně pro knihu, která je předmětem mé recenze.

Aby bylo všem jasno, tedy i laikům, autor hned po svém stručném úvodu správně uvádí, co vlastně eponyma jsou. S odkazem na Akademický slovník cizích slov píše, že „eponym nebo eponymos je osoba, podle níž jsou pojmenovány různé jevy, věci a místa“, a dodává, že „v medicíně jsou pak eponyma důležitou součástí různých nemocí, syndromů, anatomických struktur, postupů terapeutických, ale i operačních, příznaků nebo míst, přístrojů apod.“ Všichni lékaři eponyma běžně používají, ale ne u všech si jsou jisti podstatou věci, tedy „po kom to slovo je“, případně kým ten, po němž se to či ono nazývá, vlastně byl.

Petr Bartůněk svůj text rozdělil do tří částí. První je mimořádně obsáhlá a autor neskrývá, že v ní uvedl eponyma z oblasti vnitřního lékařství, které mu je nejbližší, neboť se mu celý život věnoval. Obsahem druhé části jsou eponyma z jiných lékařských oborů. V třetí části prezentuje eponyma těch osobností, které se „zapsali do historie medicíny jako iniciátoři nejrůznějších forem vyšetřovacích postupů, technik, lékařských pomůcek či nástrojů“.

Každé uváděné eponymum je zpracováno jako heslo, tedy stručně a jasně. Příkladem může být třeba Addisonova nemoc. Nejprve je uvede stručný životopis Thomase Addisona (1791–1860)), po kterém je popsána podle něj pojmenovaná nemoc. Takových hesel je v knize téměř 200.

Osobně mě potěšilo heslo o Josefu Thomayerovi (1853–1927). To proto, že tohoto mimořádného, pracovitého a svérázného Choda obdivuji a mnoho let sbírám materiály o něm jako o osobnosti a samozřejmě i jeho odborné i beletristické knihy. Všichni bychom měli vědět, že J. Thomayer napsal první učebnici vnitřního lékařství a s názvem Pathologie a therapie nemoci vnitřních. Vydal ji v roce 1893 a vytvořil v ní české lékařské názvosloví. Bartůňkův údaj o knize doplňuji, že nikoliv náhodou ji J. Thomayer věnoval„památce předních křísitelů českého jazyka v lékařství“ porodníkovi Antonínu Jungmannovi a fyziologovi Janu Evangelistovi Purkyně.

Petr Bartůněk uvedl, že předpokládá, že jeho kniha „bude zajímavá především pro lékaře a odborníky příbuzných oborů či mediky“, a nevylučuje zájem „zvídavého laika“. Mohu ho ujistit, že zájem laiků bude značný. Mnozí totiž některá eponyma slyší v případě své nemoci nebo tehdy, když doprovázejí nemocného příbuzného k lékaři. Díky osvětě se i laická veřejnost setkává s eponymy v tisku. Když zůstanu u příkladu

J. Thomayera, pak zcela určitě každý, kdo pro své obtíže navštívil neurologa, byl vyzván, aby se z pozice ve stoje důkladně předklonil. Tento tzv. Thomayerův příznak, hodnotící pohyblivost celé páteře, tak „zdomácněl“, že ani pacienti a možná ani lékaři jiných oborů, než je neurologie, neznají už jméno jeho autora. Takový „osud“ mají samozřejmě i jiná eponyma.

Závěrem knihy je tradičně uvedena použitá literatura a medailonek o autorovi. Knihu P. Bartůňka o eponymech považuji za zajímavou a vysoce poučnou. Proto ji přeji čtenářský úspěch u lékařů i laiků.

prof. PhDr. RNDr. Helena Haškovcová, CSc. emeritní profesorka lékařské etiky