Zranění horních končetin u hráčů golfu

Upper Extremity Injuries Among Golf Players

Background: Although golf appears to be less risky than other sports, golfers suffer from many injuries. Due to the fact that the number of active golfers is rising, it brings to attention the resolution of golfer’s injuries. This work not only maps the most common injuries in the upper limbs of professional and amateur golfers, but also describes treatment and preventive measures.

Method: The work is conceived as a review, which was based on the processing of available relevant resources. The results are divided into three areas: shoulder girdle, elbow, wrist and hand. Foreign studies were obtained from the databases PubMed and SPORTDiscus.

Conclusion: The most common diagnoses of the shoulder are impingement syndrom, instability of the shoulder, acromioclavicular joint disorder and arthritis. The most common diagnose in the elbow is epicondylitis and in the wrists and hands are very common fracturing, subluxation of the joints and ligament overload. Professional golfers’ injuries mainly occur in the area of the wrist and hand whereas amateurs’ injuries occur in the area of the elbow. The prevention of these injuries includes not only the use of appropriate techniques when training and regular warm-up before training, but also the appropriate equipment of the player. Injury rehabilitation and long-term rehabilitation care of sport injuries are important as well.

Keywords:

golf injuries – injuries of the upper extremity in golf – Golf swing – prevention of golf injuries

Autori: S. Lagatorová ¹; A. Levitová ¹; K. Daďová ¹; D. Pánek ²; D. Pavlů ²
Pôsobisko autorov: Katedra zdravotní tělesné výchovy a tělovýchovného lékařství, Fakulta tělesné výchovy a sportu, Univerzita Karlova, Praha ¹; Katedra fyzioterapie, Fakulta tělesné výchovy a sportu, Univerzita Karlova, Praha ²
Vyšlo v časopise: Rehabil. fyz. Lék., 27, 2020, No. 4, pp. 218-224.
Kategória: Přehledový článek

Súhrn

Východisko: Golf se jeví oproti jiným sportům jako méně rizikový, nicméně hráči golfu prodělávají četná zranění. Na základě toho, že počet aktivních golfistů se zvyšuje, zvyšuje se i pozornost na řešení zranění u golfistů. Práce mapuje nejen nejčastější zranění v oblasti horních končetin u profesionálních a amatérských golfistů, ale popisuje i jejich léčbu a preventivní opatření.

Metody: Předložená práce je koncipována jako literární rešerše, která vznikla na základě zpracování dostupných relevantních zdrojů. Výsledky jsou rozděleny do tří oblastí: ramenní pletenec, loketní kloub, zápěstí a ruka. Zahraniční studie byly získávány z databází PubMed a SPORTDiscus.

Závěr: Mezi časté diagnózy v oblasti ramenního kloubu patří u golfistů impingement syndrom, instabilita ramenního kloubu, postižení akromioklavikulárního kloubu a artritida. V oblasti loketního kloubu jsou to zejména epikondylitidy a v oblasti zápěstí a ruky, zejména fraktury, subluxace kloubů a přetížení ligament. Mezi profesionálními golfisty se nejčastěji vyskytují zranění v oblasti ruky a zápěstí, zatímco u amatérských hráčů je to loketní kloub. Do prevence těchto zranění patří nejen nácvik správné techniky golfového švihu a pravidelný warm-up před hrou, ale i vhodná výbava hráče. Důležitá je také kvalitní poúrazová rehabilitace a dostatečně dlouhé doléčení úrazových stavů.

Klíčová slova:

zranění v golfu – zranění horních končetin u golfistů – golfový švih – prevence zranění u golfistů

ÚVOD

Golf patří mezi nejpopulárnější sporty na světě. V Evropě je v současné době celkem 7000 hřišť a přes čtyři miliony registrovaných hráčů. Golfová hra trvá přibližně 5 hodin a hráč během ní provede cca 40 až 45 plných golfových švihů. Profesionální hráči provedou více než 2000 švihů týdně (19). Golf je náročný na pohybovou koordinaci. Často se řadí mezi sporty senzomotorické, s převahou koordinace oko-ruka. Hráči hrající na pravou stranu mají vedoucí ruku levou. Dostatečná úroveň všeobecných koordinačních schopností umožňuje sportovci optimální nácvik golfové techniky a lepší zvládání nečekaných situací během tréninku i turnaje. Z jednotlivých složek koordinačních schopností jsou v golfu nejdůležitější schopnosti rozlišení polohy a pohybu jednotlivých tělesných segmentů. V současnosti je stále větší důraz kladen na kondiční připravenost hráčů. V neustále větší konkurenci mezi hráči může právě kondice hráče rozhodovat o tom, zda bude hráč konkurenceschopný i na mezinárodní úrovni (33). Intenzivní hraní golfu vede k přetížení pohybového aparátu, proto je důležité věnovat se prevenci vzniku obtíží. V předchozím publikovaném článku s názvem Problematika zranění pohybového aparátu u golfistů jsme uvedli celkový přehled nejčastějších obtíží a úrazů hráčů golfu (24). Nyní je cílem práce zmapovat blíže obtíže a úrazy v oblasti horních končetin.

METODY

Práce je rešeršního charakteru. Studie zařazené do rešerše, které byly získávány z databází PuBMed a SPORTDiscus, musely splňovat tato kritéria:

Charakter studií: Meta-analýzy, observační a intervenční studie.

Jazyk: angličtina.

Rok publikace 1990 – 2019.

Klíčová slova: zranění v golfu, zranění horních končetin u golfistů, golfový švih, prevence zranění u golfistů.

Po vyhledání studií dle klíčových slov bylo provedeno odstranění duplikátů a následovala analýza zařazených studií.

VÝSLEDKY

Na základě zadání klíčových slov bylo celkem nalezeno 1138 studií. Po odstranění duplikátů, přečtení abstraktu a následně plného textu, vyhovovalo stanoveným kritériím 45 studií. Z vybraných studií bylo zjištěno, že mezi časté diagnózy ramenního kloubu patří impingement syndrom, instabilita ramenního kloubu, postižení akromioklavikulárního kloubu a artritida (3, 18, 21, 31). V oblasti loketního kloubu se nejvíce vyskytují epikondylitidy a v oblasti zápěstí a ruky se u hráčů golfu vyskytují zejména fraktury, subluxace kloubů a přetížení ligament (4, 38). Tabulka 1 znázorňuje příčiny zranění horních končetin u golfistů a procenta zraněných hráčů. Zranění horních končetin u profesionálních hráčů golfu vznikají zejména z chronického přetížení. U amatérských hráčů je častou příčinou nejen intenzivní hraní golfu, ale i úder holí do země a nesprávná technika švihu či přešvih (obr. 1). Jedna z dalších příčin obtíží u amatérských i profesionálních hráčů je přetáčení zápěstí během švihu (obr. 2). Zranění v oblasti ruky a zápěstí se vyskytuje spíše u profesionálů. U amatérských hráčů se nejčastěji vyskytuje zranění v oblasti loketního kloubu (43). Studie prokazují, že zahřátí (warm-up) a strečink alespoň 10 minut před samotným tréninkem má statisticky významný vliv na pokles zranění (5, 14).

**Obr. 2. Přetáčení zápěstí v průběhu švihu.**

**Tab. 1. Příčiny zranění u amatérských a profesionálních golfistů /upraveno podle (5).**

Ramenní pletenec

Často se u hráčů golfu setkáváme s instabilitou ramenního kloubu, postižením akromioklavikulárního kloubu, impingement syndromem a artritidou (3, 18, 21, 31). Tato zranění vznikají zejména následkem chronického přetěžování. Negativní vliv má i nedostatečná příprava před hrou a horší fyzická kondice hráče (5). Instabilitu ramenního kloubu můžeme rozdělit na anteriórní, kdy se odtrhává přední část labra, a na posteriórní, kdy se odtrhává část zadní (44). Oba typy instability vznikají zejména u intenzivně hrajících hráčů s hyperlaxicitou ramenního kloubu (5, 18). Studie autorů Michael a spol. (32), která u 33 hráčů golfu bez bolesti ramenního kloubu prováděla klinické vyšetření a vyšetření ramenních kloubů pomocí ultrazvuku zjistila, že u amatérských hráčů se posteriorní instabilita ramenního kloubu nevyskytuje, ale předpokládá se, že rizikovou skupinou jsou profesionální hráči. Hráči s nižším handicapem se snaží během švihu o maximální rotaci ramen, aby vyvinuli více síly (obr. 3). Může tak docházet k opakovanému mikrotraumatu kapsulo-labrálního komplexu ramenního kloubu (20, 44). Přechod z fáze nápřahu ke švihu k míči je nejrizikovější pro vznik posteriorní instability ramenního kloubu. Největší bolest a krepitace cítí hráči na vrcholu nápřahu při maximální addukci vedoucího ramenního kloubu. Studie Hovis a spol. (18) sledovala 6 výkonnostních hráčů, kteří podstoupili artroskopii ramenního kloubu s posteriorní instabilitou. Všichni tito hráči se po 4 měsících vrátili ke golfu. Vedoucí rameno je na konci došvihu v maximální abdukci a zevní rotaci. V této fázi je nejvíce náchylné k anteriórní instabilitě (5). Při instabilitě ramenního kloubu se nejprve zahajuje konzervativní léčba zahrnující fyzioterapii se zaměřením na posílení svalů rotátorové manžety a stabilizátorů lopatky. Až v případě selhání konzervativní léčby je indikováno operativní řešení (19, 44). U golfistů se dále vyskytuje SLAP (superior labrum anterior posterior) léze ramenního kloubu a tendinitida musculus (m.) biceps brachii. SLAP léze vedoucího ramenního kloubu způsobuje u hráčů golfu bolesti na konci nápřahu a na začátku švihu k míči. U hráčů s postižením šlachy m. biceps brachii se bolesti ramene projevují během došvihu, kdy je vedoucí rameno v maximální abdukci, zevní rotaci a extenzi (44). Studie, která sledovala 35 golfistů s nižším handicapem zjistila, že 53 % hráčů mělo bolesti ramenního kloubu způsobené postižením AC skloubení (27). Při maximální abdukci a addukci ramenního kloubu během švihu vznikají největší síly působící na akromioklavikulární (AC) kloub, a proto je vrchol nápřahu a došvih rizikový pro AC kloub (30). Dlouhodobým přetěžováním se u hráčů může projevit artróza AC skloubení (5, 44). Impingement syndrom ramenního kloubu vzniká při útlaku rotátorové manžety mezi tuberculum majus a akromionem. Může tak vzniknout tendinitida či parciální ruptura svalů rotátorové manžety. Nejčastěji se jedná o postižení svalu m. supraspinatus a m. subscapularis. U golfistů je pozorována většina zranění vedoucího ramenního kloubu (18, 21). Studie, která vyšetřovala 77 amatérských hráčů s bolestmi ramenního kloubu pomocí ultrazvuku zjistila, že postižení svalu m. supraspinatus souvisí s intenzitou hraní golfu (25). Studie Vives a spol. (42) sledovala 29 rekreačních golfistů (průměrný věk 60 let), kteří podstoupili operaci ramenního kloubu s postižením v subakromiálním prostoru a s rupturou svalů rotátorové manžety. Po třech letech se téměř všichni tito hráči (kromě tří) vrátili ke golfu do původní hráčské úrovně. Studie došla k závěru, že podstoupení akromioplastiky a sutury rotátorové manžety umožňuje hráčům potencionální návrat ke golfu bez bolestí. Léčba zahrnuje fyzioterapii, podání nesteroidních antirevmatik a injekce kortizonu (19, 44). K zajištění stability ramenního kloubu během golfového švihu je nezbytná dostatečná síla, koordinace svalů rotátorové manžety a svalů lopatky (5, 37, 20, 44).

**Obr. 3. Snaha o maximální rotaci ramen při nápřahu.**

Loketní kloub

Výjimkou není ani zranění v oblasti loketního kloubu. Častěji se vyskytují u amatérských hráčů, u žen a u hráčů ve věku mezi 35 a 55 lety (2, 5, 14). Nejčastější diagnózou jsou epikondylitidy, které vznikají následkem chronického přetížení či udeřením hole do země, husté trávy či jiných objektů - kořen stromu, kámen (4, 5, 39). U hráčů hrajících na pravou stranu se objevuje mediální epikondylitida pravého loketního kloubu a laterální epikondylitida levého loketního kloubu (4, 15, 29, 38). Mediální epikondylitida vzniká při náhlém zpomalení švihu. Laterální epikondylitida vzniká hlavně chronickým přetížením. Bylo zjištěno, že u amatérských hráčů golfu se častěji vyskytuje laterální epikondylitida (5, 28, 38). V akutním stavu epikondylitid se doporučuje podání nesteroidních antirevmatik a omezení pohybových aktivit. Po odeznění bolestí je vhodné začít s fyzioterapií (5). U hráčů golfu může docházet i k chronickému přetížení flexorů předloktí následkem přiliš silného držení hole (obr. 4). S tímto stavem se nejčastěji setkáváme u amatérských hráčů golfu (5, 38 44). Mezi preventivní opatření patří širší rukojeť hole, což vede ke snížení napětí flexorů a extenzorů předloktí (22).

Zápěstí a ruka

V oblasti zápěstí a ruky se vyskytují zejména fraktury, subluxace kloubů a přetížení ligament. Hráči hrající na pravou stranu mají tendenci k zranění levého zápěstí. Studie, která sledovala 128 hráčů na výkonnostní úrovni zjistila, že se jedná hlavně o zranění na ulnární straně zápěstí (16). Častou diagnózou golfistů jsou tendintidy svalu m. flexor carpi ulnaris a m. extensor carpi ulnaris. Hráči udávají bolesti na vrcholu nápřahu, kdy dochází k výrázné radiální dukci zápěstí. Hráči s vyšším handicapem mají tendenci během golfového švihu k větší radiální dukci než hráči s nižším handicapem (9). Velká část zranění v oblasti zápěstí je způsobená udeřením hole do země místo do míče (5, 44). U golfistů hrajících na pravou stranu se při úderu hole do země často vyskytuje mikrotrauma svalu m. flexor carpi ulnaris vpravo (34). Okamžik po trefení míče, kdy zápěstí vedoucí ruky přechází do ulnární dukce a supinace, je rizikový pro postižení triangulárního fibrokartilaginózního komplexu (TFCC). Hráči si většinou stěžují na bolest v oblasti ulnární strany zápěstí. Počáteční léčba spočívá v klidovém režimu a dlahování zápěstí (44). U amatérských golfistů se vykytuje také fraktura hamulus ossis hamati, která vzniká především náhlou změnou držení golfové hole (30). Příčinou je většinou držení, kdy konec hole tlačí na os hamatum (obr. 5). Bolest se projevuje při silnějším uchopení hole nebo jiného předmětu. Při potvrzení této diagnózy je potřeba provést rentgenové vyšetření, popř. vyšetření CT. Léčba spočívá v klidovém režimu, imobilizaci zápěstí a někdy je nevyhnutelná excize os hamatum (5, 44). Ke zranění v oblasti zápěstí dochází především při nesprávné technice golfového švihu, nebo pokud hráč drží hůl pšíliš silně (4, 38). Hráči by se měli vyvarovat i častému odpalování míče z rohožky či z tvrdého povrchu (16). V rámci prevence zranění zápěstí se doporučuje individuální nastavení délky golfových holí a konec hole by měl být ideálně ve výšce 2,5 cm nad dlaní (5). Před hrou se nedoporučují nápoje s obsahem kofeinu, jelikož mohou způsobovat třes a chvění (36).

Riziko zlomeniny os hamatum při úderu do míče –
konec hole tlačí na os hamatum. — **Obr. 5. Riziko zlomeniny os hamatum při úderu do míče – konec hole tlačí na os hamatum.**

DISKUSE

Frekvence zranění značně souvisí s intenzitou hraní golfu a handicapem (12). Řada studií (1, 6, 7, 10, 17, 23, 26, 35, 40, 41) zkoumala efekt různých tréninkových programů na tělesnou zdatnost a samotný golfový švih. Téměř všechny studie, které obsahovaly zahřívací část (warm-up), strečinkové a posilovací cvičení, vytrvalostní trénink, plyometrické cvičení, stabilizační cvičení a nácvik samotného golfového švihu, popř. změnu techniky golfového švihu, prokázaly významný vliv na samotnou hru, tak i na zlepšení fyzické kondice. Pouze jedna studie (13), která sledovala vliv dvacetiminutového statického strečinku během přípravy před golfem u amatérských hráčů na golfový švih, zjistila, že by se hráči měli vyhnout delšímu statickému strečinku celého těla před tréninkem či samotnou hrou. Studie doporučuje dát přednost dynamickému protahování s golfovou holí. Studie autorů Fradkin a spol. (11), která prováděla průzkum, zda hráči před tréninkem provádí warm-up, zjistila, že většina hráčů (téměř 50 %) přípravu před tréninkem či samotnou hrou velmi podceňuje. Většina amatérských hráčů si je vědoma toho, že warm-up před hrou snižuje riziko zranění a má pozitivní vliv na zlepšení sportovního výkonu, avšak většina neví, jak správně tento warm-up provádět (8). Domníváme se, že je to dáno především nedostatečnou informovaností hráčů, ale i trenérů. Trenér (golfový i kondiční) by měl klást na kondiční a kompenzační přípravu hráče velký důraz. Sestavení a edukace kompenzačního cvičení je záležitostí výhradně fyzioterapeuta. Je zatím málo golfistů, kteří podstupují fyzioterapii jen z důvodu prevence zranění.

ZÁVĚR

Příčiny a výskyt zranění horních končetin jsou u profesionálních a amatérských hráčů golfu odlišné. U amatérských hráčů se nejčastěji vyskytuje zranění v oblasti loketního kloubu, kdežto u profesionálních hráčů se vyskytuje spíše zranění v oblasti ruky a zápěstí. V rámci prevence zranění je u hráčů golfu důležitá nejen příprava před hrou, zahřátí (warm-up), které by mělo předcházet každému tréninku a hře, ale i vhodná výbava. Vhodné jsou hole (dřeva a železa) s rozšířeným místem pro trefení míče a grafitové šafty (násady hole), které tlumí vibrace a redukují tak možnost vzniku přetížení horních končetin. Nezbytná je i kondiční a kompenzační příprava hráče.

Adresa ke korespondenci

PhDr. Sendi Lagatorová

FTVS UK

J. Martího 31

162 52 Praha 6

e-mail: sendi.lagatorova@seznam.cz

Zdroje

1. ALVAREZ, M., SEDANO, S., CUADRADO, G., REDONDO, J. C.: Effects of an 18-week strength training program on low-handicap golfers‘ performance. J Strength Cond Res., 26, 2012, 4, s. 1110-1121.

2. BATT, M. E.: A. survey of golf injuries in amateur golfers. British Journal of Sports Medicine, 26, 1992, s. 63-65.

3. BAYES, M. C., WADSWORTH, L. T.: Upper extremity injuries in golf. Phys Sportsmed, 37, 2009, 1, s. 92-96.

4. CABRI, J., SOUSA, J. P., KOTS, M., BARREIROS, J.: Golf-related injuries: A systematic review. European Journal of Sport Science, 9, 2009, 6, s. 353- 366.

5. COHN, M. A., LEE, S. K., STRAUSS, E. J.: Upper extremity golf injuries. Bulletin of the Hospital for Joint Diseases, 71, 2013, 1, s. 32-38.

6. COSTA, S. M. V., CHIBANA, Y. E. T., GIAVAROTTI, L. et al.: Effect of spinal manipulative therapy with stretching compared with stretching lone on full-swing performance of golf players: a randomized pilot trial. J Chiropr Med, 8, 2009, 4, s. 165-170.

7. DOAN, B. K., NEWTON, R. U., KWON, Y. H. et al.: Effects of physical conditioning on intercollegiate golfer performance. J Strength Cond Res, 20, 2006, 1, s. 62-72.

8. ELHERT, A., WILSON, P. B.: A systematic review of golf warm-ups: behaviors, injury, and performance. J Strength Cond Res, 33, 2019, s. 12

9. FEDORCIK, G. G., QUEEN, R. M., ABBEY, A. N. et al.: Differences in wrist mechanics during the golf swing based on golf handicap. J Sci Med Sport, 15, 2012, 3, s. 250-254.

10. FLETCHER, I. M., HARTWELL, M.: Effect of an 8-week combined weights and plyometrics training program on golf drive performance. Strength Cond Res, 18, 2004, 1, s. 59-62.

11. FRADKIN, A. J., FINCH, C. F., SHERMAN, C. A.: Warm up practices of golfers: are they adequate? Br J Sports Med, 35, 2001, 2, s. 125-127.

12. FRADKIN, A. J., WINDLEY, T. C., MYERS, J. B. et al.: Describing the epidemiology and associated age, gender and handicap comparisons of golfing injuries. International Journal of Injury Control and Safety Promotion, 14, 2007, s. 264-266.

13. GERGLEY, J.: Acute effects of passive static stretching during warm-up on driver clubhead speed, distance, accuracy, and consistent ball contact in young male competitive golfers. Journal of Strength & Conditioning Research (Lippincott Williams & Wilkins), 23, 2009, 3, s. 863-867.

14. GOSHEGER, G., LIEM, D., LUDWIG, K., GRESHAKE, O. et al.: Injuries and overuse syndromes in golf. Am J Sports Med, 31, 2003, 3, s. 438-443.

15. GRIMSHA, W. P., GILES, A., TONG, R., GRIMMER, K.: Lower back and elbow injuries in golf. Sports Med, 32, 2002, 10, s. 655-666.

16. HAWKES, R., O‘CONNOR, P., CAMPBELL, D.: The prevalence, variety and impact of wrist problems in elite professional golfers on the European Tour. Br J Sports Med, 47, 2013, 17, s. 1075-1079.

17. HETU, F. E., CHRISTIE, C. A., FAIGENBAUM, A. D.: Effects of conditioning on physical fitness and club head speed in mature golfers. Percept Mot Skills, 86, 1998, 3, s. 811-815.

18. HOVIS, W. D., DEAN, M. T., MALLON, W. J., HAWKINS, R. J.:Posterior instability of the shoulder with secondary impingement in elite golfers. American Journal of Sports Medicíně, 30, 2002, s. 886-890.

19. JOBE, F. W., PINK, M. M.: Shoulder pain in golf. Clin Sports Med, 15, 1996, 1, s. 55-63.

20. KAO, J. T., PINK, M., JOBE, F. W., PERRY, J.: Electro-myographic analysis of the scapular muscles during a golf swing. Am J Sports Med, 23, 1995, 1, s.. 19-23.

21. KIM, D. H., MILLETT, P. J., WARNER, J. P., JOBE, F. W.: Shoulder injuries in golf. American Journal of Sports Medicíně, 32, 2004, 5, s. 1324-1330.

22. KOHN, H. S.: Prevention and treatment of elbow injuries in golf. Clin Sports Med, 15, 1996, 1, s. 65-83.

23. KWANG-JUN, K.: Effects of core muscle strengthening training on flexibility, muscular strength and driver shot performance in female professional golfers. International Journal of Applied Sports Science, 22, 2010, 1, s. 111-127.

24. LAGATOROVÁ, S., PAVLŮ, D., PÁNEK, D.: Problematika zranění pohybového aparátu u golfistů. Rehabilitace a fyzikální lékařství, 20, 2013, 1, s. 22-27.

25. LEE, C. H., HONG, J. Y., JEON, P. S., HWANG, K. H. et al.: Features of golf-related shoulder pain in Korean amateur golfers. Ann Rehabil Med, 41, 2017, 3, s. 394-401.

26. LEPHART, S. M., SMOGLIA, J. M., MYERS, J. B. at al.: An eight-week golf- specific exercise program improves physical characteristics, swing mechanics, and golf performance in recreational golfers. J Strength Cond Res, 27, 2007, 3, s. 860-869.

27. MALLON, W. J., COLOSIMO, A. J.: Acromioclavicular joint injury in competitive golfers. J South Orthop Assoc, 4, 1995, 4, s. 277-282.

28. McCARROLL, J. R., RETTING, A. C., SHELBOURNE, K. D.: Injuries in the amateur golfer. Phys Sportsmen, 18, 1990, 3, s. 122-126.

29. McCARROLL, J. R.: Overuse injuries of the upper extremity in golf. Clinics in Sports Medicine, 20, 2001, s. 469-479.

30. McHARDY, A., POLLARD, H. P.: Golf and upper limb injuries: A summary and review of the literature. Chiropractic and Osteopathy, 13, 2005, 7, s. 1-7.

31. McHARDY, A., POLLARD, H., LUO, K.: Golf injuries: A review of the literature. Sports Medicíně, 36, 2006, 2, s. 171-187.

32. MICHAEL, J. W., KUHN, S., YILDIRIM, B. et al.: Dynamic ultrasound for the golfer shoulder. International Journal of Sports Medicíně, 29, 2008, s. 77-80.

33. MOJŽÍŠ, M. et al.: Kondiční příručka pro golfisty. Česká golfová federace, 2017.

34. MURRAY, P. M., COONEY, W. P.: Golf-induced injuries of the wrist. Clin Sports Med, 15, 1996, 1, s. 85-109.

35. PARZIALE, J. R.: Healthy swing: A golf rehabilitation model. Am J Phys Med Rehabil, 81, 2002, 7, s. 498-501.

36. PARZIALE, J. R., MALLON, W. J.: Golf injuries and rehabilitation. Phys Med Rehabil Clin N Am, 17, 2006, 3, s. 589-607.

37. PINK, M., JOBE, F. W., PERRY, J.: Electromyographic analysis of the shoulder during the golf swing. Am J Sports Med, 18, 1990, 2, s. 37-140.

38. STOCKARD, A. R.: Elbow injuries in golf. J Am Osteopath Assoc, 101, 2001, 9, s. 509-516.

39. THÉRIAULT, G., LACHANCE, P.: Golf Injuries: An Overview, Sports Medicine, 26, 1998; 1, s. 43-57.

40. THOMPSON, C. J., OSNESS, W. H.: Effects of an 8-week multimodal exercise program on strength, flexibility, and golf performance in 55- to 79-year-old men. J Aging Phys Act, 12, 2004, 2, s. 144-156.

41. THOMPSON, C. J., COBB, K. M., BLACKWELL, J.: Functional training improves club head speed and functional fitness in older golfers. J Strength Cond Res., 21, 2007, 1, s. 131-137.

42. VIVES, M. J., MILLER, L. S., RUBENSTEIN, D. L., TALIWAL, R. V. et al.: Repair of rotator cuff tears in golfers. Arthroscopy, 17, 2001, 2, s. 165-172.

43. WIESLER, E. R., LUMSDEN, B.: Golf injuries of the upper extremity. Journal of Surgical Orthopaedic Advances, 14, 2005, 1, s. 1-7.

44. ZOUZIAS, C. Z., HENDRA, J., STODELLE, J., LIMPISVASTI, O.: Golf injuries: Epidemiology, pathophysiology, and treatment. Journal of the American Academy of Orthopaedic Surgeons, 26, 2018, 4, s. 116-123.