Parafarmaceutika, samoléčba a prevence
Parapharmaceuticals, self-medication and prevention
The article is brief summary of the issues of products not declared as drugs, particularly dietary supplements, where the warning of the possible consequences of prolonged use without consulting a doctor during long lasting or serious health problems is included; with the emphasis on a responsible approach to the health through preventive medical check-ups, self-medication, a timely visit to the doctor, and also a healthy lifestyle.
Keywords:
dietary supplements – self-medication – preventive inspections – vaccination – health life style
Autoři:
R. Brichcínová
Působiště autorů:
Oborová zdravotní pojišťovna zaměstnanců bank, pojišťoven a stavebnictví, Praha
zdravotní ředitelka MUDr. Ludmila Plšková
Vyšlo v časopise:
Reviz. posud. Lék., 19, 2016, č. 1, s. 36-39
Kategorie:
Souhrnné sdělení
Souhrn
Článek je krátkým shrnutím problematiky přípravků, které nemají status léčiva, zejména doplňků stravy, s upozorněním na možné důsledky dlouhodobého užívání bez konzultace s lékařem při déletrvajících nebo závažnějších zdravotních obtížích, s důrazem na zodpovědný přístup ke zdraví nejen preventivními prohlídkami, samoléčbou, včasnou návštěvou lékaře, ale i zdravým životním stylem.
Klíčová slova:
doplňky stravy – samoléčba – preventivní prohlídky – očkování – zdravý životní styl
ÚVOD
Parafarmaceutika (parafarmaka) jsou přípravky, které nejsou registrované Státním ústavem pro kontrolu léčiv, nemají status léčiva a zahrnují doplňky stravy, bylinné čaje, kosmetické přípravky aj. Podmínky uvedení na trh schvaluje Ministerstvo zdravotnictví České republiky na základě odborného stanoviska Státního zdravotního ústavu, který posuzuje složení přípravku z hlediska zdravotní nezávadnosti a platných právních předpisů a dále posuzuje označení přípravku včetně doporučených varování pro citlivé skupiny populace.
Na rozdíl od parafarmak je léčivo látka nebo kombinace látek prezentovaná s tím, že má léčebné nebo preventivní vlastnosti v případě onemocnění lidí nebo zvířat, a to buď za účelem obnovy, úpravy či ovlivnění fyziologických funkcí prostřednictvím farmakologického, imunologického, nebo metabolického účinku nebo za účelem stanovení lékařské diagnózy.
Nespočetné množství přípravků ve skupině parafarmak není odbornou veřejností vnímáno vždy pozitivně, a to zejména z toho důvodu, že laická veřejnost není vždy informována o rozdílu mezi léčivými přípravky a parafarmaky. Z pohledu pacienta tak může snadno dojít k jeho „oprávněné“ domněnce, že od parafarmaka je možné očekávat rovnocenný účinek jako od léčivého přípravku. Dlouhodobé užívání by pak mohlo v některých případech vést i ke zhoršení zdravotních obtíží. Je proto nutné si uvědomit, že zejména doplňky stravy nejsou plnohodnotnou náhradou pestré stravy, parafarmaka obecně nesmí být zaměňována s léčivými přípravky, a to ani volně prodejnými, a mohou být doporučována pouze jako doplněk léčby u nezávažných onemocnění.
OZNAČOVÁNÍ DOPLŇKŮ STRAVY
Podle nařízení Komise Evropské unie č. 432/2012, kterým se zřizuje seznam schválených zdravotních tvrzení při označování potravin jiných než tvrzení o snížení rizika onemocnění a o vývoji a zdraví dětí, a které navazuje na směrnici Evropského parlamentu a Rady 2002/46/ES, o sbližování právních předpisů členských států týkajících se doplňků stravy, jsou doplňky stravy definovány jako potraviny, jejichž účelem je doplňovat běžnou stravu a které jsou koncentrovanými zdroji živin nebo jiných látek s výživovým nebo fyziologickým účinkem, samostatně nebo v kombinaci; jsou uváděny na trh ve formě dávek, a to ve formě tobolek, pastilek, tablet, pilulek a v jiných podobných formách, dále ve formě sypké, jako kapalina a v ampulích, v lahvičkách s kapátkem a v jiných podobných formách kapalných nebo sypkých výrobků určených k příjmu v malých odměřených množstvích. Živinami se rozumí bílkoviny, sacharidy, tuk, vláknina, sodík, vitaminy a minerální látky uvedené v příloze směrnice č. 90/496/EHS. Doplňky stravy v kapalné formě a o obsahu alkoholu vyšším než 1,2 objemových procent se nepovažují za nápoje.
Doplňky stravy se označují zdravotními tvrzeními, a to za podmínky, že existuje souvislost mezi kategorií potravin, potravinou nebo některou z jejích složek a zdravím. Používání zdravotních tvrzení podléhá schválení Evropskou komisí.
Zdravotní tvrzení se dělí podle toho, zda se jedná o funkční tvrzení popisující nebo odkazující na význam živiny nebo jiné látky na růst a vývoj organismu a jeho fyziologické funkce, psychologické a behaviorální funkce, nebo snižování nebo kontrolu hmotnosti nebo snížení pocitu hladu či zvýšení pocitu sytosti a/nebo snížení množství energie obsažené ve stravě a dále, zda se jedná o tvrzení o snižování rizika onemocnění nebo týkající se vývoje a zdravých dětí.
Příkladem schváleného zdravotního tvrzení je, že aktivní uhlí přispívá ke snižování nadměrné plynatosti po jídle za podmínky použití pouze u potravin, které obsahují 1 g aktivního uhlí v kvantifikované porci. Aby bylo možné tvrzení použít, musí být spotřebitel informován, že příznivého účinku se dosáhne při požití 1 g alespoň 30 minut před jídlem a 1 g krátce po jídle.
Příkladem zamítnutého zdravotního tvrzení je, že hydrolyzát kolagenu je charakteristická směs kolagenních peptidů s příznivými fyziologickými účinky na udržení zdravých kloubů u fyzicky aktivních lidí, nebo že klinické testy prokázaly, že účinek se dostaví po dvoutýdenním užívání, po 28 dnech bude vaše postava viditelně štíhlejší a vytvarovanější.
Označování doplňků stravy nesmí doplňkům stravy přisuzovat vlastnosti týkající se prevence, léčby nebo vyléčení lidských onemocnění nebo na tyto vlastnosti odkazovat; nesmí obsahovat žádné tvrzení uvádějící nebo naznačující, že vyvážená a pestrá strava obecně nemůže poskytnout dostatečné množství vitaminů anebo minerálních látek.
Doporučené denní dávky vitaminů a minerálních látek se vztahují na celkový denní příjem vitaminů a minerálních látek (tab. 1). Za zdroj vitaminů a minerálních látek lze považovat doplňky stravy s obsahem alespoň významného množství vitaminů a minerálních látek, za které se považuje nejméně 15 % z hodnot doporučených denních dávek uvedených v tabulce, které je obsaženo ve 100 g nebo ve 100 ml nebo v jednom balení, pokud toto balení obsahuje jednu porci.
SAMOLÉČBA
Vedle použití parafarmak je další možností samoléčba pomocí volně prodejných léčivých přípravků, a to k dosažení úlevy od příznaků nezávažných chorob a ke zvládnutí menších a okamžitých indispozic. Jedná se o léčení symptomů, kdy není požadována lékařská rada a přesná diagnóza, kdy má pacient zájem o své zdraví a přebírá za něj zodpovědnost.
Pro samoléčbu jsou stanovena obecná pravidla, která vedou k minimalizaci rizik spojených se zhoršením zdravotního stavu. Lékař by měl být konzultován v následujících situacích:
- pokud obtíže neustupují a přetrvávají více než počet stanovených dní s ohledem na přípravek a věk (pro děti obvykle 3 dny, pro dospělé 5–7 dní);
- zdravotní stav se horší;
- silná bolest neustává;
- pacient zkusil jeden nebo více léčivých přípravků bez úspěchu;
- objeví se nežádoucí účinky;
- pacient se domnívá, že příznaky jsou vážné;
- pacient má psychické problémy, jako jsou úzkost, neklid, deprese, letargie, vzrušení, zvýšená dráždivost.
Při užívání léčivých přípravků musí pacient dodržovat několik zásad, zejména nepřekračovat doporučené dávkování, nepít alkohol, vždy dobrat předepsanou dávku přípravku, uchovávat přípravky mimo dosah dětí, případnou kombinaci s jinými přípravky konzultovat s lékařem nebo lékárníkem, během těhotenství a kojení se o užívání jakéhokoli přípravku poradit s lékařem nebo lékárníkem, přípravky s prošlou dobou použitelnosti vyhazovat do nádob na to určených (podle zákona č. 378/2007 Sb., o léčivech, je každá lékárna povinna převzít nepoužitelná léčiva odevzdaná fyzickými osobami).
Zdrojem informací o léčivých přípravcích jsou především příbalové letáky, informace na webových stránkách výrobců a lékáren. Součástí výdeje/prodeje v lékárně je poskytnutí informací nezbytných pro správné a bezpečné užívání a uchovávání. Povinnost je zakotvena v zákoně č. 378/2007 Sb., o léčivech, a ve vyhlášce č. 55/2011 Sb., o činnostech zdravotnických pracovníků a jiných odborných pracovníků. Tyto osoby zároveň dbají na maximální prospěšnost léčiv při jejich použití a snaží se omezit na nejnižší možnou míru nepříznivé důsledky působení léčiv na zdraví člověka, veřejné zdraví, zdraví zvířat a veřejné prostředí.
Součástí samoléčby je i sebepéče a prevence, jejichž cílem je předcházení nemocem, a tím udržení zdraví, dále zdravé aktivity, vhodná výživa a úroveň tělesné činnosti, omezení rizikových faktorů, jako je např. tabákový kouř nebo stresové faktory, rozpoznávání zdravotních symptomů a jejich hodnocení ve spolupráci se zdravotníky, hygiena, životní a sociální podmínky, životní styl, socioekonomické faktory aj.
DISKUSE
Každý přípravek, včetně parafarmak, může mít vedlejší a nežádoucí účinky, tj. může dojít k předávkování, poddávkování nebo k nevhodné kombinaci léčivých přípravků a/nebo parafarmak. Nedostatečné pochopení informací obsažených v příbalovém letáku, nedodržení předepsaného dávkování, nevyhledání rady odborníka v případě déletrvajících obtíží apod. může vést ke zhoršení zdravotního stavu pacienta.
Zodpovědnost za zdraví v podobě samoléčby, sebepéče, dodržování preventivních prohlídek podle vyhlášky č. 70/2012 Sb., o preventivních prohlídkách, povinného a doporučeného očkování podle zákona č. 48/1997 Sb., o veřejném zdravotním pojištění, dále včasné konzultace zdravotních obtíží s lékařem nebo lékárníkem, compliance a zdravý životní styl snižuje případný negativní dopad v podobě rozvoje chronických a civilizačních onemocnění, jako je např. hypertenze, obezita, syndrom vyhoření, únava a stres.
Zdroji informací o parafarmakách jsou návody, webové stránky výrobců a lékáren, ale nejdůležitější roli v informovanosti široké veřejnosti má jak odborný personál lékárny, tak lékař. V případě samoléčby je vhodné, s ohledem na zdravotní stav pacienta, doporučit buď volně prodejný léčivý přípravek, nebo konzultaci s lékařem. Důraz má být kladen i na fyzickou aktivitu, stravovací návyky, omezení příjmu alkoholu a tabákového kouře, redukci příjmu potravy, snížení příjmu tuků, zvýšení konzumace zeleniny ovoce a vlákniny, snížení příjmu kuchyňské soli a dodržování pitného režimu, stejně jako na vhodné pracovní a odpočinkové polohy (vyvarovat se chybnému sezení u počítače apod.).
Na doplňky stravy, především vitaminy a minerály, přispívají zdravotní pojišťovny, a to v rámci preventivních programů. V rámci elektronických aplikací upozorňují zdravotní pojišťovny své pojištěnce na včasnost a pravidelnost preventivních prohlídek, které jsou zaměřené především na výskyt kardiovaskulárních onemocnění, diabetes mellitus, poruchy metabolismu tuků, výskyt nádorových onemocnění, výskyt závislosti aj. Kontroluje se očkování proti tetanu, provádí se orientační vyšetření moče, vyšetření EKG u osob od 40 let věku, vyšetření celkového plazmatického cholesterolu a plazmatických lipoproteinů včetně triacylglycerolu v 18 letech a dále v předepsaném intervalu, vyšetření glykémie v 18 letech a dále od 40 let věku, stanovení okultního krvácení ve stolici u osob od 50 let věku; od 55 let je možno nahradit provedením screeningové kolonoskopie jednou za 10 let a u žen od 45 let věku se ověřuje, zda je k dispozici výsledek mamografického vyšetření z posledních dvou let. Vyjmenované prohlídky jsou obsahem preventivních prohlídek u registrujících poskytovatelů ambulantní péče v oboru všeobecné praktické lékařství.
Obsahem gynekologické preventivní prohlídky, která se provádí v 15 letech věku a dále jedenkrát ročně, je např. nácvik samovyšetřování prsů při první prohlídce u registrujícího poskytovatele, klinické vyšetření prsů od 25 let věku při pozitivní rodinné anamnéze na dědičný nebo familiární výskyt zhoubného nádoru prsu nebo při přítomnosti jiných rizikových faktorů, prohlídka kůže a palpační vyšetření mízních uzlin v oblasti pohlavních orgánů, vyšetření v zrcadlech a kolposkopické vyšetření (neprování se u virgo žen), odběr materiálu z děložního čípku k cytologickému, případně bakteriologickému nebo virologickému vyšetření (neprovádí se u virgo žen); u žen od 45 let věku doporučení k provedení screeningového mamografického vyšetření a nezbytných doplňujících vyšetření ve dvouletých intervalech.
Obsahem zubní preventivní prohlídky u dospělých, která se provádí jedenkrát ročně, je např. vyšetření stavu chrupu, parodontu, stavu sliznice a měkkých tkání dutiny ústní, prevence onkologická zaměřená na pátrání po přednádorových změnách i nádorových projevech na chrupu, parodontu, čelistech a měkkých tkáních obličeje a krku, poučení o správné hygieně dutiny ústní.
ZÁVĚR
Parafarmaka, především doplňky stravy, mohou být prospěšná do té míry, kdy neovlivní v negativním slova smyslu zdraví jedince, nezhorší stávající zdravotní obtíže, neprojeví se u nich nežádoucí účinky a nevedou k oddálení odborné péče z důvodu např. neznalosti rozdílu mezi parafarmakem a léčivým přípravkem, z důvodu neschopnosti posoudit závažnost zdravotních obtíží, z důvodu ovlivnění reklamou nebo radou laika. V případě jakýchkoli nejasností či pochybností je vhodné konzultovat přímo lékaře, který nejlépe posoudí aktuální zdravotní stav, navíc ve spojitosti s léčivými přípravky a/nebo užíváním příslušných doplňků stravy.
Zodpovědnost za vlastní zdraví s důrazem na preventivní opatření omezí nežádoucí dopad případných onemocnění na kvalitu života každého jedince, potažmo čerpání péče hrazené z prostředků veřejného zdravotního pojištění a čerpání případných sociálních dávek.
Adresa pro korespondenci:
Mgr. Radka Brichcínová
Oborová zdravotní pojišťovna zaměstnanců bank, pojišťoven a stavebnictví
Roškotova 1225/1
140 21 Praha 4
e-mail: radka.brichcinova@ozp.cz
Zdroje
1. Zákon č. 48/1997 Sb., o veřejném zdravotním pojištění a o změně a doplnění některých souvisejících zákonů.
2. Zákon č. 378/2007 Sb., o léčivech a o změnách některých souvisejících zákonů.
3. Vyhláška č. 55/2011 Sb., o činnostech zdravotnických pracovníků a jiných odborných pracovníků.
4. Vyhláška č. 70/2012 Sb., o preventivních prohlídkách.
5. Vyhláška č. 113/2005 Sb., o způsobu označování potravin a tabákových výrobků.
6. Vyhláška č. 225/2008 Sb., kterou se stanoví požadavky na doplňky stravy a obohacování potravin.
7. Vyhláška č. 537/2006 Sb., o očkování proti infekčním nemocem.
8. Nařízení Komise Evropské unie č. 432/2012, kterým se zřizuje seznam schválených zdravotních tvrzení při označování potravin jiných než tvrzení o snížení rizika onemocnění a o vývoji a zdraví dětí.
9. Směrnice Evropského parlamentu a Rady 2002/46/ES ze dne 10. června 2002 o sbližování právních předpisů členských států týkajících se doplňků stravy.
Štítky
Posudkové lekárstvo Pracovné lekárstvoČlánok vyšiel v časopise
Revizní a posudkové lékařství
2016 Číslo 1
Najčítanejšie v tomto čísle
- Lékařská zpráva a její význam
- Parafarmaceutika, samoléčba a prevence
- Invalidní vozíky
- Cévní mozkové příhody v posudkovém lékařství, význam včasné a správné diagnostiky a léčby pro minimalizaci následků onemocnění