Historie chirurgie a lékařství v Čechách: Významné osobnosti I
Autoři:
J. Šváb
Vyšlo v časopise:
Rozhl. Chir., 2007, roč. 86, č. 5, s. 273-275.
Kategorie:
Monotematický speciál - Původní práce
V roce 1872 došlo k oddělení II. chirurgické kliniky pražské lékařské fakulty Karlo-Ferdinadovy univerzity v Praze. Dělení chirurgické kliniky bylo obrazem doby, kdy docházelo k třenicím mezi Čechy a Němci. Protože za profesora Blažiny se tyto snahy vyostřily, vznikla II. německá, chirurgická klinika, zatímco z kmenové vznikly základy pro vzniklou českou chirurgickou kliniku v roce 1882 za profesora Viléma Weisse. Jde tedy o jinou II. chirurgickou kliniku v Praze, jak ji známe dnes. Ta vznikla zásluhou prof. Jedličky v roce 1922. I. i II. chirurgická klinika vzniklé po první válce byly klinikami českými na rozdíl od německé, která zanikla s koncem II. světové války. V čele německé kliniky se postupně vystřídali profesoři Heine, Gussenbauer, Wölfler, Schloffer, Strauss a Holbaum.
Protože se z hlediska dějin jedná o uzavřenou řadu přednostů chirurgických klinik působících ve všeobecné nemocnici v Praze, která končí II. světovou válkou, krátce k jejich osudům, které byly z nacionálních důvodů dosti dlouho opomíjeny.
Carl Wilhelm Ritter von Heine
se narodil 26. dubna 1838 v Kannstattu ve Württembersku. Byl synem Jakoba Heine (1800–1879), který založil ortopedický ústav (léčebný tělocvik, léčebné prameny a rašelina) v Kannstattu (NSR). V roce 1860 napsal Spinale Kinderlähmung. Studoval gymnázium v Stuttgartu, lékařskou fakultu absolvoval v letech 1855–1861 v Tübingenu a Würzburgu. Na základě obhajoby práce „Angeborene Arterie des Ostium arteriosum dextrum“ získal titul Med. Dr. na LF v Tübingenu v roce 1861. Poté získával zkušenosti na cestě do Prahy, Vídně, Berlína, Paříže, Londýna, Edinburgu, Glasgova. Státní zkoušku z chirurgie získal v Stuttgartu v roce 1862. Stal se asistentem u svého otce na ortopedické klinice ve Würzburgu, v roce 1864 byl polním lékařem ve válce Šlesvicko-Holštýneské (německo-dánské). Hned poté v roce 1864–1865 absolvoval studijní pobyt v Berlíně a v roce 1865 se stal asistentem chirurgické kliniky v Heidelbergu. Tam v témže roce habilitován z chirurgie a v letech 1867–1868 vedl chirurgickou kliniku jako zastupující přednosta až do jmenování mimořádným profesorem v roce 1868. V roce 1869 byl jmenován řádným profesorem v Insbrucku. V roce 1870 se jako polní lékař účastnil války německo-francouzské. V roce 1873 se stal řádným profesorem v Praze a prvním přednostou nově ustavené II. chirurgické kliniky. V Praze provedl 5 ovarektomií, zaváděl antiseptické operování na základě poznání Listerových, založil užívání imobilizace poraněných končetin. Zabýval se léčbou pseudoartrózy, resekcí hrtanu, elastickou kompresí kloubů. Svou prací Der Hospitalbrandt přispěl do knihy vydané ve Stuttgartu v roce 1874 Piťha, Bilroth: Handbuch der allgemeine und spezielle Chirurgie. V roce 1876 publikoval v Langenbeckově Archiv für klinische Chirurgie pojednání Resektion des Kehlkopfes bei Laryngostenose. Byl předsedou německých lékařů, reprezentant německé strany na pražské univerzitě. Založil řád Železné koruny a Heinovu nadaci,
Prof. Heine zemřel v rodišti, v Kannstattu 9. září 1877.
Karl Gussenbauer
Druhý přednosta II. chirurgické kliniky pražské lékařské fakulty Karl Gussenbauer se narodil 30. 10. 1842 v Ober-Vellachu v Korutanech. Lékařskou fakultu vystudoval ve Vídni s dosaženým titulem Med. Dr. v roce 1867 a Chir. Dr. v roce 1868. Po promoci nastoupil jako sekundář na II. chirurgické klinice ve Vídni a od roku 1872 byl uveden jako asistent. V roce 1874 habilitoval z chirurgie. Pak pracoval jako profesor chirurgie v Lutychu v Belgii v letech 1875 až 1878. V letech 1878 až 1894 pracoval jako profesor speciální chirurgické patologie, terapie a chirurgické kliniky v Praze na II. chirurgické klinice. V roce 1880 byl spoluvydavatelem časopisu Zeitschrift für Heilkunde. Byl předsedou Spolku německých lékařů v Praze a centrálního Spolku německých lékařů v Čechách. Byl významným zastáncem němectví na univerzitě i v Zemském sněmu. Tak vystupoval během jednání v Zemském sněmu a později i jako rektor. Po rozdělení pražské lékařské fakulty na českou a německou se stal přednostou kliniky německé. Ve školním roce 1882/1883 byl děkanem německé fakulty. A ve školním roce 1886/1887 byl rektorem německé univerzity v Praze. V roce 1894 převzal jako přednosta II. chirurgickou kliniku ve Vídni. V roce 1895 byl redaktorem časopisu Archiv für klinische Chirurgie. V školním roce 1902/1903 se stal rektorem univerzity ve Vídni. Tam také zemřel 19. 6. 1903.
Byl zastáncem tzv. fyziologického operování a byl zručným operatérem. Sestrojil první umělý hrtan, byl znám resekcemi žaludku a střev. Je někdy označován jako zakladatel chirurgie slinivky. V roce 1882 v Praze provedl první zevní drenáž cysty slinivky břišní.
Byl dvorním radou a nositelem Zlatého železného kříže III. třídy.
Anton Wölfler
Anton Nathan Wölfler se narodil 12. 1. 1850 v osadě Kopec u Tachova. Vystudoval gymnázium v Plzni a ukončil jej v roce 1868. Studia na lékařské fakultě ve Vídni ukončil titulem MUDr. v roce 1874. Po promoci začal pracovat v roce 1874 na II. chirurgické klinice lékařské fakulty ve Vídni a od roku 1878 jako první asistent. Spisem Über die Entwicklung und den Bau der Schilddrüse mit Rücksicht auf die Entwicklung der Kröpfe habilitoval v roce 1880 na docenta chirurgie. V letech 1884–1886 působil na poliklinice ve Vídni a během té doby byl jmenován mimořádným profesorem chirurgie v roce 1885. V roce 1886 profesorem chirurgie na lékařské fakultě v Štýrském Hradci a tam svou kariéru ukončil jako děkan fakulty ve školním roce 1892/1893. V roce 1894 totiž nastoupil jako přednosta chirurgické kliniky Německé lékařské fakulty v Praze. Vykonával funkci děkana Německé lékařské fakulty v letech 1898/1899 až do odchodu do důchodu ze zdravotních důvodů v roce 1910. Během aktivního života publikoval na šedesát odborných prací s tématem chirurgie žaludku (řada operačních výkonů byla po něm pojmenovaná: přední antekolické gastroenteroanastomóza, jeden z operačních postupů u plastiky tříselné kýly, dále výkony z operací v chirurgii jazyka, štítnice a ledvin. Napsal Die Fremdkörper im Magen-Darmkanal der Menschen, Stuttgart 1909, Die chirurgische Behandlung der Kropfes, Berlin 1891. V roce 1884 zavedl mezi prvními do chirurgie kokainovou místní anestezii. Byl dvorním radou, nositelem Řádu železné koruny III. třídy.
Zemřel 31. 1. 1917 v Praze.
Hermann Schloffer
Hermann Schloffer se narodil v roce 1868 ve Štýrském Hradci. Studoval lékařskou fakultu ve Štýrském Hradci, pak Freiburgu a dostudoval v roce 1892 ve Štýrském Hradci. Nastoupil a první zkušenosti získával v histologicko-mikrobiologickém ústavu v Rudolfově nemocnici ve Vídni. Vrátil se po dvou letech do Štýrského Hradce a tam pracoval na chirurgické klinice pod vedením prof. Wölflera. V roce 1895 odešel s profesorem Wölflerem do Prahy na II. chirurgickou kliniku. Nastoupil jako profesorův asistent. V roce 1900 habilitoval a v roce 1902 získal titul mimořádného profesora. Wölflera zastupoval v době jeho nemoci v letech 1900–1903. V roce 1903 nastoupil jako přednosta chirurgické kliniky na lékařské fakultě v Innsbrucku. Po odchodu Wölflera v roce 1911 do penze převzal německou chirurgickou kliniku v Praze. Tu vedl až do své smrti v roce 1937. Schloffer byl zručným a schopným chirurgem vyhledávaným německou i českou klientelou. Za svého pobytu v Innsbrucku provedl řadu zajímavých operací, v roce 1906 odstranil úspěšně nádor hypofýzy, v Berlíně přednesl práci o zánětlivých tumorech ve stěně břišní, které od té doby nesou jeho jméno. Po něm je pojmenován jeden způsob operace fimózy. Publikoval na 80 prací v odborných časopisech, vydal publikaci o výkonech na střevu. Těšil se oblibě českých kolegů chirurgů, citlivě se choval v době národnostních třenic. Byl nositelem řádu Franze-Josefa a Medaile červeného kříže III. st.
Zemřel v Praze 21. 1. 1937 v Praze.
Kurt Strauss
Kurt Strauss se narodil 7. 2. 1901 v Berlíně.
Absolvoval gymnázium v Poznani a v roce 1926 ukončil studium lékařské
fakulty v Berlíně. Po absulotoriu nastoupil na chirurgickou kliniku
Charité v Berlíně, pracoval jako asistent na patologicko-anatomickém
institutu městské nemocnice v Berlíně Schönebergu, Berlin Neukölln a
chirurgickém oddělení nemocnice v Berlíně–Köpenick a chirurgickém oddělení
nemocnice Martina Luthera tamtéž. V roce 1935 se stal privátním docentem a
oberartzem III. chirurgické kliniky lékařské fakulty v Berlíně. V letech
1937–1939 pracoval vedoucí pozici na poliklinice, byl jmenován profesorem
chirurgie a v letech 1940–1941 vedl chirurgickou kliniku německé lékařské
fakulty v Praze. V letech 1941–1943 zastával funkci šéfa nemocnice ve
Vlašimi. Habilitoval spisem Experimentelle Tierversuche zur Herstellung und
Lösung von Atelektase. Ani v Berlíně ani v Praze nebyl znám
významnějšími odbornými pracemi.
Zemřel 8. 9. 1944 ve Vlašimi
Josef Adalbert Holbaum
Josef Holbaum se narodil 6. 9. 1884 v Horní Lipové u Jeseníku. Maturoval v roce 1903 v Opavě. Promoval v Grazu v roce 1909. Byl žákem Lorenze a Payera. Habilitoval v roce 1920 a pracoval jako privátní lékař polikliniky v Lipsku. V roce 1941 byl povolán po odvolání dr. Strausse jako profesor chirurgie do čela chirurgické kliniky Německé univerzity v Praze, kterou vedl v letech 1942 až 1945. Jeho doménou byla končetinová chirurgie a chirurgie břicha, psal o chirurgických nemocech žaludku, dvanáctníku, slinivky, jater a ledvin. Napsal na 61 odborných prací, z nichž nejznámější byla Die Prostatahypertrophie und ihre Behandlung (Med. Klin., 38, 1942, s. 1223–1226). Operoval R. Hendrycha spolu s prof. Dickem po atentátu 27. května 1942. Po skončení II. světové války byl souzen jako válečný zajatec a jako takový musel pracovat jako zajatec na statku poblíže Prahy, kde na poli jej těžce zranila mina. Na následky zranění zemřel 30. 12. 1945 v Lipsku.
S díky za poskytnuté materiály doc. PhDr. L. Hlaváčkové z Ústavu dějin lékařství při 1. LF UK v Praze.
Doc. MUDr. Jan Šváb, CSc.
I. chirurgická klinika 1. LF UK a VFN v Praze
U Nemocnice 2
128 08 Praha 2-Nové Město
Štítky
Chirurgia všeobecná Ortopédia Urgentná medicínaČlánok vyšiel v časopise
Rozhledy v chirurgii
2007 Číslo 5
- Metamizol jako analgetikum první volby: kdy, pro koho, jak a proč?
- Fixní kombinace paracetamol/kodein nabízí synergické analgetické účinky
- Kombinace metamizol/paracetamol v léčbě pooperační bolesti u zákroků v rámci jednodenní chirurgie
Najčítanejšie v tomto čísle
- Súčasný trend liečby zlomenín krčka stehnovej kosti u seniorov
- Použití hřebu Targon PH long u etážových zlomenin a zlomenin metafýzy proximálního humeru
- Náhrada obratlového těla implantátem Synex
- Historie chirurgie a lékařství v Čechách: Významné osobnosti I