Prof. MUDr. Vladimír Kořístek, DrSc. – 80 let

Profesor Kořístek – emeritní přednosta II. chirurgické kliniky LF MU se 14. května 2007 dožívá osmdesátin.

Narodil se v roce 1927 v Zábludově na Boskovicku. V roce 1951 promoval na lékařské fakultě v Brně. Po promoci pracoval jako sekundární lékař na chirurgickém oddělení ve Svitavách a také jako vojenský lékař na chirurgické klinice u profesora J. Bedrny v Hradci Králové, kde se seznámil s vynikajícími odborníky, prof. Lichtenbergem, prof. Procházkou a akademikem Petrem. Dále pracoval ve Vojenské nemocnici v Brně u primáře Miroslava Nešpůrka. Po odchodu z armády nastoupil v roce 1960 na I. chirurgickou kliniku, kterou vedl profesor Josef Podlaha. Zde se věnoval břišní chirurgii, urologii a začal se zajímat o cévní chirurgii. Velmi intenzivně se zabýval výzkumem v oblasti cévní chirurgie, tu považoval za vysoce perspektivní obor budoucnosti. Na psech našíval na tepny žilní záplaty a prováděl přemostění tepen autologním žilním štěpem. Již tehdy preferoval autologní žilní štěp před cévními protézami a používal pokračující steh, který byl v té době novinkou. Zkušenosti z experimentu přenášel bezprostředně do klinické praxe a cévní chirurgie se stala jeho hlavní náplní práce.

V roce 1962 obhájil kandidátskou práci z cévní chirurgie – použití žilního štěpu v cévní chirurgii. V roce 1964 přešel na II. chirurgickou kliniku FN u sv. Anny v Brně, vedenou profesorem J. Navrátilem, když rok před tím obhájil habilitační práci rovněž z oblasti cévní chirurgie. V letech 1965–1966 absolvoval stáž v cévní chirurgii a kardiochirurgii v Houstonu, kde poznal přední světové    kardiochirurgy, Dr. De Bakey a Dr. Cooley. Tito chirurgové ovlivnili další profesní zaměření prof. Kořístka, neboť mu ukázali, jakým směrem se bude ubírat cévní a srdeční chirurgie v Evropě. Po návratu ze stáže se začíná věnovat kromě cévní chirurgie i kardiochirurgii.

Po odchodu profesora Navrátila do Vídně v roce 1967 pak kromě všeobecné chirurgie rozvíjí cévní chirurgii, zvláště v oblasti periferních cév, abdominální aorty a pánevního řečiště a extrakraniálních cév. Stále více se začíná zabývat kardiochirurgií. Od roku 1968 systematicky kromě klinické práce rozvíjí na experimentálním pracovišti Lékařské fakulty v Brně experimentální chirurgii se zaměřením hlavně na transplantace jater a mechanickou srdeční podporu v kardiochirurgii. Jako první ve východní Evropě zavedl do klinické praxe intraaortální balonkovou kontrapulzaci a mechanickou srdeční podporu levé komory pneumatickým čerpadlem, kdy oba systémy byly vyvinuty v Brně týmem prof. Vašků. Přednostou II. chirurgické kliniky a vedoucím II. chirurgické katedry LF UJEP se stává 1. března 1970. Ve svých 43 letech je jmenován mimořádným profesorem. Kardiochirurgii se věnoval v celém jejím rozsahu, počínaje vrozenými srdečními vadami u dětí, chlopenními vadami, výdutěmi hrudní a břišní aorty. Má velkou zásluhu na rozvoji operační léčby pro ICHS revaskularizací myokardu, a první aortokoronární bypass našil krátce po prof. Lichtenbergovi v roce 1971. Již před 40 lety zastával názor, že velká saféna je cenný materiál pro přemostění tepen a neměla by být zbytečně odstraňována při operaci varixů dolních končetin.

Cílevědomě pracuje na koncepci kliniky a jejím rozvoji. V roce 1972 prosazuje zahájení přístavby II. chirurgické kliniky, z níž se později stává kardiochirurgické centrum. Časem je transformováno na Centrum kardiovaskulární a transplantační chirurgie. Ředitelem Centra se stal žák profesora Kořístka prof. MUDr. Jan Černý, CSc.

Profesor Kořístek po intenzivní experimentální práci publikuje v roce 1975 monografii „Experimental Liver Transplantation“, která je podkladem pro doktorskou dizertaci v roce 1976. V roce 1977 je jmenován řádným profesorem.

Nezapomenutelně se zapsal do historie české chirurgie první úspěšnou klinickou transplantací jater v tehdejším Československu, kterou se svým týmem uskutečnil dne 2.2.1983 na II. chirurgické klinice v Brně. Velkým úspěchem je, že pacient s transplantovanými játry se po 24 letech cítí dobře a je v dobré kondici. Založil školu brněnské cévní a transplantační chirurgie, která přinesla svoje ovoce.

Profesor Kořístek je držitel mnoha odborných a společenských ocenění. Z II. chirurgické kliniky odešel v roce 1991 a dále pracoval na chirurgických pracovištích v nemocnicích v Hustopečích, Boskovicích a Poličce. Nyní ještě provozuje ambulantní chirurgickou praxi. Je obdivuhodné s jakou vitalitou dokáže dodnes pracovat.

Patří k průkopníkům cévní, srdeční a transplantační chirurgie. Kromě transplantace jater se zasloužil o rozvoj chlopenní chirurgie, léčby ischemické choroby srdeční, revaskularizací myokardu a v ČR má prioritu v zavádění podpůrných srdečních mechanismů v klinice.

Vychoval řadu odborníků, mladým lékařům vždy otevíral možnosti navštěvovat odborná setkání, sjezdy a seznamoval je s významnými osobnostmi české chirurgické školy. Své spolupracovníky hodnotil podle jejich schopností a odvedené práce. Profesor Kořístek viděl daleko dopředu a byl jedním z prvních chirurgů u nás, který pochopil, že cévní chirurgie je základním předpokladem pro rozvoj kardiochirurgie a transplantační chirurgie. Právem mu patří za jeho celoživotní odbornou práci a přístup k personálu náš velký dík.

Vážený pane profesore, přejeme Vám hodně zdraví a osobní pohody.

Doc. MUDr. Zdeněk Gregor, CSc.