Ojedinělý sborník prací o historii válečných zranění

Z příspěvků sympozia „War injuries from past to present“, které se konalo 5. března 2011 v Praze, byl sestaven editory V. Smrčkou a V. Mádlovou sborník stejného názvu publikovaný v nakladatelství Karlovy Univerzity Karolinum Press v roce 2014.

Ve 12 příspěvcích je popsána historie válečných zranění zhruba od období 3500 až 2000 let př. n. l. do současnosti, protože starší konflikty neměly charakter organizovaného násilí mezi státy a nebyly pokračováním politiky, jak válku definuje pruský válečný teoretik Carl von Clausewitz.

Historie válečných zranění má přímou souvislost s vývojem zbraní. V době měděné byla zranění především sečná, způsobená kamennými nebo měděnými sekyrami (jak o tom například svědčí nález na našem území na Hodonínsku). V pozdní době bronzové se používaly bronzové bodce, později meče a dýky, a část zranění tak byla řezná. Válečníci však nejen útočili, ale také se před nepřítelem chránili. Z doby železné zahrnující období 750 př. n. l. až počátek letopočtu pocházejí první brnění a helmy.

Střelné zbraně způsobující nejen přímá, ale i nepřímá zranění se datují do doby husitských válek. Střelná zranění se výrazně liší především častou infekcí a lacerací okrajů. Zraněná končetina musela být často v úsilí o záchranu života amputována. Postupně se začalo o válce hovořit jako o úrazové epidemii (N. I. Pirogov). Nutnost specializace na ošetření válečných zranění vedla k založení odborných škol. Například v 18. století vzniklo ve Vídni tzv. Josephinum (1785 – 1874)– za jehož působení byla chirurgie oficiálně přijata jako věda a medicínská disciplína. . Význam a vliv této školy, na které působilo i mnoho českých chirurgů, výrazně ovlivnil rozvoj válečné chirurgie v nášich zemích. Rozvoj zbraní a zbraňových systémů použitých ve válce dosáhl vrcholu ve 20. století, kdy v 1. světové válce byly poprvé masivně použity i bojové plyny a bylo třeba léčit otravy a popáleniny. Nicméně i v této době polovinu zranění způsobily střelné zbraně a exploze.

Autoři citují prof. A. Jiráska, který poukazuje na rozdílnost válečných a mírových zranění, a to nejen mechanismem jejich vzniku, ale doprovodnými jevy, které je komplikují, jako jsou stres, nedostatek jídla, špatné hygienické podmínky a infekce. Poukazuje na nutnost organizace první pomoci včetně zajištění transportu. Za podstatné považuje rychlé a správné rozhodování chirurga. Ruku v ruce s množstvím zranění obličejové části hlavy se rozvíjí plastická chirurgie a roste její podíl na ošetření zraněných (F. Burian). Na základě zkušeností s ošetřením obrovského množství zraněných v obou světových válečných konfliktech, se zvyšujícím se podílem vysokoenergetických zranění a vývojem současného poznání doc. L. Klein v poslední kapitole zdůrazňuje nutnost dodržovat mezinárodně uznávané postupy (ATLS, BATLS a CCCC).

Jednotlivé příspěvky jsou doplněny nákresy, fotografiemi, tabulkami a bohatými odkazy na odbornou literaturu. Autorům sborníku patří poděkování za přínosnou práci, protože sborník je vhodně sestavený, přináší čtenáři celou řadu historicky zajímavých a málo známých faktů a také shrnutí současných poznatků. Je nepochybně vhodným studijním materiálem pro každého chirurga.

Prof., MUDr. Miroslav Ryska, CSc.

Chirurgická klinika 2. LF UK a ÚVN Praha

U vojenské nemocnice 1200

160 0 Praha 6 – Střešovice

e-mail: miroslav.ryska@uvn.cz

War injuries from past to present, ed. V. Smrčka, V. Mádlová, Praha, Karolinum Press, 1. vydání, 2014, 178 stran, ISNB 978-80-246-2290-3.