Zemřel akademik Vladimír Balaš

Dne 11. 7. 2017 ve věku 93 let v plném duševním zdraví zemřel akademik Vladimír Balaš, profesor Karlovy univerzity a doktor lékařských věd.

Narodil se dne 3. 2. 1924 v Čechogradu v SSSR, v rodině českých přesídlenců. Medicínu začal studovat již v Sovětském svazu. Jeho život byl skutečně dramatický − v roce 1943 byl povolán do sovětské armády, vzhledem ke své národnosti se přihlásil do československé jednotky generála Svobody. Jako samopalník se účastnil řady bitev, při nichž v poli ztratil prakticky všechny své kamarády. V roce 1944 byl vysazen na pomoc Slovenskému národnímu povstání, opět jako řadový voják, střelec. Zařadil se mezi významnou skupinu českých válečných chirurgů. Díky svému vojenskému nasazení viděl smrt a měl k ní velmi blízko zřejmě nejčastěji, což zcela zásadně modifikovalo jeho život a názory.

Od roku 1945 pokračoval ve studiu na lékařské fakultě UK v Praze. Po jejím absolvování odešel do pohraničí. Zde působil 4 roky jako zástupce přednosty chirurgického oddělení v České Lípě a v Mostě. V roce 1951 přišel na I. chirurgickou kliniku FVL UK v Praze, zde působil později jako její přednosta až do roku 1989. Krátce v mezidobí vedl i II. chirurgickou kliniku (1971−1974). V období korejské války pobýval na poloostrově 18 měsíců jako zástupce chirurgického oddělení nemocnice ČsČK.

V roce 1961 obhájil kandidátskou disertační práci, v roce 1964 habilitační práci, v roce 1973 doktorskou disertační práci. V roce 1970 byl jmenován profesorem a zvolen děkanem FVL UK, v kteréžto funkci působil v letech 1970−1985. Členem korespondentem ČSAV byl jmenován v roce 1978, akademikem pak v roce 1989.

Profesor Balaš patřil jednoznačně a nezpochybnitelně ke špičkám poválečné chirurgie. Zásadní a prioritní byly jeho přínosy pro ČSR v oblasti chirurgie portální hypertenze, jater a slinivky břišní. Svými výsledky se zařadil mezi přední odborníky v uvedených oblastech i ve světovém měřítku. V řadě okolních zemí zaváděl složité operace, získal mnoho vysokých ocenění. Mimo uvedené oblasti však publikoval další významné původní práce (malignizace peptického vředu, chronické onemocnění střev, prevence pooperačních komplikací, chronické záněty pankreatu a další). K jeho nejvýznamnějším monografiím patří: Portal hypertension and its treatment, Chirurgické léčení portální hypertenze, Akademik Arnold Jirásek, český chirurg, Speciální chirurgie, Gastroenterologie a kapitoly v řadě dalších.

Operoval skvěle napříč celým chirurgickým spektrem i díky vybroušené a standardizované technice a též i válečným zkušenostem. Operoval kdykoliv a kohokoliv, nikdy nečinil žádné rozdíly mezi pacienty. Významně posílil a uspořádal výuku chirurgie, o čemž svědčí i řada reakcí jeho žáků z celé ČR a Slovenska po zveřejnění informace o jeho skonu. Nadčasově vytvořil optimální a bezpečné operační týmy pro rizikové a hraniční diagnózy, sám byl i vynikajícím diagnostikem. Pro spolupracovníky byl zcela zásadní oporou, přebíral řadu problémů na sebe a okolí vycházel vstříc. Dodnes se traduje jeho přezdívka „taťka“. Dožil se v plném duševním zdraví vysokého věku a do poslední chvíle zdůrazňoval, že chirurgie je především velká a náročná práce.

Čest jeho památce!

Za jeho žáky a nástupce na klinice

prof. MUDr. Zdeněk Krška, DrSc.