Klasifikace zlomenin těla lopatky

Úvod:
Cílem tohoto článku je na základě 3D CT rekonstrukcí 187 zlomenin těla lopatky navrhnout klinicky orientovanou klasifikaci zlomenin těla respektující biomechanickou stavbu lopatky.

Metody:
V souboru 375 zlomenin lopatky jsme identifikovali celkem 187 zlomenin těla lopatky u 187 pacientů (157 mužů, 30 žen), průměrného věku 48 roků (range; 16−100 roků). U všech zlomenin byly provedeny 3D CT rekonstrukce umožňující objektivní zhodnocení typu zlomeniny. Operováno bylo 46 pacientů, což umožnilo korelovat peroperační nález s 3D CT rekonstrukcemi. Za zlomeniny těla jsme považovali pouze ty zlomeniny, které procházely biomechanickým tělem lopatky, tj. porušovaly alespoň jeden z pilířů. Nepatřily sem proto zlomeniny horního úhlu a horního okraje těla lopatky, neboť se jednalo o okrajové zlomeniny, které ponechávají oba pilíře intaktní. Exkludovali jsme i zlomeniny krčku lopatky, které jsou definovány jako extraartikulární dvoufragmentové zlomeniny laterálního úhlu lopatky oddělující glenoid od těla lopatky. Vyřadili jsme i zlomeniny dolního úhlu lopatky. Hodnotili jsme průběh lomných linií, jejich vztah k oběma pilířům lopatky, a počet fragmentů. Jako samostatný fragment byl hodnocen pouze takový úlomek, který nesl část obvodu biomechanického těla. Tzn., že nebyly započítány interkalární fragmenty vylomené z centrální části fossa infraspinata.

Výsledky:
Identifikovali jsme tři základní skupiny zlomenin těla, tj. zlomeniny postihující pouze spinální pilíř, zlomeniny postihující pouze laterální pilíř a zlomeniny obou pilířů.

Zlomeniny spinózního pilíře jsme zaznamenali 12krát. V 8 případech probíhala hlavní lomná linie vertikálně ze supraspinátní jámy centrální částí spinálního pilíře směrem do mediálního okraje infraspinátní fossy. Ve 4 případech byla baze spina scapulae vylomena z těla lopatky. Laterální pilíř zůstal ve všech případech neporušen a dislokace fragmentů byla vždy malá, takže všechny zlomeniny byly léčeny konzervativně.

Zlomeniny laterálního pilíře se vyskytly ve 143 případech. Vždy šlo o zlomeninu infraspinátní části těla lopatky tj. infraspinátní jámy, kdy hlavní lomná linie vycházela z laterálního pilíře. Tento typ zlomeniny jsme na základě počtu obvodových úlomků rozdělili na další tři subtypy, tj. dvou-fragmentové (88 zlomenin), tří-fragmentové (31 zlomenin) a kominutivní (24 zlomenin).

Zlomenina obou pilířů byla zjištěna ve 32 případech. Tato zlomenina se vyskytovala ve dvou formách. V první skupině (11 zlomenin) probíhala lomná linie spinózním pilířem v těsné blízkosti spinomediálního úhlu do horního úhlu lopatky. Ve druhé skupině (21 zlomenin) procházela hlavní lomná linie centrálním zeslabením spina scapulae. Tento kominutivní typ zlomeniny představoval nejzávažnější poranění těla lopatky. Lomná linie procházela vždy zeslabenou centrální částí spinózního pilíře. Zlomenina laterálního pilíře byla dislokována ve všech případech více než zlomenina pilíře spinózního.

Závěr:
Klasifikace zlomenin těla lopatky na základě postižení pilířů těla lopatky a je logická a jednoduchá. Vyžaduje 3D CT rekonstrukce včetně subtrakce okolních kostí. Respektuje anatomickou stavbu lopatky a může sloužit i jako terapeutické vodítko při plánování operační léčby.

Klíčová slova:
scapula – lopatka – zlomeniny lopatky – zlomeniny těla lopatky – klasifikace zlomenin těla lopatky

Autoři: J. Bartonicek ¹; D. Klika ²; M. Tucek ¹
Působiště autorů: Central Military Hospital, Prague ; Department of orthopaedics, 1st Faculty of medicine Charles University ¹; Department of radiology, Central Military Hospital, Prague ²
Vyšlo v časopise: Rozhl. Chir., 2018, roč. 97, č. 2, s. 67-76.
Kategorie: Původní práce

Souhrn

Klíčová slova:
scapula – lopatka – zlomeniny lopatky – zlomeniny těla lopatky – klasifikace zlomenin těla lopatky

Zdroje

1. Tuček M, Bartoníček J, Klika D, et al. Epidemiology of scapular fractures. ActaOrthop Belg. 2017;83:8−15.

2. Hardegger F, Simpson LA, Weber BG. The operative treatment of scapular fractures. J Bone Joint Surg [Br] 1984;66-B:725−31.

3. Hersovici D, Roberts CS. Scapula fractures: to fix or not to fix? J Orthop Trauma 2006;20:227−9.

4. Lantry JM, Roberts CS, Giannoudis PV. Operative treatment of scapular fractures: A systematic review. Injury 2008;39:271−83.

5. Zlowodski M, Bhandari M, Zelle BA, et al. Treatment of scapula fractures: systematic review of 520 fractures in 22 case series. J Orthop Trauma 2006;20:230−3.

6. Bartoníček J, Frič V. Scapular body fractures: Results of the operative treatment. Inter Orthop 2011;35:747−53.

7. Cole PA, Gauger EM, Herrera DA, et al. Radiographic follow-up of 84 operatively treated scapula neck and body fractures. Injury 2012;43:327−33.

8. Cole PA, Gauger EM, Schroder LK. Management of scapular fractures. J Am Acad Orthop Surg 2012;20:130−41.

9. Bartoníček J, Tuček M, Naňka O. [Scapular fractures.] Rozhl Chir 2015;94:393−404.

10. Schroder LK, Gauger EM, Gilbertson JA, et al. Functional outcomes after operative management of extra-articular glenoid neck and scapular body fractures. J Bone Joint Surg Am 2016;98:1623−30.

11. Ada JR, Miller ME. Scapula fractures. Analysis of 113 cases. Clin Orthop Rel Res 1991;269:174−80.

12. Euler E, Habermeyer P, Kohler W, et al. Skapulafrakturen - Klassifikation und Differentialtherapie. Orthopäde 1992;21:158−62.

13. Euler E, Rüedi T. Skapulafraktur. In Habermeyer P, Schweiberer L (eds). Schulterchirurgie. München, Urban und Schwarzenberg 1996.

14. Orthopaedic Trauma Association. Fracture and dislocation compendium. Scapula fractures. J Orthop Trauma 1996; Suppl 1: S81−S84.

15. Orthopaedic Trauma Association. Fracture and dislocation compendium. Scapular fractures. J Orthop Trauma 2007;Suppl 1: S68−S71.

16. Goss TP. Fractures of glenoid neck. J Shoulder Elbow Surg 1994;3:42–52.

17. Goss TP. Scapula fractures and dislocations: Diagnosis and treatment. J Am Acad Orthop Surg 1995;3:22−33.

18. Chochola A, Tuček M, Bartoníček J, et al. [CT-diagnostic of scapular fractures]. Rozhl Chir 2013;92:385−8.

19. Tuček M, Bartoníček J, Frič V. [Osseous anatomy of scapula: Its importance for classification of scapular body]. Ortopedie 2011;5:104−9.

20. Bartoníček J, Tuček M, Frič V, et al. Fractures of the scapular neck. Diagnosis- -Classifications-Treatment. Inter Orthop 2014;38:2163−73.

21. Bartoníček J, Cronier P. History of the treatment of scapular fractures. Arch Orthop Trauma Surg 2010;130:83−92.

22. Audigé L, Kellam JF, Lambert S, et al. The AO Foundation and Orthopaedic Trauma Association (AO/OTA) scapula fracture classification system focus on body involvement. J Shoulder Elbow Surg 2014;23:189−96.

23. Schäfer D. Diagnostik und Klassifikation der Skapulafraktur Bedeutung der 3D-CT-Rekonstruktionen unter Anwendung der neuen AO/OTA-Klassifikation. Inaugural-Dissertation. Hohe Medizinische Fakultät der Universitätzu Köln. Köln 2015.

24. Armitage BM, Wijdicks CA, Tarkin IS, et al. Mapping of scapular fractures with three-dimensional computed tomography. J Bone Joint Surg Am 2009;91:2222−8.

25. DeFranco MJ, Patterson BM. The floating shoulder. J Am Acad Orthop Surg 2006;14:499−509.