Vybrané aspekty současné onkourologie

Nádory vývodných cest močových a mužských pohlavních orgánů, někdy souhrnně označované jako urologické nádory, představují jedny z nejčastějších maligních onemocnění s významným dopadem do oblasti medicínské i společensko-sociální. Jejich výzkumu jsou celosvětově věnovány obrovské finanční prostředky přinášející každoroční úpravy správných postupů i zcela nové způsoby léčby. Klíčovou roli v jejich léčbě hraje multioborový přístup, kdy na léčebných doporučeních i konkrétních terapeutických krocích spolupracují urologové, kliničtí i radiační onkologové, odborníci na zobrazovací metody a v neposlední řadě i patologové. Toto číslo Rozhledů v Chirurgii přináší některé aktuální pohledy na léčbu urologických nádorů z pera lékařů urologické kliniky 2. LF UK a FN Motol.

Významná pozornost je logicky věnována karcinomu prostaty, který je v současné době nejčastějším mužským onkologickým onemocněním, pomineme-li méně závažné kožní nádory. V podmínkách ČR to představuje téměř 8000 nově zachycených případů ročně [1]. Z hlediska průběhu představuje karcinom prostaty heterogenní onemocnění. Většina případů postupuje relativně pomalu, často v horizontu mnoha let, výjimkou však nejsou ani agresivní nádory s rychlou progresí. Značná pozornost je v poslední době věnována aktivnímu přístupu k časnému záchytu onemocnění. Bylo totiž prokázáno, že screening s použitím PSA u mužů v definovaných věkových skupinách (zhruba mezi 50 a 70 lety) snižuje riziko úmrtí na rakovinu prostaty [2]. Negativním důsledkem je však potenciální riziko příliš aktivního terapeutického přístupu („overtreatment“) dané pomalým průběhem nádoru, respektive podcenění rozsahu onemocnění a jeho progresivního potenciálu v méně častých agresivních případech. Logicky je pak nesmírně důležitá nejen časná diagnostika, ale i spolehlivé určení stagingu a prognózy nádoru v době jeho záchytu [3]. Rychle se rozšiřující spektrum diagnostických metod, které máme v současné době k dispozici, analyzuje ve svém příspěvku dr. Ondřej Příman. Stejně důležité je precizní vyhodnocení prognózy po operačním řešení lokalizovaného nádoru na základě detailní analýzy perioperačních faktorů, jak je prezentováno dr. Terezou Zdobinskou.

Do terapie pokročilého karcinomu prostaty vstoupila v posledních letech celá řada nových medikamentózních přípravků, které přinesly pacientům prodloužení přežití i zlepšení kvality života. V současné sobě sledujeme postupné upřesňování jejich optimálního využití a přesných indikací, které závisí na rozsahu onemocnění a předchozí použité léčbě [4].

Druhým nejčastějším urologickým nádorem je renální karcinom. Pozoruhodné je, že v jeho incidenci dosahuje ČR neslavný primát mezi všemi světovými zeměmi, vysvětlení pro to bohužel nemáme [1]. V terapii lokalizovaných a lokálně pokročilých nádorů hraje prim operační léčba. Velká pozornost je zde věnována záchovným postupům, tedy resekcím ledviny, jejichž indikace se stále rozšiřují na úkor radikálních nefrektomií. Paralelně s tím jde trend vstupu mini-invazivního přístupu, kde v poslední době převažují roboticky asistované výkony [5].

U nádorů generalizovaných dnes máme k dispozici různé formy systémové biologické léčby, která přinesla našim nemocným významné prodloužení života [6]. Stále je široce diskutována otázka systémové adjuvantní terapie po radikální nefrektomii u rizikových forem lokalizovaných nádorů. Jejímu rutinnímu použití brání hlavně absence prognostických faktorů. Právě tomuto tématu se ve své práci věnuje dr. Marcela Čechová.

Základem diagnostiky i léčby uroteliálních nádorů močového měchýře je správně provedená transuretrální resekce (TURB), jejímž cílem je získání tkáně pro histologické vyšetření, respektive, je-li to možné, i úplné odstranění nádoru. Kvalita provedení výkonu zde hraje klíčovou roli, proto by jeho výsledky mělo každé pracoviště monitorovat [7]. Tématu TURB a jejích výsledků se ve své práci věnuje dr. Barbora Žemličková. U rizikových forem tzv. svalovinu neinfiltrujících nádorů měchýře navazuje po TURB instalační terapie BCG vakcínou. U pacientů, kde tento postup není úspěšný, obvykle indikujeme radikální cystektomii [7]. I zde se však objevila řada nových alternativních terapeutických možností, jejichž výčet přináší dr. Jakub Horňák.

Onkourologie však zahrnuje i méně častá nádorová onemocnění. Dr. Michael Nekula prezentuje raritní případ sarkomu penisu i možný způsob postupu v případě takového nálezu.

Věřím, že toto číslo Rozhledů v Chirurgii udrží vysoký standard předchozích vydání, že čtenáře zaujme a že jim přinese určitý náhled toho, čím se současná onkourologie zabývá.

prof. MUDr. Marek Babjuk, CSc.

Urologická klinika 2. LF UK a FN v Motole

V Úvalu 84

150 06 Praha 5

e-mail: marek.babjuk@fnmotol.cz