Vzpomínka na primáře MUDr. Jana Housera (5. 10. 1947 – 11. 7. 2020)

MUDr. Jan Houser se narodil 5. října 1947 v malé moravské vesničce Hluboké na Vysočině. Tvrdé podmínky rodinného hospodářství jej naučily všestranné zručnosti a skromnosti. Po promoci na Lékařské fakultě brněnské University J. E. Purkyně v roce 1971 nastoupil do Krajské nemocnice Ústí nad Labem. Zajímal se o úrazovou chirurgii, ale protože v brněnské Úrazové nemocnici nebylo zrovna místo, nastoupil do Ústí nad Labem na doporučení MUDr. Petra Zelníčka a mělo to být maximálně do vojny.  Naštěstí pro ústeckou nemocnici a pacienty zde zakotvil a po návratu z vojenské služby už nastoupil na II. chirurgické oddělení – traumatologii, vedenou tehdy primářem MUDr. Dolejším. Tomuto pracovišti zůstal věrný do konce života, téměř půl století.

Když jsem já nastoupil na toto oddělení v roce 1984, vedl ústeckou traumatologii doc. MUDr. Trefný a MUDr. Houser už byl zkušeným staničním lékařem. Po odchodu doc. Trefného primář Houser oddělení logicky převzal a vedl jej od roku 1990 do roku 2011 celých 21 let. Poznal jsem jej jako velmi zručného operatéra. Asistovat mu byla radost a byla to velká škola chirurgického života. Obdivoval jsem jeho čistou operační techniku, přehled a jemné zacházení s tkáněmi. Jako primář dokázal zabezpečit pro své lékaře potřebné materiální zázemí, vybavení a instrumentária pro práci na sále i na oddělení. Dokázal do ústecké nemocnice přinést všechny novinky v úrazových technikách, zaváděl artroskopické operace a dovedl je na vysokou úroveň odpovídající své době. Chirurgie se nedá naučit z knih, ale je nutné její základní postupy okoukat od svého učitele, a tím pro nás byl primář Houser. 

Pro mladé kolegy byl bohatou studnicí zkušeností, což podporovala jeho výborná paměť. Pamatoval si nejenom historická data, ale i osoby a tváře a i po letech spolehlivě poznával bývalé pacienty, které již léčil.  Jeho rozsáhlé teoretické i praktické znalosti a zkušenosti dávaly mladým traumatologům odvahu i k novým složitým operacím, protože věděli, že je primář Houser, jako asistent zdárně provede všemi úskalími a jeho klidné vystupování a dodávaly jistotu.

Na vysoké úrovni udržoval a podporoval publikační činnost lékařů svého oddělení a vždy podporoval iniciativu lékařů i sester.  Primář Houser byl nekonfliktní a na oddělení vždy panovala přátelská a demokratická atmosféra.

V devadesátých letech vyvinul značné úsilí, aby se i Masarykova nemocnice v Ústí nad Labem stala platným členem sítě Traumacenter v ČR a dovolím si tvrdit, že tam, kde je dnes naše nemocnice, je i nemalá zásluha primáře Housera. Mezi lékaři ústecké nemocnice požíval zaslouženou úctu a respekt.

Dlouhé roky byl členem republikového výboru Společnosti úrazové chirurgie. V roce 2014 byl vyznamenán za celoživotní úsilí při rozvoji úrazové chirurgie pamětní medailí doc. MUDr. Kamila Typovského, CSc. Výrazně se angažoval v české sekci společnosti AO, pravidelně školil mladé traumatology na kurzech a hojně přednášel. Byl členem akreditačních a atestačních komisí.

Byl oblíbený a uznávaný mezi kolegy po celé republice Nikdy se však nesnažil prosadit na něčí úkor a i přes své veliké zásluhy a úspěchy, vždy zůstával skromným.

V postavě primaře Housera končí éra chirurgů-traumatologů, kteří ještě dokázali zvládnout chirurgii v dnes již nemyslitelné šíři. Tato generace dala vzniknout i dnešnímu specializačnímu oboru úrazové chirurgie navazující na klasickou chirurgii. 

Jeho ochota a vřelý vztah k pacientům se projevovaly v jeho plné poradně, kam za ním jezdili i z dalekého okolí.  Primář Houser i po dosažení důchodového věku zůstával stále chirurgicky aktivní a ve zkráceném úvazku pracoval do posledních dní. Byl zapojený nejenom do odborné činnosti, ale byl vřele vítán i při společenském životě oddělení.

Chirurgii věnoval mnoho času a v nemocnici strávil roky svého života. I přesto byl velmi dobrým a obětavým manželem a otcem dvou dcer. Miloval svoji rodinu a velmi rád si povídal třeba o svých vnucích a vnučkách.  Manuální zručnost využil při rekonstrukci krásné hrázděné chalupy. Jeho koníčkem byla historie a postupně se stal ústeckým patriotem.

Jeho cestu životem lemovaly stovky zachráněných a vyléčených pacientů.

Celý život řešil závažné úrazy, až jeden náhle vzal život i jemu. Jen Bůh nad námi ví, proč to bylo tak brzy. 

Budeš nám Honzo moc chybět!!!

Za kolektiv Kliniky úrazové chirurgie FZS UJEP Masarykovy nemocnice Ústí nad Labem                                

Prim. MUDr. Karel Edelmann, Ph.D., přednosta kliniky