Akutní plicní embolie a žilní trombóza. Patogeneze, diagnostika, léčba a prevence
(Z odborné literatury)

Nové, rozšířené a přepracované vydání této monografie je významnou událostí na lékařském knižním trhu. Přivítají je nejen nový čtenáři, ale i ti, kdo se s knihou seznámili při jejich předchozích vydání. Rozšíření a přepracování je totiž značné, týká se zejména nových diagnostických metod a jejich využití v praxi, nových léčebných metod včetně intervenční radiologie a nových léků využívaných, jak v léčbě, tak v prevenci plicní embolie. Mimořádná pozornost je věnována rizikovým faktorům žilní trombózy a plicní embolie, přičemž je diferencováno mezi jednotlivými rizikovými faktory, získanými a vrozenými trombofilními stavy, u nichž je popsán i způsob laboratorní diagnostiky.

Významně se rozšířil i kolektiv spoluautorů. Výhodou je skutečnost, že jednotlivé kapitoly byly svěřeny autorům, kteří jsou významnými osobnostmi jednotlivých dílčích oborů. Od 2. vydání, kde byli spoluautory Pavel Eliáš, Pavel Franc, Miloslav Roček, Karel Roztočil, Jaroslav Špatenka a Miroslav Vítovec, přibyli další: Otto Lang, Pavel Jansa, Jaroslav Lindner, Radovan Malý. Oba hlavní autoři přitom úspěšně plní syntetizující úlohu dík své dlouholeté klinické praxi jak v interním lékařství, tak v kardiologii a hematologii. Cenná je spolupráce předsedy České angiologické společnosti MUDr. Roztočila. Monografie je logicky členěna na větší počet kapitol, takže plní pro čtenáře i funkci jakéhosi lexikonu, v němž může podle potřeby cíleně najít odpověď na aktuální problém.

K jednotlivým kapitolám nemám kritické připomínky ani žádné zásadní doplňující informace. Pokud byly přítomny, vyjádřil jsem je již v recenzi pro vydavatelství Triton. Za zásadní považuji požadavek, aby poznatky v monografii uvedené, byly využity v praxi a doplněny organizačními opatřeními. Z nich považuji za nejdůležitější, aby každý pacient, který akutní plicní embolii nebo hlubokou žilní trombózu přestál, byl dlouhodobě sledován odborníkem, ať už jde o internistu, kardiologa, hematologa či angiologa. Úloha praktického lékaře je pochopitelně nezastupitelná, ale nestačí pacienta odeslat z nemocnice pouze s doporučením kontroly INR. Pokud nejsou zřízena zvláštní antitrombotická centra, měl by se podobný způsob dispenzarizace uplatnit i u nemocných s diagnostikovanými vrozenými trombofilními stavy.

prof. MUDr. Václav Čepelák, DrSc.

www.privamed.cz

e-mail: vcepelak@privamed.cz

Doručeno do redakce: 16. 11. 2011