K 30. výročí úmrtí profesora Josefa Charváta

Bylo to 31. ledna 2014, co uplynulo 30 let od úmrtí profesora Josefa Charváta. Během dlouhého, 87 let trvajícího života pana profesora se v medicíně i společnosti hodně změnilo. Zažil první světovou válku, první republiku i dramatické chvíle jak na počátku druhé světové války, tak na jejím konci. V roce 1968 byl navrhován do funkce prezidenta republiky, ale odmítl kandidovat. O rok později byl zvolen rektorem Karlovy univerzity, do funkce však již nebyl jmenován. Do dějin medicíny se zapsal především jako velký internista, jeden z nejvýznamnějších českých lékařů 20. století. Nesporné jsou jeho zásluhy o českou (i slovenskou) endokrinologii, podílel se i na vzniku české imunologie a dodnes je uznávána jeho role v počátcích kybernetiky. Byl osobností, na kterou vzpomínali a dosud vzpomínají nejen tisíce jeho studentů, ale i čtenářů Lékařského repetitoria – medicínské encyklopedie, kterou redigoval. Zastupoval Československo v komisích WHO v Ženevě i New Yorku, léčil řadu významných osob a osobností předválečné éry i pozdější doby.

Na jeho odkazu dodnes zůstávají cenné především tři aspekty:

• Moderní dynamický přístup ke klinické medicíně, který přetrvává nejen na III. interní klinice pražské Všeobecné fakultní nemocnice, kterou v roce 1945 založil, ale i na pracovištích, na nichž působili jeho žáci doma i ve světě.
• Filozofické názory na společnost a její vývoj, které shrnul zejména v knihách Život, adaptace a stress a Člověk a jeho svět.
• Postřehy a hodnocení událostí v české společnosti, které zachytil ve svých denících. Charvátovy záznamy jsou historiky stále citovány jako důležitý zdroj poznání předválečného a válečného období a zejména doby po válce až do počátku 80. let minulého století.

Po 30 letech se v interně a jejích podoborech změnilo hodně. Přesto postřehy mnoha pamětníků, do kterých se promítá Charvátova doba i dnešek, zůstávají stále aktuální. K výročí úmrtí byl nakladatelstvím Triton vydán sborník Josef Charvát – jak jsme ho poznávali (editoři Š. Svačina a P. Sucharda). Zahrnuje 18 příspěvků pamětníků – endokrinologů profesorů Vratislava Schreibera, Petra Broulíka, Jaroslava Blahoše, Rajko Dolečka a Luboslava Stárky, diabetologa profesora Jaroslava Rybky, imunologů profesora Ctirada Johna a doktora Jaroslava Svobody, dalších bývalých i současných zaměstnanců III. interní kliniky (profesora Karla Horkého, primářky Jitky Šimonové, odborné asistentky Hany Vrbové, primáře Josefa Hampla a doktora Jiřího Kapitoly), skautského pamětníka profesora Jana Pfeiffera, biochemika docenta Bohuslava Matouše a také syna jednoho z Charvátových žáků primáře Václava Pospíšila, fotografa Karla Meistera a historičky Hany Barvíkové. Text je doplněn rozborem Charvátovy bibliografie vypracovaným doktorkou Vrbovou, několika Charvátovými texty včetně vzpomínky na jeho učitele profesora Josefa Pelnáře a poprvé zde publikovanými texty zednářskými. Na závěr je připojen jako zajímavost článek z časopisu Motor z roku 1927, v němž mladý docent Charvát líčí svoji jízdu na nové motorce z Mnichova do Prahy. Kniha je doplněna mnoha fotografiemi, dosud nepublikovanými.

I po desetiletích se objevují nová a někdy i nečekaná fakta ze života prof. Charváta, která se do knížky nevešla. Nedávno jsme z archivu Českého rozhlasu získali hodinovou nahrávku z konce 20. let minulého století. Profesor Charvát diskutuje s laickým zastáncem zdravého životního stylu a ředitelem Plzeňského pivovaru na téma, zda je pivo zdravé. Je zajímavé, jak je tato diskuse velmi podobná dnešním diskusím o vztahu vědeckého a nevědeckého pohledu v medicíně. Josef Charvát byl před válkou velmi aktivní ve skautském hnutí. V předloňském roce vydaná kniha Skautské století přináší jeho medailon mezi nejvýznamnějšími českými skauty a obsahuje i zajímavé fotografie. Převratné informace o záchraně profesora Charváta z koncentračního tábora Buchenwald přinesla kniha W. H. Burkeho Čtyřiatřicet (vyšla v češtině v roce 2013 v nakladatelství Academia). Letos vydá nakladatelství Lidové noviny dosud nepublikované části pamětí profesora Charváta z doby 2. světové války. Zajímavé jsou i osudy mnoha Charvátových žáků, např. těch, kteří odešli do emigrace. V loňském roce promovala na III. lékařské fakultě Charvátova pravnučka, a tak i medicínská tradice v rodině pokračuje.

Profesor Josef Charvát byl jistě jednou nejvýznamnějších osobností české medicíny 20. století. Nezůstává po něm jen v propedeutikách tradovaný Charvátův příznak, Charvátovy pilulky a Charvátova dieta. Z publikovaných článků lze doložit i jeho světový význam. V knihách Život, adaptace a stres a Člověk a jeho svět dosáhl jedinečné syntézy svých názorů na medicínu a společnost. Historička Hana Barvíková píše ve svém příspěvku, že to byl člověk renesanční, ostatně panel s jeho krédem „Člověk nemůže všechno znát, ale měl by o všem důležitém vědět“ visel dlouhá léta při vstupu na kliniku. A nejvýznamnější Charvátův žák, profesor Vratislav Schreiber, který se letos dožívá 90 let, soudí dokonce, že „profesor Josef Charvát se zasloužil o českou kulturu“.

prof. MUDr. Štěpán Svačina, DrSc.

stepan.svacina@lf1.cuni.cz

III. interní klinika 1. LF UK a VFN

www.vfn.cz

Doručeno do redakce: 19. 1. 2014