Účinnost a bezpečnost inzulinu lispro u obézních pacientů s diabetes mellitus 2. typu: retrospektivní metaanalýza sedmi randomizovaných kontrolovaných studií
Autoři:
Eva Horová
Působiště autorů:
III. interní klinika 1. LF UK a VFN Praha, přednosta prof. MUDr. Štěpán Svačina, DrSc., MBA
Vyšlo v časopise:
Vnitř Lék 2014; 60(11): 1007-1009
Kategorie:
Aktuality
Základní údaje metaanalýzy
Cílem této metaanalýzy bylo zhodnocení účinnosti a bezpečnosti inzulinu lispro v léčbě pacientů s diabetes mellitus 2. typu (DM2T), kteří měli BMI ≥ 30 kg/m2 (obézní) ve srovnání s pacienty s BMI < 30 kg/m2 (neobézní).
Metodika použitá pro metaanalýzu byla založena na provedení retrospektivní analýzy předem určených cílových parametrů 7 randomizovaných klinických studií na pacientech trpících DM2T léčenými inzulinem lispro (n = 1 518). Primárním cílovým parametrem účinnosti bylo stanovení noninferiority inzulinu lispro u obézních pacientů v porovnání s neobézními pacienty podle změny HbA1c od počátku studie do konce 3. měsíce léčby. Sekundárními cílovými parametry byl celkový výskyt hypoglykemií, četnost hypoglykemických příhod a relativní změna tělesné hmotnosti.
Výsledkem metaanalýzy byla srovnatelná změna HbA1c od počátku studie do konce 3. měsíce léčby u obézních pacientů (-1,03 % z počátečních 9,06 % dle DCCT) a neobézních pacientů (-1,02 % z počátečních 8,92 %; p = 0,384). Celkový výskyt hypoglykemií (53 % vs 63 %; p < 0,001) a četnost hypoglykemií (0,93 vs 1,76 příhod/30 dní; p < 0,001) byly významně nižší u obézních ve srovnání s neobézními pacienty. Soubory obézních a neobézních pacientů se významně nelišily v průměrné změně tělesné hmotnosti (0,7 % z počátečních 92,7 kg vs 1,8 % z počátečních 73,5 kg, p = 0,202).
Závěrem metaanalýzy je, že obézní pacienti s DM2T léčení inzulinem lispro jsou schopni dosáhnout kompenzace diabetu srovnatelné s neobézní pacienti, a navíc s nižším rizikem vzniku hypoglykemií.
Zhodnocení českým odborníkem
V současné době je téměř polovina pacientů trpících DM2T obézních [2], proto je nutné při výběru vhodné léčby k této skutečnosti přihlédnout. I tito obézní pacienti nezřídka dospějí k nutnosti léčby intenzifikovaným inzulinovým režimem, který ovšem může přispívat k dalšímu zvyšování tělesné hmotnosti. Nadto u nich musíme počítat s přítomností inzulinové rezistence [3], kvůli níž musí být těmto pacientům většinou podávány vyšší dávky inzulinu.
Uváděná metaanalýza poskytuje užitečné důkazy o účinnosti a bezpečnosti léčby inzulinem lispro (Humalog, Eli Lilly) u obézních pacientů trpících DM2T. Jejím hlavním cílem bylo zjistit, zda mají při léčbě inzulinem lispro obézní pacienti trpící DM2T kompenzaci diabetu srovnatelnou s pacienty neobézními. Dále bylo také hodnoceno množství hypoglykemických příhod, potřebné dávky inzulinu a změny tělesné hmotnosti.
Důležitým přínosem metaanalýzy pro klinickou praxi je zjištění, že u obézních i neobézních pacientů s DM2T došlo k významnému a srovnatelnému poklesu HbA1c. Významným zjištěním byla skutečnost, že u obou skupin byla srovnatelná také podávaná dávka inzulinu na kilogram tělesné hmotnosti, nepotvrdila se tedy obava, že je pro inzulinovou rezistenci nutno výrazně zvyšovat dávky inzulinu lispro [4].
Z bezpečnostních parametrů byl podle metaanalýzy u obézních pacientů významně nižší výskyt i četnost hypoglykemií při srovnatelném zlepšení kompenzace. Průměrný přírůstek tělesné hmotnosti byl v obou skupinách malý, a ačkoliv rozdíl změny tělesné hmotnosti mezi skupinami obézních a neobézních pacientů nebyl statisticky významný, podle procentuálních výsledků se zdá, že tělesná hmotnost u obézních pacientů při léčbě inzulinem lispro narůstala méně než u neobézních.
Závěrem tedy lze konstatovat, že léčbou inzulinem lispro je dosaženo srovnatelné kompenzace u obézních i neobézních pacientů trpících DM2T, a to se sníženým rizikem vzniku hypoglykemií u obézních pacientů. Inzulin lispro je tedy vhodným a bezpečným prandiálním inzulinovým analogem pro léčbu této stále rostoucí skupiny pacientů.
Tato práce vznikla za podpory společnosti Eli Lilly
MUDr. Eva Horová, Ph.D.
eva.horova@vfn.cz
III. interní klinika 1. LF UK a VFN, Praha
www.vfn.cz
Doručeno do redakce 16. 10. 2014
Zdroje
1. Rees TM, Curtis BH, Gaskins KA et al. Efficacy and safety of insulin lispro in obese patients with type 2 diabetes: a retrospective metaanalysis of 7 randomized controlled trials. Endocr Pract. 2014; 20(5): 389–98. Dostupné z DOI: <http://doi: 10.4158/EP13301.OR>.
2. Nguyen NT, Nguyen XM, Lane J, Wang P. Relationship between obesity and diabetes in a US adult population: findings from the National Health and Nutrition Examination Survey, 1999–2006. Obes Surg. 2011;21:351–355.
3. Reaven GM. Banting lecture 1988. Role of insulin resistence in human disease. Diabetes. 1988;37:1595–1607.
4. Khunti K, Srinivasan BT, Shutler S, Davies MJ. Effect of insulin glargine on glycaemic control and weight in obese and non-obese people with type 2 diabetes: data from the AT.LANTUS trial. Diabetes Obes Metab. 2011;12:683–688.
Štítky
Diabetológia Endokrinológia Interné lekárstvoČlánok vyšiel v časopise
Vnitřní lékařství
2014 Číslo 11
- Parazitičtí červi v terapii Crohnovy choroby a dalších zánětlivých autoimunitních onemocnění
- Význam hydratace při hojení ran
- Pleiotropní účinky statinů na kardiovaskulární systém
- Statiny indukovaná myopatie: Jak na diferenciální diagnostiku?
Najčítanejšie v tomto čísle
- Nové pohledy na hormonální substituční terapii
- LDL-aferéza v léčbě familiárních hyperlipoproteinemií
- Nový SGLT2 inhibitor empagliflozin: moderní a bezpečná léčba diabetu
- Rozšiřující se možnosti antikoagulační léčby tromboembolické nemoci