History of the 4^th Department of Internal Medicine of the First Faculty of Medicine at Charles University and the General University Hospital in Prague

Súhrn

V roce 2015 oslavili lékaři a sestry IV. interní kliniky 1. LF UK a VFN v Praze 70. výročí jejího založení. Článek rekapituluje přínos kliniky v oboru interního lékařství, a to zvláště s přihlédnutím k oborům angiologie, hepatogastroenterologie a lipidologie. Komentuje rovněž současné aktivity kliniky i možnosti jejího dalšího rozvoje. Pozornost je zaměřena také na tradici vysoké etické i profesionální úrovně odborné péče v souladu s normami, jež při jejím zrodu ustanovil zakladatel pracoviště prof. MUDr. Bohumil Prusík, DrSc.

Klíčová slova:
historie, IV. interní klinika 1. LF UK a VFN

Úvod

V květnu roku 2015 jsme oslavili 70. výročí založení IV. interní kliniky 1. LF UK a VFN v Praze. Toto významné jubileum nás vybízí k zamyšlení nad minulostí kliniky, jejími současnými aktivitami i možnostmi dalšího rozvoje. Proto bychom na následujících stránkách chtěli připomenout některé skutečnosti, jež mohou přispět k objektivnímu, nezaujatému hodnocení. Zvláště bychom chtěli zdůraznit, že vysoká úroveň odborné a lidské péče o svěřené pacienty byla vždy považována za primární úkol kliniky, stejně jako lékařský výzkum a výchova nových generací lékařů a zdravotnických pracovníků. Tradice kliniky je pro nás všechny velkým závazkem.

IV. interní klinika byla založena 9. května 1945 prof. MUDr. Bohumilem Prusíkem, DrSc., v prostorách bývalé II. německé interní kliniky. Z dnešního pohledu byla už na svém počátku koncipována jako moderní klinické pracoviště. Vedle 7 lůžkových oddělení se 160 lůžky měla velmi dobře vybavené biochemické a hematologické laboratoře, endoskopii, oddělení fyzikální léčby, dietní kuchyni, která byla výukovou bází Vyšší dietní školy, založené v roce 1934 z iniciativy Ženského výrobního spolku za podpory profesora Prusíka. Tato dietní škola byla první ve střední Evropě a jedna z prvních v Evropě vůbec. Součástí kliniky bylo i samostatné radiodiagnostické oddělení, které patřilo mezi první ve světě, kde se prováděly arteriografie. Původní práce v tomto kontextu publikovali prof. B. Prusík a doc. L. Volicer už v roce 1928.

Angiologická a kardiologická tradice

Pod vedením prof. Prusíka a prof. Reiniše vznikla na IV. interní klinice angiologická škola, která se zasloužila o vznik angiologických pracovišť po celé republice. Zvláštní pozornost byla věnována tehdy poměrně značně rozšířené chorobě, tzv. Buergerově nemoci – pro tyto nemocné byl vyčleněn zvláštní pokoj.

Nejbližším spolupracovníkem Prusíkovým byl prof. MUDr. Zdeněk Reiniš, DrSc. (1914−1984). Od prvních let svého působení na klinice se zabýval diagnostikou a léčbou tepenných chorob, především Buergerovou chorobou a účinky kyseliny nikotinové; spolu s docentem Václavem Skopem prováděl arteriografická vyšetření. Postupně se soustředil na dva základní směry výzkumu: experimentální studium aterogeneze a epidemiologii kardiovaskulárních onemocnění. U různých druhů zvířat, především u kuřat, prokázal vliv ekologických faktorů na průběh cholesterolového žíru. Koncem 50. let zahájil s profesorem Prusíkem epidemiologický výzkum rizikových faktorů ischemické choroby srdeční a ischemické choroby dolních končetin u venkovského obyvatelstva v horské, podhorské a nížinné oblasti severních Čech, s použitím kritérií zavedených ve Spojených státech amerických Ancelem Keysem. Po deseti letech uskutečnil profesor Reiniš prospektivní epidemiologickou studii u zaměstnanců automobilového průmyslu, pro něž připravil primárně preventivní akci „Chraň své srdce“. Zásluhou profesora Reiniše byl již v roce 1972 zaveden registr srdečních infarktů v okrese Mladá Boleslav.

Z nejvýznamnějších členů angiologické skupiny je nutno jmenovat doc. MUDr. Josefa Pokorného, CSc. (1915−2003), který se zabýval diagnostikou a léčbou tepenných onemocnění. Výzkumně sledoval vůbec největší sestavu pacientů s Buergerovou chorobou a spolu s prof. R. Vaněčkem objasnil histologickou skladbu migrujících flebitid. Zajímal se též o imunologické aspekty aterogeneze. Jako jeden z prvních ve světě prováděl ve spolupráci s prof. V. Bartošem z I. chirurgické kliniky podvazy koronárních tepen u psů a připravil předpoklady pro léčbu aortokoronárními by-passy, jejíž zavedení do praxe mu však bohužel nebylo umožněno.

Vynikajícím angiologem byl též doc. MUDr. Antonín Krčílek, CSc. (1916−1994), zakladatel československé flebologie, čestný člen mnoha zahraničních společností. As. MUDr. D. Zoulek se zabýval problematikou hyperabdukčního a Raynaudova syndromu. Doc. MUDr. V. Skop, CSc. (1916−1967), rentgenolog kliniky, prováděl první angiokardiografie v republice, MUDr. O. Červený zavedl na klinice metodu lymfografie. V angiologické skupině pracoval též MUDr. M. Ondrejčák, který se později stal zakladatelem slovenské internistické angiologie v Bratislavě. Několik let zde působil i pozdější přednosta Interní kliniky Nemocnice Pod Petřínem prof. O. Gregor.

V angiologické tradici kliniky pokračoval od roku 1958 doc. MUDr. Vladimír Puchmayer, CSc. (1929−2008), který byl přednostou kliniky v letech 1989−1995. Vypracoval metodiku rehabilitace pacientů s tepennými a žilními chorobami, která byla postupně zavedena po celé republice. Jako první u nás měřil dopplerovské indexy a zavedl systémovou trombolýzu chronického aortoilického uzávěru, podílel se na zavedení metody dilatace sklerotických tepen podle Dottera.

Od poloviny 80. let prováděl na IV. interní klinice invazivní angiologické výkony doc. MUDr. Miroslav Bulvas, CSc. se spolupracovníky (MUDr. M. Chocholou, CSc., MUDr. Z. Sommerovou, MUDr. R. Urbanovou, MUDr. P. Vařejkou). K běžným výkonům patřily perkutánní transluminální angioplastiky, zavádění stentů, aspirační tromboembolektomie, nově byla zavedena metoda farmakomechanické sprayové trombolýzy. Flebologii se věnovaly MUDr. J. Herdová a MUDr. I. Muchová. Po odchodu z IKEM působil několik let v angiologické skupině doc. MUDr. J. Linhart, DrSc. Kliničtí pracovníci angiologické skupiny si byli od počátku vědomi významu následné a preventivní péče, a proto spolupracovali s lázeňskými léčebnými ústavy (Lázně Jáchymov, Císařské lázně v Teplicích, léčebna primáře Baudyše v Konstantinových Lázních, která stále nese název Prusíkův ústav).

Prusíkova klinika není myslitelná bez kardiologie. V prvních dvou desetiletích byl vedoucím kardiologem as. MUDr. J. Neumann, který se zabýval zejména diagnostikou chlopňových vad a dal podnět ke vzniku kardiochirurgického střediska, v němž byly zastoupeny kliniky interní (II. a IV.) a chirurgické (I. a II.). Po odchodu as. Neumanna vedl kardiologické oddělení kliniky as. MUDr. J. Buriánek, CSc., který byl nucen v roce 1968 emigrovat.

Kardiologii se postupně věnovali MUDr. R. Adamec, MUDr. S. Vinogradov, později primář kliniky, MUDr. K. Goričan, MUDr. J. Šnobl, MUDr. J. Bruthans, MUDr. J. Veselka, současný přednosta kardiologické kliniky FN Motol, a MUDr. V. Mrázek, později primář kliniky. V 80. letech as. Vinogradov a doc. Bartůněk vyvinuli ve spolupráci s odborníky z ČVUT originální zařízení pro přenos EKG po telefonu (TELSAR). Doc. P. Bartůněk se stal členem pracovní skupiny pro lymeskou borreliózu, která byla ustanovena v roce 1986 při MZ ČR a zaměřil se na diagnostiku a léčbu kardiální formy borreliózy. As. MUDr. K. Goričan, CSc., vede na klinice echokardiografickou laboratoř, vyšetřuje sonograficky mozkové a periferní tepny, provádí katetrizační výkony. V 90. letech působil na klinice bývalý předseda České kardiologické společnosti prof. MUDr. Vladimír Dufek, CSc.

S  angiologií byl na klinice od počátku spojen zájem o problematiku metabolismu lipidů. Základy pro tento další nosný obor kliniky položil prof. MUDr. Jiří Skořepa, DrSc. (1921–2003), který zde působil od roku 1949 a vedl kliniku v letech 1980–1986. Byl to zkušený internista a pedagog, věnoval se též tropickému lékařství, ale jeho hlavní zájem patřil vědeckému výzkumu. Ve svých průkopnických studiích se soustředil na kinetiku enzymů, metabolismus mastných kyselin a na úlohu lipidů v aterogenezi i v patogenezi zhoubných nádorů. Jako jeden z prvních kliniků využíval ke zpracování dat moderní výpočetní techniku. Byl čestným členem četných vědeckých společností v zahraničí, nositelem pamětní medaile Humboldtovy univerzity. Profesor Skořepa vedl na klinice speciální ambulanci pro poruchy metabolismu lipidů, kterou založil v roce 1972, a Výzkumnou laboratoř pro analýzu lipidů (od roku 1980).

Na klinice se jakožto na jednom z prvních pracovišť v Československu začaly provádět analýzy lipoproteinů pomocí elektroforetických a ultracentrifugačních metod. Postupem doby byly tyto analýzy obohaceny o chromatografické metody (analýzy lipidů) a molekulárně biologická vyšetření (analýzy polymorfismů některých kandidátních genů lipoproteinového metabolismu). Problematikou lipidů se zabývali prof. MUDr. Petr Hrabák, DrSc., přednosta kliniky v letech 1986−1990, dále RNDr. E. Tvrzická, CSc., a Ing. P. Mareš, CSc. Lipidologie je nejen součástí preventivně kardiologických programů, ale i v posledních letech pěstované nutriční a metabolické podpory. Garantem oboru je prof. MUDr. Aleš Žák, DrSc., který patří k předním odborníkům v experimentální a klinické lipidologii u nás. Od roku 2000 je přednostou kliniky.

Ve výzkumné angiologické laboratoři pracoval doc. MUDr. Josef Hladovec, CSc., jehož publikace o žilní a tepenné trombóze jsou často citovány v zahraniční literatuře, stejně jako originální metoda počítání deskvamovaných endotelií v krvi. Hlavním předmětem jeho výzkumu na IV. interní klinice byla úloha homocysteinu a kyslíkových radikálů v aterogenezi.

Výzkumem patogeneze arteriální hypertenze se na začátku padesátých let zabýval doc. MUDr. Evžen Eiselt, CSc. Od roku 1958 se problematice arteriální hypertenze věnoval prof. MUDr. Adolf Slabý, DrSc., žák profesora Reiniše a jeden z jeho spolupracovníků při výzkumu epidemiologie a prevence ischemické choroby srdeční. Na klinice profesor Slabý sledoval pacienty s renální a vazorenální hypertenzí. Po návratu ze stipendijního pobytu v Kardiologickém institutu v Mexiku se soustředil na výzkum systému renin − angiotenzin.

Revmatologii reprezentoval na IV. interní klinice doc. MUDr. Ota Riedl, CSc. (1915–1983), který se zabýval též klinickou farmakologií a toxikologií (spolu s prof. Vladimírem Vondráčkem vydal velkou monografii Klinická toxikologie). Dlouhá léta zastával funkci zástupce přednosty kliniky, byl členem prezidia Čs. lékařské společnosti J. E. Purkyně, předsedou České internistické společnosti ČLS JEP, vedoucím redaktorem Sborníku lékařského a Časopisu lékařů českých.

Gastroenterologie jako druhý nosný pilíř

Vedle angiologie s kardiologií se druhým nosným pilířem kliniky stala gastroenterologie. Mezi první spolupracovníky profesora Prusíka patřil gastroenterolog a dietolog prof. MUDr. Josef Mašek, DrSc., který se později stal ředitelem Ústavu pro výzkum výživy lidu. Byl autorem první monografie věnované gastroskopii, která vyšla v roce 1951.

Hlavní zásluha o rozvoj gastroenterologie na IV. interní klinice pak náleží v pořadí druhému přednostovi kliniky prof. MUDr. Mojmír Fučík (1913−2011), který toto pracoviště vedl v letech 1959–1980. Od roku 1946 se věnoval diagnostice a terapii gastrointestinálních onemocnění. Zaváděl endoskopické a jiné vyšetřovací metody (sám uskutečnil přes 4 tisíce gastroskopií rigidním přístrojem) i nové způsoby léčby. Spolu s MUDr. F. Tionem prováděl již v roce 1947 jaterní punkce. Od roku 1957 řídil Výzkumnou gastroenterologickou laboratoř, v níž probíhal výzkum fyziologie trávicího traktu, patofyziologie bolesti a etiopatogeneze vředové nemoci. Profesor Fučík byl prorektorem Univerzity Karlovy, předsedou České gastroenterologické společnosti ČLS JEP, zasloužil se o vydání několika učebnic interní propedeutiky.

Výraznou osobností gastroenterologické skupiny byla doc. MUDr. Markéta Jablonská, DrSc. (1920–2001). Výzkumně se zabývala hepatologií a žaludeční sekrecí, později soustředila svůj zájem na problematiku kolorektálního karcinomu. Pracovala jako vědecká sekretářka České gastroenterologické společnosti ČLS JEP, po profesoru Fučíkovi jako předsedkyně, zorganizovala četné odborné akce, mj. pravidelně pořádala Gastroenterologické dny v Karlových Varech. S gastroenterologií úzce souvisí dietologie, která se stala celoživotním odborným zájmem doc. MUDr. Květy Soukupové, CSc.

Pod vedením profesora Fučíka vyrostla na klinice řada výborných gastroenterologů: doc. J. Kohout, CSc., as. MUDr. J. Pražák, doc. MUDr. R. Ronský, CSc., as. MUDr. M. Svitavský, CSc., který se zasloužil o vybudování moderního diagnostického oddělení v letech 1986−87, as. MUDr. T. Švestka, as. MUDr. K. Hrubant, as. MUDr. L. Řezníková, as. MUDr. I. Šindelářová a mnoho dalších. V 80. letech přibyl doc. MUDr. J. Kotrlík, CSc., v 90. letech MUDr. K. Lukáš, CSc., současný primář kliniky, a as. MUDr. J. Petrtýl, CSc., kteří zavedli nové endoskopické metody, prof. MUDr. M. Lukáš, CSc. (nyní předseda České gastroenterologické společnosti ČLS JEP), dále prof. MUDr. Z. Mareček, CSc., as. MUDr. E. Dražná, CSc., as. MUDr. A. Novotný, doc. MUDr. M. Kaláb, CSc., MUDr. M. Bortlík, doc. MUDr. P. Urbánek, CSc. V oboru hepatologie navázali na práce doc. Jablonské doc. MUDr. R. Brůha, CSc., a doc. MUDr. T. Krechler, CSc. Ve stejné době bylo ke klinice připojeno gastroenterologické oddělení FP, do té doby autonomní, reprezentované prof. MUDr. P. Fričem, DrSc., a doc. MUDr. M. Dvořákem, CSc.

Sonografickou diagnostikou se v současnosti zabývají as. MUDr. R. Šroubková, as. MUDr. A. Novotný, as. MUDr. J. Mengerová, as. MUDr. K. Dvořák, Ph.D., a MUDr. R. Hainer.

Doc. MUDr. V. Hainer, CSc., s doc. MUDr. M. Kunešovou, CSc., a doc. MUDr. V. Štichem, Ph.D., vybudovali na IV. interní klinice obezitologické pracoviště, s nímž aktivně spolupracovala významná vědecká pracovnice prof. MUDr. Jana Pařízková, DrSc. V roce 1985 byla dokončena výstavba obezitologické jednotky se speciální vyšetřovnou a vlastními lůžky. Tato jednotka byla v 90. letech transformována v Centrum pro diagnostiku a léčbu obezity VFN, došlo však ke zrušení lůžkové základny. V roce 1997 bylo obezitologické centrum převedeno na III. interní kliniku, od roku 2002 je součástí Endokrinologického ústavu v Praze.

Klinika získala jako druhé pracoviště v Praze hyperbarickou komoru, takže mohlo být v roce 1993 otevřeno oddělení hyperbarické oxygenoterapie určené především pro léčbu trofických arteriálních defektů. Prvním vedoucím lékařem nového oddělení byl MUDr. V. Doležal, CSc., po něm převzala vedení MUDr. J. Zapletalová a v současné době zde působí MUDr. S. Svobodová.

Od ledna 1993 bylo ke IV. interní klinice na několik let přiřazeno moderně vybavené oddělení zátěžové medicíny, v němž působili MUDr. Jaroslav Větvička (v současnosti předseda lékařské komise Českého olympijského výboru a šéflékař českého olympijského týmu), MUDr. Ing. Lubomír Poušek, MBA, který v roce 1996 založil Centrum biomedicínského inženýrství ČVUT, psycholožka PhDr. Blanka Čepická a další.

Současná podoba a výhledy do budoucna

Klinika prošla v průběhu let celou řadou rekonstrukcí a stavebních úprav, které umožnily trvalé zkvalitňování péče o nemocné. Nicméně zásadní byla generální rekonstrukce v letech 1987−1990, jejímž největším přínosem bylo vybudování oddělení akutní medicíny tvořené koronární jednotkou, jednotkou intenzivní metabolické péče a angiologickou jednotkou se zázemím nového katetrizačního sálu. Angiologická jednotka byla prvním pracovištěm toho druhu v Československu.

Opakované organizační změny (restrukturalizace interních klinik v roce 1998 s delimitací angiologie, resp. delimitace akutní kardiologie v roce 2014/15) vedly k postupné redukci lůžkového fondu a některých speciálních služeb, jež byly pro kliniku tradiční. V současné době se klinika věnuje vedle všeobecného lékařství především hepatogastroenterologii a intenzivní péči. Pro tuto péči je k dispozici 80 lůžek, přičemž pro standardní péči je vyhrazeno 59 a pro intenzivní 21 z nich. Základnou pro ambulantní péči tvoří poradny: gastroenterologická, lipidologická, diabetologická, kardiologická a pro poruchy výživy.

Nedílnou součástí kliniky jsou výzkumné laboratoře, kam patří Laboratoř pro výzkum aterosklerózy, Hepatologická laboratoř jako společné pracoviště s Ústavem lékařské biochemie a laboratorní diagnostiky 1. LF UK a VFN (ÚLBLD) a Lipidová laboratoř (rovněž společné pracoviště s ÚLBLD).

Klinika tvoří od svého počátku výukovou základnu pro 1. lékařskou fakultu Univerzity Karlovy. Jen v roce 2014 jí prošlo 432 posluchačů všeobecné lékařství, 151 zubního lékařství a celkem 88 studentek bakalářských zdravotnických oborů i navazujícího magisterského studia. Vedle toho se klinika věnovala celkem 101 zahraničním studentům, jejichž výuka probíhá v angličtině. Na výuce participuje celkem 50 pedagogů, z toho 5 profesorů, 7 docentů, 27 odborných asistentů, 4 asistenti a 7 lektorů.

Věřím, že i v budoucnu IV. interní klinika setrvá jako nedílná součást 1. lékařské fakulty a Všeobecné fakultní nemocnice a bude důsledně dbát na to, aby etická i profesionální úroveň pracoviště respektovala normy, které při jejím zrodu ustanovil její zakladatel prof. MUDr. Bohumil Prusík, DrSc.

Korespondenční adresa

doc. MUDr. Petr Bartůněk, CSc.

IV. interní klinika 1. lékařské fakulty UK a Všeobecné fakultní nemocnice

U Nemocnice 2

128 08  Praha 2

Tel.: 224 962 512

e-mail: pbart@lf1.cuni.cz