Sexuální zdraví žen v menopauze

Súhrn

Sex je neoddělitelnou součástí lidského života. Člověk je jediným živočišným druhem, který jej provozuje i za jiným než čistě rozmnožovacím účelem. Potřeba sexuality patří mezi základní lidské potřeby, které bývají během života velmi individuální a postupně se překlenují do vyšších věkových kategorií. Menopauza u žen bývá často po psychické stránce obávaným obdobím spojeným s psychickými problémy a také s možnými problémy s vlastním sexuálním životem. Ztráta sexuální atraktivity či jiné problémy týkající se sexuální oblasti, zasahují hluboce do sebekoncepce každého jedince. Toto období je spojeno také často s polymorbiditou a její léčbou, která může výrazně ovlivnit sexuální život. Na tuto skutečnost je třeba brát zřetel při léčbě a také při vlastní edukaci sexuálních potřeb.

Klíčová slova:
sexualita - menopauza - psychika - edukace

Úvod

Menopauza u žen bývá často po psychické stránce obávaným obdobím spojeným s psychickými problémy a také s možnými problémy s vlastním sexuálním životem [1]. Postoj společnosti a nezřídka i zdravotníků k sexualitě stárnoucích lidí, nemocných či mentálně postižených je zatím velmi ambivalentní. Přitom je nesporné, že právě zdravotnickým pracovníků náleží v této oblasti významná úloha. Výchova lékařů a sester je zaměřena na odstraňování bolesti a vlastní léčbu. Mnohdy právě v řadách zdravotníků panuje přesvědčení, že lidé nemocní, staří či handicapovaní jsou asexuální a jejich sexuální projevy jsou často považovány za něco nepatřičného.

Období menopauzy (arteficiální či po ovarektomii) má za následek pokles hladiny estrogenů a progesteronu, které někdy významně ovlivňují sexuální život ženy. Estrogeny působí na poševní sliznici, poševní epitel se ztenčuje, snižuje se vaginální lubrikace, čímž u některých žen dochází při koitu k nepříjemným až bolestivým pocitům a k následné sexuální apetenci.

Role lékaře

Mnohé ženy se potřebují při arteficiální menopauze nebo po ovarektomii, hysterektomii nebo vulvektomii poradit s lékařem o sexuálních problémech. Ne vždy však lékaři s pacientkami o sexualitě mluví, spíše čekají na aktivitu vyvinutou ze strany ženy. Přitom by se právě sexualita mohla terapeuticky využít i při onkologických onemocněních, u nichž se při opětné sexuální aktivitě může psychický stav ženy výrazně zlepšit, což má pozitivní vliv na sebepojetí, které sehrává podpůrnou roli v imunitním systému ženy. Od lékaře tato problematika vyžaduje empatii, zájem a dostatek času. Než se začne s podpůrnou terapií v této oblasti, je vhodné si ověřit, jaký byl sexuální život ženy v minulosti, jak byl intenzivní a také uspokojivý, jakou roli sehrál v partnerském vztahu a zda je v současné době stále aktuální.

Obvyklé obtíže a jak jim čelit

Mnohdy se žena stydí za svou sexualitu a sama přestává pro věk či nemoc sexuálně žít. Významnou roli zde také sehrává zvýšené ukládání podkožního tuku v abdominální oblasti, snížení svalového tonu nebo ochabnutí prsou. Žena může mít pocit nízké nebo žádné sexuální atraktivity. S podobnou situací je možné se setkat také u žen po operativních zákrocích – mastektomii, abdominální hysterektomii, vulvektomii či při vyvedení stomie na stěnu břišní. Jak dalece se sexuální vztah dále rozvine záleží na pevnosti partnerského vztahu, na temperamentu a vynalézavosti. Partneři by měli být dostatečně informováni o tom, jakým směrem mají zaměřit svůj zájem na blízkého partnera a na vzájemné doteky.

Porozumění pro sexuální problémy svých partnerů by měli mít jak muži, tak ženy. V podstatě jde o kladný přístup k sexualitě a o vytvoření příznivé atmosféry. Sexuální uspokojení je možné docílit různými cestami, partneři si mohou vyjadřovat lásku něžnostmi, uskutečňovat erotický kontakt v klidné a uvolněné atmosféře, v níž se odstraňují psychogenní zábrany - nepříznivé emoce, nejistota, strach se selhání a také obavy, že selhání může narušit manželskou harmonii a štěstí. Čím jsou žena a muž starší, tím více platí pravidlo, že intimnímu sblížení a sexuálnímu spojení má předcházet něco, co navodí příjemnou atmosféru například při poslechu hudby, při šálku dobrého čaje, sklenici vína. Každá dvojice, která má zájem o společný intimní život, si najde při troše fantazie a vzpomínce na své první sexuální sblížení svůj recept s možností využití i nekoitálních technik, které vzhledem k faktu, že člověk je tvor taktilní, mohou plně nahradit vlastní koitus. Předpokladem úspěchu je dostatečná komunikace mezi partnery, zbavená studu a zbytečných klišé.

Psychosomatické obtíže z absence sexu

Absence sexuálního života zpětnou vazbou ovlivňuje vznik zdravotních příznaků, jako např. arytmie, píchání na prsou, bolesti hlavy, nespavost, žaludeční problémy. I zde je třeba brát ohled na psychickou složku osobnosti, a ne pouze na somatickou. Jsou známy příklady žen, které si stěžovaly po ovdovění na depresi s následnou arytmií a vzestupem krevního tlaku. Při důkladnějším vyšetření přiznaly erotické sny s prožitým orgazmem, za který se styděly a braly jej jako něco nepatřičného.

U žen s gynekologicko-onkologickým onemocněním je právě sexualita sférou narušenou nejvíce. Snižuje se nejen koitální frekvence, ale i častost masturbace, mnohdy se zhoršuje orgastická schopnost a bývá menší sexuální satisfakce [3].

Možnosti edukace

Proto je vhodné každou ženu, projeví-li o tuto problematiku zájem, dostatečně edukovat, případně doporučit odborné konzultace se sexuologem. Lékař, pokud je si sám vědom toho, že tuto edukaci nemůže, nebo nechce provádět, měl by znát, kde a kdo může pacientce pomoci a nabídnout jí také jiné možné alternativy.

V edukaci uvedených potřeb je třeba dodržovat určité zásady, kterými jsou především [2]:

1. vhodná osobnost edukátora
2. adekvátní prostředí, dostatečná časová kapacita
3. ohled na individualitu edukovaného jedince a jeho nemoc
4. volba vhodné metody
5. poskytnutí dostatečných informací o léčebném postupu
6. poskytnutí erudovaných informací týkající se této problematiky
7. dodržování zásad etiky a jejich platných norem
8. týmová spolupráce

Doba edukačního procesu může být různě dlouhá, někdy dostatečně postačí jednorázový rozhovor. U žen s komplikovanější diagnózou může jít o dlouhodobý proces.

Kazuistika

Anamnéza

36letá žena (matka 3 dětí – 4, 8, 10 let) byla hospitalizována na gynekologické oddělení v souvislosti s plánovanou operací (hysterectomia abdominalis cum adnexotomia bilaterali). V den přijetí byla vyšetřena lékařem, seznámena s operačním postupem a také jí byla citlivě vysvětlena možnost provedení stomie z důvodu prorůstání novotvaru do rekta. Pacientce byly zodpovězeny veškeré dotazy týkající se dalších možností léčby, oblast sexuality nebyla vzhledem již k tak náročnému sdělení rozebírána. V rámci operačního zákroku byla kromě hysterectomia abdominalis cum adnexotomia bilaterali provedena stomia terminalis coli descendentis, omentoectomia, samlping nodi lymphatici. Pooperační průběh proběhl bez komplikací. 2. den po převezení pacientky na standardní oddělení byl proveden převaz operační rány, včetně převazu stomie, u něhož byla přítomna stomická sestra, která si pacientku přebrala do stomické péče. Při edukaci v péči o stomii, zjistila stomická sestra u klientky psychickou dekompenzaci z pocitu fyzického zohyzdění a následně obavy, jakým způsobem bude moci žít sexuálně se svým partnerem. Na základě těchto informací byl s klientkou proveden důvěrný rozhovor, který byl zaměřen jednak na sebepojetí, na změnu postoje ke svému tělu, na možnosti komunikace s partnerem a také na možnost ukrytí stomie přiléhavou košilkou, použití malého stomického sáčku a na možnost využití lubrikačního gelu ke zvlhčování poševní sliznice. Klientka ochotně spolupracovala. Během celé hospitalizace měla pevnou oporu ve svém partnerovi, s kterým probírala i tuto problematiku. Při pravidelných kontrolách na gynekologicko-onkologickém stacionáři klientka udávala celkovou vyrovnanost a také pravidelný sexuální život, který z jejího pohledu přispěl ke kvalitě života. V současné době je členkou Klubu stomiků, v němž získává nové podněty týkající se této oblasti.

Diskuse

Hospitalizace ve zdravotnickém zařízení znamená radikální změnu s přírodním sociálním prostředím. Pokud je k tomu přidán navíc fakt, že plánovaný operační výkon s možností provedení stomie s sebou přináší nejistotu, strach ze smrti a z budoucnosti, je nanejvýše žádoucí dostatečná informovanost, efektivní komunikační schopnosti při používání lékařské terminologie a shoda mezi neverbální a verbální komunikací. Na přímý dotaz, kdo ji nejvíce pomohl, uvedla klientka stomickou sestru, manžela a také návštěvy Klubu stomiků. Na otázku, zda s ní hovořil lékař o sexuálním životě, odpověděla negativně.

Z uvedené kazuistiky je zřejmé, že žena kromě svého zdravotního stavu vnímá citlivě i svou ženskou roli a vlastní sexualitu, jež se významně podílí na kvalitě života. Menopauza je obdobím, kterého se většina žen velmi obává z výše uvedených důvodů. Pokud navíc není dostatečně o tomto období informována a připravena, může to mít za následek předčasné ukončení sexuálního života spojených s jistou rezignací a také se sníženou sebepéčí o vlastní vzhled. Cílem edukace by mělo být změnit postoj k sexualitě v menopauze a postmenopauze s vědomím, že toto období není ztrátou ženství, ale že i nadále žena může žít aktivním životem, sexualitu tím nevyjímaje, i když v jiných dimenzích, než tomu tak bylo dříve a s využitím různých druhů nekoitálních technik.

Významným problémem tohoto období někdy bývá absence partnera, kterou žena může řešit jednak rezignací na vlastní sexuální život, nebo využitím rozličných masturbačních technik, se kterými měla zkušenosti v období dospívání [4].

Závěr

Žena v menopauze arteficiální či pooperační má právo být dostatečně informovaná o možnostech zkvalitnění sexuálních prožitků, o možnostech hormonální substituční terapie a také o odborné pomoci sexuologa. Lidská sexualita je počátkem nejhlubšího spojení mezi lidmi a je základní potřebou pro zdraví a spokojenost jednotlivců, dvojic a rodin. Cílem zamyšlení nad sexuálním životem nebylo přesvědčit lékaře o tom, aby se sami pouštěli do oblasti, ve které se někteří necítí, nebo nemají odbornou erudici, ale aby se zamyslili nad touto problematikou a ke svým pacientkám přistupovali holisticky a při terapii brali ohled i na oblast sexuality.