Sexualita v graviditě

Súhrn

Gravidita znamená pro ženy a jejich partnery velkou životní změnu, která se v naprosté většině dotkne i jejich intimního života. Většina dostupných studií se shoduje v poklesu frekvence sexuálních aktivit a zvýšení frekvence sexuálních dysfunkcí u žen, především ve 3. trimestru. Ženy mají potřebu o sexu se zdravotníky hovořit, problémem přetrvává ostych s tématem začít. Lékaři by měli otázky sexuality v graviditě aktivně otevírat, minimálně v rozsahu ujištění, že sex je pro zdravou těhotnou bezpečná aktivita. Pokud je třeba věnovat se tomuto tématu podrobněji, je důležité vyhradit si na pacientku (a jejího partnera) dostatečný čas a prostor, popřípadě odeslat je na vhodné specializované pracoviště.

Klíčová slova:
sexualita – sexuální dysfunkce – těhotenství

Úvod

Těhotenství a s ním spojené tělesné a psychické změny znamenají pro pár nejen přechod z role svobodných dospělých do role rodičovské, ale také fyzické a psychické změny, které ve většině případů mění intimní život včetně erotických praktik, frekvence intimních aktivit a celkové spokojenosti se sexuálním životem.

Tento článek se snaží podat dostupná data týkající se změn sexuality páru v období gravidity a zabývá se otázkou role zdravotníka v rámci psychosexuálního poradenství ve vztahu k těhotné ženě a jejímu partnerovi.

Dostupná data týkající se sexuality během gravidity

I když je většina dostupných studií omezena retrospektivní metodikou, zúžením pojmu sexuálních aktivit na vaginální soulož a minimem informací ze strany mužů, ve výsledku se shodují, že sexuální život prochází změnou, a to v naprosté většině případů. Změny sexuálního chování jsou ovlivněny nejen stupněm gravidity, ale řadou bio-psycho-sociálních, kulturních a religiózních faktorů (tab. 1) [1,2].

V některých zemích je sex v graviditě propagován, např. v Nigérii ženy věří, že soulož pomáhá rozšiřovat pochvu a usnadňuje tak porod [3]. V jiných zemích převažují mýty z poškození plodu v souvislosti se sexuální aktivitou, např. v Íránu se ženy obávají i masturbace. Tamní pověry mluví o způsobení slepoty dítěte a poškození hymenu ženských plodů jako následek masturbace [4].

Mezi nejčastější sexuální dysfunkce u těhotných žen patří poruchy sexuální touhy, dyspareunie, poruchy orgazmu a poruchy lubrikace.

Chang et al popisují hlavní faktory snižující sexuální touhu žen v jednotlivých trimestrech – na počátku dominuje negativní vliv anamnézy neplodnosti a její terapie, abortu či interrupce a také vyšší dosažené vzdělání ženy. Ve 2. trimestru snižuje libido negativní náhled na měnící se tělo (body image), zdravotní obtíže a setrvání v zaměstnání na plný úvazek. V poslední třetině gravidity ženy popsaly negativní vliv inkontinence moči, tělesné změny a z nich plynoucí diskomfort. Přes nejnižší frekvenci sexuálních aktivit ve 3. trimestru však ženy potvrdily v tomto období nejvyšší satisfakci se svým sexuálním životem [2].

Snížení frekvence soulože zdůraznila ve svých výsledcích řada studií, s maximem ve 3. trimestru [1,5–7]. Při použití validizovaného dotazníku FSFI (Female Sexual Function Index) sledující hlavní domény sexuality ženy – sexuální touhu, vzrušivost, orgazmus, bolest a spokojenost [8], autoři potvrdili pokles ve 3. trimestru ve všech sledovaných doménách dotazníku [5]. Brazilská studie využívající rovněž dotazník FSFI dokumentovala vysokou frekvenci sexuálních dysfunkcí u těhotných, s výrazným zhoršením ve 3. trimestru (46 % u žen v 1. trimestru, 34 % ve 2. trimestru a 73 % u těhotných ve 3. trimestru) [9].

Z české studie Brtnické et al byly hlavními důvody snížení frekvence, které páry uvedly, obavy o prosperitu těhotenství, poranění plodu, obavy z potratu a předčasného porodu, obavy z předčasného odtoku plodové vody. Muži měli obavy z poranění ženy, ženy naopak zúzkostňoval pocit z nedostatečné schopnosti uspokojit partnera [10].

Obavy ze sexuálních aktivit během gravidity

• poranění plodu
• potrat
• předčasný porod
• dyspareunie
• obavy partnera
• obavy ženy z nedostatečného uspokojení partnera

Z práce Šteflové, v níž ženy vyplňovaly anonymně dotazník v době pobytu v porodnici (do 5. poporodního dne), vyplývá stejná, někdy i vyšší sexuální reaktivita v 1. a 2. trimestru a výrazně omezená sexualita ve 3. trimestru. Pro zajímavost pacientky uvedly vyšší masturbační aktivitu během těhotenství (13 % před graviditou masturbovalo alespoň 1krát týdně vs 21 % v graviditě) a i přes nižší frekvenci styku snížení libida a zhoršení sexuálního prožitku pacientky kladně hodnotily sebe jako sexuální partnerky [11].

Ve studii Vrublové et al [12] hodnotilo 64 % respondentek (N = 100) a 47 % respondentů (N = 60) těhotenství jako pozitivní faktor pro jejich sexuální život. Změny sexuální touhy byly především patrné u žen – pokles v 1. trimestru, následný vzestup ve 2. trimestru a výrazný pokles ve 3. trimestru. U mužů se sexuální touha výrazně nezměnila (tab. 2).

Jaká je role zdravotníka?

Dotazované ženy opakovaně zdůraznily, že komunikace na téma sex je pro ně důležitá, avšak často převáží ostych téma otevřít a lékaři ani sestry v tomto ohledu aktivní nejsou. Ve studii 141 kanadských těhotných hovořila pouze jedna třetina s lékařem o sexuálním životě, přitom 76 % dotázaných považuje téma za důležitou součást péče o těhotnou [5].

Pro frekvenci sexuálních dysfunkcí v graviditě je vhodné konzultovat se ženou její partnerský a sexuální život v době před otěhotněním, neboť dysfunkce přítomné před otěhotněním mohou v graviditě dále progredovat.

Pár by měl být ujištěn, že pokud se nejedná o těhotenství rizikové či patologické, není důvod k omezení sexuálních aktivit. Pomoci může podpora v rozvoji potřebné intimity (láskyplné objetí, intimní komunikace) a nekoitálních praktik (orální sex, manuální dráždění, erotická masáž apod). Z praktického hlediska je dobré zmínit vhodné (pohodlnější) polohy, které může pár využít zejména v pokročilých fázích gravidity – poloha zezadu, zezadu z boku, žena jízdmo apod (obr. 1,2).

Závěr

Gravidita znamená pro ženy a jejich partnery velkou životní změnu, která se v naprosté většině dotkne i jejich intimního života. Většina dostupných studií se shoduje v poklesu frekvence sexuálních aktivit a zvýšení frekvence sexuálních dysfunkcí u žen, především v 3. trimestru.

Ženy mají potřebu o sexu se zdravotníky hovořit, problémem přetrvává ostych s tématem začít. Lékaři a porodní asistentky by měli otázky sexuality v graviditě aktivně otevírat, minimálně v rozsahu ujištění, že sex je pro zdravou těhotnou bezpečná aktivita. Pokud je třeba věnovat se tomuto tématu podrobněji, je důležité vyhradit si na pacientku (a jejího partnera) dostatečný čas a prostor, popřípadě odeslat je na vhodné specializované pracoviště (tab. 4).

Pracoviště specializující se sexuální dysfunkce párů v graviditě

Praha

TH klinika www.thklinika.cz

Soukromé sexuologické centrum GONA www.sex-centrum.cz

Olomouc

Centrum Mediol www.sexuolog.net

Jindřichův Hradec

Sexuologická ambulance – MUDr. Eva Šteflová www.nemjh.cz/sexuologicka-ambulance

Doručeno do redakce dne 6. 3. 2014

Přijato po recenzi dne 10. 5. 2014

MUDr. Petra Vrzáčková, Ph.D., FECSM

petra.vrzackova@email.cz

Gynekologicko-porodnická klinika 1. LF UK a VFN, Praha

www.vfn.cz