Syndrom suchého oka

Syndrom suchého oka je jedním z nejčastějších problémů, se kterými se oftalmolog setkává v běžné praxi. Jedná se o soubor příznaků při poruše slzného filmu následovaný patologickými změnami spojivky a rohovky. Etiologicky se na jeho vzniku podílí řada různých faktorů.

Slzný film na povrchu oka má tři vrstvy. Úkolem zevní, lipidové vrstvy produkované Meibomovými žlázami je především bránit odpařování. Úkolem střední, vodné vrstvy je nejen zvlhčování, ale díky obsahu dalších látek, jako jsou ionty, proteiny či vitaminy, se také podílí na výživě a ochraně povrchu oka. Tato vrstva je z největší části produkována slznou žlázou. Vnitřní vrstva je pak tvořená mucinem (silně hydrofilními glykosylovanými proteiny). Produkují ji pohárkové buňky spojivky. Tato vrstva slouží mimo jiné jako bariéra proti potenciálním patogenům.

Abnormality vodné vrstvy jsou ve většině případů způsobeny dysfunkcí slzných žláz, což může být zapříčiněno hormonální poruchou nebo zánětlivými procesy. K poruše hlenové vrstvy dochází při ztrátě pohárkových buněk, například při poleptání. Příčinou abnormalit lipidové vrstvy je nejčastěji dysfunkce Meibomových žláz a chronický zánět okrajů víček. Ačkoliv si pod termínem „suché oko“ většina pacientů představuje redukci vodné vrstvy slzného filmu, nejčastěji je porušená vrstva tuková.

Léčba syndromu suchého oka je především symptomatická a spočívá v substituci přirozených slz slzami umělými ve formě kapek, mastí nebo gelů. Dle zvažované etiologické příčiny lze lokálně přidat i kortikosteroidy nebo cyklosporin A, což vede k potlačení zánětlivé složky. Cyklosporin A (Ikervis) v koncentraci 1 mg/ml emulze je indikovaný v terapii závažné keratitidy u dospělých pacientů se syndromem suchého oka, který se nezlepšil navzdory léčbě umělými slzami. U závažných případů se provádí rovněž uzávěr slzných cest.

doc. MUDr. Petra Lišková, Ph.D.

Zdroje:
1. Odehnal M., Ferrová K., Malec J. Léčba suchého oka. Praktické lékárenství 2010; 6 (3): 149−152.
2. SPC Ikervis.