ČESKÉ A SLOVENSKÉ SOUHRNY

Mutilující elektrotrauma – kazuistika

Kaloudová Y., Řihová H., Brychta P., Suchánek I., Kučera J., Menšík I., Krupicová H., Lipový B.

V důsledku průchodu elektrického proudu lidským organismem dochází k polarizačním změnám v buněčných membránách, které mohou vyústit až ve smrt těchto buněk. Současně dochází k přeměně energie elektrické v tepelnou, a to nejvíce v tkáních s vysokým odporem.

Uvidíme kazuistiku dvaadvacetiletého muže, který byl zasažen výbojem elektrického proudu o napětí 22 kV při práci na stožáru vedení vysokého napětí. Primární ošetření na operačním sále včetně fasciotomií na končetinách bylo provedeno za dvě hodiny po úrazu.

Na levé horní končetině a pravém bérci byly provedeny fasciotomie a revize všech svalových skupin, na pravé horní končetině byly fasciotomie provedeny na předloktí. Retinaculum flexorum bylo protnuto v krajině obou zápěstí. Navzdory komplexní terapii včetně vyšších dávek nízkomolekulárního heparinu dochází k ischemizaci celé levé horní končetiny a distálí’ části pravého bérce a nohy. Šestý poúrazový den bylo nutno provést amputaci pravé dolní končetiny v bérci a osmý poúrazový den amputaci levé horní končetiny v paži a čtrnáctý poúrazový den bylo nutno pro postupující ischemickou nekrózu provést exartikulaci v ramenním kloubu vlevo. Za 1,5 měsíce po úrazu náš tým mikrochirurgů uzavřel defekt měkkých tkání distální části pravého předloktí a radiální části pravé ruky mikrochirurgicky přeneseným paraskapulárním fasciokutánním lalokem. Nervus medianus vpravo se jevil jako nekrotický v distální části předloktí již v den úrazu. Za čtyři měsíce po úrazu byl defekt nervus medianus vpravo v délce 12 cm přemostěn nervovým štěpem z nervus suralis. Následovala ambulantní péče a rehabilitace fyzická i psychická. Podpora rodiny postiženému byla obdivuhodná.

Za 1,5 roku po úrazu byla provedena rekonstrukce šlachy ohybače palce vpravo. Za dva roky po úrazu byla funkce pravé ruky z hlediska úchopu uspokojivá (provedl špetku i podpis) a chůze na protéze byla velmi dobrá.

Zvláštnosti péče o pacienty s mnohočetným mechanickým a termickým poraněním

Klein L., Douša P., Zajíček R., Pafčuga I., Tokarik M.

Přestože jen méně než 5 % popálených pacientů utrpí před, v průběhu nebo bezprostředně po popáleninovém úrazovém ději další přidružená poraněí’, představují tyto kombinace závažné klinické stavy vyžadující zvláštní přístup v léčebné péči. Současně platí, že popáleninový úraz významně komplikuje jiné primárně vzniklé mechanické poranění. Kombinace mechanických a termických
traumat je možno v zásadě rozdělit do dvou skupin:

• a) mechanické poranění se nachází v oblasti mimo popálenou plochu,
• b) mechanická poranění (nejčastěji zlomeniny) jsou přímo v popálené ploše.

Tato situace je rozhodujícím faktorem při volbě léčebného postupu. V zásadě vznikají následující možnosti: u zlomenin mimo popálenou plochu se postupuje standardně jako přiběžném skeletálním poranění. U zlomenin v popálené ploše (nejčastěji na končetinách) se jako optimální jeví časná osteosyntéza do 48 hodin od úrazu, kdy je popáleninová rána prakticky sterilní nebo minimálně bakteriálně kolonizována. Výhodná je dvoutýmová operace. Nejprve traumatolog provede ošetření skeletu (osteosyntézu) a dále pokračuje popáleninový chirurg, který ošetří popáleninové rány. U hlubokých popálenin by byla ideální nekrektomie a bezprostřední autotransplanace, což však ve většině případů není možno provést, vzhledem k celkovému stavu pacienta, který prodělává tekutinovou resuscitaci probíhajícího popáleninového šoku. Při volbě léčebného postupu je proto nutno postupovat
vždy zcela individuálně.

Katétrové infekce u popálených ve FN Ostrava

^{Tymonová J., Adámková M., Toršová V., Kadlčík M., Jackanin J., Crkvenjaš Z.}

Při léčení rozsáhle popálených se bez centrálního žilního katétru neobejdeme, ať už z důvodu aplikace vysokých objemů tekutin,
hyperosmolálních roztoků, či nutnosti invazivních měření hemodynamických parametrů. Přítomnost centrálního žilního katétru může být provázena časnými a pozdními komplikacemi, jejichž četnost závisí také na zkušenosti lékaře, který kanylu zavádí, ale také na aseptickém ošetřování vstupů a kvalitě žilních katétrů. Na JIP Popáleninového centra FN Ostrava bylo v letech 2004–2006 aplikováno 272 centrálních žilních katétrů u 114 dospělých a dětských popálených. Kanyla byla průměrně zavedena 10,2 dnů, a 1 pacient měl kanylu zavedenou průměrně 24 dnů. Počet katétrových dnů v sestavě byl 2768.

Při odstranění kanyly byla vyšetřována bakteriologicky její špička. Nejčastěji byl vykultivován Stafylokok koaguláza negativní. Při febriliích se také vyšetřovaly periferní hemokultury. Všem pacientům byly vyšetřovány bakteriologicky otisky z ranných ploch, sputum, a moč. Exogenní CRBSI podle kritérií Makiho se v sestavě nevyskytla, vyskytly se čtyři tranzientní bakteriemie z kolonizovaných katétrů z endogenního zdroje, což představuje 1,44 klinicky významných endogenních kolonizací na 1000 katétrových dnů.

Rozhodující podíl na dobrém výsledku má technologie inzerce a ošetřování vstupů na JIP Popáleninového centra FN Ostrava.

Acinetobacter – závažné nebezpečenstvo pre popáleného pacienta

Babík J., Bodnárová L., Sopko K.

V retrospektívnej štúdii, do ktorej boli zahrnutí popálení pacienti hospitalizovaní na Klinike popálenín a rekonštrukčnej chirurgie v rokoch 2003–2006, bolo poukázané na vzostupný trend výskytu a významu kmeňa Acinetobacter bawmannii ako závažného multirezistentného potenciálneho patogénna. Sporadický výskyt kmeňov A. bawmannii, izolovaných z rán popálených pacientov, bol zaznamenávaný už od roku 1992. V roku 2003 11 % pacientov hospitalizovaných na klinike bolo kolonizovaných A. bawmannii a v roku 2004 10 % pacientov hospitalizovaných na jednotke intenzívnej starostlivosti. V roku 2003 sa u troch pacientov rozvinula sepsa,u piatich pacientov uroinfekcia, u dvoch pacientov pneumónia a u siedmi pacientov ranová infekcia A. bawmannii. Signifikantný nárast rezistencie bol zaznamenaný od roku 2003 na predtým efektívne antibiotika: na Ampicilin + Sulbactam zo 16 % na 55 %, na Gentamycin zo 72 % na 90 % a na Meropenem z 0 % na 4 %. Prvý multirezistentný kmeň A. bawmannii bol izolovaný z biologického materiálu ôsmi pacientov v roku 2006, pričom dvaja pacienti zomreli na následky sepsy. Cieľom štúdie bolo definovať rizikové faktory vedúce ku kolonizácii a následnej infekcii A. bawmannii u popálených pacientov.

Efekt nifedipinu na průchodnost cévní mikroanastomózy u krys

Panagiotopoulos K. E., Koutsouris M., Panagiotopoulos E., Antonopoulos D.,  Panagiotopoulos V., Papalois A., Kepenekidis A.

Přes pokroky v mikrochirurgické technice a zkušenosti s klinickou mikrovaskulární chirurgií stále trvá riziko vzniku cévní trombózy. Faktory, které přispívají ke vzniku trombózy cévní stopky, zahrnují operační trauma, malpozici stopky, zalomení, zvýšenou srážlivost a arteriální vazokonstrikci.

Účelem této studie bylo zhodnotit efekt nitrožilního podání nifedipinu na průchodnost mikrovaskulární anastomózy femorální arterie u krys.

Celkem bylo použito 60 krys, které byly rozděleny do tří skupin. První skupina (A) sloužila jako kontrolní skupina a nebylo zde užito žádné medikace, ve druhé skupině (B) bylo užito heparinu a u třetí skupiny (C) bylo užito nifedipinu. Průchodnost byla posuzována distálně od anastomózy pomocí testu vypráznění – plnění po 1 hodině a po 48 hodinách od dokončení anastomózy.
U skupin, kde byl podán

U skupin, kde byl podán nifedipin a heparin (B & C), nebyl prokázán vyšší počet průchodných anastomóz ve srovnání s kontrolní skupinou (A). Nebyl prokázán statisticky významný rozdíl v procentu průchodnosti po 1 hodině a po 48 hodinách mezi těmito třemi skupinami (p=0,231/p=0,480).

Nitrožilní podání nifedipinu nezlepšuje průchodnost mikrovaskulárních anastomóz. Pro úspěšnost cévní mikroanastomózy zůstává nejdůležitější chirurgická technika.