Dopisy redakci

Poděkování – medaile Celestýna Opitze

Děkuji vedení ČSARIM za poctu, kterou mi prokázalo udělením pamětní medaile Celestýna Opitze při zahájení XV. národního kongresu v Brně. Udělení medaile bylo pro mne nejen velkou ctí, ale připomnělo mi a potěšilo, že dnešní anesteziologové nezapomínají na dny, kdy náš obor byl formován. Měl jsem v roce 1982 možnost spolupracovat na organizaci 1. mezinárodního sympozia o historii našeho oboru na lékařské fakultě v Rotterdamu. Zúčastnili se ho všichni, dosud tehdy živí, koryfejové našeho oboru z celého světa. Úspěch byl takový, že vedl k založení společností historie našeho oboru ve Velké Británii, USA a konečně i jako sekce ČSARIM. Bylo tehdy rozhodnuto, že stejná mezinárodní sympozia budou opakována v šestiletých intervalech v různých hostitelských zemích a to příští – sedmé – se bude konat v Heraklionu na Krétě ve dnech 1.–3. října 2009.

Bylo by potěšitelné, kdyby se ho účastnili ve větším počtu aktivně nebo pasivně čeští i slovenští anesteziologové, aby zdůraznili náš historický příspěvek při budování našeho oboru. Větší účast z našich zemí by přispěla i k podpoře naší dlouholeté snahy, aby jedno z příštích mezinárodních sympozií bylo uspořádáno v našich zemích.

Doc. MUDr. Bořivoj Dvořácek, CSc.

Zwanenkade 86

2925 AS Krimpen a. d. Yssel

e-mail: bdvoracek@hetnet.nl

Vážená redakce,

při příležitosti konání XIV. kongresu ČSARIM jsem byl dne 20. září 2007, díky rozhodnutí výboru společnosti, poctěn jako první udělením nově zřízeného nejvyššího vyznamenání naší odborné společnosti – medailí Celestýna Opitze. Této pocty si hluboce vážím a za její udělení všem členům výboru děkuji.

Vysoký věk mně umožnil sledovat ojedinělý rozvoj našeho oboru od nejskromnějších začátků do dnešní obdivuhodné úrovně.

Má životní dráha byla ovlivněna souhrou náhod a šťastných okolností, zejména:

• zařazením do Ústřední vojenské nemocnice po ukončení školy na důstojníky zdravotnické služby z povolání v roce 1951;
• nástupem dne 1. 2. 1952 na anesteziologické oddělení vedené primářem Spinadelem, který ve mně vzbudil zájem o tehdy neexistující obor a přizval mne ke spolupráci v době rodícího se postgraduálního vzdělávání lékařů;
• pověřením řídit 30 let výzkumnou práci v oboru;
• přechodem do Fakultní nemocnice v Motole, kde byl ke dni 15. 2. 1973 dosažen pro ARO statut kliniky a ta se stala klinickou základnou nově zřízené Katedry anesteziologie a resuscitace v tehdejším ILF a na tehdejší Fakultě dětského lékařství UK.

Snažil jsem se plnit poctivě pracovní úkoly, které dramaticky narostly po emigraci tří ze čtyř docentů oboru po srpnu 1968. Dosažení příznivých výsledků bylo možné jen díky tomu, že na pracovištích, která jsem měl čest řídit, jsem našel skvělé spolupracovníky na všech úrovních. Pro rozvoj našeho oboru pracovali se zájmem a mnozí i se zanícením. Díky tomu bylo na klinických pracovištích v ÚVN a ve FNM dosaženo takové odborné úrovně, že mohla působit jako klinická základna vzdělávacích pracovišť – od roku 1969 subkatedry anesteziologie a od roku 1973 Katedry anesteziologie a resuscitace ILF.

Našel jsem dostatek spolupracovníků i pro plnění výzkumných úkolů. S velkým uspokojením si uvědomuji, že mnozí z nich využili příležitosti a dosáhli vědeckých a akademických hodností. Tím přispěli ke srovnatelnosti našeho oboru s ostatními klinickými obory a k jeho respektování v lékařském společenství i ve veřejnosti. Bez spolupracovníků vynikajících nejen odborně, ale i charakterově, bych nemohl dosáhnout vysokého postavení v oboru. Zasluhují velkého uznání.

Do dalších let přeji ČSARIM, vám všem osobně a našemu oboru další úspěšný rozvoj.

Prof. MUDr. Jiří Pokorný, DrSc.

Pod Krocínkou 9

190 00 Praha 9

e-mail: jiri.krocinka@volny.cz

Léčba akutní pooperační bolesti (č. 3/2008)

U příležitosti 15. národního sjezdu ČSARIM v Brně byl vydán separátní výtisk našeho časopisu Anesteziologie a intenzivní medicína (č. 3/2008), ve kterém pokyny pro léčbu akutní pooperační bolesti připravila početná skupina autorů. Jim všem patří obdiv a dík za tuto práci.

Nicméně, mám připomínku k údaji o použití naloxonu k zrušení nevítaných důsledků aplikace opiátů, zřejmě jde o útlum dýchání (s. 165 v pravém sloupci nahoře). Naloxon je jistě absolutním antidotem účinku opiátů, avšak bohužel ruší nejen ty nevítané (dechový útlum až apnoe), ale i ty pozitivní (útlum bolesti). Proto v této situaci je výhodnější začít s aplikací fyzostigminu (0,4 mg/kg hmotnosti, i. m. nebo i. v. – v tom případě je třeba injikovat pomalu, asi 1 mg za 1 minutu, aby se předešlo eventuální pozdější nauzee). Fyzostigmin totiž obnovuje cholinergní transmisi v okolí dýchacího centra a tím uvolňuje jeho činnost. Pokud vysoká dávka opiátu postihla i přímo dýchací centrum, je nutné naloxon přidat, avšak stačí velmi malá dávka. Fyzostigmin účinkuje 30–60 minut, potom – obnoví-li se dechový útlum – lze dávku opakovat. Přitom analgetický účinek opiátů není narušen a naopak, prvním metabolitem fyzostigminu v organismu je eserolin, který má podobnou strukturu jako morfin a působí analgeticky, aniž by ovlivnil dýchání. Fyzostigmin je výhodný zejména u adiktů, u kterých nevyvolává syndrom z odnětí, který po podání pouze naloxonu může být hrozivý.

Doc. MUDr. Bořivoj Dvořácek, CSc.

Zwanenkade 86

2925 AS Krimpen a. d. Yssel

e-mail: bdvoracek@hetnet.nl