Knihy

Strouhal E, Němečková A. 

Trpěli i dávní lidé nádory? Historie a paleopatologie nádorů, zvláště zhoubných

Praha: Nakladatelství Karolinum 2008, 193 s. ISBN 978-80-246-1481-6.

Na této výjimečné knize v české i světové paleopatologické literatuře se podíleli dva renomovaní autoři – prof. MUDr. PhDr. Eugen Strouhal, DrSc., zakládající člen Paleopatologické asociace založené v Detroitu 1973 a RNDr. Alena Němečková, která v roce 1977 založila dosud jedinou paleo-histologickou laboratoř u nás.

Hlavní pozornost autorů byla soustředěna na zhoubné nádory a zejména ty, které se mohly zachovat v kostrovém či mumiovém materiálu. Jde o první syntézu tohoto tématu z hlediska paleopatologie v českém jazyce. Celá práce, započatá v roce 1992, vychází ze souboru 188 dostatečně dokumentovaných a zpravidla autory ověřených případů nádorů – s přihlédnutím k existenci dalších 60 nedostatečně dokumentovaných, či nezvěstných, či technicky neověřitelných případů.

Z hlediska geografického byla zpracovávána jednak oblast Evropy včetně Velké Británie, jednak starý Egypt s egyptskou i sudánskou částí Núbie. Tyto dvě oblasti lišící se různými klimatickými podmínkami, ale i nestejnou délkou pravěkého a historického období byly vzájemně srovnávány. Nálezy nádorů byly zařazeny do intervalů po 500 letech.

U rozboru jednotlivých případů je popsána lokalita, datování nálezu, původ, uložení, zachovalost, stáří pohlaví, makroskopie, radiografie, řádkovací elektronová mikroskopie (SEM), světelná histologie v polarizovaném světle či vyšetření laserovým konfokálním řádkovacím mikroskopem ( LCSM), diferenciální diagnóza, diagnóza a klinický průběh.

Takto pojaté rozbory zpravidla skládají celé týmy archeologem a antropologem počínaje a klinickými pracovníky konče. V tomto případě se snoubí obdivuhodná univerzálnost prvního autora s nezastupitelným paleo-histologickým vyšetřením dr. Němečkové, které často má poslední slovo zejména při verifikaci diagnózy.

Pro všechny obory jsou zajímavé výsledky vyplývající ze studie, podíl geografických a místních podmínek na vzniku malignity.

Nálezy maligních nádorů se u člověka objevují nesporně s neolitem, což souvisí nepochybně s existencí či vzestupem rizikových faktorů zevního prostředí.

V Evropě kulminuje počet nádorů ve středověku, při srovnání pravěku s dobou po změně letopočtu v šestinásobném nárůstu. Evropa se dále odlišuje od Egypta větším zastoupením osteoplastických metastáz a menším podílem primárních karcinomů a epiteliomů.

V Egyptě přibývalo od počátku vzniku tamní civilizace nálezů vlnitě, zvláště v dobách rozkvětu země, do vrcholu v Pozdním a Ptolemaiovském období. Ve srovnání s Evropou jsou více zastoupeny primární karcinomy a epiteliomy, což souvisí nejspíše s intenzivním vdechováním kouřových zplodin z otevřených ohnišť z dávných obydlí v údolí Nilu. V Egyptě a Núbii byla nalezena překvapivě stálá frekvence s vysokým zastoupení lytického metastatického karcinomu od 3. tisíciletí př. n. l. do 1. tisíciletí n. l. se středním výskytem primárního karcinomu narušujícího kost a sarkomu, malým podílem myelomu a nápadnou nepřítomností osteoplastických metastáz karcinomu, což ukazuje na vzácnost karcinomu prostaty.

Na základě studie obou jmenovaných autorů lze definitivně opustit tézi o neexistenci či vzácnosti zhoubných nádorů v minulosti, s možností dokladování nádorů v živočišné říši nejméně od druhohor.

Václav Smrčka

Kateřinská 32, 120 00 Praha 2