Docent Petr Bartůněk – 70 let

Ač se to zdá zcela nepravděpodobně, třiadvacátého srpna letošního roku se dožívá v plné svěžesti sedmdesáti let doc. MUDr. Petr Bartůněk, CSc., emeritní přednosta IV. interní kliniky 1. lékařské fakulty Univerzity Karlovy a Všeobecné fakultní nemocnice v Praze. Docent Petr Bartůněk je znám v lékařské veřejnosti jako široce vzdělaný internista, svými zájmy zaměřený na kardiologii, zejména arytmologii a kardiologickou intenzivní péči. Znají jej však i lidé, kteří s lékařským povoláním nemají nic společného. Docent Bartůněk je také schopným publicistou a literátem. Již v době studií na lékařské fakultě byl zakladatelem a redaktorem časopisu Reflex a později (v letech 1963–1968) také členem redakční rady akademického čtrnáctideníku Universita Karlova. V roce 1968 vedl studentskou africkou expedici do Lambaréné, jež si dala za cíl dopravit pomoc nemocnici, kterou založil a léta v ní působil velký humanista a lékař Albert Schweizer.

Již tehdy se u jubilanta projevila kombinace organizačního nadání spojená s vytrvalou snahou o dosažení cíle, pokud byl vnitřně přesvědčen o jeho správnosti. Během studií ovlivnily Petra Bartůňka dvě významné osobnosti lékařské fakulty. Byli jimi prof. MUDr. Zdeněk Šťáva, DrSc. a prof. MUDr. Ctirad John, DrSc., kteří formovali jeho životní názory i profesní postoje. Petr Bartůněk promoval na Fakultě všeobecného lékařství Univerzity Karlovy v roce 1969 a v témže roce nastoupil na IV. interní kliniku jako sekundární lékař. Prošel všemi stupni kariérního žebříčku a pracovníkem kliniky zůstal dodnes. Po příchodu na kliniku se osobně a profesně sblížil se svým předchůdcem na místě přednosty kliniky, tehdejším asistentem MUDr. Vladimírem Puchmayerem. V roce 1972 složil I. a v roce 1976 i II. atestaci z vnitřního lékařství. O 13 let později obhájil kandidátskou práci a v roce 1991 byl habilitován a jmenován docentem vnitřního lékařství. V letech 1991–1995 vykonával funkci zástupce přednosty kliniky doc. MUDr. Vladimíra Puchmayera, CSc. a v letech 1995–2000 byl ustanoven do funkce přednosty kliniky.

Docent Petr Bartůněk se během svého působení na klinice také významně organizačně podílel na jejím rozvoji. V roce 1983 stál u zrodu jednotky intenzivní péče na IV. interní klinice a po dobu pěti let byl jejím vedoucím. V letech 1987–1990 byl hlavním organizátorem a koordinátorem rekonstrukce kliniky. Zasloužil se o snížení počtu standardních lůžek, modernizaci laboratorního komplementu kliniky i o vybudování jednotky hyperbarické oxygenoterapie. Součástí přestavby kliniky, organizované doc. P. Bartůňkem, bylo otevření nového oddělení intenzivní péče v roce 1990. Oddělení sestávalo ze tří základních částí: koronární a metabolické jednotky a z jednotky intenzivní angiologické péče, která se stala první jednotkou svého druhu v České republice. Počátky zájmu v kardiologii a arytmologii u docenta Bartůňka sahají do 80. let dvacátého století. Tehdy společně s MUDr. Svjatoslavem Vinogradovem a spolupracovníky z ČVUT realizoval zavedení přenosu EKG po telefonu (systém TELSAR). V dalších letech se docent Bartůněk profesně orientoval na problematiku lymeské borreliózy, zejména lymeské karditidy. Nemocní s tímto onemocněním byli dispenzarizováni v ambulanci, která se stala základem Centra lymeské borreliózy Všeobecné fakultní nemocnice.

Vedle odborné činnosti jsou neméně významné také akademické aktivity doc. P. Bartůňka. V letech 1990–1993 a opakovaně 2002–2005 byl proděkanem 1. lékařské fakulty UK a od roku 2005 je členem kolegia děkana, od roku 2007 členem Akademického senátu 1. lékařské fakulty Univerzity Karlovy v Praze. V posledních letech se věnuje koordinaci výuky vnitřního lékařství praktického zubního lékařství a významně se angažuje při organizaci výukového curricula nelékařských oborů na 1. lékařské fakulty Univerzity Karlovy v Praze. Nelze opomenout jeho činnost ve vědecké radě i etické komisi ČLK. Je členem akreditační komise pro vnitřní lékařství a zkušební komise pro atestační zkoušky v oboru vnitřního lékařství a členem Etické komise MZ ČR.

Oslavenec je autorem či spoluautorem více než 70 publikací, převážně z oboru kardiologie. Již v roce 1982 s kolektivem spolupracovníků publikoval monografii „Nové možnosti identifikace dysrytmií metodou TELSAR“. Více je známý jako autor monografií „Lymeská borrelióza“ a „Lymeská karditida“, jež se dočkaly opakovaných vydání. Docent Bartůněk se věnuje také redakční činnosti. Je členem redakční rady české mutace JAMA a Medical Tribune, několik let byl také vedoucím redaktorem Časopisu lékařů českých.

Jubilant své literární sklony rozvinul také na poli beletristickém. Zkušenosti a zážitky ze studentské africké expedice do Lambaréné zveřejnil v knize „Za džunglí je Lambaréné“. Společně s doc. Vladimírem Puchmayerem představili lékařské veřejnosti osobnost zakladatele IV. interní kliniky a československé angiologie prof. MUDr. Bohumila Prusíka v knize „Bojovník proti bolesti“. Docent Bartůněk je neúnavným sběratelem příhod z lékařského prostředí, které vydal jako sbírky úsměvných příhod ze života známých lékařů i profesorů a docentů medicíny. Postupně vydal výbory „Smích z poslucháren“ (1991), „Smích na recept“ (1996) a „Svěřte se odborníkovi … to se nasmějete“ (1999)“, „Další, prosím ...“ (2003) a „To snad nemyslíte vážně, pane doktore …“ (2009).

Docent Bartůněk patří na IV. interní klinice k nezaměnitelným osobnostem. Jeho vlídný, i když lehce ironický humor a zejména jeho pozitivní myšlení dokáže povzbudit spolupracovníky, sblížit i často protichůdná stanoviska a uklidnit rozjitřené nálady. To je v dnešní době charakterizované rychlým životním tempem a stresovými situacemi velmi cenné. Docent Bartůněk je také známý vstřícným přístupem k mladým pracovníkům, kterým vždy z pozice své funkce pomáhal při jejich dalším vzdělávání.

Několik let po sobě organizoval benefiční koncerty za účasti významných umělců či skupin. Získané prostředky pomohly k zajištění projektů spojených s modernizací kliniky, které v minulých letech proběhly.

Vážený pane docente, milý Petře, k narozeninám Ti všichni přejeme ještě mnoho let úspěšné práce, hodně osobního i rodinného štěstí, pevné zdraví, nevysychající humor a trvalý optimismus.

Spolupracovníci