K diskuzi o etikoterapii

Souhrn

Text je odpovědí na článek E. Kalvínské „Od etikoterapie k moderní psychoterapii“ (Čas Lék čes 2009; 148: 243–245). Autorka cituje z původních pramenů zakladatele etikoterapie a uvádí je do širších souvislostí.

Klíčová slova:
etikoterapie, psychoterapie, ezoterismus, krizový asistent.

V polovině roku 2008 jsem publikovala dva články (1, 2), v nichž jsem upozorňovala na nebezpečí etikoterapie. Po roce, v červnu t.r. odpověděla E. Kalvínská textem (3), na který reaguji následujícími body.

1. Etikoterapie není v naší zemi ani kdekoli jinde uznanou formou psychoterapie.

2. Článek E. Kalvínské je nazván Od etikoterapie k moderní psychoterapii. Bohužel nikde v textu není odkaz na odbornou literaturu, která by tento vývoj zachytila, resp. nejsou v článku odkazy na pojednání, která by uváděla etikoterapii jako předchůdkyni psychoterapie či jako jeden ze základů, z nichž moderní psychoterapie vzešla.

3. Marsilio Ficino (lat. Marsilius Ficinus), zmíněný v článku jako vědec, kterému se přisuzuje vznik pojmu etikoterapie (3, s. 243), byl nejen lékař a filozof, ale rovněž astrolog. Přeložil jak Platonovy a Plotinovy spisy z řečtiny do latiny, tak také Corpus Hermeticum. V souvislosti s osobou C. Bezděka je třeba na tomto místě připomenout, že hermetismus je druh ezoterismu, jehož hlavním cílem je transformace jedince. Za součást hermetismu je považována alchymie, astrologie a magie (4, s. 142).

4. Dokumentační centrum českého hermetismu na svých stránkách uvádí práci Petra Kalače: Stručná historie české esoterické scény od konce 19. století do roku 1989 (5).

P. Kalač v textu zmiňuje C. Bezděka: „Ten samý rok umírá náš první psycho-etiko-terapeut MUDr. Ctibor Bezděk (10. 3. 1872 – 22. 2. 1956).“ Na úvodní stránce Dokumentačního centra českého hermetismu najdeme odkaz i na Svět magie.

5. Autorka článku dále píše: „Věřím tomu, že kdyby se M. Opatrná seznámila s původními prameny…“ (3, s. 244). S původními prameny jsem se seznámila a cituji:

a) C. Bezděk – Záhada života a smrti:

*„Člověk si svou nemoc vytváří sám, řídí si její postup a vede ji buď k uzdravení, anebo k smrti.“ (6, s. 38).

*„Tento zákon (všeobecný mravní zákon) pak bude nutně základem zdraví a současně základem veškerého léčení (...). Smysl etikoterapie tedy spočívá v tom, že je nutno nejprve stanovit mravní stav pacientovy duše, pak mu ukázat poruchy jeho mravního života a zjistit vnitřní vztah jeho choroby k těmto poruchám.“ (6, s. 116).

*„Až se tento způsob léčby rozšíří a najde se dost lékařů, kteří budou mít porozumění pro lidskou duši, vyznají se v ní a budou ji umět skutečně podepřít a vysvobodit z propasti tmy nevědomí a zla, potom ovšem bude práce etikoterapeuta mnohem snazší. Nemocný pak předstoupí před něho už připraven a s vědomím, že bude muset skládat počet ze svého myšlení a konání v přesvědčení, že taková bilance mu může přinést nejen novou životní náplň, ale i tělesné a duševní zdraví.“ (6, s.147–148).

*„V poslední době bylo stanoveno několik metod, jak se dostat do podvědomí vlastního, nebo cizího, a ovládnout je.“ (6, s. 206).

b) C. Bezděk – Záhada nemoci a uzdravení:

*„ ... církevní pravověrnost může být vážnou překážkou ke skutečnému probuzení duše, a tím i k jakémukoli etickému léčení.“ (7, s. 19).

*„Bude tedy naším úkolem ovlivňovat oficiální medicínu, aby si všímala etických otázek, aby více přihlížela ke stavu duše nemocného ... Úkolem etikoterapie je nejen probouzet člověka k tomu, aby poznal podstatu a smysl svého života, ale také jej na této cestě udržovat.“ (7, s. 20).

*Bezděk se domnívá, že příčinou epileptických záchvatů jsou „intenzivní zásahy vášní a zla prýštícího z pacientovy duše. ... dochází k těžkému vnitřnímu zápasu mezi duchovním a tělesným principem. Jeho vnějším projevem může být u některých lidí právě epileptický záchvat (...). Se zlými úmysly nesouhlasí pacientovo Nad-já, odmítá je a tím dochází ke konfliktu. Epileptický záchvat je pak náhradou za zlý čin, který měl být spáchán. V jiných případech může být záchvat výrazem strachu před Božím trestem.“ (7, s. 63).

*„Etikoterapie vidí původní příčinu epidemických nemocí ve vystupňování lidských vášní, tedy v projevu zla, jehož původcem je sám člověk.“ (7, s. 90). „Je to cesta dlouhá, zdánlivě nekonečná, ale takový už je vývoj lidského pokolení. Tato cesta bude nejen dokonalou profylaxí proti nakažlivým nemocem, ale současně bude i velice cennou pomocí na cestě k duchovnímu přerodu a obrodě lidstva.“ (7, s. 91).

*„Toto lidské Já tvoří i lidské tělo v jeho různých konstitucích. Je to útvar věčný, ale jím vytvořené tělo věčné není, je pomíjivé. Lidské Já po dosažení určitých cílů své hmotné tělo opouští, a to je pak odsouzeno k rozpadu. Já však v době, která je mu určena, si vytvoří nové tělo, nové individuum, jež s sebou na svět přináší odlesk všech prožitých zkušeností, schopností, předností i nedostatků, které se v něm v průběhu vývoje nastřádaly. Zde má svůj skutečný zdroj dědičnost ...“ (7, s. 94–95). Uvedené „vysvětlení“ má objasnit, „proč nejen revmatismus, ale i všechna ostatní onemocnění podléhají lidské duši.“ (7, s. 95).

*Kritici etikoterapie se už za Bezděkova života pozastavovali nad tím, jak by mohly mravní přestupky ovlivnit život dítěte. Bezděk v této souvislosti cituje N. O. Losského: „V každém z nás, ať v malém nebo velkém, žije Boží jiskra, která tvoří naše Já. Toto já ví docela dobře, kdykoliv se prohřešilo proti mravnímu zákonu – u dítěte třeba netrpělivostí nebo zlostným křikem apod. Ono si je vědomo, že dříve nebo později bude muset za každý takový přestupek pykat. Následky nedobrých činů se mohou dostavit někdy hned v zápětí, jindy přijdou s neúprosnou zákonitostí později. Je jisté, že mezi stavem duše dítěte a jeho nemocí existuje přímý zákonitý vztah.“ (7, s. 121).

6. Osobní dojem z obou knih. Jedná se o směs filozofických myšlenek, myšlenek převzatých z křesťanství, buddhismu a dalších východních náboženství a samozřejmě z ezoterismu. V Bezděkově textu je mimo jiné uváděn Paracelsus (alchymista a astrolog přelomu 15. a 16. století) a Blavatská (zakladatelka Theosofické společnosti). Propojení medicíny první poloviny 20. století s touto filozoficko-náboženskou směsí vytváří opravdu originální, avšak bizarní obraz, k jehož dokreslení snad na tomto místě postačí pohled na dědičnost a reinkarnaci jako na dvě strany téže mince (6, s. 41). Vlastní „mystická“ zkušenost (6, s. 175–176) zřejmě dodávala Bezděkovi pocit, že on je tím, kdo může druhým lidem určovat, co je dobré a co zlé, že on, případně další vyvolení lékaři mohou transformovat jedince podle vlastního výkladu „Božího zákona“.

7. Nakladatelství Fontána (8), ve kterém v roce 2000 vyšla Bezděkova kniha Záhada nemoci a uzdravení – Etikoterapie II – Léčení duše a těla, a v roce 2007 Etikoterapie – Záhada nemoci a smrti, se „specializuje“ na vydávání ezoterické literatury (astrologie, magie, věštění, okultní vědy atp.) a publikací týkajících se alternativní medicíny. Vedle Bezděkových knih vyšly v uvedeném nakladatelství ještě dvě další publikace týkající se etikoterapie, jejichž autorem je V. Vogeltanz.

8. V. Vogeltanz – Co s doktorem – cesta etikoterapie. Z upoutávky na knihu (9), kterou Fontána vydala v roce 1997, cituji: „Léčba čistě hmotnými prostředky, jako jsou chemické léky, je jen plýtváním penězi a časem, neboť se s podstatou nemoci zcela míjí. Ke skutečnému a trvalému uzdravení tak nemůže dojít. Není-li pochopen význam onemocnění v životě člověka, nejenže takové léčení nepomáhá, ale může dokonce i škodit. Etikoterapie se snaží v životě nemocného najít místo, kde se odklonil od vesmírného řádu věcí, od zákona lásky a jednoty. Je-li nalezeno a odstraněno ono blokující přesvědčení a změněn způsob života, může dojít ke skutečnému uzdravení v duchu, a tím i k vymizení hmotných příznaků v těle.“ (9).

9. Přibližně za deset let vychází druhá Vogeltanzova kniha Co s doktorem 2 – cesta etikoterapie. Opět cituji z upoutávky na knihu: „Ten „úkrok stranou“ z nalinkované medicínské dráhy mi umožnil jasně vidět a pojmenovat hlavní slabinu současné medicíny i společnosti. A tou je trvající nevědomost o duchovních zákonech, v jejichž režii se nemoc vyvíjí zákonitě tam, kde je člověk svým myšlením, cítěním a konáním nerespektoval.“ Choroby, které se mohou podle autora léčit etikoterapií: deprese, bulimie, roztroušená skleróza, křečové žíly, rakovina (10).

10. Návrh E. Kalvínské na vytvoření profese krizového asistenta, tedy osoby, která by nebyla vysílána církvemi, tak jak je tomu podle ní v Belgii či Holandsku (11, s. 723; 3, s. 245), je poněkud matoucí a zavádějící. V těchto zemích existují nemocniční kaplani (osoby vysílané křesťanskými církvemi) a dále nemocniční kaplani/poskytovatelé spirituální péče, kteří jsou vysíláni svými náboženskými (muslimové, hinduisté ...) nebo humanistickými organizacemi (12). Protože belgická autorka ve svém textu pro Evropskou síť nemocničních kaplanů (12) vysloveně nezmiňuje humanisty, ale ateistické poskytovatele spirituální péče, vznesla jsem na ni v únoru t.r. dotaz. Dr. Anne Vandenhoeck z teologické fakulty v Lovani odpověděla, že ateistický poskytovatel spirituální péče v Belgii musí být členem oficiální, státem uznané organizace humanistů, aby mohl v nemocnici poskytovat poradenství a vykonávat humanistické rituály.

E. Kalvínská ani sekce krizových asistentů se však k humanistům nehlásí. Proto je nezbytné si položit otázku, z jakých duchovních proudů bude práce krizových asistentů vycházet. Vzhledem k autorčině orientaci na ezoteriku a alternativní medicínu se mi její návrh na zavedení krizových asistentů jeví jako riskantní.

11. E. Kalvínská uvádí, že od roku 2004 používá metodu systemické rodinné terapie. To je možné a nikdo tuto skutečnost nepopírá. Do loňského roku však prokazatelně měla ordinaci, kde poskytovala etikoterapii. Poslední doloženou aktualizaci webových stránek (13) mám z června 2008. Po uveřejnění mých článků byly webové stránky postupně upravovány až nakonec byl text úplně odstraněn. I nyní však vyhledávač Google najde spojení jména a etikoterapie (14).

12. Autorka článku tvrdí: „V červnu 2008 jsem byla upozorněna na to, že někteří léčitelé ve své praxi názvu „etikoterapie“ zneužívají. O tom nic nevím a nemám s tím nic společného. Vždy jsem vycházela z původní koncepce MUDr. C. Bezděka ...“ (3, s. 244).

• a) E. Kalvínská se podílela spolu s V. Vogeltanzem (a dalšími) na přípravě textu Etikoterapie II k vydání. O jejich spolupráci svědčí jmenovité poděkování Alexeje Bezděka z 21. září 1999 (7, s. 213).
• b) Na konci publikace je zmíněna Českomoravská univerzita alternativní medicíny (7, s. 211) a Českomoravský svaz léčitelských umění (7, s. 216).
• c) E. Kalvínská tudíž nejpozději od roku 1999 musela vědět, že se pohybuje v kruzích alternativní medicíny, tedy léčitelství. Rovněž snad věděla, že etikoterapie je metodou nevědeckou, kterou léčitelé „nezneužívají“ (3, s. 244), ale podobně jako ona praktikují.

Trvám na všem, co jsem napsala ve svých článcích v loňském roce (1, 2). Znovu opakuji, že etikoterapie je alternativní metoda, která může nemocného vážně poškodit. Dále se pozastavuji nad tím, že etikoterapeut jako poskytovatel nevědecké metody může v této zemi ovlivňovat dění týkající se zavádění nemocničních kaplanů i jejich vzdělávání.

Domnívám se, že jak v rámci Purkyňovy společnosti, tak v rámci širší odborné (lékařské i teologické) veřejnosti je třeba zodpovědět řadu otázek týkajících se etablování nemocničních kaplanů, resp. zavádění klinické pastorační péče do zdravotnických a sociálních zařízení. V únoru t.r. založená odborná společnost – Česká společnost pro klinickou pastorační péči ČLS JEP (15) si interdisciplinární dialog klade jako jeden ze svých cílů.

Adresa pro korespondenci:

MUDr. Mgr. Marie Opatrná, Ph.D.

předsedkyně České společnosti pro klinickou pastorační péči ČLS JEP

Onkologická klinika 1. LF UK a VFN

U Nemocnice 2, 128 00 Praha 2

e-mail: mopatrna@seznam.cz