Vybíral Z, Roubal J. (eds.): Současná psychoterapie

Praha: Portál 2010, 744 s., cena 755 Kč. ISBN 978- 80-7367-682-7.

Recenzovaná kniha je rozsáhlou monografií učebnicového typu. Jejím cílem je seznámit studenty a pracovníky pomáhajících profesí (zejména lékaře a psychology) s oborem psychoterapie a s jeho některými hlavními směry. Jak editoři uvádějí, v současné době jich je více než 200, proto museli, jak sami vtipně v narážce na svá jména uvedli, „vybírat témata a směry, které do knihy zařadíme a roubovat příspěvky jednotlivých autorů na sebe tak, aby se kniha dobře četla a byla k užitku“. Vybírání a roubování bylo bezesporu mimořádně obtížné a dle názoru recenzenta se vydařilo.

Oba editoři, psycholog Zbyněk Vybíral a lékař Jan Roubal, jsou činní na Katedře psychologie fakulty sociálních studií Masarykovy univerzity v Brně, kterou docent Vybíral vede. Ke spolupráci zvolili autorský tým 29 psychologů a lékařů převážně střední generace.

Kniha je členěna do šesti oddílů a 39 kapitol. V jejím závěru pak nalezneme dvě přílohy (seznam samostatných soudobých psychoterapeutických směrů a seznam intervencí, technik a postupů v současné psychoterapii), dále pak pečlivě vypracovaný jmenný a věcný rejstřík.

Čtenářkám a čtenářům publikaci přiblížím tím, že je ve stručnosti seznámím s obsahem jednotlivých oddílů knihy.

I. Obor psychoterapie. Psychoterapie je samostatným oborem vycházejícím zejména z psychologie a znamená léčebné působení psychologickými prostředky. Psychoterapeut využívá své osobnosti a svých dovedností k tomu, aby u pacienta došlo k žádoucí změně směrem k uspokojivějšímu prožívání, chování ve vztazích a sociálnímu začlenění. V prvé části se editoři zamýšlejí nad podstatou (a vědeckostí) oboru, jeho účinností, seznamují nás s etickými aspekty psychoterapeutické práce a se stavem psychoterapie v některých zemích Evropy.

II. Hlavní proudy v současné psychoterapii. Ve druhém oddílu je pojednáno o osmi vlivných směrech a přístupech současné psychoterapie. Konkrétně se jedná o psychodynamickou psychoterapii, psychoanalýzu a psychoanalytickou psychoterapii, na osobu zaměřenou a prožitkovou psychoterapii (rogersovský přístup), gestalt terapii, kognitivně behaviorální terapii, rodinnou terapii a systemickou terapii. Jako o samostatném směru je pojednáno o integrativních tendencích při léčbě psychologickými prostředky. Je cenné, že autory zpracovávajícími jednotlivé terapeutické školy jsou odborníky, kteří se jimi zabývají také v klinické praxi.

III. Další přístupy. Zde jsme ve zkratce seznámeni s více než deseti směry, z nichž některé se u nás již výrazněji prosadily a jsou na vzestupu. Jako příklad jmenujme daseinsanalýzu, existenciální analýzu a logoterapii, transakční analýzu, biosyntézu a katatymně imaginativní psychoterapii.

IV. Kazuistiky. Ve čtvrté části publikace nalezneme pět kazuistik (rodinná terapie, kognitivně behaviorální terapie, gestalt terapie, integrativní terapie zaměřená na emoce, psychoanalýza). Je významné a originální, že každá kazuistika je následně komentována zastánci jiných směrů. Závěrem pak nalezneme poučnou kapitolku o tom, jak psát kazuistiky.

V. Uplatnění psychoterapie. V sedmi kapitolách se dovíme o důležitých aspektech psychoterapeutické praxe. Popsána je léčebná práce s emocemi a tělem pacienta, zvláštní pozornost je věnována místu psychoterapie v psychosomatické medicíně a při psychosociální rehabilitaci osob se závažným duševním onemocněním. Cenné jsou i kapitoly týkající se kombinace psychoterapie a farmakoterapie, stejně jako finanční úhradě této léčby – z pohledu psychoanalýzy.

VI. Trendy. Závěrečný oddíl tvoří šest příspěvků, pojednávajících o psychoterapii podložené výzkumem, narativitě, o interkulturním rozměru léčby psychologickými prostředky a o východních vlivech v současné euroamerické psychoterapii. Krátce jsou zmíněny i přístupy považované editory za okrajovéa co je důležité, diskutována je i možnost poškození pacienta nevhodnou psychoterapeutickou léčbou.

Recenzovaná kniha je napsána (jako celek) velmi pěknou češtinou, což spolu s četnými příklady z praxe zvyšuje její srozumitelnost a didaktický potenciál. Svědčí o opravdu pečlivé editorské a redakční práci.

Hlavní přínos publikace vidím v tom, že se snaží poskytnout zájemcům orientaci v oboru, jenž je různorodý a možná až příliš pestrý. Setkáváme se zde s postupy vědecky a výzkumně podloženými i s postupy spíše intuitivními, jež mohou v odborných vědeckých kruzích vyvolat až rozpaky. Editoři nám tuto různorodost nabízejí záměrně, neboť nutně vede ke kritickému srovnávání a kritickému myšlení. Je třeba si uvědomit, že psychoterapeutickými postupy lze pacientům účinně pomáhat, ovšem je zde i nebezpečí iatrogenního vlivu, pokud není správně indikována, či je-li prováděna nekvalifikovaně. Jedná se o léčebné působení, proto na ni klademe stejné požadavky, jako na ostatní způsoby léčby.

Domnívám se, že lékaře v klinické praxi zaujme zejména část týkající se psychosomatické medicíny a přístup k pacientovi v kontextu jeho nejbližších meziosobních vztahů, zvláště rodiny. Psychosomatický pohled, původně zdůvodňovaný psychofyziologicky, nyní nabývá na významu v souvislosti s poznatky neurověd o plasticitě mozkové tkáně a regulaci genové exprese vlivem psychologických proměnných (otázka učení, paměti atd.). Mnohé z nás pak může překvapit zjištění, že neposkytování přiměřené psychoterapie (a psychologické péče) zvyšuje celkové náklady na léčbu nemocného.

Knihu Současná psychoterapie lze doporučit zejména lékařům a psychologům v klinické praxi. Seznámí je s možnostmi, ale i se složitostí léčby psychologickými prostředky a může vést k probuzení hlubšího zájmu o tento interdisciplinární obor.

Jan Vymětal
Karlovo námětí 40, 128 00 Praha 2