Psoralen a buněčné stárnutí

Buněčné stárnutí je navoditelné stresem, přirozeným a nevratným setrváním buněk v klidu, což vše je součástí stáří. Předčasné stárnutí kůže je významný vedlejší efekt psoralenové fotoaktivity, která je užívána při různých kožních poruchách. Dříve bylo poukazováno, že DNA mezipruhové křížení fotoaktivovaného psoralenu navozuje senescentní fenotyp v primárních fibroblastech, jenž je mediován mutovanou Ataxia telangiectasia – a Rad3-related (ATR) kinázou. Kontrolní kináza 1(Chk1) iniciuje kontrolní body cyklu a FANCD2 je známa, že je součástí poruchy DNA indukovaného arestu S-fáze příčnou opravou. V této studii autoři vyšetřili úlohu ChK a FANCD2 jako sestupných efektorů ATR ve stárnoucí signalizaci. Je demonstrováno, že Chk1 a FANCD2 jsou dlouhodobě aktivovány po psoralenové fotoaktivaci. Samotná kombinovaná redukce v expresi malých interferujících RNA (siRNA), předcházející iradiaci, částečně chrání iniciaci senescentního like-fenotypu, zatímco siRNA (Chk1 and FANCD2) transfekce stárnoucích fibroblastů uvolňuje buňky z růstového arestu. Autoři pozorovali Chk1 a FANCD2 signál rovnoměrně a se senescentní indukcí, zatímco ChJ1 a FANCD2 signál stejnoměrně přidává na stárnutí, kdežto ChK1 je hlavně odpovědný za udržení arestu buněčného cyklu.

Závěrem, funkce Chk1 a FANCD2 snižují funkci ATRv v non-redundantním způsobu pro ustavení a údržbu psoralenem indukované fotoaktivačního stárnutí.

P. Barták