Odešel lékař, vědec a muzikant, profesor Jiří Tichý

Přední neurolog prof. MUDr. Jiří Tichý, DrSc., zemřel po delším stonání 26. února 2016. Byl nejen skvělým klinikem a úspěšným vědeckým pracovníkem, ale veřejnosti je znám také jako zakladatel a umělecký vedoucí dixielandu 1. LF UK s téměř padesátiletou historií pravidelného vystupování v klubech, na slavnostech a na plesech lékařské fakulty. 

Jiří Tichý se narodil se 6. dubna 1929 v Praze. Na Fakultě všeobecného lékařství UK promoval v roce 1953. Již jako medik provedl se svojí budoucí manželkou rozsáhlou studii pitevního materiálu zaměřenou na výskyt aterosklerózy a malignit. Po několikaleté praxi v Ústí nad Labem, Karlových Varech a Terezíně získal v roce 1957 místo sekundáře Neurologické kliniky a později vědeckého pracovníka v Laboratoři pro patofyziologii nervové soustavy u akademika Kamila Hennera.

Výzkumně se věnoval studiu lipidů v mozkomíšním moku a jejich srovnávání s lipidy séra. Je autorem originálních metod extrakce likvorových lipidů, chromatografie polárních a neutrálních lipidů na tenkých vrstvách s kvantitativní denzitometrií, publikoval práce o složení mastných kyselin v jednotlivých třídách lipidů pomocí plynové chromatografie a zejména jeho způsob chromatografického dělení esterů cholesterolu podle stupně nenasycenosti mastných kyselin ve srovnání s plynovou chromatografií byl mezinárodně velmi uznáván.

Cenné zkušenosti získal pobytem u prof. Svennerholma v Göteborgu. V roce 1965 obhájil kandidátskou disertační práci na téma „Cholesterol v mozkomíšním moku" a v roce 1969 doktorskou disertační práci „Cholesterol v CNS". Habilitace Jiřího Tichého se (přes opakované návrhy prof. Vymazala) uskutečnila až v roce 1988 a v roce 1990 byl jmenován profesorem neurologie.

V roce 1990 se prof. Tichý stal přednostou Neurologické kliniky 1. LF UK a VFN v Praze a ve stejném roce byl zvolen i děkanem 1. LF UK. Období, kdy vedl kliniku i fakultu, bylo plné organizačních a sociálních změn. Umožnil jak velký rozvoj oboru neurologie, jehož praktické důsledky přišly až o pár let později, tak i rychlý přerod 1. lékařské fakulty UK v moderní vzdělávací a výzkumnou instituci. Byl prvním předsedou oborové rady pro postgraduální studium v oboru Neurovědy a prošel řadou funkcí ve vědeckých radách (MZ, UK, ČSAV, IPVZ, 1. LF UK).

Vědecko-výzkumná a publikační činnost prof. Tichého obsahuje více než 200 původních, přehledových a sborníkových článků, 2 monografie (z toho 1 v zahraničí), 4 kapitoly v kolektivních monografiích a 2 učebnice. Hlavní tematikou jeho prací byla neurochemie a likvorologie, klinická neurologie a v posledních letech i otázky spojené s lateralitou a hemisferální dominancí.

S profesorem Jiřím Tichým ztrácíme nejen významnou osobnost české neurologie a Univerzity Karlovy, ale také renesančního člověka, který svými činnostmi obohatil mnoho lidí ve svém okolí. Mimo jiné byl odchovancem Sokola a skoro celý život aktivním sportovcem.

Čest jeho památce! 

Karel Šonka, Evžen Růžička