Zlatá pamětní medaile ČLS JEP udělena docentu Zdeňku Wünschovi

Předseda ČLS JEP prof. MUDr. Štěpán Svačina, DrSc., předal docentu MUDr. Zdeňku Wünschovi, CSc., zlatou pamětní medaili ČLS JEP, kterou mu udělilo předsednictvo ČLS JEP při příležitosti 90. narozenin. Pana docenta navštívil 15. března v jeho bytě na pražských Lužinách a během návštěvy se řeč točila především kolem počátků kybernetiky. Doc. Wünsch totiž patří k jejím průkopníkům nejen v tehdejším Československu; nejspíše byl prvním, kdo použil později všeobecně rozšířený termín biokybernetika.

Zdeněk Wünsch (nar. 6. 1. 1926) promoval na Fakultě všeobecného lékařství UK v Praze v roce 1951 a nastoupil na Psychiatrickou kliniku této fakulty. K tomu říká:

Zajímal jsem se o chemii, techniku a některé medicínské obory, ještě jako medik jsem pracoval na psychiatrické klinice jako pomocná vědecká síla v biochemické laboratoři, kterou tehdy vedl dr. Hanzlíček, pozdější ředitel psychiatrické léčebny v Bohnicích. Na kliniku jsem pak nastoupil jako sekundář, později pracoval jako asistent a po odchodu dr. Hanzlíčka vedoucí laboratoře. V té době jsem konstruoval v rámci výzkumu schizofrenie nedostatkové přístroje, např. přístroj na elektrošokovou terapii, automatický jímač frakcí na vyšetřování 17-ketosteroidů, přístroj na imunoelektroforézu a jiné. Chtěl jsem ovšem pracovat jako psychiatr, koneckonců mám dvě atestace z psychiatrie. Zajímala mne činnost mozku a za mnohé, čemu jsem se od té doby věnoval, vděčím seznámení se skupinou lidí, kteří se scházeli na 3. interní klinice u prof. Josefa Charváta, který velmi záhy rozpoznal význam počítačů pro medicínu. Byl mezi nimi doc. Antonín Svoboda, který později zkonstruoval první československé počítače a proslavil se v USA, kam v roce 1964 emigroval. Zaujalo mne jejich mezioborové uvažování, se souhlasem prof. Vladimíra Vondráčka, tehdejšího přednosty Psychiatrické kliniky, se schůzky pak konaly i na klinice, vzniklo Kybernetické oddělení při Výzkumné laboratoři kliniky, které poskytovalo výpočetní služby. Tehdy také vznikala Kybernetická společnost při ČSAV. Jak jsem napsal v článku k 50 letům kybernetiky[1], kybernetika od počátku integrovala obory, které se předtím oddělovaly.

Vaše činnost je ale spojena především s Fyziologickým ústavem 1. lékařské fakulty…

Odešel jsem z kliniky kvůli politickému tlaku, najednou někdo přišel, převzal moji práci i některé moje výsledky a materiály, neměl jsem sílu se o to prát. Přednášel jsem v té době na fyziologii, kde byl přednostou prof. Jílek, a domluvili jsme, že z psychiatrie přejdeme na fyziologii jako skupina pro výpočetní techniku (pozdější Biokybernetické oddělení). Ale někteří postupně odešli a oficiálním šéfem se stal pozdější profesor Stanislav Trojan.

I když to nebylo moje primární téma – tím zůstával mozek – jako téma k habilitační práci jsem si zvolil sval. Dělal jsem, co jsem mohl dělat, k čemu jsem měl nástroje – a na svaly lze aplikovat metody zkoumání dynamických systémů a realizovat experimenty a matematické modely. Byla to účelová volba, tak to přinesl čas. V roce 1971 jsem měl habilitační spis skoro hotový, ale už jsem to nemohl dokončit – habilitace byla zastavena z politických důvodů. Nakonec jsem habilitoval až v roce 1989.

Jak hodnotíte současné dění v oboru, kterému jste se věnoval celý život?

Je vzrušující pozorovat, že vývoj jde směrem, který jsem odhadoval. Zajímá mne problematika systémových přístupů, vlastnosti dynamických systémů, jejich metastabilita. Umožňuje to také nový pohled na organizaci mozku, na jeho komplexní činnost, skvěle podpořený daty získanými novými metodami. Analýza a identifikace jednotlivých obvodů a struktur nestačí sama k pochopení vlastností biologických (i jiných) složitých dynamických systémů. Dnes už lze např. ověřovat a získat alespoň částečně nové pohledy na tak komplexní systém, jakým je mozek. Máme určité představy o multistabilitě systému, takže lze lépe vyjádřit určité jevy, které dříve nebyly vysvětlitelné, např. percepci více kvalit najednou. Už také trochu umíme spojovat různé oblasti nervové soustavy do jednoho systému. Víme, že lze sledovat aktivitu různých typů funkčních struktur v mozkové činnosti, jejich vztahy a pohyb ve funkčních sítích mozku, že mozek má svoji aktivitu, i když je v klidu (aktivita není závislá jen na vstupně-výstupní aktivitě, tzv. resting state activity). Je mnoho nového, člověk to jen těžko stíhá sledovat.

[1] Sborník lékařský, vol.99, 1998, No 4.

zaznamenal Petr Sucharda

Adresa pro korespondenci

MUDr. Petr Sucharda, CSc.

3. interní klinika 1. lékařské fakulty UK a Všeobecné fakultní nemocnice v Praze

U Nemocnice 1

128 08  Praha 2