Editorial

Vážení čtenáři, od svých počátků, zaměřených především na zvládání infekčních onemocnění, urazilo sociální lékařství a veřejné zdravotnictví dlouhou cestu a dokázalo eliminovat mnoho zdravotních hrozeb. Při přetrvávajícím nebezpečí rozvinutých či očekávaných pandemií infekčních onemocnění se musí lidstvo v neustále se proměňujícím světě vyrovnat i s hrozbami novými. Na vzestupu jsou choroby jiného charakteru, nemoci multifaktoriálně podmíněné, patologické stavy převážně chronické povahy, zejména kardiovaskulární nemoci a zhoubné nádory. Podstata těchto chorob úzce souvisí s vlastní organizací moderní společnosti. Jejich léčba i prevence vyžadují jiné nároky i jinou zdravotněpolitickou strategii. Přes určité rozdíly v trendech či dílčích ukazatelích je tento vývoj typický pro všechny ekonomicky vyspělejší země.

Samo zdravotnictví, dříve stěžejní nástroj boje proti nemocem, ztrácí své dominantní postavení. Rostoucí poznání determinant zdraví vede přesvědčivě k názoru, že zdraví je ovlivňováno mnoha různými a také novými faktory, z nichž řada leží mimo tradiční oblasti poskytování zdravotní péče. Proto se musí vedle dosavadního pojetí public health objevit nové prvky jako identifikace a hodnocení determinant přírodního a sociálního prostředí a zdravotních rizik ve vztahu k vývojovým a rizikovým skupinám (děti a dorost, ekonomicky aktivní populace, senioři, zdravotně ohrožené sociální skupiny) a zdravotní surveillance musí být povýšena od pouhého monitoringu a sběru informací na analýzu, hodnocení a sledování tendencí jejich vývoje. Jen tak je možné státní zdravotní správě poskytovat nezbytné odborné podklady pro plánování, implementaci, řízení a hodnocení služeb.

Takový komplexní přístup je pro Světovou zdravotnickou organizaci (WHO) charakteristický − od svého vzniku zdůrazňuje pojetí zdraví v celém jeho bio-psycho-sociálním kontextu. Sociomedicínská povaha problémů spojených se zdravím tak vede k nutnosti snažit se tyto souvislosti co nejhlouběji poznávat.

Novým konceptem, kterému WHO věnuje v posledních letech pozornost, je zvyšování zdravotní gramotnosti. Ta je vnímaná jako klíčový faktor z hlediska zdraví a zdravější volby životního stylu. Součástí této strategie je i schopnost orientovat se v komplexním systému zdravotní a sociální péče. Zároveň je zdůrazněna nutnost učinit zdravotní systémy jednodušší a srozumitelnější pro lidi. Je dobré vědět, že právě Česká republika zaostává v mezinárodním srovnání ve všech složkách zdravotní gramotnosti.

Společnost sociálního lékařství a řízení péče o zdraví ČLS JEP chápe sociální lékařství a veřejné zdravotnictví velmi široce, což jí umožňuje propojovat lékaře, sociology, ekonomy, informatiky, politology i manažery ve zdravotnictví. Proto jsme do tohoto čísla Časopisu lékařů českých připravili témata, která s výše uvedenými koncepty souvisí.

MUDr. Alena Šteflová