Životní jubileum prof. MUDr. Maxe Wenkeho, DrSc., FCMA

V září letošního roku oslavil devadesáté narozeniny významný představitel české farmakologie a toxikologie profesor Max Wenke.

Narodil se 9. září 1926 v Klatovech, kde absolvoval svá středoškolská studia, a tam také na gymnáziu maturoval v roce 1945. Získal vynikající základy biologie, matematiky, historie a jazyků včetně latiny. Lékařskou fakultu Univerzity Karlovy v Praze absolvoval v roce 1950. Již jako student projevil zájem o experimentální práci, docházel do klinické laboratoře prof. Josefa Charváta a později také do Farmakologického ústavu, kde pokračoval i po promoci. V roce 1953 se stal odborným asistentem. Kandidátskou disertaci obhájil v roce 1955 a brzy poté, po smrti dosavadního přednosty prof. Bohuslava Poláka, byl pověřen vedením ústavu. Po habilitaci v roce 1960 byl potvrzen jako přednosta ústavu, který úspěšně vedl nepřetržitě až do odchodu do důchodu v roce 1990. Doktorát věd obhájil v roce 1964 a řádným profesorem farmakologie se stal v roce 1965. Zahraniční pobyty absolvoval v 60. letech na univerzitách v americké Filadelfii a německé Mohuči.

Během svého dlouhodobého profesního působení zažil bouřlivý rozvoj farmakologie. Již záhy si uvědomil význam metabolických změn cílových orgánů pro kontrakci a relaxaci hladkého i kosterního svalu a funkci cévního systému. Byl mezi prvními, kteří u nás prosazovali biochemické aspekty studia účinku látek. Stal se tím významným představitelem biochemicky zaměřené farmakologie. Prioritní jsou výsledky mechanismů působení látek ovlivňujících vegetativní nervový systém, zejména metabolické funkce sympatiku, studium glykogenolýzy a lipolýzy. Zapojil se rovněž do poznávání studia receptorů a kvantitativního hodnocení účinku léčiv. Zasáhl tím do tématu, které je aktuální i v současnosti. Své přebohaté farmakologické působení shrnul mimo jiné ve vzpomínkové beletristické stati „O jednom krásném řemesle“ publikované v Revue České lékařské akademie.

Prof. Wenke je autorem či spoluautorem téměř 200 vědeckých publikací. Do paměti několika generací lékařů se zapsal jako velmi oblíbený přednášející a vedoucí autor několika opakovaně vydávaných učebnic farmakologie. Ve výkladu vždy zdůrazňoval komplexní přístup zahrnující biochemické, patofyziologické, farmakokinetické i farmakodynamické působení farmak. Po odchodu do důchodu pokračoval ještě několik let na Psychiatrické klinice a v Ústavu patologické fyziologie 1. lékařské fakulty UK v Praze. Uplatnil se též jako úspěšný překladatel zahraničních učebnic farmakologie.

Po návratu do rodných Klatov se věnuje svým literárním a výtvarným koníčkům. Literární postřehy psal většinou pro své nejbližší. Výjimkou jsou pohádkové glosy pro dospělé „Balada o hradu Blázištejně“ vydané knižně v roce 2000. Před několika lety mu západočeští umělci v Klatovech uspořádali výstavu, kterou pojmenovali „Sochy do vánku“.

Vážený pane profesore, jménem všech farmakologů i současných pracovníků Farmakologického ústavu 1. LF UK v Praze Vám děkujeme za dlouhodobou vědeckou a vysokoškolskou činnost a přejeme Vám pevné zdraví do dalších let.

Jaroslav Květina, Ondřej Slanař