Zemřel profesor Karel Horký

V věku 83 let zemřel 11. srpna 2016 emeritní přednosta 2. interní kliniky 1. lékařské fakulty Univerzity Karlovy prof. MUDr. Karel Horký, DrSc., FACP(Hon), FEFIM.

Karel Horký se narodil 9. května 1933 v Brně, kde také absolvoval studium na lékařské fakultě. Po krátkém působení na interním oddělení v Děčíně (1957–1960) přešel do Prahy na 3. interní kliniku prof. Josefa Charváta, kde působil nepřetržitě třicet let. Od roku 1965 byl odborným asistentem tehdejší Fakulty všeobecného lékařství UK, atestoval z interního lékařství a po pobytu na Clinical Research Institute of Montreal v Kanadě (1969–1970) působil jako samostatný vědecký pracovník v Laboratoři pro endokrinologii a metabolismus. Habilitoval se v roce 1988, v roce 1990 již jako profesor vnitřního lékařství získal v konkurzu místo přednosty 2. interní kliniky 1. LF UK a VFN v Praze, kterou vedl do roku 1998.

Na konci roku 1989 se o něm uvažovalo jako o prvním porevolučním ministru zdravotnictví, krátce byl proděkanem pro zahraniční styky 1. LF UK, poté několik volebních období předsedou České internistické společnosti ČLS JEP (1991–2007), v letech 1994–1998 zastával také funkci předsedy pracovní skupiny pro hypertenzi České kardiologické společnosti. Po vzniku samostatné České společnosti pro hypertenzi v roce 1998 se stal jejím místopředsedou a tuto funkci zastával do roku 2005. Byl spoluautorem všech našich doporučení k diagnostice a léčbě hypertenze, včetně těch nejrecentnějších. Významná byla i účast prof. Horkého v organizačním výboru mezinárodního ISH/ESH kongresu Hypertension Prague 2002, dosud největší kardiologické akci pořádané na území České republiky.

Byl však uznáván nejen pro své zkušenosti a organizační schopnosti, ale zejména pro svoji odbornou práci. Hlavní oblastí výzkumu prof. Horkého byla arteriální hypertenze a zvláště systém renin-angiotenzin. Publikoval přes 400 odborných sdělení, napsal řadu kapitol do monografií a ohromnou práci odvedl jako pořadatel posledních vydání Lékařského repetitoria. Byl vyhledávaným přednášejícím a zapáleným učitelem.

Právem získal řadu ocenění: Česká internistická společnost ČLS JEP ho zvolila svým čestným předsedou stejně jako Česká společnost pro hypertenzi, dosáhl členství v Evropské společnosti pro klinický výzkum a také v Evropské a Mezinárodní společnosti pro hypertenzi. Byl čestným členem American College of Physicians a European Federation of Internal Medicine, České lékařské společnosti J. E. Purkyně, České kardiologické společnosti a České endokrinologické společnosti ČLS JEP. Čestným členstvím ho ocenily i Slovenská lékařská společnost a Polská internistická společnost, stejně jako slovenské společnosti internistická a endokrinologická.

Profesor Horký byl vynikajícím představitelem charvátovské školy spojující výzkum s klinickou praxí a propojující různé oblasti medicíny – v tomto případě endokrinologii s kardiologií. Patřil ke generaci lékařů se širokým rozhledem, kteří ještě obsáhli většinu oboru vnitřního lékařství. Dovedl být i zarputilým diskutérem, ale vždy vystupoval s rozvahou a noblesou. V jeho osobě se snoubila málokdy vídaná kombinace velkých schopností s bystrým úsudkem a současně i hluboce lidský rozvážný a laskavý přístup k okolí a k nemocným. Tak na něj jistě budou vzpomínat všichni, kdo se s ním setkali, na všech pracovištích, kde působil, i v odborných společnostech, jichž byl členem. Řada lékařů, bez ohledu na dosažené tituly či hodnosti, se s hrdostí počítá mezi žáky profesora Karla Horkého – autor této vzpomínky je jedním z nich. 

Jiří Widimský jr.