155 let Spolku českých lékařů v Praze

OŽIVENÍ ČESKÉ SPOLEČNOSTI V 60. LETECH 19. STOL.

Ve druhé polovině 19. století došlo k oživení aktivit národů habsburské monarchie díky postupnému uvolňování neoabsolutistického režimu po porážce rakouských vojsk v bitvě u Solferina v roce 1859. České politické reprezentace se ujaly osobnosti s největší autoritou, jakými byli František Palacký, František Ladislav Rieger či Alois Pražák. Alois Krása od podzimu 1860 vydával noviny Čas a počátkem roku 1861 začaly vycházet Národní listy, které se pod redakcí Julia Grégra staly nejvlivnějším českým tiskovým orgánem. Ve volbách do zemských sněmů v roce 1861 v Čechách zvítězili v českých obvodech kandidáti Národní strany. Začaly vznikat české národní spolky. Nejrozšířenější byl Sokol, založený v roce 1862 Jindřichem Fügnerem a Miroslavem Tyršem jako tělocvičný spolek spojující tělesná cvičení s národně osvětovými cíli.

OBAVY A POKUS O DISKREDITACI JIŽ V ZÁRODKU

Objevila se snaha zakládat i odborně vědecké spolky a lékaři byli v popředí. Již v roce 1860 se Bohumil Eiselt obrátil na vedoucí osobnost české medicíny Jana Evangelistu Purkyně s žádostí o podporu vzniku lékařského spolku. Eiselt spolu s Eduardem Grégrem vypracovali stanovy a zaštítěni Purkyněm oslovili 300 pražských lékařů. Úřední žádost se však odvážilo podepsat jen 11 z nich. S nezájmem se setkal i druhý Eiseltův pokus v říjnu 1861, který podpořilo 14 lékařů. Žádost o založení však byla odeslána na místodržitelství. Tento krok ovšem nebyl všeobecně vítán, jak ukazuje citace z Národních listů z 8. ledna 1862: „Jakých prostředků naši nepřátelé proti nám upotřebují, stůj toho zde důkaz. Jak známo, zaráží se zde spolek českých lékařů, jehožto stanovy již patřičnému místu zadány byly. Již nyní ukazuje se mezi pražskými lékaři potěšitelné účastenství. To se ovšem některým rovnoprávným pánům nelíbí, a poněvač poctivým způsobem proti tomu vystoupiti nemohou, tedy se utíkají ke lži a pomluvě, roztrušujíce po městě, že prý do spolku českých lékařů židé přijímati se nebudou, poněvač si toho p. prof. Purkyně přeje. Kdo liberální a humánní smýšlení tohoto učence zná, zasměje se ovšem nemotorným takovýmto pomluvám: poněvač ale, jak přísloví praví, žádný nesmysl tak veliký není, aby nenalezl některého přívržence, tedy prohlašujeme tuto pověst za zlomyslnou a blbou, dodávajíce zároveň, že by to nejen spolek českých lékařů, ale zejména prof. Purkyně velice těšilo, kdyby i naši israelitičtí spoluobčané se co možná četně a horlivě zúčastňovali při každém národním podniknutí.“

NELEHKÉ ZAČÁTKY OTCŮ ZAKLADATELŮ

Po půl roce 26. června 1862 byl císařským výnosem schválen vznik Spolku českých lékařů. Jistě k tomu i přispělo založení Časopisu lékařů českých, který začal vycházet od 15. ledna 1862 pod vedením Bohumila Eiselta.

První schůze Spolku se uskutečnila 18. července 1862 v Purkyňově fyziologickém ústavu ve Spálené ulici za účasti 16 lékařů (z 24 členů). Za předsedu byl zvolen J. E. Purkyně, za náměstka předsedy Václav Staněk a za sekretáře Bohumil Eiselt.

Osobnost prof. Purkyně jistě není třeba blíže představovat. Proto jen několik informací o zbývajících dvou zakládajících funkcionářích Spolku: MUDr. Václav Staněk (1804–1871) začal pracovat jako praktický lékař v Praze. Napsal slovník lékařského názvosloví a první českou učebnici anatomie „Základové pitvy“ (1840). Byl členem Národní strany, za kterou byl zvolen do Říšského sněmu. V roce 1870 se stal děkanem lékařské fakulty pražské univerzity. MUDr. Bohumil Eiselt (1831–1908) byl prvním učitelem lékařské fakulty v Praze, který po své habilitaci přednášel výhradně v češtině. Byl profesorem chirurgie, patologie a zakladatelem první české interní kliniky ve Všeobecné nemocnici v roce 1871.

Ve stanovách Spolku se uvádělo:

§11. Spolek lékařův českých klade sobě za úlohu:

• a) vzájemné vzbuzování a oživování vědecké činnosti, a pěstování vědy lékařské vůbec,
• b) zdokonalování a upotřebování jazyka českého v umění lékařském.

Členský příspěvek činil 2 zlatky ročně. Spolek se scházel každý týden v sobotu odpoledne v 6 hodin ve Spálené ulici. Přednesené přednášky byly publikovány v Časopisu lékařů českých.

Spolek navázal styky se zahraničím a jeho členy se stali např. Rudolf Virchow nebo Nikolaj Ivanovič Pirogov.

Počátky činnosti českého Spolku byly ovšem těžké. Návrh na zakládání českých klinik na pražské lékařské fakultě byl převážně německým vedením fakulty v roce 1863 zamítnut, stejně jako plán na uspořádání prvého sjezdu českých lékařů v roce 1865. Avšak v roce 1863 Spolek vydal „Slovník lékařské terminologie“. Od roku 1869 vydával „Kalendáře českých lékařů“ s odbornými doporučeními pro praktické lékaře. První sjezd českých lékařů, přírodozpytců a techniků proběhl za účasti více než 500 odborníků v roce 1880.

BĚH ČASU V NEKLIDNÉM 20. STOLETÍ

Po roce 1918 začaly vznikat dceřiné organizace Spolku v krajských a okresních městech a též nové české odborné společnosti. První to byla Purkyňova společnost pro výzkum duše a nervstva založená prof. Antonínem Heverochem v roce 1919, sdružující především psychiatry a neurology.

Během fašistické okupace, kdy byly zavřeny české vysoké školy, spolkové večery přispívaly k tomu, že vzdělávání v oblasti české medicíny nebylo zcela přerušeno.

Po únorových událostech roku 1948 byly 30. června 1949 schváleny stanovy Československé lékařské společnosti J. E. Purkyně a Spolek se stal její součástí.

Po roce 1989 se Spolek soustředil na tyto úkoly:

1. Naplňovat historické stanovy podle potřeby současnosti.
2. Pořádat tematické večery s multidisciplinárním přístupem.
3. Podílet se na popromoční výchově lékařů.
4. Vytvářet příležitosti k přednáškám pro mladé začínající lékaře ve srovnání a v konkurenci se zkušenými odborníky.

SPOLEK LÉKAŘŮ ČESKÝCH DNES

O tuto činnost se snažíme i v současné době. Během letního i zimního semestru se pravidelně scházíme každé pondělí v 17 hodin v Lékařském domě v nově rekonstruovaném přednáškovém sále. Na zajištění programu se podílí většina klinik 1., 2. i 3. lékařské fakulty UK v Praze. Účastníci schůzí jsou tak seznamováni s aktuálním průřezem celou moderní medicínou. Od roku 2011 se návštěvy spolkových večerů staly oblíbeným volitelným předmětem na 1. LF UK a později i na 3. LF UK. Mohou se zapsat studenti 2.–5. ročníku a zatím jich absolvovalo 665. Spolkové večery jsou akreditovány Českou lékařskou komorou a jsou ohodnoceny 2 kredity v rámci celoživotního vzdělávání lékařů.

Pokračujeme v tradici přednášek významných odborníků interních (Thomayerova přednáška od roku 1929) a chirurgických oborů (Maydlova přednáška). Laureáti těchto přednášek jsou zaznamenáni na naší webové stránce. Pravidelně si připomínáme výročí 17. listopadu ve spolupráci s vedením Univerzity Karlovy. Kalendářní rok pak zakončujeme předvánočním večerem s přednáškou z nemedicínských oborů, jako jsou např. astronomie, egyptologie, teatrologie apod. Udržujeme tradici pravidelných setkání s přáteli ze Spolku slovenských lékařů v Bratislavě.

Spolek začínal s 24 členy, na konci roku 1863 jejich počet stoupl na 313, v roce 1882 na 447. V současné době máme takřka 500 členů. Mnoho jich je seniorního věku, avšak jsme rádi, že se do Spolku každoročně hlásí mnoho kolegů na začátku své profesní kariéry. Velmi bychom si přáli, aby Spolek lékařů českých v Praze, který považujeme za nejtradičnějšího představitele české medicíny, dále úspěšně pokračoval ve své činnosti. 13. listopadu 2017 jsme si ve staroslavném Karolinu pod záštitou rektora Univerzity Karlovy připomněli 155. výročí své existence (obr. 1).

Vivat, crescat, floreat Societas Medicorum Bohemicorum Pragensium.

Adresa pro korespondenci:

prof. MUDr. Jiří Raboch, DrSc.

Psychiatrická klinika 1. LF UK a VFN

Ke Karlovu 11

120 00  Praha 2

Tel.: 224 965 344-5

e-mail: raboch@cesnet.cz, jiri.raboch@lf1.cuni.cz