Editorial

Předsednictvo ČLS JEP se rozhodlo oslavit 230. výročí narození Jana Evangelisty Purkyně 28. kongresem České lékařské společnosti JEP, který byl uspořádán ve dnech 7. a 8. prosince 2017. První den slavnostně v budově Senátu Parlamentu ČR ve Valdštejnském paláci pod záštitou jeho předsedy Milana Štěcha a druhý den v Lékařském domě. Jako pocta světoznámému vědci a vlastenci, jehož jméno naše společnost nese ve svém názvu, bylo předneseno 28 přednášek věnovaných přímo Janu Evangelistovi Purkyněmu a jeho odkazu a 18 přednášek věnovaných perspektivám jednotlivých lékařských oborů. V nakladatelství Mladá fronta byla vydána kniha „Jan Evangelista Purkyně a jeho význam pro současnou a budoucí medicínu“ s mnoha ilustracemi. Zajímavostí na závěr kongresu byla praktická ukázka subjektivních zrakových vjemů v představení studenta FAMU nazvaném „Kouzelná skříňka“. Zájemci zhlédli v hluboké tmě speciální živou adaptaci optických kotoučů, světelných a zvukových obrazců inspirovanou pokusy, jež Purkyně prováděl na vlastním těle již v první polovině 19. století.

Na kongresu byly slavnostně uděleny zlaté pamětní medaile ČLS JEP pěti významným představitelům naší medicíny: doc. MUDr. Adéle Bártové, CSc., prof. MUDr. Jaroslavu Jezdinskému, CSc., doc. MUDr. Radaně Neuwirtové, CSc., doc. MUDr. Marii Staňkové, CSc., a prof. MUDr. Eduardu Zvěřinovi, DrSc.

Na jednání byli pozvaní i potomci Jana Evangelisty Purkyně a také baronka Jana Hildprandt-Germenisová. U jejích předků na zámku v Blatné J. E. Purkyně působil jako vychovatel a rodina Hildprandtova mu umožnila další studium. Na kongresu byla konstatována téměř veškerá známá fakta o životě a výzkumech Jana Evangelisty Purkyně, ale dozvěděli jsme se i detaily nové, například že výzkum závrati konal J. E. Purkyně na kolotočích na Štvanici a že rostliny jsou pojmenovány nejen po jeho synovi, přírodovědci Emanuelovi, ale i po samotném Janu Evangelistovi. Také bylo konstatováno, že Josef Mánes zachytil otce Jana Evangelistu a syna malíře Karla na Staroměstském orloji jako starce a syna v alegorickém zobrazení měsíce ledna.

V Purkyňově rodu byla nejen řada vědců, lékařů, učitelů, ale i mnoho umělců. Kompletní rodokmen až do nejmladších rodinných příslušníků (zatím poslední je narozen v roce 2016) na sekretariátu ČLS JEP stále doplňujeme. Osudy Purkyňů ve 20. století byly podobné mnoha českým rodinám. Jiří Purkyně byl popraven nacisty za odbojovou činnost, v rodině došlo i k emigraci, v části rodu se vyskytují tvrdí komunisté poválečné doby Eva Purkyňová a Vilém Benda. Naopak Ing. Miroslav Purkyně se stal náměstkem ministra financí hned po roce 1989. Jeho matka Zdenka Purkyňová dokázala, že mohl v 50. letech vystudovat. „Strýci nakonec skutečně dovolili studovat – ministr Kopecký řekl babičce, když mu tloukla pěstí do stolu a nadávala, že se komunisté chlubí Janem Evangelistou, ale jeho vnuky nenechají studovat: ‚Dobrá, tak ale jen jedno z dětí!‘ … a babička jako v Sofiině volbě vybrala prvorozeného syna,“ vypráví vnuk Zdenky Purkyňové dr. Ivan Fišer a pokračuje: „Byl to jeden z nejchytřejších a nejvtipnějších lidí, jaké jsem v životě poznal. Měl úžasnou vyřídilku, dovedl hodiny bavit společnost tak, že propukali v sérii salv smíchu, a i medicínsky mu to myslelo tak, že když se mě na něco zeptal, pěkně jsem se zapotil.“

Jan Evangelista Purkyně se v anketě Největší Čech umístil na 40. místě mezi Alfonsem Muchou a Pavlem Nedvědem. V kontrastu s jeho zásluhami a tím, že se s jeho jménem setká ve světě možná každý žák základní školy a určitě žák každé školy střední, je to na první pohled divné. Česká republika se ovšem ve výzkumu zdravotní gramotnosti umístila na jednom z posledních míst v Evropské unii. Lidé málo vědí o zdraví, vzniku a prevenci nemocí, natož o historii medicíny. Připomínání osobnosti Jana Evangelisty Purkyně, jak to činíme i v tomto vydání ČLČ, je stále významné. Přibližně 20 struktur či jevů v organismu nese Purkyňovo jméno. Jeho objevy jsou zásadní v řadě medicínských oborů, v biologii obecně i například v kinematografii či kriminalistice.

O jeho skromnosti však svědčí následující citát: „Já jsem ovšem ledacos vynašel, ale s tou nesmrtelností jména se to nesmí brát doslovně. Možná, že za sto let málokdo bude vědět, co jest Purkyně. Ale to nevadí. My také nevíme, kdo vynašel pluh, a přece pluh koná službu celému člověčenstvu. Věc tedy zůstává – a to je to hlavní. Má věc snad bude sloužit i těm, kteří nebudou znáti ani moje jméno. A to stačí.“

prof. MUDr. Štěpán Svačina, DrSc., MBA

předseda ČLS JEP

přednosta 3. interní kliniky 1. LF UK a VFN v Praze