První československá profesorka medicíny

Ústav pro soudobé dějiny AV ČR, v. v. i.

Velkým svátkem prvorepublikové medicíny bylo jmenování docentky MUDr. Boženy Kuklové-Štúrové mimořádnou profesorkou vnitřního lékařství. Stalo se tak roku 1934. Její život a působení jsou velmi zajímavé a zaslouží si pozornost lékařské i laické veřejnosti. Božena Štúrová-
-Kuklová, od jejíhož narození uplynulo na konci loňského roku 125 let, je příkladem ženy, která perfektně zvládla dvě role – vědecké pracovnice a matky. Její zásluhy v boji s tuberkulózou na Slovensku jsou dodnes patrné.

LÉTA STUDIJNÍ

Božena Kuklová se narodila ve východočeském Žamberku 14. prosince 1893 v rodině tamního advokáta. V Žamberku strávila prvních 6 let svého života. Její rodina se v roce 1899 přestěhovala do Hradce Králové, kde po povinné školní docházce vstoupila do dívčího lycea. Už jako studentka tohoto zařízení se zajímala o přírodní vědy, hlavně však o medicínu. Podle svědectví manželky profesora lycea byla Božena krásná a neobyčejně vážná dívka.

Lyceum poskytovalo kvalitní vyšší vzdělání, ale absolventky nezískaly maturitní vysvědčení, nutné ke studiu na univerzitě. Boženin otec si ovšem jako právník věděl rady. Napsal do Vídně uctivou supliku, v níž žádal o vstup své dcery na královéhradecké chlapecké gymnázium, aby mohla Božena po absolutoriu získat maturitní vysvědčení. Suplice ministerstvo školství vyhovělo, a tak Božena jako mimořádná studentka gymnázia složila bez problémů maturitu a od zimního semestru 1912/13 se stala posluchačkou lékařské fakulty české Karlovy-Ferdinandovy univerzity v Praze.

Pilně studovala, skládala dílčí zkoušky a po rigorózech v březnu 1918 promovala. Po promoci se dostala na interní kliniku vedenou profesorem Emerichem Maixnerem (1847–1920), kardiologem a internistou se zájmem o plicní choroby, a profesorem Ladislavem Syllabou (1868–1930), Maixnerovým nástupcem.

ODCHOD DO BRATISLAVY A ZAHRANIČNÍ ZKUŠENOSTI

Na pražské interní klinice byla Kuklová asistentkou profesora Kristiana Hynka (1879–1960). S ním a dalšími lékaři odešla v září 1919 do Bratislavy, kde byla v červnu zákonem založena první slovenská univerzita se čtyřmi fakultami – lékařskou, právnickou, filosofickou a přírodovědeckou. Vyučujícími jazyky byly čeština a slovenština. Prvním rektorem Univerzity Komenského (UKo) byl zvolen lékař profesor Kristian Hynek.

MUDr. Kuklová stála u kolébky Lékařské fakulty Univerzity Komenského, která zahájila svoji činnost jako první z fakult nové bratislavské univerzity. Kuklová na ní zaujala místo asistentky interní kliniky, jejím vedoucím byl přednosta prof. Hynek. Zachoval se doklad o vyměření jejího platu v roce 1921, který činil celkem 1160 Kč měsíčně. Kuklové rozhodně nešlo o peníze, s ohromnou vervou se vrhla do práce a brzy publikovala svoji první odbornou práci.

Zabývala se infekčními chorobami, zejména plicní tuberkulózou. Spolu s profesorem Hynkem zavedli jako první na Slovensku léčbu plicní tuberkulózy pneumothoraxem. V Československu nebyli Kuklová a Hynek s touto léčbou jediní, o něco dříve pneumotorax používal v Praze Jaroslav Jedlička (1891–1974), zakladatel československé ftizeologie a v té době asistent Syllabovy kliniky. Velmi krátce byli Kuklová a Jedlička i kolegy. V roce 1924 získala Kuklová stipendium francouzské vlády ke stáži na pařížském Pasteurově ústavu. Poté absolvovala další stáže na infekčních klinikách v Londýně, Amsterdamu, Kodani a Berlíně.

PRVNÍ DOCENTKA I PROFESORKA LÉKAŘSTVÍ U NÁS

Po návratu z cest se roku 1928 habilitovala v oboru vnitřního lékařství. Už její docentura byla výjimečná – byla zřejmě první docentkou lékařství v celé Československé republice. Na LF UKo vybudovala mikrobiologickou laboratoř, čímž zužitkovala své zkušenosti z ciziny. V laboratoři se studovaly problémy odpadních vod, příčiny zápalu pobřišnice při břišním tyfu, vliv pneumothoraxu na cirkulační aparát aj. Pochopila, že mikrobiologické laboratoře se musejí stát nedílnou součástí zdravotní péče. Spoluzaložila Masarykovu ligu proti TBC a stala se přednostkou protituberkulózního ústavu na Slovensku. Vedla širokou osvětovou kampaň v boji s tuberkulózou.

V roce 1934 prezident republiky T. G. Masaryk jmenoval docentku Kuklovou-Štúrovou mimořádnou univerzitní profesorkou vnitřního lékařství jako vůbec první univerzitní profesorku v Československu. Kromě ní jmenoval TGM v témž roce další mimořádnou profesorku, totiž docentku pro obor farmakologie pražské Německé univerzity MUDr. Hedwigu Langeckerovou (1894–1989). Primát profesorky Kuklové-Štúrové je však nezpochybnitelný.

VĚDKYNĚ, MANŽELKA A MATKA

V roce 1930 se Božena Kuklová provdala za budoucího filozofa Svätopluka Štúra (1901–1981), praprasynovce slovenského buditele Ľudovíta Štúra (1815–1856). Svätopluk Štúr studoval na filozofických fakultách v Praze a v Bratislavě. Po ukončení studia (titulem PhDr. v roce 1935) pokračoval v činnosti úředníka Slovenské banky. V roce 1936 získal místo na Filosofické fakultě UKo, kde se ještě v roce 1938 stihl habilitovat. Manželé Štúrovi měli 3 děti – syna a dvě dcery. Nejstarší dcera Božena vystudovala filologii, syn Ivan se stal známým dětským psychologem a druhá dcera Alena byla lékařkou. Profesorka Štúrová je příkladem vědkyně-matky, která byla pracovně silně zatížena, ačkoliv jako mimořádná profesorka nepobírala žádný plat.

Ke dni 30. 6. 1940 v rámci tzv. slovakizace bratislavské univerzity byla dr. Štúrová propuštěna ze služeb slovenského ministerstva školství a národní osvěty a dána k dispozici protektorátním úřadům. Štúrová toto rozhodnutí ignorovala a jako manželka Slováka zůstala v Bratislavě. Tam si otevřela soukromou ordinaci a provozovala praktické lékařství. Její manžel byl jako antifašista vyloučen z univerzity a po celou dobu trvání Slovenského štátu byl bez zaměstnání.

Hned po skončení války se Štúrová vrátila na LF UKo a Štúr na Filozofickou fakultu UKo. Profesorský sbor LF zrušil 19. září 1945 se souhlasem nadřízených orgánů výnos z roku 1940 o propuštění prof. Štúrové ze státních služeb, ale k omluvě za tento čin nikdy nedošlo. Manželé Štúrovi byli v roce 1946 jmenováni řádnými univerzitními profesory. Zatímco Božena Štúrová mohla jak vědecky, tak pedagogický působit na LF až do svého odchodu do důchodu (1961), Svätopluk Štúr byl brzy po únoru 1948 z UKo vyloučen. Ve svých pracích vycházel z filozofie Bergsona, Croceho a TGM, zabýval se estetikou, dějinami filozofie a logikou, marxismus-leninismus ale odmítal. V roce 1968 se vrátil na univerzitu, ale již v roce 1970 byl kvůli svým názorům, které se nevešly do učení marxismu-leninismu, znovu přinucen k odchodu z fakulty. Až do své smrti v roce 1981 nemohl přednášet ani publikovat. V roce 1991 mu prezident Václav Havel udělil in memoriam Řád TGM 1. třídy za jeho dílo a pevný postoj v letech komunistické nadvlády. O rok později byla za své záslužné dílo v boji s tuberkulózou Řádem TGM in memoriam oceněna i profesorka Štúrová.

HLAVNÍ SPECIALISTKA PRO BOJ PROTI TBC

Profesorka Štúrová v poválečných letech sbírala zkušenosti s léčením tuberkulózy v cizině. Navštívila Švédsko, Norsko a Dánsko. Streptomycin objevený roku 1944 se tam aplikoval hned po roce 1945. Po návratu do ČSR se jí podařilo pro Slovensko získat první dávky tohoto antibiotika, které okamžitě použila k léčbě pacientů s tuberkulózou a zachránila tak životy stovek Slováků jinak odsouzených k smrti. V roce 1949 zřídila protituberkulózní ústav a stala se jeho přednostkou. Byla činná i jako pedagožka. V letech 1952–1961 vedla katedru TBC LF UKo. V té době napsala učebnici tuberkulózy jako základní pomůcku pro studenty i praktikující lékaře. V letech 1952–1954 byla hlavní specialistkou Povereníctva zdravotníctva pro boj proti TBC. Jako přednostka kliniky organizovala léčebně-preventivní semináře pro bratislavské ftizeology. Během své kariéry publikovala 68 odborných statí uveřejněných hlavně v českých a slovenských lékařských časopisech (v Bratislavských lekárských listech a Časopisu lékařů českých). Byla členkou Učené spoločnosti P. J. Šafárika, Československé lékařské společnosti J. E. Purkyně, American College of Chest Physicians a dalších společností. Její činnost byla koncem 60. let oceněna Medailí J. A. Komenského i Medailí J. E. Purkyně.

Podle vzpomínek pacientů profesorky Štúrové i jejích kolegů byla laskavou lékařkou a prvotřídní vědkyní. Původem Češka se zasloužila o slovenské zdravotnictví. V encyklopediích je někdy označována za českou, někdy slovenskou lékařku, nejsprávnější je asi její označení jako lékařky československé.

ADRESA PRO KORESPONDENCI:

RNDr. Jiří Jindra, CSc.

Ústav pro soudobé dějiny AV ČR, v. v. i.

Vlašská 355/9, 118 00 Praha 1

Tel.: 257 286 341

e-mail: jindra@usd.cas.cz