Psychosociální klima porodnice očima rodiček II.
Prediktory spokojenosti s perinatální péčí v České republice

Česká verzia English info

Psychosocial climate in maternity hospitals from the perspective of parturients II.
Predictors of women‘s satisfaction with perinatal care in the Czech Republic

Objective:
To identify the key determinants of parturients‘ satisfaction with care provided in the Czech maternity hospitals and to draw up recommendation for good practice.

Design:
Original study.

Setting:
Department of Psychology, Faculty of Philosophy, Charles University, Prague.

Methods:
Statistical analysis of data from the representative sample of Czech parturients (n = 1195) who gave birth from 2005 to 2012 in Czech maternity hospitals was conducted. Ordinal logistical regression (cumulative logit model) was used to identify predictors of women‘s satisfaction with intrapartum and postpartum care and their willingness to return and give birth in the same hospital as well as to recommend the hospital to others. The independent variables were the individual items of the KLI-P questionnaire measuring psychosocial climate in maternity hospitals and socio-demographic and anamnestic characteristics of parturients.

Results:
Among the most important determinants of parturient‘s satisfaction with care at delivery unit were well-timed provision of information concerning a treatment plan (OR = 2,79; p < 0,0001), privacy during the first stage of labour (OR = 2,81; p < 0,0001), kind and helpful attitude of physicians (OR = 2,67; p < 0,0001) and confidence in physicians (OR = 2,68; p = 0,0001). Among the most important determinants of satisfaction with care at after-birth unit were well-timed provision of information concerning a treatment plan (OR = 2,25; p < 0,0001), active breastfeeding support (OR = 2,19;p < 0,0001), availability of caregivers (OR = 2,16;p < 0,0001), multiparity (OR = 1,52; p = 0,0001), respect shownby staff employed in mother care (OR = 2,02; p = 0,0004) and kind and helpful attitude of staff employed in newborn care (OR = 1,86; p = 0,0005). When considering the future place of birth and recommendation of the hospital to others, women predominantly take into account the care provided at delivery unit. Intrapartal care evaluation was affected to a lesser degree by satisfaction with midwives as compared to satisfaction with physicians.

Conclusion:
Analyses of the most important predictors of satisfaction with perinatal care indicate the need for practice to focus on enhancing psychosocial competences (particularly communication skills) of health care providers, more active breastfeeding support and communication of consistent information (especially concerning newborn care) by caregivers at after-birth unit.

Keywords:
maternal-child nursing – psychosocial factors – patient satisfaction – psychosocial climate – medical psychology

Autoři: L. Takács ¹; J. Seidlerová ²
Působiště autorů: Katedra psychologie FF UK, Praha, vedoucí katedry doc. PhDr. I. Gillernová, CSc. ¹; II. interní klinika LF UK, Plzeň, přednosta prof. MUDr. J. Filipovský, CSc. ²
Vyšlo v časopise: Ceska Gynekol 2013; 78(3): 269-275

Souhrn

Cíl studie:
Identifikovat klíčové determinanty spokojenosti rodiček s péčí v českých porodnicích a formulovat konkrétní doporučení pro praxi.

Typ studie:
Původní práce.

Název a sídlo pracoviště:
Katedra psychologie, Filozofická fakulta Univerzity Karlovy, Praha.

Metodika:
Na základě dat od reprezentativního souboru 1195 českých rodiček, které porodily v letech 2005–2012 v porodnicích v ČR, jsme metodou ordinální logistické regrese s využitím kumulativního logit modelu analyzovali prediktory spokojenosti žen s porodní a poporodní péčí a dále prediktory jejich ochoty vrátit se v případě příštího porodu do téže porodnice a doporučit porodnici dalším rodičkám. Nezávisle proměnné představovaly jednotlivé položky dotazníku psychosociálního klimatu porodnice (KLI-P) a základní sociodemografické a anamnestické charakteristiky rodiček.

Výsledky:
Mezi nejvýznamnější determinanty spokojenosti rodiček s péčí na porodnickém oddělení patřilo včasné informování o chystaných zákrocích a vyšetřeních (OR = 2,79; p < 0,0001), soukromí během první doby porodní (OR = 2,81; p < 0,0001), laskavý a vstřícný přístup lékařů (OR = 2,67; p < 0,0001) a důvěra k lékařům (OR = 2,68; p = 0,0001). Mezi nejvýznamnější prediktory spokojenosti s péčí na oddělení šestinedělí patřilo včasné informování o chystaných zákrocích a vyšetřeních(OR = 2,25; p < 0,0001), aktivní nabízení pomoci s kojením (OR = 2,19; p < 0,0001), dosažitelnost zdravotnického personálu (OR = 2,16; p < 0,0001), multiparita(OR = 1,52; p = 0,0001), úcta a respekt zdravotníků pečujících o rodičky (OR = 2,02; p = 0,0004) a laskavý a vstřícný přístup zdravotníků pečujících o novorozence (OR = 1,86; p = 0,0005). Při rozhodování žen o tom, zda budou opět rodit ve stejné porodnici a zda doporučí porodnici dalším rodičkám, hrála důležitější roli spokojenost s péčí v průběhu porodu než s poporodní péčí. Do hodnocení intrapartální péče se promítala více spokojenost s lékaři než s porodními asistentkami.

Závěr:
Výsledky analýzy hlavních prediktorů spokojenosti s perinatální péčí a průzkumu spokojenosti žen s českými porodnicemi poukazují na to, že v praxi je třeba se zaměřit především na posilování psychosociálních kompetencí (zejména komunikačních dovedností) zdravotníků, aktivnější nabízení pomoci s kojením a sjednocení informací (zejména těch, které se týkají péče o dítě) podávaných zdravotníky na oddělení šestinedělí.

Klíčová slova:
perinatální péče – psychosociální faktory – pacientská spokojenost – psychosociální klima – lékařská psychologie

ÚVOD

Pacientská spokojenost je jedním z klíčových ukazatelů kvality zdravotnické péče. V oblasti porodnictví to platí dvojnásob, neboť se zde jedná převážně o preventivní péči během přirozeného, hormonálně řízeného procesu, který může být ovlivněn i tím, jak rodící žena vnímá přístup a chování zdravotníků a celkové psychosociální prostředí dané porodnice [12, 14, 15, 16, 26, 27].

Mezi hlavní cíle intrapartální péče patří i to, aby žena prožívala porod jako pozitivní událost [33]. Dosavadní poznatky nasvědčují tomu, že porodní zkušenost je pro ženu zlomovou událostí, která může mít krátkodobý i dlouhodobý vliv na její psychické a fyzické zdraví i na její vztah s dítětem a s partnerem [1, 26]. Uspokojivý porodní zážitek přispívá u žen k pocitu sebeúcty, posiluje jejich psychickou odolnost v rodičovství [4] a usnadňuje rovněž adaptaci na mateřskou roli [24, 25]. Negativní porodní zkušenost naproti tomu může vést k postpartální depresi či posttraumatické stresové poruše [2, 5, 6, 18, 19, 21], následné infertilitě [9], elektivnímu císařskému řezu při dalším porodu [22, 29] a problémům s kojením [7, 10, 13]; někteří autoři poukazují i na souvislost traumatické porodní zkušenosti a následného zanedbávání a týrání dítěte [20].

Spokojenost s péčí při porodu sice nutně neimplikuje spokojenost s porodem a vice versa, spokojenost s porodnickou péčí je však třeba chápat jako jeden z nejvýznamnějších faktorů ovlivňujících celkový charakter porodního zážitku [11, 30].

V předcházejícím článku jsme podali zprávu o tom, jak rodičky hodnotí kvalitu péče v českých porodnicích, a poukázali jsme na oblasti s vysokou a nízkou spokojeností; pozornost jsme věnovali i tomu, jak se liší hodnocení péče u vybraných skupin rodiček. Cílem této práce je identifikovat hlavní prediktory spokojenosti rodiček s perinatální péčí a s ohledem na výsledky obou studií navrhnout konkrétní doporučení pro praxi.

SOUBOR A METODIKA

V této studii vycházíme ze stejných dat jako v našem předcházejícím článku: šlo o reprezentativní soubor 1195 rodiček, které porodily v letech 2005–2012 v porodnicích v ČR. Další charakteristiky výzkumného souboru včetně informací o sběru dat a zvolené dotazníkové metodě zde znovu neuvádíme a odkazujeme v této souvislosti na zmíněný článek [28].

Za účelem identifikace významných determinant spokojenosti jsme zvolili metodu multinomické (ordinální) logistické regrese s využitím kumulativního logit modelu. Závisle proměnné představovaly následující položky dotazníku: celková spokojenost s péčí na porodnickém oddělení (PO), celková spokojenost s péčí na oddělení šestinedělí (OŠ), ochota vrátit se v případě dalšího porodu do téže porodnice, ochota doporučit porodnici přátelům a známým; respondentky odpovídaly na 4-bodové škále: ano, spíše ano, spíše ne, ne.

Za nezávisle proměnné byly považovány jednotlivé položky dotazníku, které se vztahovaly k odpovídající závisle proměnné (v případě celkové spokojenosti s péčí na PO/OŠ šlo o položky vztahující se k příslušnému oddělení, v případě položek zjišťujících ochotu vrátit se do téže porodnice a doporučit porodnici šlo o všechny položky dotazníku pro PO i pro OŠ). Přehled všech položek dotazníku KLI-P pro PO, resp. OŠ je uveden v tabulkách 3 a 4 předcházejícího článku [28]. Respondentky odpovídaly na uvedené položky na čtyřbodové škále Likertova typu (rozhodně souhlasím, spíše souhlasím, spíše nesouhlasím, rozhodně nesouhlasím). Odpovědi byly pro účely regresní analýzy dichotomizovány: odpovědím vyjadřujícím nejlepší hodnocení byla přiřazena hodnota 1, zbývajícím třem kategoriím odpovědí hodnota –1. Mezi nezávisle proměnné byly zařazeny i základní sociodemografické a anamnestické charakteristiky rodiček (věk, parita, průběh porodu, ubytování na nadstandardním pokoji na OŠ). K redukci velkého počtu nezávisle proměnných jsme použili dvoustupňový postupný krokový výběr, přičemž předpokladem pro vstup a zachování nezávisle proměnné v modelu byla hodnota p menší než 0,10. Provedli jsme rovněž kontrolní výběr pomocí zpětné eliminace proměnných; výsledky byly konzistentní s postupnou krokovou metodou.

VÝSLEDKY

Predikory spokojenosti s péčí na porodnickém oddělení (PO) ukazuje tabulka 1. Ukázalo se, že šance, že rodička bude spokojena s péčí na PO, je téměř třikrát větší, pokud zdravotníci rodičku předem informují o chystaných zákrocích a vyšetřeních (OR = 2,79; p < 0,0001) a rovněž v případě, že má v průběhu první doby porodní dostatek soukromí (OR = 2,81; p < 0,0001). Pro spokojenost s péčí na PO byly dále důležité následující faktory: laskavý a vstřícný přístup lékařů (OR = 2,67; p < 0,0001), důvěra v lékaře (OR = 2,68; p = 0,0001), ochotné zodpovídaní dotazů ze strany porodních asistentek (OR = 1,93; p = 0,0034), symetrický a rovnocenný přístup lékařů (OR = 1,84; p = 0,0039) a laskavý a vstřícný přístup porodních asistentek (OR = 1,86; p = 0,0044). Šance na spokojenost s péčí se zvyšuje o 90 % (OR = 1,90; p = 0,013), pokud porodní asistentky přistupují k rodičkám citlivě a berou ohledy na jejich aktuální stav. Spokojenost však závisí i na paritě (OR = 1,40; p = 0,015) – o 40 % vyšší šanci na spokojenost mají vícerodičky. Roli hraje rovněž uspořádání prostor, například vzdálenost sprch a toalet (OR = 1,62; p = 0,017), konzistentní a jednotné informace podávané personálem(OR = 1,57; p = 0,021) a důvěra rodičky v porodní asistentky (OR = 1,70; p = 0,037).

**Tab. 1. Prediktory spokojenosti s péčí na porodnickém oddělení (n = 931)**

V predikci spokojenosti s péčí na oddělení šestinedělí (OŠ) se z hodnocených faktorů statisticky významně uplatnily následující (tab. 2): včasné informování rodičky o plánovaných zákrocích a vyšetřeních, týkajících se jí i jejího dítěte(OR = 2,25; p <0,0001), aktivní nabízení rady a pomoci s kojením (OR = 2,19; p < 0,0001), dosažitelnost zdravotníků v případě, že je rodička potřebuje (OR = 2,16; p < 0,0001), parita, resp. žena je vícerodička (OR = 1,52; p = 0,0001), úcta a respekt ze strany zdravotníků pečujících o rodičky(OR = 2,02; p = 0,0004), laskavý a vstřícný přístup personálu pro novorozence (OR = 1,86; p = 0,0005), podávání jednotných a konzistentních informací zdravotníky (OR = 1,68; p = 0,0015), důvěra rodičky ve zdravotníky pečující o novorozence (OR = 1,70;p = 0,0065) a symetrický (rovnocenný) přístuppersonálu pečujícího o rodičky (OR = 1,59;p = 0,0089). Šance na celkovou spokojenost s péčí na OŠ stoupá 1,5krát při spokojenosti s čistotou sprch a toalet (OR = 1,53; p = 0,019) a rovněž tehdy, je-li přístup personálu pečujícího o rodičky laskavý a vstřícný (OR = 1,47; p = 0,032). Na hranici statistické signifikance se pohybuje faktor spokojenosti s vybavením pokoje.

**Tab. 2. Prediktory spokojenosti s péčí na oddělení šestinedělí (n = 1184)**

Tabulka 3 podává přehled hlavních faktorů, které predikují ochotu rodičky doporučit danou porodnici přátelům a známým. Šance, že rodička doporučí danou porodnici, vzrůstá asi o 130 %, jsou-li lékaři na porodnickém oddělení laskaví a vstřícní (OR = 2,31; p < 0,0001). Podávají-li zdravotníci na PO jednotné a navzájem si neodporující informace, stoupá šance na to, že rodička doporučí danou porodnici, zhruba dvakrát (OR = 2,11;p < 0,0001); podobná je šance i tehdy, má-li žena dostatek soukromí v průběhu první doby porodní(OR = 2,10; p < 0,0001), porodní asistentky na PO s ní jednají s úctou a respektem (OR = 2,04;p < 0,0001), má důvěru v personál pečující o novorozence na OŠ (OR = 2,00; p < 0,0001) a rovněž v porodní asistentky na PO (OR = 1,95; p = 0,0002). Mezi faktory vysvětlující ochotu ženy doporučit danou porodnici patří i spokojenost s uspořádáním prostor na PO, například vzdálenost sprch a toalet (OR = 1,65; p = 0,0033) a včasné informování rodičky o plánovaných zákrocích a vyšetřeních na OŠ, týkajících se jí i jejího dítěte (OR = 1,69;p = 0,0036).

**Tab. 3. Prediktory ochoty doporučit danou porodnici přátelům a známým (n = 946)**

Odpověď na otázku, zda se žena bude ochotna vrátit při příštím porodu do téže porodnice, závisí především na následujících faktorech: dostatek soukromí během první doby porodní (OR = 2,28;p < 0,0001), důvěra v porodní asistentky na porodnickém oddělení (OR = 1,99; p = 0,0003), včasné podávání informací o chystaných zákrocích a vyšetřeních na OŠ (OR = 1,84; p = 0,0004) a důvěra v personál pečující o rodičky na OŠ (OR = 1,98;p = 0,0009). Roli hraje i laskavý a vstřícný přístup lékařů na PO (OR = 1,86; p = 0,0011), podávání jednotných a navzájem si neodporujících informací zdravotníky na PO (OR =1,72; p = 0,0015), parita – větší ochotu vrátit se do stejné porodnice projevují vícerodičky (OR = 1,40; p = 0,0048) a laskavý a vstřícný přístup porodních asistentek na PO(OR = 1,66; p = 0,0052). Zhruba o 60 % vyšší je šance návratu rodičky do téže porodnice i v případě, že k ní lékaři na PO budou přistupovat s úctou a respektem (OR = 1,65; p = 0,011) a dále tehdy, když bude mít na PO k dispozici relaxační pomůcky pro první dobu porodní, jako například vanu, míč, sprchu, masážní pomůcky, aromaterapii, hudbu(OR = 1,59; p = 0,012). Pokud budou zdravotníci na PO podávat rodičce informace srozumitelnou formou, zvýší se šance na to, že se do dané porodnice při příštím porodu vrátí, 1,5krát(OR = 1,50; p = 0,031). Prediktory ochoty vrátit se do téže porodnice při následujícím porodu jsou uvedeny v tabulce 4.

**Tab. 4. Prediktory ochoty znovu rodit ve stejné porodnici (n = 920)**

DISKUSE

S využitím dat získaných od reprezentativního souboru 1195 českých rodiček, které porodily v letech 2005–2012 ve zdravotnických zařízeních v ČR, jsme identifikovali hlavní prediktory spokojenosti s péčí poskytovanou v českých porodnicích.

Za vůbec nejvýznamnější prediktor spokojenosti s péčí na porodnickém oddělení (PO) i na oddělení šestinedělí (OŠ) lze považovat včasné informování rodičky o chystaných zákrocích a vyšetřeních. U PO je dále podstatné soukromí rodící ženy v průběhu první doby porodní, u OŠ zase aktivní nabízení rady a pomoci s kojením. U PO je rozhodující přístup lékařů (laskavost, vstřícnost, schopnost získat si důvěru rodiček), a to navzdory tomu, že s nimi rodičky zpravidla tráví méně času než s porodními asistentkami; u OŠ hrají položky vztažené ke zdravotníkům pečujícím o rodičky a zdravotníkům pečujícím o novorozence podobnou roli, nejvýznamnější je nicméně úcta a respekt ze strany zdravotníků pečujících o rodičky.

Rozhodují-li se ženy o tom, zda budou opět rodit ve stejné porodnici, zohledňují především svou spokojenost s PO – mezi významnými prediktory ochoty vrátit se do téže porodnice figuruje kromě položek vztahujících se k PO pouze jediná položka vztahující se k OŠ, a totiž včasné podávání informací o chystaných zákrocích a vyšetřeních. Spokojenost s péčí na PO rozhoduje i o tom, zdali žena doporučí porodnici přátelům a známým.

Položky, které predikovaly spokojenost s péčí na daném oddělení a současně i ochotu vrátit se do dané porodnice a doporučit ji, byly následující: laskavý a vstřícný přístup lékařů (PO), důvěra v porodní asistentky (PO), podávání jednotných informací personálem (PO), soukromí v první době porodní (PO) a včasné informování o chystaných zákrocích a vyšetřeních (OŠ).

Zjištěné determinanty spokojenosti s perinatální péčí v ČR se v zásadě shodují se závěry zahraničních studií [3, 17, 23, 31, 32], ukázaly se však i některé rozdíly: na základě našich dat nebyla prokázána prediktivní síla položek týkajících se podílu rodičky na rozhodování o způsobu vedení porodu, což je jeden z hlavních faktorů spokojenosti uváděných zahraničními autory [3, 8, 23, 30, 31]. Je tedy pravděpodobné, že se české ženy spoléhají ve srovnání s rodičkami z jiných zemí (např. ze Švédska, Velké Británie, USA, Kanady, Austrálie) více na to, že rozhodování o způsobu vedení jejich porodu převezmou pomáhající zdravotníci. Je pro ně však zároveň klíčové, aby se orientovaly v plánovaném dění – požadují, aby je zdravotníci o veškerých zákrocích a vyšetřeních s předstihem informovali. Právě tento moment představoval nejvýznamnější prediktor spokojenosti s porodnickou péčí vůbec.

S tím souvisí i naše další zjištění, že mezi nejvýznamnější prediktory spokojenosti s intrapartální péčí patří rovnocenný přístup lékařů. Platí tedy, že ačkoli mnohé české ženy přenechávají rozhodování o způsobu vedení porodu pomáhajícím zdravotníkům, očekávají zároveň, že s nimi budou zdravotníci jednat jako s rovnocenným partnerem a poskytnou jim informace o plánovaném postupu.

Je však třeba připomenout, že existuje relativně početná skupina žen, které mají konkrétní představy o průběhu svého porodu a chtějí se na jeho vedení aktivně podílet. Tuto skutečnost reflektují i webové prezentace mnohých porodnic, které zdůrazňují aktivní roli rodičky a spíše vyčkávající a podporující přístup personálu. Jak ovšem naznačují připomínky rodiček v odpovědích na otevřené otázky dotazníku (jimž se v tomto článku nemůžeme věnovat podrobněji), ne vždy tyto prezentace odpovídají realitě – mnohé české porodnice stále ještě nejsou připraveny na požadavek některých žen rodit podle vlastního porodního plánu a aktivní zapojení rodící ženy do rozhodování o průběhu porodu pro ně představuje komplikaci v personálním i organizačním ohledu. To potvrzují i výsledky našeho průzkumu uvedené v předcházejícím článku, podle nichž je rozhodovací volnost žen rodících v českých porodnicích velice nízká [28]. Je přitom pravděpodobné, že do budoucna bude počet žen preferujících aktivní přístup k porodu spíše stoupat a postoj zdravotníků k rodičkám a jejich roli při vedení porodu by měl tento vývoj reflektovat.

Limitace této studie jsou totožné s omezeními, která jsme uvedli v předchozím článku. Jedná se především o samovýběr značné části vzorku, soubor jako celek je nicméně reprezentativní co do základních charakteristik populace rodiček v ČR. Další omezení může představovat to, že do souboru byly zařazeny i ženy, které vyplnily dotazník déle než rok po porodu; průměrný interval mezi porodem a vyplněním dotazníku však nepřesáhl jeden rok (medián byl 9 měsíců).

ZÁVĚR A DOPORUČENÍ PRO PRAXI

Pro spokojenost žen s péčí v českých porodnicích je klíčové včasné podávání informací o plánovaných zákrocích a vyšetřeních, soukromí v průběhu první doby porodní a aktivní nabízení pomoci s kojením. Mezi významné determinanty spokojenosti patří i vstřícný, citlivý a symetrický přístup zdravotníků, úcta a respekt k rodící ženě, důvěra v pomáhající zdravotníky, podávání navzájem si neodporujících a srozumitelných informací, dosažitelnost personálu a fyzické prostředí porodnice (uspořádání a čistota prostor).

Na základě výsledků této i předcházející práce věnované vyhodnocení spokojenosti žen s péčí v českých porodnicích [28] lze navrhnout některá doporučení pro praxi. Patří mezi ně v první řadě posilování psychosociálních a psychologických kompetencí (zejména komunikačních dovedností) zdravotníků, aktivnější nabízení pomoci s kojením a sjednocení informací podávaných zdravotníky na oddělení šestinedělí (zejména informací týkajících se péče o novorozence). Velká pozornost by měla být dále věnována tomu, aby měla rodička v průběhu porodu soukromí – společné sdílení prostor pro předporodní přípravu a průběh první doby porodní více rodičkami, které je v některých českých porodnicích stále realitou, není z psychologického hlediska vhodnou variantou a významně zvyšuje nespokojenost žen s péčí. Větší důraz by se měl dále klást na podrobné a srozumitelné vysvětlování plánovaných zákroků a vyšetření a rovněž na to, aby ženy, které si to přejí, mohly spolurozhodovat o způsobu vedení svého porodu (o tempu porodu, lékařských intervencích včetně medikace, volbě porodní polohy atd.). V neposlední řadě je třeba klást větší důraz i na to, aby byli pomáhající zdravotníci dostupní a přistupovali k rodícím ženám a nedělkám vstřícně a s respektem.

Tento výstup je součástí projektu „Psychosociální klima porodnice očima rodičky – teorie a diagnostika“, který byl podpořen Grantovou agenturou UK (projekt č. 316111).

Mgr. Lea Takács

Univerzita Karlova v Praze, Filozofická fakulta

Katedra psychologie

Celetná 20

116 42 Praha 1

e-mail: lea.takacs@ff.cuni.cz

Zdroje

1. Ayers, S., Eagle, A., Waring, H. The effects of childbirth-related post-traumatic stress disorder on women and their relationships: a qualitative study. Psychol Health Med, 2006, 11, p. 389–398.

2. Ballard, CG., Stanley, AK., Brockington, IF. Post-traumatic stress disorder (PSTD) after childbirth. Brit J Psychiat, 1995, 166, p. 525–528.

3. Brown, S., Lumley, J. Satisfaction with care in labor and birth: a survey of 790 Australian women. Birth, 1994, 21, p. 4–13.

4. Bryanton, J., Gagnon, AJ., Hatem, M., Johnston, C. Predictors of early parenting self-efficacy: results of a prospective cohort study. Nurs Res, 2008, 57(4), p. 252–259.

5. Creedy, DK., Shochet, IM., Horsfall, J. Childbirth and the development of acute trauma symptoms: incidence and contributing factors. Birth, 2000, 27(2), p. 104–111.

6. Czarnocka, J., Slade, P. Prevalence and predictors of post-traumatic stress symptoms following childbirth. Brit J Clin Psychol, 2000, 39, p. 35–51.

7. Dewey, KG., Nommsen-Rivers, LA., Heinig, MJ., et al. Risk factors for suboptimal infant breastfeeding behavior, delayed onset of lactation, and excess neonatal weight loss. Pediatrics, 2003, 112, 3, p. 607–619.

8. Goodman, P., Mackey, MC., Tavakoli, AS. Factors related to childbirth satisfaction. J Adv Nurs, 2004, 46, p. 212–219.

9. Gottvall, K., Waldenström, U. Does a traumatic birth experience have an impact on future reproduction? Brit J Obstet Gynaec, 2002, 109, p. 254–260.

10. Grajeda, R., Perez-Escamilla, R. Stress during labor and delivery is associated with delayed onset of lactation among urban Guatemalan women. J Nutr, 2002, 132, 10, p. 3055–3060.

11. Hodnett, ED. Pain and women‘s satisfaction with the experience of childbirth: a systematic review. Am J Obstet Gynecol, 2002, 186, p. 160–172.

12. Hodnett, ED., Osborn, RW. Effects of continuous intrapartum professional support on childbirth outcomes. Res Nurs Health, 1989, 12, p. 289–297.

13. Chen, DC., Nommsen-Rivers, L., Dewey, KG., Lönnerdal, B. Stress during labor and delivery and early lactation performance. Am J Clin Nutr, 1998, 68, p. 335–344.

14. Kashanian, M., Javadi, F., Haghighi, MM. Effect of continuous support during labor on duration of labor and rate of cesarean delivery. Int J Gynecol Obstet, 2010, 109(3), p. 198–200.

15. Klaus, M., Kennell, JH. The effects of continual social support during birth on maternal and infant morbidity. In: PG. Fedor-Freybergh, MLV. Vogel (Eds.), Prenatal and perinatal psychology and medicine. Encounter with the unborn. New Jersey: The Parthenon Publishing Group, 1988.

16. Langer, A., Campero, L., Garcia, C., Reynoso, S. Effects of psychosocial support during labour and childbirth on breastfeeding, medical interventions, and mothers‘ wellbeing in a Mexican public hospital: a randomised clinical trial. Br J Obstet Gynaecol, 1998, 105(10), p. 1056–1063.

17. Lerman, S., Shahar, G., Czarkowski, K., et al. Predictors of satisfaction with obstetric care in high-risk pregnancy: The importance of patient-provider relationship. J Clin Psychol Med S, 2007, 14, p. 330–334.

18. Olde, E., van der Hart, O., Kleber, R., van Son, M. Posttraumatic stress following childbirth: a review. Clin Psychol Rev, 2006, 26, p. 1–16.

19. Phillips, LH., O’Hara, MW. Prospective study of postpartum depression: four and one-half year follow-up of women and children. J Abnorm Psychol, 1991, 100, p. 151–155.

20. Reynolds, JL. Post-traumatic stress disorder after childbirth: the phenomenon of traumatic birth. Can Med Assoc J, 1997, 156, p. 831–835.

21. Righetti-Veltema, M., Conne-Perréard, E., Bousquet, A., Manzano, J. Risk factors and predictive signs of postpartum depression. J Affect Disorders, 1998, 49(3), p. 167–180.

22. Ryding, EL. Investigation of 33 women who demanded a cesarean section for personal reasons. Acta Obstet Gyn Scan, 1993, 72, p. 280–285.

23. Séguin, L., Therrien, R., Champagne, F., Larouche, D. The components of women‘s satisfaction with maternity care. Birth, 1989, 16, p. 109–113.

24. Simkin, P. Just another day in a woman’s life? Part I. Women’s longterm perceptions of their first birth experience. Birth, 1991, 18, p. 203–211.

25. Simkin P. Just another day in a woman’s life? Part II. Nature and consistency of women’s long-term memories of their first birth experiences. Birth, 1992, 19, p. 64–80.

26. Sosa, R., Kennell, JH., Klaus, MH, Urrutia, JJ. The effect of a supportive companion on perinatal problems, length of labor, and mother-infant interaction. N Engl J Med, 1980, 303(11), p. 597–600.

27. Takács, L., Kodyšová, E., Seidlerová, J. Souvislost psychosociálních aspektů perinatální péče s některými zákroky a zdravotními komplikacemi v průběhu porodu. Čes Gynek, 2012, 77(3), s. 195–204.

28. Takács, L., Seidlerová, J. Psychosociální klima porodnice očima rodiček I. Výsledky celorepublikového průzkumu spokojenosti s perinatální péčí v ČR. Čes Gynek, 2013, 78(2), s. 157–168.

29. Tschudin, S., Alder, J., Hendriksen, S., et al. Previous birth experience and birth anxiety: predictors of caesarean section on demand? J Psychosom Obst Gyn, 2009, 30(3), p. 175–180.

30. Waldenström, U., Borg, IM., Olsson, B., et al. The childbirth experience: a study of 295 new mothers. Birth, 1996, 23, p. 144–153.

31. Waldenström, U., Rudman, A., Hildingsson, I. Intrapartum and postpartum care in Sweden: women‘s opinions and risk factors for not being satisfied. Acta Obstet Gynecol Scand, 2006, 85, p. 551–560.

32. Wilcock, A., Kobayashi, L., Murray, I. Twenty-five years of obstetric patient satisfaction in North America: a review of the literature. J Perinat Neonatal Nurs, 1997, 10, p. 36–47.

33. World Health Organization. Care in Normal Birth: A Practical Guide. World Health Organization, Maternal Health and Safe Motherhood Programme, Division of Family Health. Geneva, 1996.