Vzpomínka na profesora MUDr. et RNDr. Miloslava Talaše, DrSc.

Ve věku 86 let zemřel 25. března mimořádně erudovaný a vědecky orientovaný lékař, který celý svůj profesní život spojil s Porodnicko-gynekologickou klinikou LF UP a Fakultní nemocnice v Olomouci.

Narodil se 13. 1. 1927 na gruntu v Řetechově u Luhačovic jako první ze tří synů. Medicínu vystudoval na Lékařské fakultě MU v Brně a zároveň na PF MU získal titul RNDr. Po promoci v roce 1952 krátce pracoval ve Farmakologickém ústavu LF UP a po absolvování dvouleté vojenské služby nastoupil na porodnicko-gynekologickou kliniku, kterou tehdy vedl profesor Maršálek a od konce padesátých let profesor Gazárek. Vedle klinické praxe se v laboratoři kliniky ve spolupráci s kolegy z Teoretických ústavů LF zabýval také biologickými metodami stanovení gonadotropinů v moči, publikoval řadu odborných sdělení a obhájil vědeckou hodnost kandidáta věd. 

Poznala jsem MUDr. Talaše až v roce 1966, kdy jsem začala pracovat v klinické laboratoři. Brzy poté získal grant Population Council Fellowship na studijní pobyt v USA. Dva roky stáže u významných odborníků, profesora Parlowa v Kalifornii a profesora Midgleyho v Michiganu mu umožnily důkladně se seznámit s převratnou izotopovou metodou imunoanalýzy, RIA, kterou bylo možné přesně měřit dosud neměřitelné hladiny hormonů v krevním séru. Po návratu z USA začal ihned s obrovským nasazením s podporou  vedení UP a grantu Mezinárodní komise pro atomovou energii  na klinice budovat špičkovou RIA laboratoř a školit své spolupracovníky. Už v roce 1971 mohly být první výsledky RIA gonadotropinů předneseny na mezinárodní konferenci ve Starém Smokovci, v následujícím roce na Letní škole nukleární medicíny pro odborníky z členských zemí RVHP. Jako první v republice jsme zavedli a ověřili vlastní metody stanovení gonadotropinů a potom i dalších proteinních i steroidních hormonů. Od roku 1975 uspořádal v Olomouci  celkem šest sympozií s mezinárodní účastí o využití radioimunologických metod v porodnictví a gynekologii, na která pravidelně přijížděli odborníci z celé ČSSR, bývalé NDR, Polska a Maďarska. V sedmdesátých letech se habilitoval jako docent a prací o významu podjednotek hCG obhájil doktorát věd. Ve svých 60 letech dosáhl na jmenování profesorem porodnictví a gynekologie.

Logickým vyústěním celoživotního díla profesora Talaše v oblasti gynekologické endokrinologie se stala problematika asistované reprodukce. S přispěním rychlé metody RIA LH k detekci předovulačního peaku LH se na klinice narodilo v roce 1993 první dítě po operačním přenosu gamet metodou GIFT, jako druhé dítě „ze zkumavky“ v republice. V neposlední řadě i osobní zahraniční kontakty profesora Talaše, (např. s profesorem Slunským ve Vídni) umožnily mladším spolupracovníkům získat první cenné zkušenosti v léčbě neplodnosti pomocí fertilizace in vitro. Postupně bylo na klinice vybudováno samostatné a velmi úspěšné centrum asistované reprodukce.

Rovněž edukační, přednášková a publikační činnost profesora Talaše byla úctyhodná. Sepsal více než 250 odborných článků, z toho 33 bylo publikováno v zahraničních periodikách. Kromě klinické a výzkumné práce se významně podílel na teoretické i praktické výuce mediků, výuce zdravotních sester, byl členem komise pro státní zkoušky z porodnictví a gynekologie, dlouholetým členem Etické komise LF UP a FNOL a vychoval řadu postgraduantů.

Osobní život profesora Talaše byl hluboce poznamenán tragickými událostmi. Nejdříve jeho žena a později i obě jejich dcery, lékařky, podlehly předčasně geneticky podmíněnému malignímu onemocnění. Přesto vždy dokázal překonat rány osudu a naplnit svůj život obětavou prací pro rozvoj ženského lékařství. V životě věnovaném studiu, výzkumu a pacientkám nebylo mnoho času na záliby. Nejvíc ho těšilo pracovat na zahradě s chatou v rodném Řetechově. Teprve posledních dvacet let života strávil ve šťastném manželství se ženou, bývalou hlavní sestrou FN, kterou před mnoha lety učil na SZŠ v Olomouci.

Nesmírně si vážím toho, že jsem se s profesorem Talašem mohla podílet na výzkumu lidské reprodukce a stejně tak věřím, že i mnoho jeho spolupracovníků mu věnuje tichou vzpomínku. 

Čest jeho památce.

Ing. Helena Fingerová, CSc.