54. VÝROČNÍ SJEZD ČESKÝCH A SLOVENSKÝCH REVMATOLOGŮ, 12. – 15. 5. 2010 PLZEŇ

KONFERENCE PRACOVNÍKŮ NELÉKAŘSKÝCH PROFESÍ

OSOBNOSTNÍ RŮST SESTRY

Vránová H

Revmatologický ústav Praha

Příspěvek shrnuje téma osobnostních předpokladů zdravotnických pracovníků v nelékařských profesích. Je faktem, že osobností se jedinec nerodí, ale postupně v ni dozrává. Aby se mohl lidský organismus rozvíjet a růst, nepotřebuje pouze péči – stravu, kyslík, pohyb… K zajištění trvalého úspěchu, kvality života a radostného prostředí také nestačí jenom kognitivní inteligence. Stejně důležitou částí osobnosti jako znalosti (či dokonce významnější) je empatie, schopnost vycházet s lidmi, řešit problémy, dohodnout se. Je třeba rozvíjet emoční inteligenci, kterou lze ovlivňovat v průběhu celého života. Podíl na tom, čeho v životě dosáhneme a kým se staneme, mají naši nejbližší přátelé, knihy a spolupracovníci. Proto bychom měli pečlivě vážit, kterými lidmi, informacemi a činnostmi se necháme formovat. Zdravotnické pracovníky by měl zajímat nejen duchovní život osob svěřených do jejich péče, ale především by se měli zaměřit na osobní duchovní vývoj. Mezinárodní kodex sester uvádí, že při poskytování péče sestra podporuje prostředí, v němž jsou respektovány hodnoty, tradice a duchovní přesvědčení jednotlivců. Takové prostředí si ale primárně vytváří samy ve svém nejbližším okolí – doma i v práci. 

KLINICKÉ HODNOCENÍ – GCP – PROČ? ZPĚT DO HISTORIE

Korandová J

Revmatologický ústav Praha

Správná klinická praxe (GCP) upravuje standardní postup při provádění klinického hodnocení léčiv (dále KH) s cílem 1. zajistit ochranu subjektům KH a 2. vytvořit jasně definované normy a pravidla, která umožní vzájemně akceptovat výsledky vzešlé z KH (předem vymezené podmínky v protokolu a v dalších dokumentech, srovnatelné podmínky KH a výsledky). Sdělení se bude týkat – uplatnění principů GCP v rámci právní úpravy členských států Evropské unie – uplatnění a významu etických principů při výzkumu na lidských bytostech a při formování pravidel GCP v historickém kontextu. Cíl: Seznámit / připomenout posluchačům důležité kodexy, normy, směrnice a legislativní opatření a to včetně důvodů, které vedly a byly podkladem pro jejich vznik. Závěr: Průběžný nárůst administrativních úkonů související s prováděním KH bývá často vykonavateli KH vnímán především jako zbytečná zátěž. Názorné příklady z historie (kazuistiky) by měly vykonavatelům KH: 1. připomenout důvody, které daly vznik souboru mezinárodně uznávaných etických a vědeckých požadavků na provádění KH, a které se staly součástí národních legislativ; 2. usnadnit orientaci v jednotlivých legislativních opatřeních, ale i v požadavcích sponzorů a nebo kontrolních orgánů na vykonavatele KH. 

EDUCATIONE VISIT PROGRAMME – Budujeme silnou pacientskou organizaci

Slámová A

Revma Liga v ČR

Educational Exchange Visit Programme je program Evropské ligy proti revmatismu (EULAR, pacient. výbor PARE), v jehož rámci rozvinutá národní pacientská liga (Teaching Organization) předává své zkušenosti v určité oblasti lize mladé (Learning Organisation). Ta pak musí v daném termínu uvést nabyté znalosti do praxe a prokázat měřitelné výsledky. Projekt se uskutečňuje formou několika vzájemných návštěv.

V loňské roce jsme vypracovali projekt Budujeme silnou pacientskou organizaci, který byl vybrán a odměněn finančním grantem. K tématu projektu nás vedla situace v Revma Lize. Už delší dobu jsme cítili, že se musí změnit organizace a způsob naší práce – dosud zde pracovalo jen několik málo lidí, kteří byli přetíženi, jiní by třeba rádi pomohli, ale často se nedozvěděli, kde a jak. Liga se nyní potřebuje především rozrůst co do počtu členů, vytvořit síť poboček v celé ČR a stát se pro lidi s revmatismem atraktivnější. A od toho se také odvíjela hlavní témata projektu:

• struktura organizace – lepší rozdělení kompetencí, zlepšení vzájemné komunikace v představenstvu
• získávání a motivace aktivních členů pro práci v RL, zvláště mladších lidí
• nárůst členské základny a dobudování sítě poboček
• zvyšování povědomí o revmatických chorobách včetně chorob vzácných
• propagace Revma Ligy Jako Teaching Organization jsme zvolili německou pacientskou organizaci Deutsche Rheuma-Liga, která nedávno oslavila 40 let své existence a sdružuje 250 000 lidí (Revma Liga v ČR založena v r. 1991, pouze 600 členů). Projekt jsme rozplánovali do dvou edukačních návštěv. První návštěva se uskutečnila 19.–22. listopadu 2009 v Bad Kreuznach, sídle zemského svazu Deutsche RL ve spolk. zemi Rheinland-Pfalz. Společně s kolegyní Hanou Konečnou jsme se 1. zúčastnily víkendového semináře pro členy představenstva, jehož zaměření korespondovalo s tématy našeho projektu, 2. setkaly jsme se s vedením zemské ligy, podrobně se seznámily s jejich prací a taktéž přiblížily způsob práce a situaci u nás. Základ úspěchu německé ligy leží podle jejích představitelů v plošném rozšíření tzv. Funkčního tréninku, který organizačně zajišťuje liga a hradí zdravotní pojišťovny. Od německých kolegů jsme dostaly spousty materiálů, které postupně překládáme a dále zpracováváme. Druhou návštěvu jsme naplánovaly tak, aby se jí mohlo zúčastnit co nejvíce našich členů (představenstvo, zástupci poboček). Proběhla 26. 2.–1. 3. 2010 formou semináře v lázních Klimkovice, s aktivní účastí našich německých partnerů. Během prezentací a diskusí se účastníci seznámili s principy práce německé ligy a byly jim zprostředkovány některé moderní metody práce v představenstvu a další informace nabyté na semináři v Německu. V následných workshopech jsme již společně začali řešit některé nejpalčivější problémy a podařilo se rozdělit kompetence a nové úkoly z projektu.

Výsledky druhé „návštěvy“ předčily veškerá naše očekávání. Byl to však jen jeden z prvních kroků ke změně a většina práce je teprve před námi. 

ASAS/EULAR DOPORUČENÍ PRO MANAGEMENT ANKYLOZUJÍCÍ SPONDYLARTRITIDY- SROVNÁNÍ S VERZÍ DOPORUČENÍ PŘELOŽENOU DO JAZYKA PACIENTŮ

Korandová J

Revmatologický ústav Praha

Úvod: 2009 – EULAR (Evropská liga proti revmatismu) a ASAS Mezinárodní sdružení expertů zabývajících se spondylartritidou), vytvořili a schválili „Doporučení pro management ankylozující spondylartritidy“ („AS Doporučení“). Obsahem sdělení budou popis schvalovacího procesu a verze „AS Doporučení“ přeložené do jazyka laické veřejnosti. Cíle: Vytvořit vědecky podložená doporučení pro management AS) a přispět tak ke zlepšení stavu pacientů. Vytvořit srozumitelné verze rukopisu vytvořeného pacienty. Metoda: EULAR Doporučení pro management AS – vybraní odborníci (revmatologové, pacient s AS, ortopedi), utvořili pracovní skupinu. Každý člen pracovní skupiny měl za úkol navrhnout 15 klíčových problémů /potenciálních oblastí zájmu souvisejících s managementem AS. Delphi round technika byla využita s cílem ve třech kolech zredukovat 15 problémů na 10. ASAS / pacientská „Doporučení pro management AS“ – 18 pacientůs dg AS z různých evropských zemí a z Kanady (vč. 1 revmatologa) se zúčastnilo tzv. Consensus Meeting. Pacienti byli vyšetřeni, byl jim vysvětlen důvod, byli seznámeni s kanadskou verzí vytvořenou pacienty, následně s verzí „AS Doporučení“ navrženou odborníky). Dále byli vyzváni k doplnění vlastních návrhů, relevantních k přenosu pacientské verze ASAS/ EULAR „AS Doporučení“. Na základě jejich připomínek byla nová verze sepsána s vynecháním latinských výrazů. Tam, kde latinské výrazy nebylo možné nahradit, byly výrazy doplněny do přílohy s vysvětlivkami významu. Byla vytvořena a do laického jazyka přeložena jednotná, vědecky podložená „AS Doporučení“ pro kvalitnější a bezpečnější péče o AS pacienty, která umožní všem pacientům kvalifikovanou účast v rozhodovacím procesu spojeném s managementem vlastního onemocnění. 

SYNDROM MAKROFÁGOVÉ AKTIVACE – ŽIVOT OHROŽUJÍCÍ ÚVODNÍ PROJEV STILLOVY CHOROBY DOSPĚLÝCH

Pechová J, Hronešová I, Bradna P

Revmatologické oddělení, II. interní klinika LF a FN Hradec Králové

Spolupráce lékařských a ošetřovatelských týmů revmatologů a intenzivistů je nezbytnou součástí úspěšné léčby akutních, závažných stavů u nemocných revmatickými chorobami. Syndrom makrofágové aktivace (MAS) je vzácnou, ale život ohrožující komplikací, popsanou hlavně u nemocných JIA. Příležitostně může být i počátečním projevem Stillovy choroby dospělých. Kazuistika: U 36leté ženy náhle vznikla vysoká horečka a známky multiorgánového selhávání a šoku. Došlo k respiračnímu selhání, anurii a známkám jaterní léze. Záhy se rozvinul syndrom disseminované intravaskulární koagulace a těžká pancytopenie. Na celém těle se objevuje exanthém. Bylo nezbytné zahájit arteficiální ventilaci, dialýzu, podporovat a substituovat krevní obraz. Pátrání po infekční nebo onkologické příčině stavu nebylo úspěšné. Autoprotilátky byly negativní. Pro podezření na Stillovu chorobu dospělých byla zahájena kortikoidní léčba s rychlým zlepšením stavu nemocné. Extremně vysoká hladina ferritinu a hemofagocytóza vedly k diagnóze syndromu MAS. Orgánová poškození se upravila, trvala však těžká myopatie kriticky nemocných. Na revmatologickém oddělení byla dokončena diagnostika, nemocná mobilizována do chůze s pomocí chodítka a s terapií cyklosporinem a steroidy předána do specializované rehabilitační péče. Přestože je Stillova choroba dospělých vzácná, je namístě na ni myslit i při absenci pohybových potíží. Rozvinutý obraz syndromu makrofágové aktivace vyžaduje maximální intensitu léčby a ošetřování včetně podpory selhávajících systémů. I mnohočetné orgánové selhání může být při adekvátní léčbě reversibilní, z ošetřovatelského hlediska je pak třeba pacientku mobilizovat a zajistit postupný návrat soběstačnosti. 

ZNALOST A VYUŽITÍ KOMPENZAČNÍCH POMŮCEK NEMOCNÝMI POKROČILOU REVMATOIDNÍ ARTRITIDOU. MEZERA V KOMPLEXNÍ LÉČBĚ

Kučerová K, Bradna P

Revmatologické oddělení, II. interní klinika LF a FN Hradec Králové

Jedním z cílů komplexní léčby revmatoidní artritidy je minimalizace dopadů choroby na kvalitu života pacienta. Důležitou roli v uchování soběstačnosti mají kompenzační pomůcky. Cílem práce bylo ověřit si znalost a využívání kompenzačních pomůcek pacienty s pokročilou revmatoidní artritidou.

Soubor nemocných tvoří 50 nemocných, léčených pro revmatoidní artritidu III. nebo IV. stadia. Nemocným byl zaslán dotazník, obsahující jednotlivé denní činnosti, k nimž jsme nalezli vhodnou kompenzační pomůcku. Dotazníky byly anonymní.

Všichni dotázaní měli potíže při denních aktivitách, 47 % hodnotilo tyto potíže jako závažné a 47 % nebylo schopno některé úkony provést vůbec. Nejčastější obtíže byly zaznamenány při otevírání plastových uzávěrů lahví, vstupu do vany a vystupování z auta (přes 90 % nemocných). Pomůcky nejsou vůbec užívány například při psaní, stříhání nůžkami, vystupování z auta nebo ovládání mobilu nebo televize. Nízké procento užití pomůcek jsme nalezli při činnostech spojených s hygienou, kde je nejčastější ztráta soběstačnosti a nutnost pomoci jiného člověka. Nejčastějším důvodem nepoužití pomůcek je neinformovanost o tom, že pomůcka vůbec existuje.

Využití kompenzačních pomůcek umožňuje udržet soběstačnost nemocného i tam, kde by na ni musel rezignovat. Hlavní příčinou je neinformovanost nemocných o existenci pomůcky. V tomto směru představuje oblast kompenzačních pomůcek závažný defekt v komplexní léčbě českých revmatiků. 

NEŽÁDOUCÍ ÚČINKY LÉKŮ

Kohoutová K, Janochová H

Revmatologický ústav Praha

Jak se registruje lék

Léčivé přípravky musí před uvedením na trh projít schvalovacím řízením.

Registrační postupy v ČR probíhají v souladu s legislativou v EU.

Klinické hodnocení léčivého přípravku

Každé pracoviště, ve kterém probíhá klinická studie musí postupovat v souladu se standardy správné klinické praxe.

Cíle klinického hodnocení:

prokázání a ověření léčivých účinků přípravku

•  zjištění nežádoucích účinků
• určení farmakokinetických parametrů
• projde-li nový lék úspěšně všemi fázemi klinického hodnocení, lze všechny výsledky předložit k registraci léku státní autoritou.

Rizika při testování nového léku

Nejčastějším rizikem jsou nežádoucí účinky.

Každý účastník studie musí být vždy o možných rizicích informován.

Sledování bezpečnosti léků v praxi

Co je to nežádoucí účinek

Nežádoucí účinek – nepříznivá odezva na lék

Závažný nežádoucí účinek – smrt, ohrožení života, významné poškození zdraví

Kdo a jak hlásí nežádoucí účinek léku

Povinnost hlášení Nú mají lékaři a zdravotničtí pracovníci.

Jak se zpracovávají nežádoucí účinky

Farmakovigilační systém – shromažďování a vyhodnocování nežádoucích účinků

Přehled nežádoucích účinků u biologické léčby 

DESETILETÉ ZKUŠENOSTI S BIOLOGICKOU TERAPIÍ

Dosoudilová H, Sekaninová E

FN Olomouc

Biologická terapie představuje nejvíce efektivní způsob terapeutické intervence u pacientů s revmatoidní artritidou, spondylartritidou i psoriatickou artritidou. Autorky se s vámi podělí o desetileté zkušenosti s aplikací těchto látek ve svém centru a uvedou kazuistiku pacienta s psoriatickou artritidou. 59letý muž léčený pro psoriázu od roku 1960, od roku 1988 bolesti kloubů, 1990 diabetes mellitus. V dispenzarizaci revmatologa je od roku 1994. Byly nasazeny DMARDS, pro jejich intoleranci a toxicitu však byly vysazeny a následně byla zahájena terapie biologiky. Po několika obměnách těchto preparátů je pacient momentálně stabilizován po kloubní i kožní stránce. 

LIEČEBNÁ VÝŽIVA PRI REUMATOIDNEJ ARTRITÍDE

Barančíková K, Stančíková M, Rovenský J

Národný ústav reumatických chorôb, Piešťany

Reumatoidná artritída je časté závažné zápalové ochorenie kĺbov, ktoré postihuje všetky vekové skupiny, s maximálnym výskytom u premenopauzálnych žien. Celkovo priebeh choroby je progresívny a vedie často k predčasnej invalidizácii. Ochorenie taktiež skracuje život až o 10 rokov.

Jednou z možností ako sa môžu pacienti s RA zapojiť do komplexného liečebného procesu je úprava diétneho režimu. V súčasnej dobe sa jednoznačne preukázal pozitívny vplyv omega 3-mastných kyselín v prevencii reumatoidnej artritídy a tiež ako výživový doplnok bazálnej liečby tohto ochorenia. Polynenasýtené mastné kyseliny omega-3 majú vysoký liečebný potenciál, ktorý sa prejavuje potlačením zápalovej aktivity: znížením prozápalových prostaglandínov, znižením proliferačnej aktivity lymfocytov, tvorbou cytokínov, abrezívnych molekúl, expresie HLA antigénov II. triedy a syntézy deštrukčných proteináz kĺbovej chrupky. Môže modulovať aj tvorbu ďalších regulačných a efektorových zložiek imunitného systému. Experimentálne štúdie jednoznačne potvrdili protizápalový a imunomodulačný účinok omega-3 mastných kyselín. Výsledky viacerých randomizovaných, kontrolovaných klinických štúdii potvrdili zmiernenie príznakov ochorenia, ktoré sa prejavuje: poklesom počtu opuchnutých kĺbov, zníženou rannou stuhnutosťou a znížením dávky nesteroidových antireumatík u pacientov s RA po podaní rybieho oleja, ktorý je bohatým zdrojom týchto kyselín.

Okrem protizápalového účinku, majú omega 3-mastné kyseliny aj protektívny účinok na kardiovaskulárny systém u pacientov s RA. 

MOŽNOSTI FYZIOTERAPIE PŘI OSTEOPORÓZE – MLADŠÍ PACIENTI S MENŠÍM POSTIŽENÍM

Bittnerová O

Revmatologický ústav Praha

Osteoporóza je onemocnění kostní tkáně, které vede ke zvýšené křehkosti kostí, v důsledku tohoto jevu dochází u lidí trpících tímto onemocněním k četnějším zlomeninám. Osteoporóze se také říká „tichá epidemie 21. století.“ Trpí jí 7–8 % všeho obyvatelstva. Jsou zde faktory neovlivnitelné, jako genetické vlivy (rodinný výskyt), pohlaví (častější u ženské populace) a faktory ovlivnitelné, jako je kouření, pití alkoholu, nevhodný způsob života, nedostatek tělesného pohybu, nevyvážená strava, užívání kortikoidů. Projevy u mladších pacientů mnohdy nejsou, ale u starších pacientů jsou první příznaky často chronické bolesti páteře, později zlomeniny. Nejčastěji to bývá zlomenina krčku stehenní kosti, zlomenina předloktí v oblasti zápěstí a zlomenina těl obratlů dolní hrudní a bederní páteře. Pro osteoporózu je typický úbytek kostní hmoty a jeho nejčastější příčiny jsou: nedostatek pohlavních hormonů, nedostatečné zásobení těla vápníkem a vitaminem D, nedostatek tělesného pohybu, toxické látky, nemoci (hlavně dlouhodobé zánětlivé), některé léky. Přestože u pacientů mladších ročníků změny na skeletu a jejich projevy nejsou tak závažné, z důvodu preventivního předcházení pozdějších závažných změn, je každodenní pohybový režim nezbytný. Přesto je nutné vyvarovat se krajních poloh všech pohybů v kloubech i na páteři, extrémních sportovních aktivit a situací, kdy hrozí nebezpečí úrazu. Cvičení a sportovní aktivity musí být pestré a různorodé, aby uchovali zájem pacientů o sport, cvičení a pohyb, který je pro ně celoživotní nutností. 

VYUŽITÍ MCKENZIE METODY U OSTEOPORÓZY

Němcová D

Revmatologický ústav Praha

U mnoha žen středního věku se vyskytuje porucha zvaná osteoporóza. V podstatě jde o poruchu minerálů. Při menopauze i po ní dochází k výraznému a trvalému nedostatku kalcia, které musí být v mnoha případech nahrazeno pravidelným užíváním kalciových tablet. Následkem nedostatku kalcia dochází k oslabení struktury kostí, čímž dochází k pomalé, ale progresivní ztrátě výšky kosti. To umožňuje extrémně ohnuté držení těla, především ve střední hrudní části páteře. Osoby postižené touto poruchou mají větší riziko vzniku zlomenin, ke kterým dochází aniž by na kosti nebo obratle byla vyvinuta nějaká větší síla. Výzkum prováděný na Mayo Clinic v USA prokázal, že pravidelně prováděné extenční cviky výrazně snížily počet kompresivních zlomenin. Svaly, které se aktivují při provádění doporučených cviků zodpovídají za vzpřímené držení těla a je pravděpodobné že zachování správného držení těla po celou dobu může snížit pravděpodobnost výskytu malých zlomenin.

SPORT A VOLNOČASOVÉ AKTIVITY U OSTEOPORÓZY

Kolaříková K

Revmatologický ústav, Praha

Osteoporóza je velmi rozšířenou diagnózou u starších osob a postmenopauzálních žen. Vhodnou pohybovou aktivitu lze využít nejen v terapii, ale v mladším věku i prevenci osteoporózy. Pravidelná pohybová aktivita v dětství a dospívání spolu s vhodnými stravovacími návyky přispívá ke zvýšení kostní hustoty, která se utváří přibližně do 30 let a poté se procento kostní hustoty snižuje. Obecně jsou pro zvýšení kostní hustoty nejlepší pohybové aktivity ve vertikálním zatížení jako chůze, turistika, jogging, tanec, tenis.

Pro pacienty s již diagnostikovanou osteoporózou však nejsou vzhledem k zvýšenému riziku fraktur vhodné aktivity s nárazy a příliš rychlými pohyby. Pohyb by měl být pomalý a řízený. Jako vhodná pohybová aktivita se ukázalo posilování, které působí prostřednictvím zvýšením svalové hmoty a svalového tonu na udržení kostní hustoty.

Posilování by mělo probíhat pod kontrolou odborníka a mělo by mu zejména u starších pacientů s dalšími zdravotními komplikacemi předcházet lékařské vyšetření. Posilovat by se mělo s nižší zátěží s 8–10 opakovnáním v sérii, 2–3 série, vhodný je intermitentní trénink. Posilování by se mělo zaměřit především na oslabené svalové skupiny a mělo by mu předcházet zahřátí a protažení.

Z dalších sportovních aktivit je vhodný nordic walking, tanec, plavání, aqua aerobic. Při cvičení i sportovních aktivitách by měla být respektována bolest a je třeba dbát na správné dýchání. Pohybová aktivita by měla být pravidelná o délce trvání minimálně 30 ideálně 60 minut několikrát týdně. Pro starší pacienty je vhodný balanční trénink jako prevence pádů a tedy snížení rizika fraktur. Z dalších volnočasových aktivit nejsou vhodné aktivity zahrnující nošení těžkých břemen, dlouhodobé aktivity ve vynucené poloze-předklon, dlouhodobý sed a stoj, švihové a rotační pohyby páteře-pozor tedy např. na práce na zahradě, dlouhodobé sezení u PC neb TV. Při sportu i při volnočasových aktivitách by mělo být dbáno na správné držení těla. 

ERGOTERAPEUTICKÁ INTERVENCE U PACIENTŮ S OSTEOPORÓZOU

Šmucrová H

Revmatologický ústav Praha

Ergoterapie vedle fyzioterapie zaujímá velmi podstatnou součást léčebné rehabilitace pacientů s osteoporózou. Ergoterapie je profese, která prostřednictvím smysluplného zaměstnávání usiluje o zachování a využívání schopností jedince potřebných pro zvládání běžných denních, pracovních, zájmových a rekreačních činností u osob jakéhokoli věku s různým typem postižení. Pojmem zaměstnávání jsou myšleny veškeré činnosti, které člověk vykonává v průběhu života a jsou vnímány jako součást jeho životního stylu a identity.

Ergoterapie se dělí do čtyř základních skupin:

Ergoterapie zaměřená na trénink všedních denních činností (ADL – activities of daily living). Soběstačnost ve vykonávání všedních denních činností ztrácejí pacienti v důsledku celé řady onemocnění včetně osteoporózy. V důsledku zlomenin dochází u pacientů s osteoporózou ke snížení až ztrátě schopnosti být soběstačný a nezávislý ve vykonávání ADL. Ergoterapeut se proto soustředí na opětovné navrácení této schopnosti, což vede ke zkvalitnění života pacienta. Ergoterapeut s pacientem provádí nácvik všedních denních činností, doporučí a edukuje pacienta v používání kompenzačních pomůcek. Dále se zaměří na edukaci pacienta v rámci technik šetření energie a prevenci pádů. Společně s pacientem odstraní architektonické bariéry v prostředí pacienta, což vede ke snížení rizik pádu.

Ergoterapie cílená na postiženou oblast

Ergoterapie cílená by měla splňovat obdobné požadavky, které jsou kladeny na léčebnou tělesnou výchovu. Dle požadovaného účinku se cílená ergoterapie zaměřuje na zvětšení svalové síly, zlepšení svalové koordinace, zvětšení rozsahu pohybu, cvičení v určité poloze (stoj, sed) a cílený trénink kognitivních funkcí (koncentrace, paměť, orientace, myšlení, atd.). Cílená ergoterapie u pacientů s osteoporózou je zaměřena na zlepšení pohybových schopností pacienta (např. při zlepšení funkčních schopností pacienta po Collesově fraktuře).

Ergoterapie kondiční

Jejím cílem je odpoutat pozornost pacienta od nepříznivého vlivu onemocnění či vlivu dlouhodobé hospitalizace. Program kondiční ergoterapie je sestaven s ohledem na zájmy pacienta. Lze využít kreativní činnosti, ruční práce, společenské či sportovní hry. Ergoterapii kondiční lze proto také zařadit do krátkodobého a dlouhodobého plánu léčebné rehabilitace pacientů s osteoporózou.

Ergoterapie zaměřená na předpracovní hodnocení a trénink

Využívá modelové činnosti a další testy ke zhodnocení předpokladů klienta pro budoucí pracovní uplatnění. V průběhu dalšího tréninku klient nacvičuje dovednosti různého typu, nebo cíleně schopnosti, které jsou předpokladem pro úspěšné zvládnutí zvolené profese. 

CHIRURGICKÉ ŘEŠENÍ REVMATICKÉ NOHY

Ištvánková E

Revmatologický ústav Praha

Vnějšími projevy většiny revmatických chorob bývají nejčastěji postižení kloubů. Noha jako sestava kloubů není u revmatických nemocí kloubních postižení ušetřena. Dochází nejprve ke změnám na synovii, později na chrupavce, nakonec i na kostních strukturách. Vlivem postižení kloubů dochází i ke změně funkce svalů a k narušení hybných stereotypů celého těla. Při postižení kloubů nohy dochází k vývoji deformit přednoží, jeho nestabilitě a k poklesu podélné klenby nohy. S poklesem příčné klenby často dochází k vývoji hallux valgus a kladívkových prstů. Svalstvo nohy atrofuje, klouby mají tendenci tuhnout, chůze se stává bolestivou, při těžkých deformitách i nemožnou. Při chirurgickém řešení postižení kloubů v oblasti nohy je nejčastěji užita artrodéza kloubů. Destruované hlavičky metatarzů jsou resekovány, metatarzofalangeální kloub palce je ošetřen podle typu a stupně postižení: resekce, artrodéza, aloplastiky.

Postupy fyzioterapie jsou přísně podřízeny schválení operatéra, neboť jedině on zná přesně možnosti terénu, ve kterém se při operaci pohyboval (narušený stabilizační aparát kloubu, poškozené šlachy, osteoporóza). Operatér určuje dobu nutné fixace, stupeň zatěžování končetiny, zařazení obtížnějších a složitějších prvků fyzioterapie do programu. Základní metodou po operacích je izometrické posilování a uvolňování operovaných kloubů, kterým předchází uvolnění technikami měkkých tkání a zařazení prvků lymfodrenáže, které brání rozvoji pooperačního otoku. Jakmile to stav pacienta a operovaného kloubu dovolí, zařazujeme prvky senzomotoriky a provádíme dynamickou stabilizaci kloubu. K aktivaci hlubokého stabilizačního systému trupu užíváme nejrůznější cvičební pomůcky včetně nestabilních ploch. Cílem operací prováděných na postižených kloubech u pacientů s revmatickými chorobami je zkvalitnění jejich života. Nemůžeme tady čekat návrat k fyziologickým podmínkám v operovaném kloubu, ale výsledek operace musí zlepšit funkci kloubu oproti stavu před operací. 

VÝZNAM LOPATKY V REHABILITACIN PŘED TEP RAMENNÍHO KLOUBU

Budková T

Revmatologický ústav Praha

Stále častěji se ve fyzioterapeutické praxi setkáváme s pacienty po totálních endoprotézách ramenního kloubu. Málokdy se však tito pacienti objevují v ambulanci fyzioterapeuta před těmito výkony. Při tom je víc než důležité, aby byl pohybový aparát na endoprotézu připraven. Svaly kolem ramenního kloubu je třeba zpevnit a kloub zacentrovat, aby byl po operaci zajištěn hladký průběh rekonvalescence, bolesti se omezily na minimum a především u pacientů nižší věkové kategorie je nutno myslet na co nejdelší provozuschopnost umělého kloubu. Indikace k náhradě je nejčastěji artróza nebo artritida, kde jsou tyto podmínky značně ztíženy předcházejícími záněty a dlouhotrvající nocicepcí z postiženého kloubu. Lze u této problematiky zvolit metody na neurofyziologickém podkladu, i když je nocicepcí závažně postižen centrálně řízený pohyb? A jakou roli hraje při této rehabilitaci před TEP ramene lopatka? 

ZÁSADY FYZIOTERAPIE U ČASNÉ RA

Vincová G

Revmatologický ústav Praha

Revmatoidní artritida je závažné zánětlivé kloubní onemocnění, pro něž je charakteristický chronický zánět, který je iniciován a udržován autoimunitními mechanismy. RA začíná až 2x častěji v zimních měsících než v létě. Mezi méně časté typy začátku RA patří Stillova choroba v dospělosti, možný je i palindromický začátek, který připomíná dnu. Subjektivními příznaky RA jsou kloubní bolest a ztuhlost a systémové příznaky jako je únavnost, slabost, subfebrilie, náhlý úbytek hmotnosti nebo poruchy spánku. Mezi objektivní příznaky patří postižení kloubů, zejména pak drobných ručních, velké klouby bývají na začátku choroby postiženy zpravidla méně častěji. Typickým rysem kloubního postižení je fakt, že jde o artritidu symetrickou. Označení časná RA se většinou používá pro časové ohraničení trvání 2 let. Je zde zatím nepřítomnost kloubních destrukcí. Využíváme možnosti terapeutického ovlivnění u jednotlivých kloubních deformit. Léčba by měla být poskytována multidisciplinárním týmem. Spolupráce revmatologa, fyzioterapeuta, ortopedického chirurga, sociálního pracovníka, psychologa, protetika a ergoterapeuta je nutná. Důležitá je včasná diagnostika a informovanost pacienta. Cílem rehabilitace je prevence deformit. 

MOŽNOSTI VYUŽITÍ SM SYSTÉMU U AS

Suchá P

Revmatologický ústav Praha

1. část: zde bych se chtěla věnovat základní charakteristice choroby (klinický obraz, průběh onemocnění) – celkové progresivní onemocnění zánětlivého charakteru postihující zejména SI klouby a synoviální klouby páteře, může postihnout i klouby kořenové

• KO: dochází k poruše tvaru, statiky a dynamiky páteře. Svaly s tendencí ke zkrácení, svaly s tendencí k oslabení
• RHB: progresi nemoci nezastaví, může napomáhat ke zpomalení progrese, zlepšit funkční stav pacienta. RHB je zejm. zaměřena na prevenci hrudní kyfózy, omezení hybnosti v kyčelních kloubech

2. část: stručným způsobem popsat základní informace charakterizující metodu SM systém

• SM systém= výběr cviků s elastickým lanem, které aktivují stabilizační svalové spirální řetězce
• Během cvičení dochází k aktivaci svalových systémů, jejichž hlavní funkcí je „stahovat obvod těla“ a vytvořit svalový korzet, čímž vzniká síla vzhůru, která napřimuje páteř a zvyšuje meziobratlové ploténky
• Síla vzhůru vzniká aktivací svalových systémů uspořádaných do spirál na povrchu těla
• Odpovědí na cvičení je trakce a centrace páteře, segmentově rozložený pohyb
• Zásady cvičení: 1. cvičíme s elastickým lanem, 2. cvičíme vestoje, 3. stoj musí být vyrovnaný a tělo v době, kdy na něj působí síla musí být zpevněné, 4. zpevnění těla se děje zespodu nahoru, 5. cvičíme malou silou rozsáhlým pohybem horní nebo dolní končetiny, 6. cviky provádíme pomalu, 7. v pohybu setrváme co nejdéle, 8. dobře provedený cvik zaměstnává svaly od plosky nohy až po prsty rukou – jde o celotělové cvičení, 9. postupně můžeme začít s cvičením na jedné DK

3. část: sestava cviků pro horní a dolní končetiny, kterou bych použila u AS, konkrétní účinky jednotlivých cviků+ fotodokumentace. 

VYUŽITÍ SENZOMOTORIKY V REVMATOLOGII

Čermáková P

Bioregenerační a rehabilitační centrum Říčany

Vysvětlení a podstata metodiky

• Senzomotorika ve vztahu k hlubokému stabilizačnímu systému
• Cíle senzomotorické stimulace
• Možnosti využití metodiky
• Senzomotorika jako součást rehabilitační péče v revmatologii
•  Doporučené postupy při nácviku metodiky
• Výsledky působení senzomotorické stimulace
• Používané pomůcky a přístroje, jejich možné kombinace 

VYUŽITÍ MECHANOTERAPIE V REVMATOLOGII

Fraňková J

Bioregenerační a rehabilitační centrum Říčany

Mechanoterapie je: aplikace mechanických sil na organismus prostřednictvím přístrojů nebo terapeuta – rozdělení do 3 oblastí:

1. Mechanoterapie manuální – pomocí rukou
2. Přístrojová mechanoterapie
3. Ultrasonoterapie

Mechanoterapie je obor fyzioterapie, při které se používá např. masáž, polohování, pasivní cvičení, manipulace. V užším slova smyslu využívá statické a dynamické síly, aplikované pomocí různých přístrojů, nářadí a zařízení, k léčebně rehabilitačním účelům. Mechanoterapie – léčebná tělesná výchova na přístrojích (motomedy, motodlahy, ergometry, posilovací stroje, cvičení na přístrojích ve vodě), elektronická trakce, přístrojová lymfodrenáž a další. Mechanoterapie – rotoped, steper, mechanický chodník, žebříčky, kladky, kolo pro cvičení ramenního kloubu, pohyblivý chodník, techniky myoskeletální medicíny – měkké techniky, mobilizace, míčkování, trakce – ruční a přístrojové, přístrojové lymfatické masáže, ultrazvuk, terapie rázovou vlnou. Cílem mechanoterapie je především dosažení větších kloubních rozsahů s využitím technických prostředků na mobilizaci kloubů.