Další vývoj české gastroenterologie z pohledu mladých gastroenterologů

Dne 19. června 2015 se konalo první zasedání Sekce mladých gastroenterologů České gastroenterologické společnosti (ČGS). Jako jedni ze zakládajících členů se domníváme, že naše snažení má smysl. Mladá generace tvoří specifickou skupinu českých gastroenterologů a endoskopistů. Mladí lékaři po absolvování lékařské fakulty prochází poměrně náročnou předatestační přípravou, začínají s nácvikem endoskopických metod a často se v rámci oboru dále specializují. Z toho plyne nezbytná podpora a vedení zkušenými gastroenterology, možnost pobytu na jiných pracovištích a dobře organizovaný a jednotný vzdělávací program. Organizované sdružení mladých lékařů může lépe definovat své požadavky, efektivněji využívat zkušeností starší generace gastroenterologů i podpory jiných subjektů. Podobný model má tradici v mezinárodních asociacích, příkladem za všechny může sloužit velmi dobře fungující sdružení mladých lékařů při Evropské společnosti pro Crohnovu chorobu a ulcerózní kolitidu (Y‑ ECCO) [1].

Aktuální číslo Gastroenterologie a hepatologie je věnováno úctyhodnému 70. výročí založení ČGS. V našem sdělení bychom se pokusili formulovat náš názor na další vývoj a perspektivy české gastroenterologie z pohledu gastroenterologů mladé generace.

Klíčovým úkolem mladého gastroenterologa je získání odborné způsobilosti složením atestační zkoušky. Celý proces začíná splněním podmínek společného základu nebo kmene, jejichž podstata se v minulých letech několikrát a ne příliš přehledně měnila. To, že lze společný kmen v současné době získat pouze na základě absolvované praxe bez jakéhokoli průkazu odborných dovedností, nepovažujeme právě za šťastné, protože všeobecný přehled ve vnitřním lékařství je pro gastroenterologa velkou výhodou. Podmínkou předatestační přípravy jsou stáže na specializovaných pracovištích. Délku pobytu a typ pracoviště by bylo vhodné dlouhodobě ujednotit. Je třeba si uvědomit, že pro mladého lékaře nemusí být bez komplikací dlouhodobý pobyt na jiném místě. Kromě přípravy na atestaci je často nutné svůj čas věnovat začínající rodině, kterou je také třeba materiálně zajistit z ne právě vysokého platu absolventa. Maximální vstřícnost si zcela jistě zaslouží lékařky, které často, a vzhledem k věku zcela přirozeně, před atestací absolvují svoji první mateřskou dovolenou. Délka pobytu na jiném pracovišti by měla být omezena na nezbytné minimum a náplň stáže by měla být co nejintenzivnější ve smyslu získávání zkušeností a dovedností, které lékař na svém domovském pracovišti nemůže získat. Často se totiž stává, že stážista na standardním oddělení vykonává běžnou práci absolventa bez větší přídatné hodnoty. Myslíme si, že pro lékaře provozující gastroenterologii a hepatologii je vhodné zachovat alespoň krátkodobou stáž na pracovišti, které se zabývá problematikou transplantace jater. Také by bylo na místě zaktualizovat seznam povinných výkonů v atestačním logbooku, které v ně­kte­rých případech neodpovídají realitě. Řada výkonů se v praxi již téměř neprovádí, o ně­kte­rých se vedou diskuze. Například sonografie břicha je sice na ně­kte­rých pracovištích prováděna zejména radiology, minimálně základy by ale dle našeho názoru měl zvládnout každý hepatogastroenterolog. Dalším důležitým prvkem přípravy k atestaci je intenzivní předatestační kurz. Jako racionální se nám jeví kurz pravidelně pořádat na pracovišti, které má s jeho přípravou největší zkušenosti. Jeden z autorů absolvoval kurz na Interní klinice Ústřední vojenské nemocnice v Praze a může ho jen doporučit. K přípravě na atestaci jsou nutné i aktuální a přiměřeně rozsáhlé studijní materiály. Zatímco ke studiu hepatologie taková publikace existuje a již mnoha lékařům usnadnila přípravu k atestaci [2], aktuální a komplexní česká učebnice gastroenterologie zatím chybí. Přitom v silách českých gastroenterologů taková kniha zcela jistě je. Inspirací mohou být výborné učebnice vnitřního lékařství, které byly editovány předními českými gastroenterology [3,4], nebo právě dokončená monografie zabývající se koloskopií, na které se bez problémů podílely desítky českých autorů [5]. Gastroenterologické kongresy a endoskopické workshopy pořádané v České republice jsou dlouhodobě na vysoké úrovni a musíme všichni pracovat na tom, aby to tak zůstalo i nadále. Velmi přínosná je čím dál častější účast zahraničních kapacit a tradiční spolupráce se slovenskými kolegy.

Specifickým prvkem přípravy mladého gastroenterologa je nácvik endoskopických metod. Od původně standardního tré-ninku na pa­cien-tech je poslední dobou stále více zdůrazňován nácvik na mechanických a animálních modelech. Tento trend je dle našeho názoru zcela správný. Mechanické modely (obr. 1) jsou vhodné k nácviku základních dovedností při koloskopii ještě před zahájením vyšetřování pa­cientů. K tréninku pravděpodobně nejsou vhodní pa­cienti podstupující preventivní koloskopii. Z animálních modelů je nejčastěji používán model vytvořený ze žaludku prasete (obr. 2), který je velmi vhodný k nácviku základů terapeutické endoskopie, jako jsou techniky endoskopické hemostázy, uzávěru perforace [6], endoskopické polypektomie a endoskopické submukózní disekce [7]. Endoskopická slizniční resekce je vzhledem k charakteru sliznice na modelu obtížná. Takový trénink ocení nejen lékaři v tréninku, ale i zkušení endoskopisté. Kurzů na animálních modelech je nyní možné se zúčastnit na několika pracovištích v České republice [8]. V případě kapacitní a finanční dostupnosti pro všechny endoskopující gastroenterology je dle našeho názoru na místě vyžadovat absolvování základních kurzů na animálních modelech ještě před složením atestace z gastroenterologie.

Odborná úroveň české gastroenterologie je srovnatelná s evropským a americkým prostředím. Publikační aktivita českých gastroenterologů ale poněkud zaostává, a to zejména ve srovnání s ně­kte­rými podobně velkými státy. Největší rezervy má právě mladá generace českých gastroenterologů, o čemž svědčí i malý počet kandidátů na ceny pro mladé gastroenterology udělované v minulých letech (Kasafírkova cena Endoskopické sekce České gastroenterologické společnosti a Cena České gastroenterologické společnosti za nejlepší publikaci pro autora do 35 let). Tyto ceny jsou jistě jednou z cest, jak mladé autory motivovat k publikační aktivitě. Vděčnými tématy k prezentaci a publikaci jsou pro mladé lékaře kazuistiky, které lze publikovat i v prestižních časopisech. Chvályhodné je i pořádání kongresů zaměřených primárně na prezentace mladých lékařů (tradičně Pracovní den Kazuistiky a nově Budějovice gastroenterologické). Začínající gastroenterologové by také měli mít možnost postgraduálního studia, které vědeckou a pub­likační činnost systematizuje. Dle našeho názoru jsou velkou výzkumnou příležitostí multicentrické projekty, které se zatím nedaří v českých podmínkách příliš organizovat. Podobné projekty by mohly být snadněji realizovatelné v rámci užších seskupení České gastroenterologické společnosti, jako je Endoskopická sekce, Pracovní skupina pro idiopatické střevní záněty a nyní i Sekce mladých gastroenterologů. Velmi plodná může být i mezinárodní spolupráce, které se v českém prostředí stále trochu bojíme. Jako příklad nám dovolte uvést italsko‑ česko‑ americkou skupinu věnující se alternativním koloskopickým technikám. Členové jsou v pravidelném a přátelském kontaktu a společně pracují na několika endoskopických projektech [9– 11]. Základem dobré vědecké práce nemusí být nutně vysoce specializovaná metoda nebo randomizovaný design studie. I prospektivní sledování běžných a zdánlivě triviálních případů a výkonů může přinést velmi cenné a publikovatelné výsledky.

Dlouhodobým problémem české gastroenterologie je podhodnocení námi prováděných výkonů ve srovnání s ně­kte­rými příbuznými obory, což může vést i k určité frustraci a snižování počtu praktikujících gastroenterologů. Je jasné, že jde o velmi obtížný a dlouhodobý proces a všichni doufáme, že se nám tento stav společně podaří postupně zlepšit.

Na závěr nám dovolte popřát ČGS k jejímu významnému výročí mnoho dalších úspěšných let, jednotu, sílu a co nejvíce spokojených členů. Jako zástupci mladé generace se budeme snažit podílet na tom, aby byla i do budoucna v co nejlepší kondici.

MU Dr. Přemysl Falt, Ph.D.

Centrum péče o zažívací trakt

Vítkovická nemocnice, a. s.

Zálužanského 1192/ 15

703 84 Ostrava

faltprem@centrum.cz