Olysio^® (simeprevir)

Úvod

Rychlý vývoj nových perorálních léčivých látek pro léčbu viru hepatitidy C (HCV) vedl k rozvoji kombinované bezinterferonové léčby. Tento pokrok způsobil významný pokles incidence a závažnosti nežádoucích účinků a zjednodušení léčebných režimů vedoucích k vyšší adherenci k léčbě. Kombinované režimy obsahující jen perorální přímo působící antivirotika prokázaly vysokou účinnost a bezpečnost.

Simeprevir je specifický inhibitor HCV NS3/ 4A serinové proteázy, která je zásadní pro replikaci viru. Simeprevir je indikován v kombinaci s dalšími léčivými přípravky pro léčbu chronické hepatitidy C u dospělých pacientů.

Terapeutické indikace

Přípravek Olysio^® je bílá želatinová tobolka o délce asi 22 mm označená "TMC435 150" černým inkoustem, která obsahuje simeprevirum
natricum, což odpovídá simeprevirum 150 mg. Doporučená dávka je jedna 150mg tobolka 1× denně s jídlem.

U pacientů s lehkou nebo středně těžkou poruchou funkce ledvin není nutná úprava dávky přípravku Olysio^®. U pacientů s těžkou poruchou funkce ledvin byla pozorována zvýšená expozice simepreviru. Přípravek Olysio^® nebyl studován u pacientů infikovaných HCV s těžkou poruchou funkce ledvin (clearence kreatininu pod 30 ml/min) nebo s konečným stadiem onemocnění ledvin, vč. pacientů vyžadujících dialyzační
léčbu.

U pacientů s jaterní cirhózou funkční třídy Child-Pugh A není nutná úprava dávky přípravku Olysio^®. Přípravek Olysio^® se nedoporučuje u pacientů s jaterní cirhózou funkční třídy Child-Pugh B nebo C.

U pacientů s HCV genotypem 1 nebo 4 bez cirhózy je doporučena léčba kombinací Olysio^® a sofosbuvir po dobu 12 týdnů. U pacientů s HCV genotypem 1 nebo 4 s cirhózou je doporučena léčba kombinací Olysio^® a sofosbuvir po dobu 24 týdnů nebo léčba kombinací Olysio^® a sofosbuvir a ribavirin po dobu 12 týdnů.

U pacientů s HCV genotypem 1 nebo 4, naivních nebo s recidivou, s cirhózou nebo bez ní, je léčba přípravkem Olysio^® v kombinaci s peginterferonem α (PEG-IFN-α) a ribavirinem podávána po dobu 12 týdnů následovaná 12 týdny léčby PEG-IFN-α a ribavirinem. U pacientů s HCV genotypem 1 nebo 4 bez předchozí odpovědi na léčbu (vč. parciálních a nonrespondérů) je léčba přípravkem Olysio^® v kombinaci s PEG-IFN-α a ribavirinem podávána po dobu 12 týdnů následovaná 36 týdny léčby PEG-IFN-α a ribavirinem. Při zvažování léčby přípravkem Olysio^® v kombinaci s PEG-IFN-α a ribavirinem se má u pacientů s HCV genopytem 1a před zahájením léčby provést testování na NS3 Q80K polymorfizmus.

Aby se zabránilo selhání léčby, nesmí být dávka přípravku Olysio^® snížena nebo léčba přerušena. Pokud je léčba přípravkem Olysio^® ukončena z důvodu nežádoucích účinků nebo nedostatečné virologické odpovědi během léčby, nesmí být léčba přípravkem Olysio^® znovu zahájena.

Kontraindikace

Přípravek Olysio^® je kontraindikován při hypersenzitivitě na účin­nou látku nebo kteroukoli pomocnou látku.

Těhotenství a kojení

Přípravek Olysio^® by se měl používat během těhotenství nebo u žen ve fertilním věku pouze v případě, že přínos léčby převáží riziko. Pacientky ve fertilním věku musí používat účin­nou formu antikoncepce. Není známo, zda se simeprevir nebo jeho metabolity vylučují do lidského mateřského mléka. Přerušení kojení nebo ukončení léčby přípravkem Olysio^® je nutno zvážit dle přínosu kojení pro dítě a přínosu léčby pro matku.

Nežádoucí účinky

Vzhledem k hlášeným případům závažné, potenciálně život ohrožující bradykardie při užívání přípravku Olysio^® v kombinaci se sofosbuvirem a současně podávaným amiodaronem lze amiodaron u pacientů léčených přípravkem Olysio^® v kombinaci se sofosbuvirem použít jen tehdy,  nejsou-li jiná antiarytmika tolerována nebo jsou kontraindikována. Je-li současné použití amiodaronu považováno za nezbytné, je nutné pacienty při zahájení léčby pečlivě monitorovat, a je-li toto riziko vysoké, pak je nutná kontinuální monitorace po dobu 48 hod. Kvůli dlouhému eliminačnímu poločasu amiodaronu je nutné náležitě sledovat i pacienty, kteří ukončili léčbu amiodaronem v uplynulých měsících a zahajují léčbu přípravkem Olysio^® v kombinaci se sofosbuvirem.

U pacientů léčených simeprevirem v kombinaci byly pozorovány fotosenzitivní reakce. Během léčby by se pacienti měli vyvarovat nadměrné expozici slunečnímu záření a použití samoopalovacích přípravků.

U pacientů léčených simeprevirem v kombinaci byl pozorován výskyt exantému, který byl většinou mírný nebo středně závažný. V případě závažné kožní vyrážky je třeba léčbu přípravkem Olysio^® a jinými současně užívanými přípravky přerušit.

U pacientů léčených simeprevirem v kombinaci byla hlášena zvýšení přímého a nepřímého bilirubinu, převážně mírné nebo střední závažnosti. Zvýšení bilirubinu nebyla obecně spojena se vzestupem jaterních aminotransferáz a po ukončení léčby se normalizovala.

U pacientů léčených simeprevirem v kombinaci s PEG-IFN-α a ribavirinem byla hlášena dušnost u 11,8 % pacientů oproti 7,6 % pacientů užívajících placebo, nebyly hlášeny žádné příhody, které by vedly k vysazení některého ze zkoušených léků.

Lékové interakce

Simeprevir je metabolizován v játrech a vylučován žlučí. Primární enzym, který se účastní biotransformace simepreviru, je CYP3A4. Nedoporučuje se současné podávání přípravku Olysio^® se středně silnými nebo silnými inhibitory CYP3A4 (erytromycin, klaritromycin, itrakonazol, ketokonazol, posakonazol, flukonazol, vorikonazol, přípravky s ostropestřcem
mariánským), které mohou významně zvýšit plazmatickou expozici simepreviru. Není doporučováno současné podávání přípravku Olysio^® se středně silnými nebo silnými induktory CYP3A4 (karbamazepin, fenobarbital, fenytoin, rifampicin, dexametazon, přípravky s třezalkou tečkovanou), které mohou významně snížit plazmatickou expozici simepreviru a vést ke ztrátě účinnosti. Opatrnosti je třeba při současném podávání přípravku Olysio^® s blokátory kalciových kanálů (verapamil, amlodipin, felodipin).
Jaterní vychytávání simepreviru je zprostředkováno OATP1B1/3. Inhibitory OATP1B1/3 (eltrombopag, gemfibrozil, rosuvastatin, pravastatin, atorvastatin, simvastatin, lovastatin, cyklosporin, takrolimus) mohou vyvolat zvýšení plazmatických koncentrací simepreviru.

Klinické zkušenosti

Účinnost u pacientů  s HCV genotypem 1

V multicentrické, randomizované studii OPTIMIST-1 (fáze III) byli pacienti s HCV genotypem 1 bez cirhózy léčeni kombinací simeprevir a sofosbuvir, setrvalé virologické odpovědi 12 týdnů po skončení léčby (SVR 12) bylo dosaženo u 97 % pacientů léčených 12 týdnů a u 83 % pacientů léčených
osm týdnů.

Ve studii OPTIMIST-2 (fáze III) byli pacienti s HCV genotypem 1 s cirhózou léčeni kombinací simeprevir a sofosbuvir po dobu 12 týdnů, SVR 12 byla dosažena u 83 % pacientů. U naivních pacientů byla SVR 12 dosažena u 88 % pacientů a u dříve léčených pacientů byla SVR 12 dosažena u 79 % pacientů.

V randomizovaných, dvojitě zaslepených studiích QUEST-1 a QUEST-2 (fáze III) byli naivní pacienti s HCV genotypem 1 léčeni kombinací simeprevir a PEG-IFN-α-2a (QUEST-1) nebo α-2a/2b (QUEST-2) a ribavirin, SVR 12 byla dosažena u 80–81 % pacientů, u většiny pacientů léčených simeprevirem bylo možno léčbu podávat 24 místo 48 týdnů.

V randomizované, dvojitě zaslepené, placebem kontrolované studii PROMISE (fáze III) byli pacienti s HCV genotypem 1, relapséři po předchozí léčbě IFN, léčeni kombinací simeprevir a PEG-IFN-α a ribavirin a SVR 12 byla dosažena celkem u 79,2 % pacientů oproti 36,1 % pacientů léčených kombinací placebo a PEG-IFN-α a ribavirin.

Účinnost u pacientů  s HCV genotypem 4

Ve studii OSIRIS (fáze IIa) byli pacienti s HCV genotypem 4 léčeni kombinací simeprevir a sofosbuvir a SVR 12 byla dosažena u 100 % pacientů léčených 12 týdnů bez ohledu na stadium fibrózy nebo léčebnou historii. Z necirhotických pacientů léčených osm týdnů byla SVR 12 dosažena u 75 % pacientů.

Ve studii PLUTO (fáze III) byli pacienti s HCV genotypem 4 s cirhózou nebo bez ní léčeni kombinací simeprevir a sofosbuvir a SVR 12 byla dosažena u 100 % pacientů léčených 12 týdnů.

Ve studii RESTORE (fáze III) byli pacienti s HCV genotypem 4 léčeni kombinací simeprevir a PEG-IFN-α a ribavirin a SVR 12 byla dosažena celkem u 65 % pacientů. SVR 12 byla dosažena u 83 % naivních pacientů, u 86 % relapsérů, u 60 % předchozích parciálních respondérů a u 40 % předchozích nonrespondérů.

MU Dr. Mgr. Irena Hejlová

Klinika hepatogastroenterologie

Transplantcentrum, IKEM

Vídeňská 1958/ 9

140 21 Praha 4

irhe@ikem.cz