48^th Annual Meeting of the European Pancreatic Club in Liverpool, 6–9^th July 2016

Letošní sympozium Evropského pankreatologického klubu (EPC) v Liverpoolu proběhlo za účasti více než 660 účastníků, mezi nimiž bylo i šest registrovaných českých pankreatologů. Prezidentem sympozia byl prof. John Neoptolemos, který se svým týmem zvolil velmi atraktivní historické místo – St George’s Hall a Walker Art Gallery v samém centru Liverpoolu. Zaznělo celkem 48 přednášek vysoké kvality v 22 sekcích a bylo prezentováno 350 posterových prezentací. Velký prostor byl věnován chirurgické problematice onemocnění pankreatu, větší, než na sympoziích EPC v posledních letech. Je to patrně dáno zaměřením osoby hlavního organizátora – chirurga s přesahem do všech oblastí pankreatologie. Velký prostor byl v letošním ročníku věnován karcinomu pankreatu a chirurgické problematice pankreatických onemocnění.

Jako programové novum lze označit sekci věnovanou neuroendokrinním nádorům z pohledu jak možností současné diagnostiky, tak terapeutických alternativ. V klinické části věnované problematice chronické pankreatitidy prof. Jonas Rosendahl (Lipsko) prokázal, že v současné době je genetické testování žádaným standardem v diagnostice chronické pankreatitidy. Prof. Asbjorn Drewers (Aalborg) zopakoval sice známé, ale v klinice nevyužívané poznatky o etiologii a formách pankreatické bolesti s možností terapeutického ovlivnění, především z pohledu medikace a chirurgické terapie. Poněkud rozpačitě vyzněl pohled na efektivitu endoskopické terapie podporující názory, které zdůrazňují dlouhodobost efektu chirurgické léčby proti terapii endoskopické. Toto pak bylo jednoznačně prezentováno ve sdělení prof. Helmuta Friesse (Mnichov). Prof. Thomas Gress (Marburg) hodnotil spolehlivost diagnostiky chronické pankreatitidy pomocí endosonografie. Dle jeho názoru má metoda pro chronickou pankreatitidu, s výjimkou pokročilé formy, nedostatečnou výpovědní hodnotu, ale významnou může být metoda v diferenciální diagnostice fokálních lézí pankreatu. Nezávislý vliv kouření a přítomného diabetu na vznik pankreatického karcinomu prokázali španělští autoři. Velice zajímavé výsledky týkající se vzniku kardiovaskulárního rizika u osob s manifestní exokrinní pankreatickou nedostatečností prokázal Vallejo-Senra s kolegy (Santiago de Compostela). V programu bylo velmi málo témat endoskopických. Cenné výsledky přednesl Antti Siiki (Tampere) v léčbě biliárních stenóz u osob s chronickou pankreatitidou pomocí biodegradabilních českých stentů firmy ELLA-CS.

Dohromady 10 sekcí bylo věnováno problematice pankreatického karcinomu a také chirurgické problematice pankreatických onemocnění. Přehledová přednáška o možnostech léčby pankreatického karcinomu, přednesená prof. Davidem Tuvesonem (New York), byla na zvláště vysoké úrovni. Zvláštní pozornost si z chirurgického pohledu kromě jiných zasloužily sekce Lokální a systémová léčba karcinomu pankreatu, ve které zazněly přednášky z předních evropských pankreatochirurgických pracovišť (Hamburg, Liverpool, Verona) s pohledem na aktuální stav chirurgické léčby karcinomu pankreatu – systémová neoadjuvantní, lokální, systémová adjuvantní. Byly zde prezentovány aktuálně probíhající klinické studie (NEOPA, NEOPAC, PREOPANC, ESPAC-5F).

V sekci Cystické tumory byla očekávána bouřlivá diskuze vzhledem k rozdílným pohledům předních institucí a jejich představitelů (Boston, Verona, Heidelberg) na problematiku intraduktálních papilárních mucinózních neoplazií a způsob jejich managementu. Vzhledem k časové tísni však probíhala umírněně spíše v kuloárech, zásadní rozdíly v názorech jsou však patrny (Heidelberg – ultraradikální již v preinvazivním stadiu, Verona a Boston spíše konzervativní). Problematika je stále živá, konsenzus dosud nebyl dosažen.

V sekci pankreatické chirurgie byly prezentovány aktuální zkušenosti z nej- většího pankreatochirurgického centra v Evropě (European Pancreas Center Heidelberg) s neoadjuvantním režimem FOLFIRINOX u lokálně pokročilých tumorů pankreatu. Prof. Thilo Hackert demonstroval dosažení resekability až u 2/3 takto léčených nemocných s hraničně resekabilním a lokálně pokročilým nádorem pankreatu. Dlouhodobé výsledky však dosud k dispozici nejsou. Laura Maggino (Verona, Boston) prezentovala analýzu vlivu počtu vyšetřených uzlin na efekt migrace stadia u distální pankreatektomie pro karcinom, s aktuálním požadavkem na 25 odebraných a vyšetřených uzlin. Zajímavou práci a výsledky prokazující vliv perioperačního tekutinového managementu na vznik pankreatické píštěle přednesla Lenika Calavrezos (Mnichov).

Zvláštní pozornost však byla věnována State of the art lecture prof. Marcuse Büchlera (Heidelberg) Extending the Boundaries of Pancreatic Surgery in 21^th Century, který ve své excelentně dokumentované přednášce prezentoval výsledky a posuny v chirurgické léčbě pankreatických onemocnění, především karcinomu pankreatu, za posledních 15 let na jeho pracovišti v Heidelbergu. Pozoruhodných je 9 096 operací pankreatu, vč. 6 966 resekcí v tomto období, s mortalitou 3,3 %, incidencí pankreatické píštěle 7,8 % a s rozsahem operací až po selektivní arteriální, multiviscerální a resekce u M1 stadia. Prezentované dlouhodobé výsledky přibližující se 40 % v pětiletému přežití vč. mediánu přežití téměř 40 měsíců v posledních letech dávají naději na zlepšení nepříliš optimistických výsledků chirurgické léčby tohoto onemocnění.

Sekce s tematikou akutní pankreatitidy mělo několik zajímavých sdělení. Určitě skvělé bylo sdělení maďarských kolegů s prezentací výsledků prospektivní studie, hodnotící validitu vybraných faktorů na posouzení průběhu onemocnění. Na efekt preventivního podání diklofenaku u osob po komplikované endoskopické retrográdní cholangiopankreatografii, upozornila norská skupina s tím, že efekt může být ovlivněn tělesnou hmotností.

V závěru kongresu byla prezentována závěrečná podoba standardu pro chronickou pankreatitidu dle EPC, na níž se podílel i náš prof. Petr Dítě. Standard je výsledkem více než roční systematické práce a závěry vznikly na základě konsenzu jednotlivých pracovních skupin.

V průběhu kongresu pak proběhlo plenární zasedání EPC – General Assembly, které zvolilo příštího vědeckého sekretáře EPC. Stal se jím prof. Matthias Löhr z Karolinské Univerzitní nemocnice ve Stockholmu.

Příští sympozium EPC se bude konat ve dnech 28.června až 1. července 2017 v Budapešti.

MUDr. Martin Loveček, Ph.D.

I. chirurgická klinika LF UP a FN Olomouc

I. P. Pavlova 185/6

779 00 Olomouc

martin.lovecek@fnol.cz