Novák Z et al. Neuroendoskopie a matematický model dynamiky mozkových komor.

Jedná se, pokud je mi známo, o první studií zabývající se matematickým vyjádřením dynamiky mozkomíšního moku v naší odborné literatuře. Autor na kazuistice velmi dobře ukázal pulzační mechanizmus jednostranné dilatace postranní komory. Poukazuje tak na důležitou a opomíjenou skutečnost, že patofyziologickou podmínkou vzniku hydrocefalu je pulzační pohyb likvoru, vznikající na základě arteriálních pulzací v rámci kardiálního cyklu. Dynamické průtokové MR studie prokázaly, že v průběhu jednoho kardiálního cyklu pouhé 0,004 % kraniospinálního mozkomíšního moku mění svou pozici a pohybují se jako celek kraniokaudálním směrem (bulk flow). Tento pohyb je nejvýraznější v akveduktu, ale i zde oscilace mozkomíšního moku překonávají svou rychlostí kraniospinální tok-bulk flow v poměru 3:1.

Obstrukce, ať už makroskopická či na mikroskopická v případě komunikujícího hydrocefalu, zvyšuje amplitudu těchto pulzačních pohybů; vytváří se tak gradient přes stěnu komory, která se dilatuje. Greitz nalezl 10násobné zvýšení rychlosti pulzatilního toku u nemocných s komunikujícím hydrocefalem, spojeným s 50% redukcí v pulzatilitě likvoru přes kraniocervikální junkci [1]. Za fyziologických podmínek mají likvorové pulzace v subarachnoideálních prostorech a komorách stejnou amplitudu, tlakový gradient přes stěnu komory neexistuje. 

Za zmínku stojí skutečnost, že arteriální pulzace hrají pravděpodobně důležitou roli i při expanzivním chování arachnoideálních cyst. Arachnoideální membrána vytváří kolem arterie chlopeň, většinou při bazi cysty. Při pulzacích dochází k otevírání chlopně a "vstřikování" likvoru do cysty. Tento mechanizmus je považován některými autory za mechanizmus zvětšování u arachnoideálních cyst [2]. 

Autorův matematický model likvorové dynamiky je cenným příspěvkem k diskuzi o patofyziologických zákonitostech proudění moku v době, kdy neuroendoskopie změnila pohled na indikace léčby hydrocefalu a učinila je pestřejší a zajímavější. U matematických vyjádření, která byla použita, se nabízí myšlenka jejich aplikace v elektrickém obvodu k fyzikálnímu ověření teoretických předpokladů, ke kterým autor dospěl. Autorovy závěry jsou do budoucna inspirací k dalšímu bádání na poli likvorové dynamiky.

MUDr. Daniel Hořínek, PhD.

Neurochirurgické oddělení, FN v Motole, Praha

www.fnmotol.cz

dhori@email.cz