Úvodník

Česká verzia

Autoři: Josef Bednařík
Vyšlo v časopise: Cesk Slov Neurol N 2007; 70/103(2): 117
Kategorie: Úvodník

Druhé, „jarní“ číslo našeho časopisu bych rád věnoval těm, kteří se nejvíc zasloužili o dobrou úroveň našeho časopisu – recenzentům. Proces hledání vhodných recenzentů a vyvažování jejich často rozdílných názorů je obtížný. Ne vždy se setkávám s pochopením. Není to ani tak odmítnutí, jako spíše formálně provedená recenze, která však má pro mne z hlediska opakovaného oslovení recenzenta stejnou informační hodnotu. Postupně se však vytváří okruh recenzentů schopných velmi erudovaně a přitom konstruktivně zhodnotit předloženou práci a přispět často významně k jejímu zkvalitnění. Často bych nejraději recenzenta připsal do autorského kolektivu. A co víc, někteří chápou recenzi jako projev důvěry, ne-li přímo jako poctu. Jako poděkování uveřejňuji seznam těch, kteří v posledních dvou letech vypracovali alespoň 4 kvalitní recenze pro náš časopis: je jich 31.

Čas od času se redakce setkává s určitými neřestmi ze strany autorů, které souvisejí spíše s etikou vědecké práce. Nechci se pouštět do polemiky o tom, zda etika našich autorů je na nižší nebo vyšší úrovni, než je tomu u autorů z vyspělých zemí. Řada z nás je pod značným tlakem ať už jako řešitelé grantů a výzkumných záměrů nebo jako jedinci usilující o akademickou kariéru, což nesporně vystavuje náš charakter zkouškám a pokušením. Chci se zmínit o dvou prohřešcích, které jsou méně závažné, než je často diskutované, ale těžko dokazatelné zkreslování dat. Je to především duplicita prací, kdy náš časopis slouží jako „pojistka“ v případě, že nevyjde publikace v renomovaném časopise, a dále formální připisování širokého okruhu spolupracovníků do autorského kolektivu. Dojde tak někdy k paradoxní situaci, kdy, jak se vtipně vyjádřil jeden z recenzentů, počet autorů přesáhne počet pacientů publikovaného souboru. Redakce se rozhodla s těmito neduhy bojovat tím, že důsledně vyžaduje písemné vyjádření autorů, ale stále to bude především záležitost určité vědecké cti každého z nás. Setkávám se však i s přístupem, který je hodný obdivu. Autor po kritice recenzenta sám odstoupí od revize článku, i když je k ní vyzván, protože by výsledný produkt nesplňoval jeho vlastní nároky. Takováto autocenzura je obdivuhodná a hodná následování.

Přeji všem čtenářům i autorům, aby byli vždy spokojeni s příspěvky v našem časopise.

Josef Bednařík