Editorial

Vážené kolegyně, vážení kolegové,

je mi ctí, že jsem dostala příležitost, zhostit se úvodníku v tomto čísle časopisu Česká urologie. Ráda bych využila tuto možnost k tomu, abych vám přiblížila aktuální postavení uroložek ve zdravotnictví a také motivaci uroložek–maminek k návratu z mateřské či rodičovské dovolené.

Jak již někteří z vás tuší, je mi toto téma blízké. Není to jen z toho důvodu, že jsem nyní sama maminkou na mateřské dovolené, ale také proto, že mě postavení žen v urologii vždy zajímalo. Chtěla bych vám nyní v několika bodech stručně popsat, co se doposud v této věci odehrálo. Nacházíme se nyní, abych tak řekla, na pomyslné startovní čáře. Prvním opatřením, kterým se Česká urologická společnost snaží zjednodušit postavení uroložek– maminek, je snížení finanční zátěže. V praxi to znamená snížení poplatků za členství v České urologické společnosti během mateřské dovolené (od roku 2014 sníženo na 100 Kč/měsíc) na symbolickou částku 10 Kč/měsíc. Převážně mužské vedení ČUS se dále rozhodlo zřídit roli ombudsmanky uroložek, která má na starosti témata týkající se podpory žen v urologii, a také se na ni mohou kolegyně uroložky obracet se svými dotazy a podněty na zlepšení stávajícího stavu.

Díky tomu se podpora přenesla z teoretické do praktické roviny. Na stole už jsou první návrhy na zlepšení pozice uroložek–matek v rámci jejich časového vytížení. Nejde vždy jen o finanční motivaci, mnohem důležitější je pro nás matky například možnost hlídání dětí. Jednou věcí je možnost přivydělat si v soukromých ordinacích, anebo se vrátit na částečný úvazek do nemocnice, druhou stranou mince však stále zůstává otázka: „Kam s dítětem?“. Ne všechny z nás mají to štěstí, že mají blízko rodiče, ať už své, či partnerovy. V mnoha případech odpadá i možnost hlídání partnery, neboť i ti bývají zpravidla velmi časově vytíženi. Proto je podle mě dalším logickým krokem zajištění hlídání. První malé krůčky se již udály, diskutuje se o možnosti zajištění hlídání dětí během národní konference či dalších akcí pořádaných Českou urologickou společností. Chtěli bychom být tím prvním správným příkladem, který budou nemocnice následovat. Musíme si uvědomit, že ve skupině urologů a uroložek pod 30 let už ženy dominují (i když mírně – 51 % žen). Tato skupina bude nabírat na síle, a proto musíme začít uvažovat jinak, než tomu bylo doposud. Tato první vlaštovka však nesmí zůstat osamocena. Na stole je řada dalších témat, která jsou neméně důležitá. Ať už hovoříme o problematice částečných úvazků, nočních služeb, či s tím přímo spojenou péčí zaměstnavatele o dítě. Pokud se chceme komplexně zabývat tématem uroložek–maminek, musíme se primárně zabývat tématem hlídání dětí. Vrátit se do práce nemusí být problém, problémem zůstává: „Co s dítětem?“ Pokud nejsou k dispozici rodiče ani partner, musí nastoupit zaměstnavatel. Zde máme ještě co dohánět, existence nemocničních školek, případně jeslí, nebývá u každé nemocnice pravidlem.

Je před námi mnoho výzev, které je třeba ve spolupráci ČUS, jednotlivých nemocnic a uroložek– matek probrat. Vykročili jsme správně, teď jen si nastavené tempo udržet.

MUDr. Martina Poršová

ombudsmanka uroložek při ČUS

30. května 2016