Klinický případ: Svědivé zbytnění horního rtu
Autoři:
B. Buchvald 2; M. Kojanová 1; M. Šlajsová 1; J. Štork 1
Působiště autorů:
Dermatovenerologická klinika 1. LF UK, Praha
přednosta prof. MUDr. Jiří Štork, CSc.
1; Sanatorium Achillea, s. r. o.
2
Vyšlo v časopise:
Čes-slov Derm, 88, 2013, No. 1, p. 25-27
Kategorie:
Repetitorium
Pacientkou byla 62letá žena bez pozoruhodnosti v rodinné anamnéze. V 49 letech prodělala mastektomii levého prsu pro karcinom s následnou chemoterapií a aktinoterapií a pravidelnou onkologickou dispenzarizací každých 6 měsíců, před mnoha lety prodělala perforaci pravého ušního bubínku, po které recidivují výtoky ze zvukovodu. Od srpna 2011 pacientka pozorovala mírně svědivý erytém horního rtu s postupným jeho mírným zbytněním. V srpnu 2011 praktický lékař provedl stěr z krku, podle citlivosti byl nasazen cefuroxim acetát. Od druhé poloviny září 2011 udávala i prchavé erytémy víček a nosu a bolesti větších kloubů. V říjnu 2011 recidiva otitidy s bolestivostí a výtokem z pravého ucha, která odezněla po lokální léčbě kombinace antibiotika a kortikoidu. Při objektivním vyšetření v prosinci 2011 bylo patrné zbytnění levé strany horního rtu s naznačeným erytémem (obr. 1, 2). Erytém očních víček a nosu nebyl přítomný. Bylo provedeno histologické vyšetření kožní biopsie ze zbytnění horního rtu (obr. 3, 4).
HISTOLOGICKÝ NÁLEZ
Epidermis je mírně atrofická. V rozsahu celého koria, přilehlé tukové tkáně a příčně pruhovaného svalstva jsou přítomné perivaskulární mononukleární infiltráty s příměsí plazmocytů a shluků histiocytárních buněk (granulomů) s pěnitou cytoplazmou s patrnými mnohojadernými buňkami s věncovitým uspořádáním jader Langhansova typu, místy s úzkým lymfocytárním lemem v okolí. Houbové struktury a BK neprokázány [3, 4].
Závěr
Obraz granulomatózního zánětu podporující diagnózu cheilitis granulomatosa.
Provedené RTG plic bylo bez známek patologie, bylo doporučeno celkové interní vyšetření k vyloučení sarkoidózy v místě bydliště. Na další kontroly se pacientka nedostavila.
DISKUSE
V roce 1928 popsal poprvé Melkersson případ pacienta s parézou n. facialis a recidivujícím otokem rtů. O několik let později (1932) Rosenthal popsal sdružení triády příznaků (trvalého otoku rtů či obličeje, recidivující parézy n. facialis a lingua plicata), která je označována jako Melkerssonův-Rosenthalův syndrom [14]. Cheilitis granulomatosa (Miescherova granulomatóza) izolovaný granulomatózní zánět, klinicky charakterizovaný zbytněním rtů, byl popsán Miescherem v roce 1945 jako monosymptomatická forma Melkerssonova-Rosenthalova syndromu. V roce 1985 byl ve stomatologické literatuře uveden širší termín – orofaciální granulomatóza (OFG) označující všechny stavy provázené vznikem granulomatózního zánětu v orofaciální oblasti, které nejsou v souvislosti se systémovým onemocněním. Histologické vyšetření zbytnění rtů prokazuje lymfedém a nekaseifikující granulomy, které jsou neodlišitelné od sarkoidózy či Crohnovy choroby. Klinicky jsou typické recidivující otoky rtů vedoucí k jejich trvalému zbytnění, které mohou být provázeny aftózní stomatitidou, hyperplazií gingiv a „hrbolatým“ („dlažbovitým“) vzhledem povrchu bukální sliznice [19].
Etiopatogeneze cheilitis granulomatosa není známá. Výsledky publikovaných prací jsou rozporuplné, často se jedná o kazuistická sdělení či popis série případů. Zvažují se především faktory genetické (některé studie poukazují na možný autosomálně dominantní typ dědičnosti) [10], infekční (M. tuberculosis, M. paratuberculosis, Sacharomyces cerevisce, Borrelia burgdorferi) [6, 11], alergie na potraviny či dentální materiály [3, 8, 9, 18] a abnormální imunologická reakce [3]. V některých studiích byla vypozorovaná souvislost s interními onemocněními jako M. Crohn [13, 18] a sarkoidóza [8], kde cheilitis granulomatosa předcházela systémové onemocnění. Nebyla prokázaná žádná spojitost s atopickou diatézou [15].
Cheilitis granulomatosa je onemocnění postihující bez rozdílu pohlaví nejčastěji osoby mezi 20.–40. rokem věku [8]. Prvním projevem cheilitis granulomatosa je akutní otok rtu (zejména horního rtu), který trvá hodiny až dny a spontánně odezní. Postupně se otoky rtu vracejí častěji, a to s větší intenzitou a delším přetrváváním. Projevy nemusí být patrné jenom v okolí úst, ale mohou být přítomné i na bradě, tvářích, nosu, jazyku a dokonce i v oblasti hrtanu [8, 18]. Ojediněle může být přítomný erytém, eroze nebo bolestivé ragády v oblasti bukální sliznice. Ataky otoků rtu mohou být doprovázené teplotou, bolestmi hlavy a poruchami zraku. Někdy nacházíme i zvětšení regionálních lymfatických uzlin.
Diagnózu určíme na základě anamnézy, typického klinického obrazu a histologie. Histologický nález, zejména v počátku onemocnění, má lymfedematózní vzhled s dilatací lymfatických cév, prosáknutím vaziva a infiltrací plazmocyty. Typický je nález sarkoidálních nekaseifikujících granulomů (většinou při delším trvání onemocnění) [15].
Diferenciálně diagnosticky musíme zvážit získanou formu angioedému, cheilitis glandularis, kontaktní alergii. Dále je třeba pomýšlet na interní onemocnění, jako je extraintestinální forma M. Crohn a sarkoidóza.
Průběh onemocnění je chronický, ke vzniku trvalého zbytnění dochází zpravidla v rozmezí 2–24 měsíců. Spontánní remise u cheilitis granulomatosa je vzácná [16].
Léčba tohoto onemocnění je svízelná, neboť jednoznačné účinný lék není k dispozici [3, 8]. V případě mírných otoků rtů lze zkusit zevní léčbu kortikoidy, případně tacrolimem [3]. V případě větších permanentních otoků mívá příznivý účinek intralezionální aplikace kortikoidu (triamcinolone acetonide 10–20 mg/ml) v dávce 1–1,5 ml na každý ret [2]. Při rozsáhlém zbytnění je možné zkusit před intralezionální aplikací náraz systémových kortikoidů. Nevýhodou této intralezionální léčby je krátké trvání účinků a bolestivost při aplikaci. Některé práce udávají dobrý účinek metronidazolu [7, 17], clofaziminu [13], hydroxychlorochinu [5], roxithromycinu [4], metotrexátu [17], dapsonu [13], thalidomidu [3], infiliximabu [1], někdy se zvažuje eliminační dieta k vyloučení možných potravinových alergenů [3].
Do redakce došlo dne 10. 1. 2013.
Adresa pro korespondenci:
MUDr. Barbora Buchvald
Dermatovenerologická klinika 1. LF UK
U Nemocnice 2
128 08 Praha 2
e-mail: barbora.buchvald@vfn.cz
Zdroje
1. BARRY, O., BARRY, J., LANGSAN, S., MURPHY, M., FITZGIBBON, J., LYONS, JF. Treatment of granulomatous cheilitis with infliximab. Arch. Dematol., 2005, 14, p. 1080–1082.
2. BACCI, C., VALENTE, ML. Succesful treatment of cheilitis granulomatosa with intralesionall injection of triamcinolone. J. Eur. Acad. Dematol. Venereol., 2010, 24, p. 363.
3. GRAVE, B., McCULLOUGH, M., WIESENFELD, D. Orofacial granulomatosis – a 20-year review. Oral diseases, 2009, 15, p. 46–51.
4. ISHIGURO, E., HATAMOCHI , A., HAMASAKI, Y., ISHIKAWA, S., YAMAZAKI, S. Successful treatment of granulomatous cheilitis with roxithromycin. J. Dematol., 2008, 35, p. 598–600.
5. JONES, E., CALLEN, J. P. Hydroxychloroquine is effective therapy for control of cutaneus sarcoidal granulomas. J. Am. Acad. Dematol., 1990, 23, p. 487–489.
6. KANERVA, M., MOILANEN, K., VIROLAINEM, S., VAHERI, A., PITKARANTA, A. Melkersson-Rosenthal syndrome. Otolaryngol. Head Neck Surg., 2008, 138, p. 246–251.
7. KANO, Y., SHIOHARA, T., YAGITA, A., NAGASHIMA, M. Treatment of recalcitrant cheilitis granulomatosa with metronidazole. J. Am. Acad. Dematol., 1992, 27, p. 629–630.
8. MARCOVAL, J. et al. Orofacial granulomatosis: clinical study of 20 patiens. Oral medicine, 2012, 113, e12–e17.
9. MCKENNA, K. E., WALSH, M. Y., BURROWS, D. The Melkersson–Rosenthal syndrome and food additive hypersensitivity. Br. J. Dermatol., 1994, 131, p. 921–922.
10. MEISEL-STOSIEK, M., HORNSTEIN, O. P., STOSIEK, N. Family study on Melkersson-Rosenthal syndrome. Some hereditary aspects of the disease and review of literature. Acta Derm. Venereol., 1990, 70, p. 221–226.
11. MUELLEGGER, RR., WEGER, W., ZOECHLING, N., KADDU, S., SOYER, HP., EL SHABRAWI-CAELEN, L., et al. Granulomatous cheilitis and Borrelia burgdorferi: polymerace Chin reaction and serologic studies in a retrospective case series of 12 patiens. Arch. Dermatol., 2000, 136, p. 1502–1506.
12. RATZINGER, G., SEPP, N. Dapsone in combination with topical triamcinolone as a therapeutic option for cheilitis granulomatosa and Melkersson-Rosenthal disease? J. Eur. Acad. Dermatol. Venereol., 2008, 22, p. 1027–1028.
13. RATZINGER, G., SEPP, N., VOGETSEDER, W., TILG, H. Cheilitis granulomatosa and Melkersson-Rosenthal syndrome: evaluation of gastrointestinal involvement and therapeutic regiment in a series of 14 patients. J. Eur. Acad. Dermatol. Venereol., 2007, 21, p. 1065–1070.
14. ROSENTHAL, C., Klinisch-erbbiologischer beitrag zur Konstitutions-Pathologie: Gemeinsames auftreten von (rezidivierender familiarer) Fazialislahmung, angineurotschem Gesichtsodem und lingua plicata in Arthrismus-Familien. Ztschr. Neurol. Psychiatry, 1931, 131, p. 475–501.
15. PARK, H. S., PARK, E. S., PARK, K. C., CHO, K. H., YOUN, S. W. Chronic idiopathic macrocheilia associated with simple lip enlargment and solivary gland hyperplasia. J. Dermatol., 2008, 35, p. 234–237.
16. SCUIBBA, J., Said-AL-NAIEF, N. Orofacial granulomatosis presentation, patology and managment of 13 cases. J. Oral Pathol. Med., 2003, 32, p. 576–585.
17. SCULLY, C. et al. Marathon of eponyms: Melkersson-Rosenthal syndrome. Oral Diseases, 2010, 16, p. 708.
18. VAN DER WAAL, R. I., SCHULTEN, E. A., VAN DE SCHEUR, M. R., STARINK, T. M., VAN DER WAAL, I. Cheilitis granulomatosa: overview of 13 patients with long-term follow-up: results of management. Int. J. Dermatol., 2002, 41, p. 225–229.
19. WIESENFELD, D., FERGUSON, M., MITCHELL, DN., et al. Oro-facial granulomatosis – a clinical and pathological analysis. QJ Med., 1985, 54, p. 101–113.
Štítky
Dermatológia Detská dermatológiaČlánok vyšiel v časopise
Česko-slovenská dermatologie
2013 Číslo 1
- Hydroresponzivní krytí v epitelizační fázi hojení rány
- Na český trh přichází biosimilar adalimumabu s prokázanou terapeutickou ekvivalencí
- Nehoňte nemocné s mMCC od čerta k ďáblu!
- První a jediná schválená imunoterapie vzácného agresivního karcinomu kůže
- Screening malignit u pacientů s dermatomyozitidou
Najčítanejšie v tomto čísle
- Klinický případ: Svědivé zbytnění horního rtu
- Lékové reakce postihující nehty
- Lymfomatoidní papulóza
- Erythema gyratum repens